|
|
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (15.09.2022)
V předmětu se vychází z originálního přístupu vyučujícího předmětu, prof. Václava Bělohradského. |
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (22.09.2022)
Výuka prezenčně. |
|
||
|
Poslední úprava: Mgr. Barbora Šicnerová (22.09.2022)
Zkouška z předmětu sestává buď z vypracování eseje týkajícího se probíraných témat (a krátkou diskuzí nad ním) nebo z individuální diskuse v dohodnutém termínu o jednom (svobodně zvoleném) tématu semináře. |
|
||
|
Poslední úprava: Eva Kučerová (27.09.2023)
V kurzu se pokusím prohloubit následující tematické okruhy: 1. Úvodní diskuzní seminář, vymezený některými z těchto citátů: „Je tu problém lability přítomnosti. Už neprožíváme pokojnou přítomnost, ale neustále se připravujeme na budoucnost.“ (U.Eco a J.P. Carrére, v knižním rozhovoru Knih se jen tak nezbavíme). „Každý má právo na vlastní názor, ale ne na vlastní fakta“ (název úvahy Jiřího Šedivého, velvyslance ČR při NATO, Právo, 26. září 2016). „Nadbytek informací vede k nouzi o pozornost, nadvýroba informací produkuje nedostatek pozornosti a tím i potřebu alokovat ji efektivně mezi velké množství konkurujících si informačních zdrojů“ (N. Simon, Designing Organizations for an Information-Rich World z r. 1971). „Lidstvo neřeší než ty problémy, které může vyřešit, protože problém vyvstane jen tehdy, když materiální podmínky jeho řešení už existují nebo se právě formují“ – napsal Marx v Předmluvě ke Kritice politické ekonomie. “V říši zvířecí platí, sežer nebo budeš sežrán; v říši lidské platí - definuje nebo budeš definován (Thomas S. Szasz, The Second Sin, 1973). 2. Demokracie v antropocénu: proliferace hyperobjektů Věk antropocénu vyznačuje proliferace „hyperobjektů“ (Timothy Morton); jsou nekonečně rozpínavé, nemají časoprostorovou specifičnost – například globální oteplování, radioaktivní odpad, plasty, automobilový průmysl – a ruší tak rozdíl mezi internalitami a externalitami; dopady hyperobjektů na naše životní světy nelze řešit vyjednáváním o náhradách škod, které si soukromníci navzájem způsobují užíváním svých vlastnických práv (internalizací externalit): konflikty vyvolané působením hyperpobjektů radikálně přesahují legální rámec liberálně demokratických států: legitimní legalita, která je jejich historickým jádrem , je radikálně ohrožena. 3. „Legitimní je, co je legální“ (Max Weber, Carl Schmitt); Hypertforie práva a lhostejnost k otázce legitimnosti jako největší ohrožení důvěry v liberárně-demokratické systémy vlády ( Carl Scgmitt, Hermann Broch, Hannah Ardent a současné formy "banálního zla). preventivní poslušnost vůči legalitě jako etický problém, a legalita ve svém celku jako antipolitika ( akce Čisté ruce v Itálii). 4. Post-katechistické většiny v (des)informační společnosti Katechistické většiny byly historické názorové bloky, uskupené kolem kanonizovaných diskurzivních formací (katechismy) pod „corporate governance“ obslužných elit (mediálních interpretů) cílů politických oligarchií: měly své formální i neformální autorizované interprety a také okruh předem známých „ideových odpůrců“; v zasíťovaných společnostech komunikační hojnosti se staré katechistické většiny rozpadly, formují se tekuté a nesrozumitelné „většiny postkatechistické“. 5. Technoglobalizace Definuji technoglobalizaci jako „extrémní vývoj" jevů, jako proliferace externalit, růst transakčních nákladů a ekologických rizik, rychlá decentralizace a dechierarchizace politických celků; ve věku technoglobalizace specializované sektory společnosti paralyzují tvorbu rozumných názorů na celek společnost, rostoucí deficit racionální názorotvorby delegitimizuje liberálně-demokratické modely politické racionality; jak přetvořit absolutistickou knowledge-based society v demokratickou opinion-based society - ve společnost rozumných názorů? Hybridizace jako cesta změny. 6. Tyranie uniklých sdělení Informační technologie ustavily prostor, který jsem nazval globální vesnice uniklých sdělení o všem a o všech; nefiltrovatelný toxický příval uniklých sdělení vyvolává radikální nedůvěru k institucím a delegitimizuje zvolené většiny: voliči chrání jejich autoritu preventivním nepřátelstvím k institucím a médiím (populismus). 7. Rozpory multikulturalismu: kultura není tradice V multirasové společnosti je cestou k emancipaci asimilace – přijetí většinového kulturního modelu; v multikulturní společnosti se menšiny neasimilují, ale usilují o uznání své kulturní odlišnosti; evropská osvícenská kultura definovala vzdělání jako emancipaci lidí od závislosti na lokálních a historických tradicích, multikulturalismus naopak chce z respektu k lokálním a historickým tradicím udělat univerzální etickou normu; povedou rozpory multikulturalismu nevyhnutelně ke krizi liberálně-demokratického pojetí státu? |
|
||
|
Poslední úprava: Eva Kučerová (27.09.2023)
Základní literatura: 1. Bělohradský Václav, Čas pléthokracie: když části jsou větší než celky a světový duch spadl z koně (65. pole, 2. vydání 2022) 2. Fukuyama Francis: Velký rozvrat Lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu (Academia, Praha 2006) 3. Dryzek John , Pickering Jonathan : The Politics of Antropocene (Oxford University Press, 2019) 4. Pokorný Petr, Štorch David (eds.) Antropocén (Academia, 2021, vybrané kapitoly) 5. Kreuzzieger Milan : Kultura v době zrychlené globalizace (Filozofia, Praha 2012) Pravidla ke kontrole studia : Zkouška předmětu sestává buď z vypracování eseje týkajícího se probíraných témat ( a krátkou diskuzí nad ním) nebo z individuální diskuze v dohodnutém termínu o jednom - svobodně zvoleném - tématu semináře. |