Přibližně od poloviny 80. let 20. století se biedermeier začíná znovu objevovat na kulturní scéně v podobě reprezentativních výstav v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii, Dánsku i v Praze. Stále rychlejší a bezohlednější okupace lidského světa mechanizací, technizací, racionalizací, strohou účelovostí a industrializací života, převahou kvantity nad kvalitou, to, co děsilo biedermeierovského člověka, dělá dnes biedermeierovské „objevení jednoduchosti“ zvláštním způsobem přitažlivé. Je to také "životní pocit" biedermeierovské éry mezi spontánní družností a na druhé straně rezignací a melancholií z vědomí konce "staré Evropy", která činí biedermeier opět atraktivním.
Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (31.08.2026)
Cíl předmětu
Cílem přednášky je představit biedermeier v literatuře, výtvarném umění a myšlení jako specifickou kulturní formaci, osobitý životní styl a "životní pocit", předznamenávající modernu 20. století.
Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (31.08.2026)
Podmínky zakončení předmětu
Pravidelná účast v přednáškách.
Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (31.08.2026)
Literatura
Literatura (základní):
BERNHARD, Marianne: Das Biedermeier: Kultur zwischen Wiener Kongreß und Märzrevolution. Econ: Düsseldorf, Wien 1983. HIMMELHEBER, Georg: Kunst des Biedermeier 1815-1835. Prestel: München 1988. HIMMELHEBER, Irmtraud Jo: Leben im Biedermeier. Königshausen & Neumann: Würzburg 2019. JANÁČKOVÁ, Jaroslava: Romantismus – biedermeier. In: Jan Lehár a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Nakl. Lidové noviny: Praha 1998, s. 205-261. JIRÁT, Vojtěch: Erben čili majestát zákona. In: V. Jirát: Portréty a studie. Odeon: Praha 1978, s. 132-148. JIRÁT, Vojtěch: Úloha biedermeieru v českém písemnictví. In: Portréty a studie. Odeon: Praha 1978, s. 548-552. JIRÁT, Vojtěch: Český a německý biedermeier. In: Portréty a studie. Praha, 1978, s. 545-547. LORENZOVÁ, Helena (ed.): Biedermeier v českých zemích. Koniasch Latin Presss: Praha 2004. MOCNÁ, Dagmar: Případ Kondelík: epizoda z estetiky každodennosti. Praha: Karolinum 2002. MOCNÁ, Dagmar: Záludný svět Povídek malostranských. Academia: Praha 2012. NEUBUHR, Elfriede (ed.): Begriffsbestimmung des literarischen Biedermeier. Wissenschaftliche Buchgesellschaft: Darmstadt 1974. OTTOMEYER, Hans - SCHRÖDER, Klaus Albrecht - WINTERS, Laurie (eds.): Biedermeier. Die Erfindung der Einfachheit. Hatje Cantz Verlag: Ostfildern 2006. SAHÁNEK, Stanislav: Literární biedermeier v německém písemnictví [disertační práce]. Filozofická fakulta Univerzity Komenského: Bratislava 1938. SENGLE, Friedrich: Biedermeierzeit. Deutsche Literatur im Spannungsfeld zwischen Restauration und Revolution, 1815–1848. I-III. Metzler Verlag: Stuttgart 1971, 1972, 1980. SIEMANN, Wolfram: Metternich. Stratég a vizionář. Academia: Praha 2025. TITZMANN, Michael: Zwischen Goethezeit und Realismus. Wandel und Spezifik in der Phase des Biedermeier. Niemeyer Verlag: Tübingen 2002. Tureček, Dalibor: Biedermeier a současná literárněvědná bohemistika. Česká literatura 51, č. 3, 2003, s. 289-301. VOJVODÍK, Josef: Trauma ztracené integrity: fantasma dilacerace těla v (post)romantismu. In: Josef Vojvodík: Imagines corporis. Tělo v české moderně a avantgardě. Host: Brno 2006, s. 44-100. VOJVODÍK, Josef: Mezi mýtem matriarchátu a misogynstvím: Erben, Bachofen, Weininger, Deleuze. In: Petra Hanáková, Libuše Heczková, Eva Kalivodová (eds.): V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradox moderny. : Sociologické nakladatelství: Praha 2006, s. 50-70.
Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (31.08.2026)
Sylabus
V roce 1896, proběhla ve Vídni rozsáhlá výstava o umění a kultuře Vídeňského kongresu Der Wiener Congress. Culturgeschichte 1800-1825. Okolnost, že Sigmund Freud domýšlí svoji teorii pudu thanatu právě v této době, v atmosféře Vídně kolem 1900, vede k otázce, zda nástup moderny nemá své kořeny v hluboce regresivní a rezignativní idylice biedermeieru. Zastávám tezi, že biedermeier je fenoménem duplicitní struktury: jestliže tato epocha konstruuje jako svoji povrchovou fólii (zdánlivou) jednoduchost a prostotu s cílem sjednocení protikladů a restitutio ad integrum jako ideální stav společnosti i jednotlivce, otevírá se pod touto povrchovou strukturou hluboká trhlina mezi ideálem a skutečností, ideou a zkušeností, vnějším omezením a vnitřní svobodou, otevřeností a uzavřeností, družností a osamocením atd. Nejen v českém literárním dějepisectví byl biedermeier v minulosti označován různými obsahově příliš všeobecnými, opisnými a spíše zavádějícími než osvětlujícími pojmy jako „měšťanský realismus“, literatura „předbřeznové“ doby nebo tzv. „bachovské“ éry a kromě toho byl biedermeier diskreditován jako kultura „pokleslých“ žánrů a méně významných nebo přímo okrajových autorů. Jako takový byl nejčastěji spojován s kuchařskými knihami Magdaleny Dobromily Rettigové, popř. s tvorbou Josefa Kajetána Tyla. Výjimkou jsou i dnes hodnotné studie germanobohemisty Vojtěcha Jiráta z třicátých a raných čtyřicátých let 20. století. Při zmíněné trivializaci a marginalizaci biedermeieru bychom na sofistikovanou tematizaci a konceptualizaci estetických a poetologicko-antropologických problémů v literatuře této doby primárně nepomýšleli. A přece je tato doba a její kultura právě ve vztahu k otázkám moderní filozofické a literární antropologie velmi zajímavá. To se pokusím ve své přednášce ukázat také na literárních příkladech vynikajících autorů biedermeieru jako Adalbert Stifter, Eduard Mörike, Franz Grillparzer, August von Platen, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Jeremias Gotthelf, Gottfried Keller, Hans Christian Andersen, Adalbert von Chamiso, Georg Büchner, Annette von Droste-Hülshoff ad. Biedermeierovská duše a identita je stigmatizovanou identitou a zvláště silná touha po tematizaci takové identity vzniká právě tam, kde je subjektivně pociťovaný požadavek a deficit jejího vysvětlení zvláště silný, jako v případě nepochopených nebo tabuizovaných citů.
Poslední úprava: Vojvodík Josef, prof. Dr. phil., M.A. (31.08.2026)
