|
|
|
||
|
Poslední úprava: JOSIFKO (09.01.2008)
|
|
||
|
Poslední úprava: JOSIFKO (09.01.2008)
ZS - Základní závěry metodologické reflexe historické vědy ve v 19. a poč. 20. století Kurs kombinuje přednáškovou a seminární formu. V ZS bude zaměřen na I. (1.) Teoretické vymezení historické vědy, její povahy, zařazení do soustavy ostatních věd: (1a) Povaha dějepisectví a paradigma dějepisné práce; (1b) poměr mezi "pojmoslovím oboru" a "kulturou oboru"; (1c) historická věda a dějepisný diskurs; (1d) teorie "symbolických center". II. Základní závěry teoretické (epistemologické, noetické) analýzy dějepisectví tak, jak byly zformulovány ve 20. století: (2.) O hodnotách lze sice bádat, avšak nelze bádáním doložit platnost (etických, estetických, náboženských a pod.) hodnot; (3.) Nutno důsledně odlišovat dějepisné porozumění a morální ospravedlnění; (4.) nejsou jedny dějiny, nýbrž je jen mnoho dějin: (4a) ve smyslu tom, že jsou různé výchozí systémy kulturních hodnot či různé výchozí historické paměti, z nichž se badatel nemůže nikdy zcela vymanit; (4b) ve smyslu tom, že jsou vůči sobě do určité míry jen paralelní metody "čtení" (rozumění) dějin (mikrohistorie - makroanalýza a pod.); (4c) ve smyslu tom, že již dějinní aktéři si mohou klást vlastní, tudíž odlišné otázky po smyslu jednání (popř. smyslu vůbec); (4d) ve smyslu tom, že v historii nelze přistupovat ke společnosti či kultuře jako k holisticky pojednatelnému celku (typu přírodovědného "gravitačního pole" či "ekosystému"), neboť existenci takového celku nelze doložit; (5.) Nelze nikterak určit, co je hlavním obsahem dějin, tudíž nelze ani určit, co by mělo být hlavním tématem dějepisných pojednání. Primárnost politických dějin či prvotní význam socio-ekonomických dějin jsou jen mýty; (6.) Kulturní, humanitní, sociální vědy vůbec (a tudíž i dějepisectví) nejsou vědami, které by v pravém slova symslu "poznávaly", nýbrž vědami interpretativními, rozumivými. Rozumivé konstrukce těchto věd nemají povahu nesporně objektivních faktů, nýbrž jde o specifickou povahu jejich "adekvátnosti" či "objektivity"; (7) přes všechnu tuto relativisaci lze čelit radikálním vývodům tzv. "lingvistivké kritiky". Historie jako odborná disciplina samozřejmě dovede čelit relativismu, jenž není zdůvodněn noetickými argumenty, nýbrž je užíván (coby popírání "faktů") z nějrůznějších nevědeckých, politických či ideologických důvodů. LS - Možnosti a meze dějepisného poznávání/rozumění V LS se kurs zaměří především na povahu české diskuse o metodách dějepisectví. Základní otázkou bude, kde se v českém dějepisectví a v širší reflexi dějepisných metod bere poměrně nápadný sklon k tomu, že jsou neustále na okraj vytlačovány metodicky promyšlené úvahy; oproti tomu vítězí (co do svého významu a ohlasů) spíše texty, jež jsou sice myšlenkově nedůsledné, zato však obsahují zřetelný emotivní nádech: Spor o smysl českých dějin, nynější Spor o dějiny. Pojednávány budou mimo jiné (I.) otázky: (1.) Poměr "pojmosloví oboru" a "Kultury oboru". (2.) Co je znakem "odborné obce" a existuje v českém prostředí "odborná dějepisná obec"? (3.) Lze humanitní vědy (včetně dějepisectví) založit jinak, než axiomaticky? Návazně na tyto otázky a na obsah kursu v ZS budou (II.) rozebírány některé texty vzešlé z českých i z cizích diskusí o smyslu dějin a povaze dějepisectví. |