PředmětyPředměty(verze: 970)
Předmět, akademický rok 2016/2017
   Přihlásit přes CAS
Speciální mykologie II - MB120P90
Anglický název: Systematic mycology II
Zajišťuje: Katedra botaniky (31-120)
Fakulta: Přírodovědecká fakulta
Platnost: od 2010 do 2017
Semestr: letní
E-Kredity: 6
Způsob provedení zkoušky: letní s.:
Rozsah, examinace: letní s.:3/2, Z+Zk [HT]
Počet míst: neomezen
Minimální obsazenost: neomezen
4EU+: ne
Virtuální mobilita / počet míst pro virtuální mobilitu: ne
Stav předmětu: vyučován
Jazyk výuky: čeština
Poznámka: povolen pro zápis po webu
Garant: Karel Prášil, prom. biol., CSc.
Vyučující: doc. Mgr. Ondřej Koukol, Ph.D.
RNDr. Alena Kubátová, CSc.
RNDr. Jaroslava Marková, CSc.
Karel Prášil, prom. biol., CSc.
Výsledky anket   Termíny zkoušek   Rozvrh   
Anotace -
Systém a fylogeneze hub vřeckovýtrusých (Ascomycota) a stopkovýtrusých (Basidiomycota). Starší a novější názory na vymezení těchto skupin a jejich vývojové vztahy, základní morfologie, biologie a příslušná terminologie. Jádro předmětu tvoří charakteristika jednotlivých řádů, reprezentativních čeledí, rodů a druhů. Uvedena je důležitost vybraných zástupců z hlediska fytopatologie, zdravotnictví, hygieny, biotechnologie apod.
Poslední úprava: Koukol Ondřej, doc. Mgr., Ph.D. (29.10.2019)
Literatura

Základní literatura:

Alexopoulos J.C., Mims C. W. et Blackwell M. (1996): Introductory Mycology. - John Wiley & Sons, New York.

Kendrick B. (1992): The Fifth Kingdom. - Mycologue Publications, Waterloo.

McLaughlin D. J., McLaughlin E. G. et Lemke P. A. [eds.] (2001): The Mycota. Vol. VII, Systematic and Evolution, Part A, Part B. - Springer-Verlag, Berlin

Poslední úprava: Koukol Ondřej, doc. Mgr., Ph.D. (29.10.2019)
Požadavky ke zkoušce

Předmět je zakončen zápočtem a zkouškou.

Podmínkou zápočtu je účast na praktickém cvičení, závěrečný test (tzv. poznávačka) a účast na exkurzi k tomuto předmětu.

Zkouška je písemná a skládá se z 5 vylosovaných otázek.

Poslední úprava: Koukol Ondřej, doc. Mgr., Ph.D. (29.10.2019)
Sylabus -

1. Houby vřeckovýtrusé (Ascomycetes) úvod: znaky, vymezující nejvyšší hierarchické jednotky (Ascomycota, Ascomycetes); vřecko jako specializované sporangium a tři základní funkční typy vřecka, specifická forma dikaryofáze, biologie a životní cyklus, terminologie vázaná na plodnice a hamathecium. Velikost skupiny, starší a novější názory na vnitřní systematiku, základní literatura, projekt Systema Ascomycetum, Myconet.

2. Řády Taphrinales a Laboulbeniales: zařazení v systému, základní charakteristika, odlišnosti od ostatních skupin vřeckovýtrusýách hub, ekologie, zástupci, význam pro člověka.

3. Prototunikátní askomycety: celková charakteristika řádů Eurotiales,Ascosphaerales, Onygenales, Microascales, Ophiostomatales a Elaphomycetales, nejdůležitější zástupci, vztahy anamorf a teleomorf, ekologie a význam v přírodě, význam pro člověka

4. Unitunikátní apotheciální a peritheciální nelichenizované askomycety: celková charakteristika řádů Erysiphales, Pezizales, Heotiales, Ostropales pr.p., Rhytismatales, Phyllachorales (syn. Polystigmatales), Hypocreales (incl. Clavicipitales), Calosphaeriales, Sordariales, Diaporthales, Diatrypales a Xylariales. Morfologie, pohlavní a nepohlavní rozmnožování, typ anamorf a typ konidiogeneze, základní anamorfní rody, životní cyklus, ekologie, vztah k substrátu nebo hostiteli, ekonomický význam a praktické využití, historie poznání a současná problematika skupiny, základní literatura. Velikost a vnitřní systematika řádů, stručná charakteristika čeledí, nejdůležitějších rodů a druhů.

5. Bitunikátní askomycety: základní znaky skupiny, celková charakteristika řádu Dothideales s.l. Morfologie, pohlavní a nepohlavní rozmnožování, typ anamorf a typ konidiogeneze, základní anamorfní rody, životní cyklus, ekologie, vztah k substrátu nebo hostiteli, ekonomický význam a praktické využití, historie poznání a současná problematika skupiny, základní literatura. Velikost a vnitřní systematika řádu, alternativní uspořádání bitunikátních skupin, stručná charakteristika čeledí, nejdůležitějších rodů a druhů.

6. Deuteromycetes: důvody zavedení a vymezení umělé netaxonomické skupiny, deuteromycety v širším a užším pojetí, příklad staršího třídění ("systému") deuteromycetů, založeného na výsledném uspořádání sporulujících a sterilních struktur a výsledném tvaru konidií, novější třídění, založené především na ontogenezi konidiomatu a konidiogenezi. Charakteristika a základní zástupci skupin Blastomycetes, Hyphomycetes, Coelomycetes a Agonomycetes.

7. Houby stopkovýtrusé (Basidiomycota) úvod: společné a rozdílné znaky hub vřeckovýtrusých a stopkovýtrusých, charakteristika nejvyšších hierarchických jednotek (Ustilaginomycetes, Urediniomycetes, Heterobasidiomycetes, Homobasidiomycetes); typy bazídií, typy myceliálních přehrádek, jaderné poměry, biologie a životní cykly, terminologie vázaná na skupinu rzí a snětí. Velikost skupiny, starší a novější názory na vnitřní systematiku, základní literatura.

8. Ustilaginomycetes, Urediniomycetes, Heterobasidiomycetes: základní charakteristika, tvorba a absence plodnic, ekologie, specifika snětí a rzí, životní cykly, morfologie a funkce jednotlivých typů spor u rzí, vybraní zástupci, ekonomicky významné druhy.

9. Homobasidiomycetes: základní charakteristika skupiny, morfologie plodnic, charakteristika, ekologie a zástupci řádů Cantharellales, Aphyllophorales, Agaricales sl., Boletales sl., Russulales, Phallales s.l., Lycoperdales.

Poslední úprava: Koukol Ondřej, doc. Mgr., Ph.D. (29.10.2019)
 
Univerzita Karlova | Informační systém UK