|
|
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (13.05.2009)
Seznámení s koncepcí náhradní rodinné péče (NRP) ? s jejím vývojem až po aktuální situaci u nás. Projdou se všechny jednotlivé modely NRP (adopce, pěstounská péče, poručnictví). Metodika práce s žadateli NRP, výběr žadatelů, příprava žadatelů a možnosti podpůrné práce s účastníky NRP u nás. Právní otázky týkající se NRP. |
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (13.05.2009)
Archerová, C.: Dítě v náhradní rodinné péči. Praha, Grada, 1992. Kovařík, J.: N8hradní rodinná péče. Studie. Matějček, Z.: Nevlastní rodiče a nevlastní děti. Praha, Grada, 1993. Matějček, Z.: Jak a proč nás trápí děti. Praha, Grada, 1997. Matějček, Z., Dytrych, Z.: Krizové situace v rodině očima dítěte. Praha, Grada, 2002. Matoušek, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha, SLON, 1993. Novák, T.: Nyní jsme jedna rodina. Motto, 1999. |
|
||
|
Poslední úprava: VIKTORO/PEDF.CUNI.CZ (13.05.2009)
DOMOV, RODINA, DUŠEVNÍ POTŘEBY a VÝVOJ DÍTĚTE Ve správně fungující rodině se dostává dítěti všestranné péče, jsou v ní uspokojovány jeho životní potřeby, aby se dítě mohlo zdárně vyvíjet, osvojuje si správné návyky, jsou usměrňovány jeho projevy, učí se kázni, odpovědnosti, má zde pevné místo a zázemí a vyrůstá v atmosféře štěstí, zázemí a porozumění. Mnoho dětí vyrůstá v nefunkčních rodinách a po selhání veškerého sociálního výchovného působení končí v ústavní péči. Pro většinu z nás je rodičovství naprosto přirozenou součástí našeho života. Existuje však část rodičů, kteří působí negativně ve schopnosti přijmout a zvládat rodičovskou roli. Cílem NRP je dát dítěte trvalého vychovatele a tím možnost vytvoření důležité citové vazby se soustavnou výchovou.
Dítě a jeho základní psychické potřeby pro zdravý vývoj Domov je místo, kde žijí lidé, kteří k nám patří. Pro dítě je podstatné, aby se ve společnosti svých lidí cítily bezpečně a měly uspokojenou potřebu základní životní jistoty. Aby dítě mohlo růst a vyvíjet se bezproblémově je zapotřebí mu zajistit přísun určitých psychologických podnětů ? je nutno mu poskytnout určité psychické a sociální zázemí. Tyto nezbytnosti se dají shrnout do pěti bodů: 1. Potřeba stimulace ? náležitý přívod podnětů v množství, kvalitě a proměnlivosti. 2. Potřeba smysluplného světa ? nalezení smyslu pomáhá dítěti v každodenním fungování, umožňuje dítěti přizpůsobovat se životním podmínkám, osvojovat si pracovní postupy a strategie společenského chování a společenské normy. 3. Potřeba životní jistoty ? dodává dítěti pocit bezpečí, umožňuje cílevědomou aktivitu poznávací, společenskou a pracovní. Tato jistota je naplňována především v mezilidských vztazích. 4. Potřeba pozitivní identity ? pojem vlastního já napomáhá k pozitivnímu přijetí sebe sama a své společenské hodnoty, umožňuje budování zdravého sebevědomí a patřičné sebeúcty. 5. Potřeba otevřené budoucnosti, naděje a životní perspektivy (takovéto pozitivní vyhlídky nám umožňují prožívat naplno náš současný osobní život).
Rodinná soudržnost a živé rodinné vztahy se začínají ctít, důležité je vnitřní přijetí dítěte.
HISTORIE NRP Při ohlédnutí za historií NRP najdeme zmínky o péči o osiřelé děti, o počátku vzniku nalezinců (zřízení prvního pražského nalezince v roce 1979). Postupně jak rostl počet sirotčinců, ústavů, také velmi rostl zájem o kvalitu života dětí v nich. Jak ukazuje historie NRP jako instituce je u nás umisťování dětí do NRP teprve od roku 1963, kdy byl vydán zákon o rodině (rodina je na prvním místě mezi výchovnými institucemi). Tím se otevřela nová perspektiva adopci a pěstounské péči, či jiným formám nahrazující rodinnou výchovu a zázemí pro dítě. Do popředí se dostávají zájmy dítěte a pozornost je soustředěna na nedostatky ústavní výchovy, berou se v potaz i psychické potřeby dětí v ústavech. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. poprvé v historii umožnil zbavit rodiče jejich rodičovských práv, když zanedbávali svoje rodičovské povinnosti nebo svá rodičovská práva zneužívali. Zákon umožnil právní uvolnění a vyhledání adoptivních rodičů dětem, které do té doby byly nuceny pobývat v ústavní výchově i s jejími negativními důsledky. I přes vydání zákona však v ústavech zůstávalo mnoho dětí, které byly z mnoha důvodů ?nevhodné? pro adopci (starší dětí, děti s vážnou zátěží, výrazně deprivované děti, děti se zjevnými poruchami somatickými a smyslovými a těžko se do NRP umísťovaly děti romského původu). Pro všechny děti byla budována pěstounská péče (samotný zákon o pěstounské péči č. 50/1973 Sb.). V některých případech není možné umístit dítě do NRP, pak bývá svěřeno do péče ústavní (dětská zařízení, ÚSP), dítě je takto v péči neosobní instituce. V oblasti rozvíjející se NRP pracovala malá část psychologů, postupně byli tito pracovníci akceptováni jako nutní pracovníci v NRP. Od konce 60. let se systematicky u nás budovalo manželské poradenství, které také zahrnovalo psychologické vyšetření žadatelů o NRP. Později ale byla budována oblast odborných služeb pro NRP, která prošla složitým vývojem pro potřeby praxe. Péče o děti žijící mimo domov je řízen resortem zdravotnickým, školským a sociálním s významnou úlohou soudů. Postupně se výchova dítěte alternativním způsobem a umisťování do náhradních rodin stalo samostatným vědním oborem.
Diskutované problémy v systému NRP
MODELY NRP ? TYPY
Forma péče o děti, které nemohou být z nejrůznějších důvodů vychovávány ve vlastní výchově, je náhradní výchovná péče, je to péče, ve které je dítě vychováváno až do své dospělosti. Je to forma péče o děti, kdy jsou děti vychovávány náhradními rodiči v prostředí, které se podobá životu v přirozené rodině, a tou je u nás adopce (osvojení) a pěstounská péče.
Rozdělení NRP dle Kovaříka (1996): Adopce
Pěstounská péče
Adopce Právní vymezení nacházíme v zákonu č. 94/1964 Sb. ? Zákon o rodině, ve znění pozdějších změn a novelizací: přijímají manželé či jednotlivci opuštěné dítě za vlastní a mají k němu stejná práva a povinnosti jako by byli jeho rodiči. Osvojením vzniká mezi osvojitelem a dítětem vztah jako mezi rodiči a vlastními dětmi, vztahy mezi dítětem a mezi příbuznými osvojiteli jsou vztahy příbuzenské. Osvojit se dá pouze dítě nezletilé. O osvojení rozhoduje soud, a před jeho rozhodnutím musí uplynout nejméně 3 měsíce, kdy zájemce o dítě pečuje zcela na své náklady.
Pěstounská péče Právní vymezení určuje zákon č. 94/1993 Sb. o rodině ve znění pozdějších předpisů a zákon či 50/1973 Sb. o pěstounské péči ve znění pozdějších předpisů. Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované NRP, zajišťuje hmotné zabezpečení dítěte a přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě je v péči jednotlivce nebo manželské dvojice. Pěstouni mají právo rozhodovat o běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí žádají o souhlas rodičů, případně rozhodnutí soudu. V případě svěření dítěte do této péče není zásadně vyloučen styk původních rodičů s pěstouny. Rozhodování o nejdůležitějších otázkách(o volbě povolání apod) zůstává vyhrazeno pokrevním rodičům, pokud nejsou zbaveni rodičovských práv. Dítě v pěstounské péči nemá práva biologického potomka, právní vztah mezi dítětem a pěstounem končí dosažením zletilosti dítěte. Biologický rodič neztrácí rod. povinnost, do péče pěstounů svěřuje soud dítě v přítomnosti biologických rodičů, kteří tak ví, kde jejich dítě vyrůstá. Pokud biologickému rodiči situace dovolí a budou schopní se o dítě postarat, budou ho chtít zpět, podají žádost u soudu, a ten zváží jejich požadavek.
Poručnická péče Dítě je z právního hlediska volné (stejně jako u osvojení). Pěstoun se stává poručníkem, má k dítěti rozhodovací práva. Poručníkem je zpravidla blízký příbuzný.
Do NRP jsou nahlašovány zejména děti, které jsou sociálně osiřelé (tzn. děti, které sice mají matku a otce, či alespoň jednoho z nich, ale ty se o ně nemohou, nechtějí nebo neumějí starat). Děti vhodné pro osvojení jsou děti, pro které se předpokládá méně problémový zdravotní a psychomotorický vývoj a které je možné předat do NRP především v raném věku, musí ale být vyřešen právní vztah s biologickými rodiči.
JAK PROBÍHÁ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ NRP
1. Poradní sbor v každém kraji = tým odborníků reprezentovaný pracovníky NRP krajského úřadu. Poradní sbor posuzuje případy opuštěných dětí, předání do nové rodiny a posuzuje evidenci žadatelů budoucí vhodné rodiny. V České republice je 14 krajů, tj. 14 pracovišť NRP. Dle výsledků posouzení poradního sboru jsou žadatelé o NRP vyzváni sociální pracovníci krajského úřadu k pohovoru o konkrétním životním osudu dítěte. Žadatelé mohou zvážit svoji situaci, otevřeně sdělit svoje názory a pocity. Projeví-li zájem konkrétní dítě navštívit, bude návštěva v dětském domově zařízená. 2. Návštěva -Pro budoucí rodiče je návštěva tohoto zařízení velmi důležitá, stejně tak je důležité stanovisko a hodnocení celkové hodnocení pracovníků ústavu. Poté probíhá samotný kontakt s dítětem, které by mělo být přiměřeně k svému věku na návštěvu se svými rodiči připraveno. 3. Převzetí ? Předání do konkrétní rodiny proběhne až tehdy, pokud se vzájemné vztahy mezi žadateli a dítětem zdárně vyvíjejí. Nemělo by docházet k neuváženému a předčasnému rozhodnutí. Zákonem je zajištěna nezbytná doba nejméně 3 měsíců, tzv. předadopční či předpěstounské péče, určená k adaptaci dítěte a žadatelů na novou situaci. Období předadopční a předpěstounské péče probíhá pro ověření předpokladů pro vytvoření uspokojivého a úspěšného vztahu mezi dítětem a rodinou. Po období předadopční či předpěstounské péče nastává období vyřizování soudních záležitostí, se kterými pomáhá sociální pracovnice obvodního úřadu obce.
Dle zákona o sociálně právní ochraně č. 359/1999 Sb. vyplývá pro krajské úřady povinnost 1x až 2x ročně zabezpečit konzultace o výkonu setkání pěstounů. Těchto setkání se mají účastnit odborníci na výchovných a sociálních problémů a pěstouni s trvalým pobytem v daném regionu. Mohou se těchto setkání účastnit i děti svěřené do pěstounské péče a další osoby, které žijí s pěstounem ve společné domácnosti. Mohou se vytvářet i víkendové programy, pořádání víkendových kurzů k sebepoznání, výtvarné, relaxační, rodičovské besedy a kurzy a zajišťování kulturních akcí.
Psychologické vyšetření žadatelů o NRP Při psychologickém vyšetření si klademe otázky, jaké podmínky pro výchovu dítěte pravděpodobně vytvoří, jak budou stimulovat a podporovat osobní rozvoj dítěte, co budou schopni pro to udělat, jak budou chránit dítě před nepříznivými vlivy období, jak provedou dítě těžkými kritickými úseky životní cesty. v diagnostických strategiích se zaměřujeme na existující vztahy žadatelů k sobě navzájem, na vztahy k dalším osobám (sociálně-psychologická orientace), dále se zaměřujeme na vlastnosti žadatelů jakožto individuí (osobností orientace). Základní metodou psychologického vyšetření je rozhovor spojený s pozorování projevů a s využitím všech dostupných informací, následně je toto doplňováno testovým vyšetřením. Rozhovor se žadateli musí mít pravidla, ve kterých se má zajistit respekt, takt, ohleduplnost, laskavost, zajistit pro rozhovor nerušené prostředí s přiměřenou atmosférou a s uměním naslouchat. Snažíme se postihnout celkovou osobnost žadatelů, včetně motivace, jejich výchovné postoje atp. Snahou je porozumět tomu, co žadatelé mohou a nemohou, co chtějí a nechtějí, co dovedou a nedovedou.
Připravenost žadatelů:
NRP a PRÁVÁ DÍTĚTE ? PRÁVNÍ PŘEDPISY
|