<br>
I přes obecně sdílené a přijímané povědomí o nezpochybnitelném významu Vladislava Vančury (1891–1942) pro české písemnictví a šířeji i pro českou novodobou kulturu, obraz jeho autorské osobnosti jakoby nám stále unikal. Dotýkáme se tu jednoho z paradoxů literárněkritické a literárněhistorické recepce autorova díla, které se těšilo sice víceméně soustavnému zájmu literární kritiky, historie a vědy, o čemž svědčí též bohatá literatura předmětu, přesto zůstává česká literární historie Vančurovi mnohé dlužna. <br>
Cílem semináře, soustředěného výlučně k Vančurovu beletristickému dílu 20. a počátku 30. let, je postihnout v základních obrysech proměny i konstanty autorovy poetiky a estetiky, postihnout tvorbu uvedeného období v jejích tematických a tvárných dominantách, v její stále otevřené celistvosti a komplexnosti. Těžiště semináře leží v průběžné četbě vybraných autorových románů (od Pekaře Jana Marhoula po Marketu Lazarovou), otevírající možnosti interpretace ve vnitřním i vnějším kontextu Vančurova díla a ve světle jeho kritické recepce. K předmětu svého zájmu chceme přistupovat nikoli jako k ustálené jednotce české literární historie, nýbrž se naopak k Vančurovu dílu vztahovat jako k živé otázce, jíž se jevilo i autorovým současníkům, představit tedy autorovu jedinečnost a osobitost, jak se odráží i v dobové literárněkritické reflexi a literárněhistorické recepci. Mezi autory textů, v nichž se utvářel kritický a literárněhistorický obraz Vančurova díla, jsou zastoupeny téměř všechny významné osobnosti moderní české kritiky, počínaje F. X. Šaldou, který Vančuru opakovaně stavěl do čela soudobé české literatury. Opakovaně se k Vančurovu dílu vracel i J. Mukařovský, jehož příspěvky, postihující specifickou podobu Vančurova prozaického díla v detailu i širších souvislostech, se zaujetím jak pro konkrétní umělecké vyjádření, počínaje vztahem ke slovu a povahou jeho věty, tak pro obecnější problematiku tvárnou, skladebnou a žánrovou, otevírají též otázku vzájemné inspirativnosti autorské umělecké metody s teoretickými postuláty literárněvědného strukturalismu, s formalisticko-strukturalistickým konceptem myšlení o jazyce a literatuře. Specifickou kapitolu v recepci autorova díla znamenají šedesátá léta, kdy je osobnost a dílo V. Vančury pro českou literaturu „znovuobjevováno“ v literárněkritických a literárněhistorických textech, inspirováných hlouběji motivovaným „vědomím souvislostí“, resp. spřízněností s poetikou a etikou Vančurovy tvorby literární i kritické (M. Kundera, Z. Kožmín, M. Grygar, J. Lopatka, J. Opelík). Dokladem toho, že Vančurovo dílo bylo znovu vnímáno jako aktualita, jsou i jeho umělecké konkretizace, ať už filmové adaptace (Vláčilova a Pavlíčkova Markéta Lazarová /1967/, Menzelovo Rozmarné léto /1967/, Schmidův Luk královny Dorotky /1970/) či divadelní a rozhlasové dramatizace. <br>
<br>
Poslední úprava: Málek Petr, doc. PhDr., CSc. (20.01.2023)
Podmínky zakončení předmětu
Samostatné vystoupení (písemná příprava) a průběžná soustavná aktivní účast v diskusi.
Poslední úprava: Málek Petr, doc. PhDr., CSc. (20.01.2023)
Literatura
Literatura: Ohlasy prvních vydání budou součástí jednotlivých témat
I Knihy Vladislava Vančury (Družstevní práce, 1929-36, 4 sv.) Spisy Vladislava Vančury (Melantrich, 1932-36, 8 sv.) Dílo Vladislava Vančury (Družstevní práce, Melantrich, Svoboda, 1946-50, 8 sv., ed. J. Mukařovský a I. Olbracht) Spisy Vladislava Vančury (Československý spisovatel, 1951-61, 16 sv., ed. J. Mukařovský) Spisy Vladislava Vančury (Československý spisovatel, 1984-89,7 sv., nedokončeno) V. Vančura: Řád nové tvorby (ed. M. Blahynka, Š. Vlašín) (1972) V. Vančura: Amazonský proud, Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná, Poslední soud (ed. J. Holý) (2000)
II F. Götz: Vladislav Vančura. Tvorba 1, 1925-1926, č. 5, s. 94-98 → F. G.: Jasnící se horizont. Průhledy a podobizny (1926), s. 218-226. A. M. Píša: Směry a cíle. Kritické listy z let 1924-1926 (1927), s. 124-134 → A. M. P.: Dvacátá léta (1969), s. 147-152. B. Václavek: Zrození poetické prózy, in B. V.: Od umění k tvorbě. Studie z přítomné české poezie (1928), s. 128-142. F. Peroutka. Styl nade všecko. Přítomnost 7, 1930, č. 25, s. 388-389, č. 26, s. 409-411, č. 27, s. 422-424 (polemika: V. Vančura, Přítomnost 7, 1930, č. 31, s. 482-484, F. Peroutka, tamtéž, s. 484) → upraveno in F. P.: Osobnost, chaos a zlozvyky (1939), s. 120-132 → též in F. P.: Sluší-li se býti realistou (1993), s. 80-89. F. Götz: Strukturní realism. Vančura, in F. G.: Básnický dnešek. Vývojové perspektivy nové české poezie (1931), s. 290-300. J. Strakoš: Slovo ke struktuře nových románů Vladislava Vančury. Poesie 1,1931-1932, č. 2, s. 71-76 → J. S.: O české literatuře, kritice a historii (ed. L. Soldán) (2012), s. 251-257. J. Mukařovský: Několik poznámek k novému románu Vladislava Vančury. /Konec starých časů a obecně Vančurova poetika/. Listy pro umění a kritiku 2, 1934, č. 13, s. 297-303 → J. M.: Studie z estetiky (1966), s. 286-290 → též in J. M.: Studie z poetiky (1982), s. 763-770 → též in J. M.: Studie II (2000), s. 481-489. O. Králík: K Peroutkově kritice Vančurova stylu, Slovo a slovesnost 5 1939, č. 1, s. 64 + Příspěvek ke studiu Vančurova stylu (srovnání dvou verzí Posledního soudu). Slovo a slovesnost 5, 1939, č. 1, s. 65-78. J. Mukařovský: Od básníka k dílu. Panorama XIX, 1941, č. 6, s. 87-89 → J. M.: Studie z estetiky (1966), s. 291-295. J. Mukařovský: O Vladislavu Vančurovi (1946) → J. M.: Kapitoly z české poetiky II (1948), s. 403-421 → též in J. M.: Studie z poetiky (1982), s. 771-786. Z. Kožmín: Jazyková charakteristika postav v díle Vladislava Vančury, sb. O literatuře. Sborník vědeckých prací Vysoké školy pedagogické v Brně (1958), s. 89-189. M. Kundera: Umění románu. Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960) Z. Pešat: Vladislav Vančura a počátky socialistické literatury. Česká literatura 9, 1961, č. 4, s. 477-495. Z. Kožmín: Styl Vančurovy prózy (1968) J. Lopatka: Konec starých časů. Tvář 1969, č. 5, květen, s. 45-48 → J. L.: Předpoklady tvorby (1991), s. 106-112 + Umění románu. Tvář 1969, č. 6, červen, s. 47-51 → J. L.: Předpoklady tvorby (1991), s. 113-121. J. Opelík: Hrdelní pře anebo Přísloví čili K poetice jednoho titulu. Česká literatura 18, 1970, č. 5-6, s. 382-398 → J. O.: Milované řemeslo (2000), s. 123-145. M. Grygar: Rozbor moderní básnické epiky. Vančurův Pekař Jan Marhoul (1970) J. Mukařovský: Vančurovská prolegomena, in J. M.: Cestami poetiky a estetiky (1971), s. 221-276 → též in J. M.: Studie II (2000), s. 503-553. H. Kučerová: Vančurův umělecký vývoj v prvních letech poválečných. Česká literatura 20, 1972, č. 6, s. 496-521 + Poslední soud jako syntéza Vančurovy tvorby dvacátých let, sb. Literární archiv PNP 10, 1975 (1978), s. 21-43. A. Macurová: Výstavba a smysl Vančurova Rozmarného léta (1981) + Využití jazyka ve Vančurově uměleckém textu. Český jazyk a literatura 37,1986-87, s. 254 J. Holý: Práce a básnivost. Estetický projekt světa Vladislava Vančury (1990) M. Grygar: Vladislav Vančura, in Dějiny české literatury IV (1995), s. 310-328. J.Opelík: Vladislav Vančura, in Lexikon české literatury 4/II, U-Ž, ed. L. Merhaut (2008), s. 1211-1218 (šifra jo) T. G. Winner: Vladislav Vančura jako kritik umění, jeho vztahy k Pražskému lingvistickému kroužku. Česká literatura 45, 1997, č. 5, s. 451-465. F. Pavlíček - F. Vláčil: Marketa Lazarová. Filmový epos (1998) J. Holý: Komentář in V. V.: Amazonský proud, Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná, Poslední soud (2000), s. 433-473. J. Poláček: Tvorba a recepce. Studie o meziválečné české literatuře (2003) J. Mukařovský: Vančurův vypravěč (2006) R. Chitnis: Vladislav Vančura: The Heart of the Czech Avant-Garde (2007) P. Gajdošík (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty (2009)
Poslední úprava: Málek Petr, doc. PhDr., CSc. (20.01.2023)
Sylabus
Tematické okruhy:
1. S básníky (Devětsilu a poetismu). Hledání nového jazyka prózy v kontextu české avantgardy 1.I. Básnická epika monumentalizující a sociálně kritická: "epika jako rozvedený básnický obraz" (M. Grygar) a mytické podobenství: Pekař Jan Marhoul, Pole orná a válečná 1.II. Humoristické "intermezzo": Rozmarné léto 2. S teoretiky (Pražského lingvistického kroužku). Prózy jazykového a stylového experimentu: Poslední soud, Hrdelní pře anebo Přísloví Polemika o Poslední soud: Vančura kontra Peroutka 3. Proměna epických postupů a obrat k "próze obrozené epičnosti" (J. Opelík): Marketa Lazarová 4. Recepce I. Vančura v myšlení J. Mukařovského 5. Recepce II. Vančura v 60. letech: interpretace a adaptace v mezioborové perspektivě
Poslední úprava: Málek Petr, doc. PhDr., CSc. (20.01.2023)
