|
|
|
||
Poslední úprava: RLSVANIK (27.04.2009)
popisů konkrétního jazyka (gramatiky, slovníky) a základní vhled do struktury přirozených jazyků. Vychází z obecných semiotických rámců. Nedílnou součástí kursu jsou reference k dějinám moderní lingvistiky. |
|
||
Poslední úprava: RLSVANIK (27.04.2009)
Dvanáct esejů o jazyce. Praha 1970. SAUSSURE, F.: Kurs obecné lingvistiky. Praha 1989. HYMES, D.: On Communicative Competence. Harmondsworth 1998. ČERMÁK, F.: Jazyk a jazykověda. Praha 2001. DOLNÍK, J.: Základy jazykovedy. Bratislava 1998. ERHART, A.: Úvod do jazykovědy. Brno 2001. PALEK, B.: Základy obecné jazykovědy. Praha 1989. |
|
||
Poslední úprava: RLSVANIK (27.04.2009)
1. Předmět studia lingvistiky: pojem řečové situace a hlediska. 2. Pojem znaku, proces sémiozy a znakové soustavy. 3. Typy znaků, tzv. arbitrárnost jaz. znaku; dimenze sémiózy. 4. Foném jako figura. Distinktivní rys; foném jako svazek distinktivních rysů; 5. Teorie opozic; segmentální vs. suprasegmentální jednotky. 6. Morfém vs. (alo)morf; typy alomorfů. Typy morfémů ve slově, gramatické vs. lexikální morfémy; morfémy podle typy významů. Derivace vs. Inflexe. 7. Morfologická typologie jazyků, slovo. 8. Věta vs. Výpověď; věta jako konstrukce: závislostní analýza věty. 9. Analýza na bezprostřední složky; způsoby vyjadřování vztahů slov ve větě. 10. Závislostní syntax a syntax bezprostředních složek uvnitř slova. 11. Za hranicemi strukturní lingvistiky: teorie řečových aktů, otázky jazykové zdvořilosti. 12. Langue vs. parole // kompetence vs performance. Syntagmatické vs paradigmatické vztahy. 13. Synchronie vs. diachronie. |