|
|
|
||
|
Last update: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (01.09.2021)
|
|
||
|
Last update: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (01.09.2021)
|
|
||
|
Last update: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (17.10.2023)
Slovotvorba Povinná literatura: Machová, S. - Mališ, O.: Současný český jazyk. Praha 1992, část I. Slovník afixů užívaných v češtině. Karolinum, Praha 2017. http://www.slovnikafixu.cz/heslar/-0
Doporučená literatura: Adam, R. – Beneš, M. – Bozděchová, I. – Martínek, F. – Prokšová, H. – Synková, P.: Gramatické rozbory češtiny (výklad a cvičení s řešeními). Praha, Karolinum 2017, s. 43–66 (Slovotvorba). Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd., Praha 2000, kap. III 4 (M. Dokulil: Tvoření slov), s. 92–147. Daneš, F. - Dokulil, M. - Kuchař, J.: Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha 1967. Dokulil, M.: Tvoření slov v češtině l. Teorie odvozování slov. Praha 1962.
Otázky lexikologie Povinná literatura: Čermák, F.: Lexikon a sémantika. Praha, NLN, 2010. Vybrané kapitoly. Nový encyklopedický slovník češtiny, Praha 2016. https://www.czechency.org/ Filipec, J. - Čermák, F.: Česká lexikologie. Praha 1985. Vybrané kapitoly. Hauser, P.: Nauka o slovní zásobě. Praha 1981.
Doporučená literatura: Čechová, M. a kol.: Čeština – řeč a jazyk. 2. vyd., Praha 2011, kap. III 1 a 2 (Pojmenování. Slovo), s. 53–85. Machová, S. - Mališ, O.: Současný český jazyk. Praha 1992, část II. a III. Příruční mluvnice češtiny (Lexikologie, s. 65–108). Praha 1995.
Povinná literatura k dílčím tématům (je součástí zkoušky): 1. Čermák, F. a kol.: Manuál lexikografie. Praha 1999, kapitola 1 Teorie a praxe jednojazyčného slovníku výkladového. 2. Jaroslav Hubáček, Marie Krčmová (2017): SOCIOLEKT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. 3. Jaklová, A. Budeme argot nově definovat? Slovo a slovesnost, 1999, roč. 60, č. 4, s. 293–300. 4. Janovec, L. Neologie. In Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny. Olomouc, 2013. 5. Machová, S. – Švehlová, M.: Sémantika a pragmatická lingvistika. Praha 2000, kapitola Sémantika. 6. Martincová, O. – Savický, N.: Hybridní slova a některé obecné otázky neologie. Slovo a slovesnost, 48, 1987, s. 124–138. 7. Martinková, M.: O víceznačnosti. In Dynamika českého lexika a lexikologie. Studie k moderní mluvnici češtiny. Olomouc, 2013. |
|
||
|
Last update: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (17.10.2023)
Zkouška má dvě části – písemnou a ústní 1. Písemná část V písemné práci student prokazuje praktickou i teoretickou znalost slovotvorby. Student prokazuje pochopení slovotvorného rozboru a znalost, pochopení a schopnost vysvětlení základní terminologie ze slovotvorby. Písemná práce se bude psát hromadně na začátku zkoušky. Ti, kteří v písemné části vyhoví, postoupí k ústní části. Za vyhovující práci bude považována taková, v níž student správně analyzuje patnáct slov z dvaceti. 2. Ústní část Úspěšně složená zkouška je klasifikována výborně – velmi dobře – dobře, do systému bude známka zapsána bezprostředně po zkoušce. Nelze požadovat zkoušení mimo vypsané termíny a po skončení zkouškového období. Student dostane u ústní části zkoušky dvě otázky, které vycházejí z okruhů studijní literatury v oddíle Literatura (Otázky lexikologie). První otázka (viz Povinná literatura) bude zaměřena na obecné otázky lexikologie (viz okruhy v Sylabu), druhá (Povinná literatura k dílčím tématům) na literaturu vztaženou k vybraným lexikologickým otázkám. Obě otázky si student vylosuje. Student zkoušku úspěšně složí, pokud zodpoví dostatečně obě otázky.
|
|
||
|
Last update: PhDr. Blanka Nedvědová, Ph.D. (17.10.2023)
1) Úvod do lexikologie – lexikální subsystém, lexikologické disciplíny. Základní jednotka lexikálního systému (slovo, pojmenování, lexém, víceslovné lexikální jednotky, motivovanost slova). Frazeologie. 2) Slovní zásoba češtiny (jádro vs. okrajové vrstvy; neutralita vs. příznakovost). Sociolekty. 3) Význam pojmenovávacích jednotek (struktura významu, jeho konstituování). Mnohoznačnost a jednoznačnost. Polysémie, homonymie, paronymie. Slovo jako jazykový znak a jeho různá pojetí. 4) Významové vztahy lexikálních jednotek – paradigmatické a syntagmatické (synonymie, hyperonymie, hyponymie, opozitnost; kompatibilita, kolokabilita). 5) Změny slovní zásoby – sémantické tvoření (pojetí metafory a metonymie v kognitivní lingvistice), přejímání a adaptace, internacionalismy, neologie 6) Slovotvorba – pojetí slovotvorby, základní pojmy, slovotvorné způsoby, úpravy, postupy a typy; onomaziologické kategorie. 7) Derivace – substantiva 8) Derivace – adjektiva 9) Derivace – slovesa 10) Derivace – adverbia; kompozice a zkracování 11) Vývojové tendence a zachycení slovní zásoby ve slovnících. Český národní korpus.
|