|
|
|
||
|
Předmět tvoří z hlediska jeho obsahu celek s předmětem Právo životního prostředí I.
Studenti absolvováním předmětu získají základní znalosti o právní úpravě zvláštní části tohoto právního odvětví, jmenovitě o právních úpravách ochrany složek životního prostředí (ovzduší, voda, půda, rostlinstvo a živočišstvo), ekosystémů (příroda, les) a o ochraně před zdroji ohrožení životního prostředí (odpady, chemické látky, hluk a vibrace, ionizující záření, GMO atd.). Studenti by měli být po absolvování předmětu schopni aplikovat právní pravidla na zadané skutkové okolnosti. V seminářích předmětu studenti řeší konkrétní příklady (kauzy) týkající se jednotlivých složek životního prostředí, ekosystémů a zdrojů ohrožení, a to aplikací vhodných právních nástrojů. Příklady zpracovávají na základě práce s právními předpisy, ve kterých se tak učí správně orientovat. Studenti jsou v průběhu semestru povinni na základě zadání seminárního vyučujícího studovat předepsanou judikaturu k probíraným tématům. Vybrané judikáty studenti blíže rozebírají v seminářích. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (26.07.2026)
|
|
||
|
Obecná pravidla 1. Zkouška z předmětu je kombinovaná. 2. Zkouška z předmětu se sestává z písemné a z ústní části. 3. Písemnou a ústní část zkoušky je nutné složit ve stejném úseku studia (zpravidla akademickém roce). Písemná část zkoušky z předmětu Právo životního prostředí II 4. Písemnou část zkoušky lze skládat: - na seminářích - formou celokatederně organizované písemné části zkoušky. 5. Podmínkou možnosti skládat písemnou část zkoušky na semináři je minimálně 70% účast na seminářích. Tuto část písemné zkoušky připravuje vyučující semináře. Podmínku splnění docházky je možno prominout pouze prostřednictvím vedoucího katedry na základě písemné žádosti jím schválené a výlučně z důvodů zahraničního studia či stáže. 6. Celokatederní písemná část zkoušky se koná vždy ve zkouškovém období letního semestru. 7. Časový limit pro vypracování písemné části zkoušky je 90 minut. 8. Z písemné části zkoušky lze získat až 30 bodů. K úspěšnému složení je potřeba získat nejméně 18 bodů. Písemná část zkoušky je hodnocena takto: a. 0 – 17,5 bodů – neprospěl/a b. 18 – 22,5 bodů - dobře c. 23 - 26,5 bodů - velmi dobře d. 27 – 30 bodů - výborně 9. Písemná část zkoušky se skládá z 9 otevřených (rozepisovacích) otázek a 2 příkladů. 10. Za otázky č. 1- 9 (otevřené) je možné získat za každou otázku 0, 0,5, 1, 1,5 nebo 2 body a za otázky č. 10 a 11 (příklady) za každou otázku 0 až 6 bodů (odstupňované po půlbodech). Celkem lze získat 30 bodů. 11. Předmětem písemné části zkoušky z předmětu konané formou celokatederně organizované písemné části zkoušky jsou témata přednášená na přednáškách a probíraná na seminářích z předmětu Právo životního prostředí I + II, tedy v letním a zimním semestru. Při skládání písemné části zkoušky (jak na celokatedrálních termínech, tak na termínech určených jednotlivými seminárními vedoucími) je možné používat nekomentované znění těchto právních předpisů: - zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí - zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny - zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů - zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší - zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu - zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech a o změně některých souvisejících zákonů - zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů - zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečištění a o změně některých zákonů - zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí - zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů - zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon - zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrady škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy - zákon č.148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku 12. Rozhodné je vždy znění příslušného právního předpisu platné a účinné v den konání písemné části zkoušky. Ústní část zkoušky z předmětu Právo životního prostředí II 13. K ústní části zkoušky z předmětu bude student připuštěn po úspěšném absolvování písemné části zkoušky. 14. Student bude odpovídat na dvě otázky (jednu z koše A, jednu z koše B), které si vylosuje. 15. Celkový výsledek kombinované zkoušky z předmětu bude klasifikován zkoušejícím ústní části zkoušky, a to známkami "výborně" (1), "velmi dobře" (2), "dobře" (3) nebo "neprospěl/a" (4). Celkové hodnocení zkoušky vychází z výsledku písemné a ústní části zkoušky, podmínkou hodnocení známkami "výborně" (1), "velmi dobře" (2), "dobře" (3) však je úspěšné absolvování obou částí zkoušky. 16. V případě klasifikace známkou "neprospěl/a" (4) z ústní části zkoušky, student v daném akademickém roce opakuje pouze ústní část zkoušky. Zkouškové otázky Koš A - Obecná část: 1. Životní prostředí - pojem, globální problémy a potřeba jeho ochrany, prostředky a cíle. 2. Právo životního prostředí (základní funkce, předmět, systém, prameny). 3. Ústavní základy ochrany životního prostředí a zákon o životním prostředí. 4. Základní právní principy ochrany životního prostředí. 5. Administrativněprávní nástroje ochrany životního prostředí (přehled, charakteristika a využití). 6. Koncepční a dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí. 7. Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí (charakteristika, třídění, funkce). 8. Odpovědnost za přestupky v ochraně životního prostředí. 9. Odpovědnost za ztráty na životním prostředí (pojem, kategorie, formy nápravy). 10. Trestněprávní odpovědnost v ochraně životního prostředí. 11. Právní formy účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí. 12. Právo na informace o životním prostředí. 13. Ochrana životního prostředí na mezinárodní úrovni (vývoj, institucionální zajištění a role mezinárodního práva). 14. Právní úprava ochrany životního prostředí v unijním právu (akční programy, zakotvení v primárním právu, prosazování práva, promítnutí do národního práva). 15. Vlastnické právo a ochrana životního prostředí. 16. Organizace veřejné správy v ochraně životního prostředí (obecná a zvláštní, subjekty a jejich úloha v ochraně životního prostředí). 17. Česká inspekce životního prostředí (úloha, působnost a pravomoc). 18. Postavení a úloha veřejných stráží v ochraně životního prostředí. 19. Územní plánování (koncepční a speciální nástroje) - jeho nástroje a jeho úloha v ochraně životního prostředí. 20. Jednotné environmentální stanovisko jako forma integrace v ochraně životního prostředí . 21. Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (EIA). 22. Posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA). 23. Integrovaná ochrana životního prostředí (IPPC). Koš B - Zvláštní část 1. Ochrana ovzduší (předmět, prameny, hlavní cíle a směry právní úpravy). 2. Nástroje ochrany ovzduší před znečišťováním (koncepční, administrativní, ekonomické). 3. Ochrana ozónové vrstvy Země v právu. 4. Ochrana klimatického systému Země v právu. 5. Ochrana vod (předmět, prameny, právní povaha vod, obecné a zvláštní nakládání). 6. Ochrana kvality a množství vod. 7. Územní (plošná) ochrana vod. 8. Ochrana zemědělského půdního fondu (předmět, pojem, cíl a prostředky ochrany, ochrana kvality a rozlohy). 9. Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa (předmět, cíl a prostředky ochrany). 10. Ochrana lesa při obecném užívání lesů. 11. Prostředky ochrany lesa při hospodaření v lese. 12. Právní úprava ochrany přírody a krajiny (prameny, předmět, hlavní směry a cíle). 13. Právní úprava obecné ochrany přírody a krajiny. 14. Právní úprava zvláštní územní ochrany přírody. 15. Právní úprava zvláštní druhové ochrany přírody. 16. Soustava Natura 2000 a její právní úprava. 17. Právní úprava ochrany rostlin a živočichů (prameny mezinárodního, evropského a národního práva) 18. Právní úprava odpadového hospodářství (hierarchie, subjekty, nástroje). 19. Právní úprava nakládání s odpady (základní pojmy, subjekty a jejich povinnosti). 20. Právní úprava nakládání s komunálními odpady. 21. Právní úprava ochrany životního prostředí před chemickými látkami a pravidla nakládání s nimi, prevence závažných havárií) 22. Poplatky za znečišťování životního prostředí (ovzduší, voda, odpady). 23. Poplatky za využívání přírodních zdrojů (půda, voda, nerostné bohatství). Poznámka: V rámci všech otázek je relevantní materií rovněž právní úprava veřejné správy a deliktní odpovědnosti na daném úseku.
Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (26.07.2026)
|
|
||
|
Předmět zahrnuje tato témata: 1. Právní úprava ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země. 2. Právní úprava ochrany vod. 3. Právní úprava ochrany půdy. 4. Právní úprava ochrany lesa. 5. Právní úprava ochrany přírody a krajiny. 6. Právní úprava ochrany rostlinstva a živočišstva. 7. Právní úprava nakládání s odpady a obaly. 8. Právní úprava ochrany před zářením, zejména ionizujícím. 9. Právní úprava nakládání s chemickými látkami a průmyslové havárie. 10. Právní úprava ochrany lidského zdraví a životního prostředí, zejména hluk a vibrace. 11. Právní úprava nakládání s geneticky modifikovanými organismy. 12. Právní úprava nakládání s vybranými výrobky s ukončenou životností. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (26.07.2026)
|
|
||
|
Základní literatura: 1. Damohorský Milan a kolektiv. Právo životního prostředí. 3. vydání, C. H. Beck. Praha. 2010 2. Damohorský Milan, Drobník Jaroslav, Franková Martina, Sobotka Michal, Stejskal Vojtěch, Žákovská Karolina. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. vydání. Wolters - Kluwer ČR. Praha. 2010. Ostatní literatura: 1. Šturma, P. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí – I.(obecná) část, IFEC, Praha 2004 (dotisk 2008) 2. Damohorský, M. a kol.: Mezinárodní právo životního prostředí – II. díl (zvláštní část), IFEC, Praha 2008 3. Stejskal, V.: Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče biologickou rozmanitost, Linde, Praha 2006 Základní právní předpisy (v aktuálním znění): 1. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší 2. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách 3. Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu 4. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích 5. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 6. Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech a o změně některých souvisejících zákonů Ostatní právní předpisy (v aktuálním znění): 1. Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrady škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy 2. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) 3. Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon 4. Zákon č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích (chemický zákon) 5. Zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty 6. Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech 7. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 8. Zákon č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 9. Zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech 10. Zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností 11. Relevantní mezinárodní úmluvy 12. Relevantní sekundární akty práva Evropské unie Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (26.07.2026)
|
|
||
|
1. Analyzuje právní režim ochrany ovzduší a identifikuje relevantní právní prameny na mezinárodní, evropské a vnitrostátní úrovni; vymezí předmět ochrany, základní pojmy (imise, emise) a popíše hlavní zdroje znečišťování v České republice. 2. Aplikuje a vysvětluje nástroje ochrany ovzduší (koncepční, administrativní, ekonomické) a posuzuje jejich vzájemné vztahy; vymezí kategorizaci zdrojů znečišťování a způsob regulace jejich vlivu na ovzduší. 3. Analyzuje právní úpravu ochrany ozónové vrstvy a aplikuje nástroje regulace nakládání s regulovanými látkami na modelový případ; vymezí základní cíle a předmět ochrany. 4. Analyzuje a hodnotí právní úpravu ochrany klimatického systému na mezinárodní, unijní a vnitrostátní úrovni, včetně role mitigace a adaptace, a posuzuje význam klimatických žalob v právní praxi a systém obchodování s emisními povolenkami. 5. Aplikuje a vysvětluje evropský a vnitrostátní právní rámec ochrany vod a rozlišuje režimy nakládání s vodami (obecné a zvláštní) v konkrétních situacích; definuje právní povahu a kategorizaci vod. 6. Analyzuje nástroje ochrany kvality a množství vod a navrhuje opatření k nápravě při zjištění závadných stavů; charakterizuje zdroje ohrožení vod a funkci ekonomických nástrojů. 7. Aplikuje právní režim územní ochrany vod a posuzuje povinnosti vlastníků pozemků při ochraně vodních poměrů a vodních zdrojů v kontextu jednotlivých kategorií územní ochrany vod. 8. Analyzuje a aplikuje právní režim ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF), včetně procesu odnímání půdy a systému povinných odvodů; vymezí význam tříd ochrany půdy pro zábory půdy a odvody za odnětí zemědělské půdy ze ZPF. 9. Vysvětluje a analyzuje kategorizaci lesů a posuzuje její dopady na hospodaření; vymezí pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL) a právní podmínky pro jejich odnímání či omezení užívání. 10. Aplikuje pravidla obecného užívání lesa a posuzuje práva a povinnosti subjektů; vysvětlí pravidla pro regulaci oplocování lesů, omezení vstupu a činnosti, které jsou v lese zakázány. 11. Analyzuje povinnosti vlastníků při hospodaření v lese, charakterizuje roli odborného lesního hospodáře a koncepčních nástrojů ochrany a navrhuje opatření k prevenci a nápravě škod. 12. Analyzuje právní rámec obecné ochrany přírody a krajiny (zejména ÚSES, významné krajinné prvky, ochranu dřevin a krajinný ráz) a aplikuje jeho nástroje na modelové zásahy. 13. Vysvětluje a aplikuje systém zvláštní územní ochrany, rozlišuje jednotlivé kategorie zvláště chráněných území (ZCHÚ) a vysvětlí proces jejich vyhlašování a systém náhrad za omezení hospodaření. 14. Analyzuje ochranné podmínky v ZCHÚ, posuzuje oprávněnost výjimek ze zákazů a aplikuje systém správních úkonů (JES, souhlasy) na modelové situace; popíše specifika omezení pohybu v národních parcích. 15. Aplikuje právní režim zvláštní druhové ochrany a posuzuje nároky na náhradu škody způsobené vybranými chráněnými živočichy. 16. Analyzuje a aplikuje právní režim soustavy Natura 2000 a posuzuje vlivy záměrů na chráněná území; vysvětlí proces navrhování lokalit a specifika „naturového“ posuzování. 17. Vysvětluje a analyzuje právní přístupy k ochraně rostlin a živočichů (in situ a ex situ) a aplikuje nástroje pro prevenci a regulaci invazních nepůvodních druhů. 18. Vysvětlí hierarchii a cíle odpadového hospodářství, rozliší a porovná lineární a oběhové hospodářství, vymezí základní pojmy a povinnosti subjektů a analyzuje právní režim nakládání s odpady včetně rozšířené odpovědnosti výrobce. 19. Analyzuje pravidla pro nakládání s chemickými látkami a posuzuje nástroje prevence průmyslových havárií. 20. Charakterizuje ekonomické nástroje OŽP jejich význam a jejich vazby na ostatní regulační nástroje a identifikuje poplatky za znečišťování a využívání zdrojů v právní úpravě a aplikuje je na konkrétní situaci. Poslední úprava: Šicnerová Barbora, Mgr. (26.07.2026)
|