|
|
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (20.01.2024)
Pravdelná účast v přednáškách. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (20.01.2024)
Základní literatura BACHER, Jutta: „Das Theatrum machinarum. Eine Schaubühne zwischen Nutzen und Vergnügen”. Erkenntnis – Erfindung – Konstruktion. Studien zur Bildgeschichte von Naturwissenschaften und Technik vom 16. bis zum 19. Jahrhundert. Ed. Hans Holländer. Berlin, 2000, s. 509-518. BALTRUŠAITIS, Jurgis: Anamorphoses ou Thaumaturgus opticus. Paris, 1996. BAROKO. Pět statí (B. Chudoba, Z. Kalista, J. Vašica, J. Racek, A. Kutal). Brno 1934. BENJAMIN, Walter: Původ německé truchlohry. Praha 2016. BINSWANGER, Ludwig: Ausgewählte Werke I. Formen mißglückten Daseins. Heidelberg 1992. BLAŽÍČEK, Oldřich J.: Umění baroku v Čechách. Praha 1971. BLUMENBERG, Hans: Die Legitimität der Neuzeit. Frankfurt am Main 1988. BRAUNGART, Wolfgang (ed.): Manier und Manierismus. Tübingen 2000. BUCI-GLUCKSMANN, Christine: La Raison baroque. De Baudelaire à Benjamin. Paris 1984. BUCI-GLUCKSMANN, Christine: La Folie du voir. De l’esthétique baroque. Paris 1986. GOLINSKI, Jan: „The Place of Production“. Jan Golinski: Making Natural Knowledge. Constructivism and the History of Science. Cambridge 1998. ČERNÝ, Václav: Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím. Praha 1996. DELEUZE, Gilles: Záhyb. Leibniz a baroko. Praha 2014. FEJTOVÁ, Olga, LEDVINKA, Václav, PEŠEK, Jiří, VLNAS, Vít: Barokní Praha - barokní Čechie 1620-1740. Sborník příspěvků z vědecké konference o fenoménu baroka v Čechách. Praha 2004. FISCHER-LICHTE, Erika: Estetika performativity. Mníšek pod Brdy 2011. FOUCAULT, Michel: Archeologie vědění. Praha 2002. FRIEDLAENDER, Walter: Mannerism and Anti-Mannerism in Italian Painting. New York: Columbia University Press 1958. HOCKE, Gustav René: Svět jako labyrint. Manýrismus v literatuře. Praha 2001. KALISTA, Zdeněk: Tvář baroka. Praha 1992. KIRCHNER, Thomas: „Der Theaterbegriff des Barocks“. Maske und Kothurn 31, 1985, s. 131-140. KAUFMANN, Thomas DaCosta: Arcimboldo: Visual Jokes, Natural History, and Still-Life Painting. Chicago: University of Chicago Press, 2010. LACHMANNOVÁ, Renate: „Rétorická instrumentace v Komenského vzdělavatelském románu duše Labyrint světa a ráj srdce“. Slovo a smysl 9-10, 2008. PREISS, Pavel: Panoráma manýrismu. Praha 1974. SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIK, Jan: Theatrum Scientiarum. Band 1. Kunstkammer, Laboratorium, Bühne Schauplätze des Wissens im 17. Jahrhundert. Berlin – Boston 2008. SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIK, Jan: Theatrum Scientiarum. Band 3. Spektakuläre Experimente. Praktiken der Evidenzproduktion im 17. Jahrhundert. [Spectacular Experiments. 17th Century Practices for the Production of Evidence]. Berlin – Boston 2003. SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, Lazardzig, Jan: Theatrum Scientiarum. Volume 1. Collection, Laboratory, Theater. Scenes of Knowledge in the 17th Century. Berlin – Boston 2008. SCHRAMM, Helmar, SCHWARTE, Ludger, LAZARDZIK, Jan: Theatrum Scientiarum. Volume 2. Instruments in Art and Science. On the Architectonics of Cultural Boundaries in the 17th Century. Berlin – Boston 2014. SEARLE, John R.: The Construction of Social Reality. New York, 1995. VOJVODÍK, Josef: Povrch, skrytost, ambivalence. Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda. Praha 2008. WARNKE, Marin: Hofkünstler. Zur Vorgeschichte des modernen Künstlers. Köln 1996. |
|
||
|
Poslední úprava: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A. (20.01.2024)
Ještě v osmdesátých letech 19. století, v éře pozitivismu a pozitivistického scientismu, nemělo baroko v měšťanské kultuře „dobrý zvuk“. Platilo jako exkluzivní, elitářské, bizarní, podivné, přepjaté, absolutistické, zatímco neorenesance byla interpretována jako symbolicko-historické vyústění měšťanské kultury na konci 19. století. Baroko platilo v této souvislosti jako úpadek a degenerace renesance, jako „zdivočelá renesance“ v protikladu k anticky-helénské, klasicistické stylové jednotě. Co se na konci 19. století jevilo na baroku jako exces a úpadek, bylo v kontextu moderny a rané avantgardy počátku 20. století vnímáno a recipováno již jako duchovní spřízněnost. Ještě před výbuchem první světové války, v níž např. mnozí expresionisté spatřovali analogii k chaosu třicetileté války a velmi silně zde působil prožitek neautentičnosti života a ztráty skutečnosti světa, související se zbytněním principu reality 19. století. Tato atmosféra podnítila rozvinutí kulturně-duchovní fólie, na jejímž pozadí bylo baroko nově vnímáno a interpretováno jako nadčasový, Evropu umělecky a duchovně sjednocující „metastyl“ a patrně poslední velká umělecko-ideová epocha syntézy, jejíž skrytá tradice jako „stilo moderno“ nepřestala – jak se zdá – působit do současnosti. Kultura baroka je v eminentním slova smyslu teatrální kulturou, která buduje jeviště, na nichž by bylo možné inscenovat nejen specifické „vzorce“ jednání a chovaní, ale také estetické, umělecké, technické, přírodovědné experimenty, které, jak se zdá, v mnohém předznamenávají experimenty historických avantgard. V přednášce půjde o rekonstrukci „(neo-)barokních“ prvků, reflexů barokního „pocitu světa“, ale nikoliv přes afirmaci této epochy, ale prostřednictvím toho, co by bylo možné nazvat paradoxní intervence: tedy zásahy, vstupy, reflexe těch motivů, rétorických a stylistických figur, technik, estetických strategií, poetických filosofémat, jež spoluvytvářejí charakter barokní esteticko-umělecké a myšlenkové kultury. A především: co s nimi dělají básníci a umělci 20. století. Last but not least: přednáška bude samozřejmě sledovat také intervence takříkajíc zvenčí: tedy estetickou recepci a reflexi baroka v evropském kontextu dvacátého století. |