Světová literatura v doteku s českou moderní kulturou - ABO700175

• Anglický název: World Literature: Its Contact With Modern Czech Culture
• Zajišťuje: Ústav české literatury a komparatistiky (21-UCLK)
• Fakulta: Filozofická fakulta
• Platnost: od 2025
• Semestr: zimní
• Body: 5
• E-Kredity: 5
• Způsob provedení zkoušky: zimní s.:
• Rozsah, examinace: zimní s.:1/1, Zk [HT]
• Počet míst: neurčen / 12 (neurčen)
• Minimální obsazenost: neomezen
• 4EU+: ne
• Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
• Stav předmětu: vyučován
• Jazyk výuky: čeština
• Způsob výuky: prezenční
• Poznámka: předmět lze zapsat opakovaně; předmět je možno zapsat mimo plán; povolen pro zápis po webu
• Garant: doc. PhDr. Daniel Vojtěch, Ph.D.
• Vyučující: doc. PhDr. Daniel Vojtěch, Ph.D.

Anotace

Kurz se zaměřuje na některé z podnětů světové literatury, které podstatně zasáhly do debaty o moderní povaze české literatury a kultury, a to v dvojím ohledu – jako soudobé reformní či kritické protinávrhy mravnímu a společenskému konsensu (první třetina 20. století) a jako jejich aktualizace v napjaté době nových stylových provokací (šedesátá, resp. devadesátá léta 20. století). Divadlo a drama měly vždy schopnost integrovat a bezprostředně reprodukovat výboje celé škály uměleckých projevů – moderní kultura je povýtce divadelní a v diskusi o dramatu byla artikulována řad estetických kritérií utvářejících uměleckou situaci 20. století. Dramatická modalita tvoří jednu z výchozích forem modernistické prózy stejně jako je epický rámec, jeho rozpad a obnovování, zdrojem alegorických významů přinejmenším jednoho typu moderního divadla. Z řady možností, které se při otázce setkávání světové a české literatury otevírají, proto padla volba na dva autory, dvojí ironickou symbiózu dramatického a prozaického útvaru představujícího dvojí situaci řeči, totiž soukromou a veřejnou – rozum je vždy soukromý, šílenství veřejné. Někdejší představy o subjektově – objektových relacích jsou transformovány ve vztazích mezi pozorujícím a pozorovaným, svědectvím a spoluvinou, řečí a vyslovením, vyprávěním a komentářem, událostí jako náhodou / nahodilostí a jako nezbytnou nutností (osudovostí) tvoří vždy novou výzvu vypovídání, vyjádření významu. Příklady prózy a dramatu Friedricha Dürrenmatta a Thomase Bernharda a jejich přijetí u nás mohou rovněž posloužit jako dobré příklady kritické sebereflexe české kultury. Přinejmenším dokládají sebeuvědomění české dramaturgie jako součásti evropské divadelní kultury.
Kurz je organizován jako série přednášek / diskusí. Každé setkání je rozděleno na část problémově-kontextovou a část diskusní, která se opírá o domácí přípravu (tučně zvýrazněné tituly) a reaguje na textové příklady dokumentující vedení dialogu, jazykovou konstrukci konfliktní situace v jednotlivých dramatech a řečovou akci v próze. Prameny a literatura předmětu budou upřesňovány průběžně.

Poslední úprava: Vojtěch Daniel, doc. PhDr., Ph.D. (24.09.2025)

Podmínky zakončení předmětu

Docházka a aktivita (účast v diskusi - domácí příprava). Závěrečný esej (analýza textu, případně inscenace). 

Poslední úprava: Vojtěch Daniel, doc. PhDr., Ph.D. (24.09.2025)

Metody výuky

Přednáška (úvod do problému a kontextualizace). Diskuse o textovém příkladu.

Poslední úprava: Vojtěch Daniel, doc. PhDr., Ph.D. (24.09.2025)

Požadavky ke zkoušce

Písemná práce v rozsahu cca 10 stran. 

Poslední úprava: Vojtěch Daniel, doc. PhDr., Ph.D. (24.09.2025)

Sylabus

29. 9. Úvod, moderní drama – moderní divadlo – odůvodnění volby. O jedné linii moderní prózy (F. Kafka a transformace alegorického významu a narativních funkcí). Kritická moderna – trajektorie moderní ironie

 

Schnitzler, čili Zpochybnění

6. 10. Schnitzler I (Poručík Gustík, Slečna Elsa)

13. 10. Schnitzler II (Krajina širá, Profesor Bernhardi)

 

Dürrenmatt, čili Labyrint

3. 11. Dürrenmatt I (Obludná přednáška o spravedlnosti a právu. Soudce a jeho kat. Justice)

10. 11. Dürrenmatt II (Romulus Veliký, Herkules a Augiášův chlév, Fyzikové, Meteor)

24. 11. Dürrenmatt III (Past, Tunel, Malér, Pověření. O pozorování pozorovatele pozorovatelů, Mozek)

 

Bernhard, čili Vypovídání

1. 12. Bernhard I (Mráz, Korektura)

8. 12. Bernhard II (Immanuel Kant, Ignorant a šílenec, Divadelník)

15. 12. Bernhard III (Před penzí, Náměstí hrdinů)

5. 1. Shrnutí / ohlédnutí

 

Základní literatura (literatura k jednotlivým autorům bude upřesněna v průběhu semestru):

Literatura:

Brockett, Oscar G.: Dějiny divadla. Přeložil Milan Lukeš, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1999

Dějiny českého divadla III + IV. Red. František Černý, Ljuba Klosová, Praha, Academia 1977, 1983

Ivo de Figueiredo: Henrik Ibsen. Člověk a maska. Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum 2015

Frejka, Jiří: Železná doba divadla. Projevy z války. Praha, Melantrich 1945

Götz, František – Tetauer, Frank: České umění dramatické. Část I – Činohra. Praha? Šolc a Šimáček 1941

Karel Hugo Hilar. Čtvrt století české činohry. Praha, Český dramatický svaz a Družstavení práce 1936

Karel Hugo Hilar: Pražská dramaturgie. Praha, Sfinx 1930

Hořínek, Zdeněk: Cesty moderního dramatu. Praha, Nakladatelství Studia Ypsilon 1995

Kvapil, Jaroslav: O čem vím. Sto kapitol o lidech a dějích z mého života. Praha, J. R. Vilímek 1937

Kvapil, Jaroslav: Úvahy o režii. Praha, Divadelní ústav 1972

Lukács, Georg: Metafyzika tragédie. Ed. Růžena Grebeníčková, Praha, Československý spisovatel 1967

Lukeš, Milan: Umění dramatu. Praha, Melantrich 1987

Nové české divadlo I-IV, 1918-1926, 1927, 1928-1929,1930-1932. Red. Josef Kodíček, Miroslav Rutte, Praha, Aventinum.

Procházka, Miroslav: Znaky dramatu a divadla. Praha, Panorama 1988

Veltruský, Jiří: Drama jako básnické dílo. Ed. Ivo Osolsobě, Brno, Host 1999

Veltruský, Jiří: Příspěvky k teorii divadla. Praha, Divadelní ústav 1994

Vodák, Jindřich: Kapitoly o dramatě. Ed. Josef Träger, Praha, Melantrich 1941

Zich, Otakar: Estetika dramatického umění. Teoretická dramaturgie. Praha, Melantrich 1931

Poslední úprava: Vojtěch Daniel, doc. PhDr., Ph.D. (23.11.2025)