|
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (01.09.2023)
Přednáška bude z několika různých perspektiv sledovat otázku, proč byly a jsou umělecko-kulturní styly a epochy, nazývané manýrismus a baroko, vnímány a reflektovány nejpozději od rané moderny počátku 20. století jako pre– nebo proto–moderní stylové a kulturní formace, v nichž byl spatřován předobraz moderního světa, resp. moderního „pocitu světa“ a světonázoru. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (01.09.2023)
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (01.09.2023)
ZÁKLADNÍ LITERATURA BACHER, Jutta: „Das Theatrum machinarum. Eine Schaubühne zwischen Nutzen und Vergnügen”. Erkenntnis – Erfindung – Konstruktion. Studien zur Bildgeschichte von Naturwissenschaften und Technik vom 16. bis zum 19. Jahrhundert. Ed. Hans Holländer. Berlin, 2000, s. 509-518. BALTRUŠAITIS, Jurgis: Anamorphoses ou Thaumaturgus opticus. Paris, 1996. BAROKO. Pět statí (B. Chudoba, Z. Kalista, J. Vašica, J. Racek, A. Kutal). Brno 1934. BENJAMIN, Walter: Původ německé truchlohry. Praha 2016. BINSWANGER, Ludwig: Ausgewählte Werke I. Formen mißglückten Daseins. Heidelberg 1992. BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Umění baroku v Čechách. Praha 1971. BLUMENBERG, Hans: Die Legitimität der Neuzeit. Frankfurt am Main 1988. BRAUNGART, Wolfgang (ed.): Manier und Manierismus. Tübingen 2000. Buci-Glucksmann, Christine: La Raison baroque. De Baudelaire à Benjamin. Paris 1984. Buci-Glucksmann, Christine: La Folie du voir. De l’esthétique baroque. Paris 1986. GOLINSKI, Jan: „The Place of Production“. Jan Golinski: Making Natural Knowledge. Constructivism and the History of Science. Cambridge 1998. ČERNÝ, Václav: Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím. Praha 1996. DELEUZE, Gilles: Záhyb. Leibniz a baroko. Praha 2014. FEJTOVÁ, Olga, LEDVINKA, Václav, PEŠEK, Jiří, VLNAS, Vít: Barokní Praha - barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách. Praha 2004. FISCHER-LICHTE, Erika: Estetika performativity. Mníšek pod Brdy 2011. FOUCAULT, Michel: Archeologie vědění. Praha 2002. FRIEDLAENDER, Walter: Mannerism and Anti-Mannerism in Italian Painting. New York: Columbia University Press 1958. HOCKE, Gustav René: Svět jako labyrint. Manýrismus v literatuře. Praha 2001. KALISTA, Zdeněk: Tvář baroka. Praha 1992. KIRCHNER, Thomas: „Der Theaterbegriff des Barocks“. Maske und Kothurn 31, 1985, s. 131-140. KAUFMANN, Thomas DaCosta: Arcimboldo: Visual Jokes, Natural History, and Still-Life Painting. Chicago: University of Chicago Press, 2010. LACHMANNOVÁ, Renate: „Rétorická instrumentace v Komenského vzdělavatelském románu duše Labyrint světa a ráj srdce“. Slovo a smysl 9-10, 2008. PREISS, Pavel: Panoráma manýrismu. Praha 1974. Schramm, Helmar, Schwarte, Ludger, Lazardzig, Jan: Theatrum Scientiarum. Band 1. Kunstkammer, Laboratorium, Bühne Schauplätze des Wissens im 17. Jahrhundert. Berlin – Boston 2008. Schramm, Helmar, Schwarte, Ludger, Lazardzig, Jan: Theatrum Scientiarum. Band 3. Spektakuläre Experimente. Praktiken der Evidenzproduktion im 17. Jahrhundert. [Spectacular Experiments. 17th Century Practices for the Production of Evidence]. Berlin – Boston 2003. Schramm, Helmar, Schwarte, Ludger, Lazardzig, Jan: Theatrum Scientiarum. Volume 1. Collection, Laboratory, Theater. Scenes of Knowledge in the 17th Century. Berlin – Boston 2008. Schramm, Helmar, Schwarte, Ludger, Lazardzig, Jan: Theatrum Scientiarum. Volume 2. Instruments in Art and Science. On the Architectonics of Cultural Boundaries in the 17th Century. Berlin – Boston 2014. SEARLE, John R.: The Construction of Social Reality. New York, 1995. VOJVODÍK, Josef: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda. Praha 2008. WARNKE, Marin: Hofkünstler. Zur Vorgeschichte des modernen Künstlers. Köln 1996. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (01.09.2023)
Manýrismus a baroko jako klíče k interpretaci moderny a postmoderny? Okolnost, že 90. léta 20. století přinesla nápadné a velmi plodné oživení zájmu o manýrismus a baroko v literární vědě, uměnovědě i v muzikologii, jak o tom svědčí veliké množství publikací, ale také aktivit, obracejících se k odborné i širší kulturní veřejnosti (výstavy, koncerty, filmy atp.), zájem, který trvá dodnes, je signifikantní. Souvisí s fenomény jako virtualita hyperrealita nebo simulatorní estetika, ale také se zájmem o tělesnost a smyslovost, s vědomím o materiální povaze znaku. Jen v letech 1995-2001, příznačně na přelomu století a tisíciletí, proběhlo hned několik akcí, které jsou pozoruhodné tím, že konfrontují umění baroka s uměním současnosti: výstava Going for Baroque v Baltimore (1995), konference Baroque Re-Visions (1996) ve Vídni a výstavy Absolutní nekonečno (2000) a Sláva barokní Čechie (2001) v Praze. Manýrismus a baroko je vnímáno a aktualizováno – od filmů Petera Greenawaye, architektury Franka O. Gehryho až k barokizujícímu designu, nábytku a módnímu návrhářství, jako „stylish style“, jak manýrismus charakterizoval již v roce 1967 John Shearman: tedy jako umění, jehož hlavní motivací je delectatio – požitek. Multimediální technologie digitálních médií umožňují v nebývalé komplexnosti simulaci „hyperreality“ a nejrůznějších efektů, téměř v duchu manýristické a barokní estetiky zázračna (meraviglia) a úžasu (stupore). Přednáška bude z několika různých perspektiv sledovat otázku, proč byly a jsou umělecko-kulturní styly a epochy, nazývané manýrismus a baroko, vnímány a reflektovány nejpozději od rané moderny počátku 20. století jako pre– nebo proto–moderní stylové a kulturní formace, v nichž byl spatřován předobraz moderního světa, resp. moderního „pocitu světa“ a světonázoru. Tím se do popředí dostává také otázka historismu a historizace moderny samotné. Není náhodné, že k pronikavé umělecké i umělecko-, resp. literárně-teoretické recepci a reflexi manýrismu a baroka dochází paralelně s experimenty a výboji historické avantgardy: od italského futurismu, přes kubismus, expresionismus až k surrealismu 20. a 30. let dvacátého století. Možno dokonce říci, že to byli umělci, básníci, architekti i hudební skladatelé samotní, kteří v umělcích manýrismu a baroka – v pozdním Michelangelovi, v El Grecovi, Tintorettovi, ve florentských manýristech 16. století, ve Velázquezovi, Rembrandtovi, Poussinovi, v Borrominim, v Góngorovi, v anglických metafyzických básnících, v Calderónovi de la Barca, Racinovi, španělských mysticích, v básnících a dramaticích německého baroka, v Bachovi, Händelovi ad. – viděli své vzory a předchůdce. Mnohé umělecké a estetické strategie, techniky, rétorické a stylistické figury, poetická filosofémata, spoluvytvářející charakter manýrismu a barokní esteticko-umělecké a myšlenkové kultury, moderna a historická avantgarda apropriovala, přivlastňovala si je, aby s nimi experimentovala.A v neposlední řadě: moderním je manýrismus a baroko již samotným důrazem, kladeným nejen na emocionální kvality uměleckého díla jako adekvátního výrazu pohnutí a afektů a zároveň jako výrazu tvůrčí svébytnosti, individuality a autonomie umělce, získávajícího svoji nezávislost, ale také zcela novým typem senzibility jako nového média vnímání a prožívání světa za hranicemi umění samotného. Dnes víme, také díky knize Martina Warnkeho o dvorním umělci jako prototypu moderního umělce, že evropská avantgarda se zrodila na panovnických a knížecích dvorech. |