Post-Political Dimensions of Urban Planning in Prague

• Název práce v češtině: Post-politické dimenze městského plánování v Praze
• Název v anglickém jazyce: Post-Political Dimensions of Urban Planning in Prague
• Klíčová slova: městské plánování|post-politické|Praha
• Klíčová slova anglicky: urban planning|post-political|Prague
• Akademický rok vypsání: 2021/2022
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: angličtina
• Ústav: Katedra sociologie (21-KSOC)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Jan Sládek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 30.11.2021
• Datum zadání: 06.12.2021
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 11.05.2023
• Datum a čas obhajoby: 13.06.2023 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 31.05.2023
• Datum proběhlé obhajoby: 13.06.2023
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: doc. PhDr. Lukáš Linek, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Téma: Post-politické dimenze městského plánování v Praze
Název: Institucionalizace post-politických přístupů v městském plánování v Praze a projevy vymezení vůči nim ve veřejném diskurzu
Název anglicky:The Institutionalization of Post-Political Approaches Within City Planning in Prague and Related Manifestations of Discontent in the Public Discourse
Jazyk: angličtina
Tematické okruhy: politická sociologie; participační městské plánování

1. Východiska
Práce vychází z filosofické a sociálně-geografické kritické analýzy vzestupu post-politických přístupů ve veřejné správě po pádu železné opony. Autoři Jacques Rancière (1995), Chantal Mouffe (2005) a Slavoj Žižek (2000) pojímají politično jakožto bytostně konfliktualistický souboj nesmiřitelných zájmů a kritizují vzrůst konsenzualistických přístupů ve veřejné správě. Apel na konsensus, zastávaný především sociology reflektivní modernity, konkrétně Anthonym Giddensem (1998) a Ulrichem Beckem, dle post-politické teorie zachovává stávající rozložení moci ve společnosti pod rouškou inkluzivity, participace a udržitelnosti. Dominance konsenzualistických přístupů skrze politiku „Nové levice“ dle nich aktivně vytěsňuje dimenzi konfliktu z rozhodování o veřejných statcích, a tím přispívá k marginalizaci menšinových pohledů, bytostně nesouměřitelných s převládající neoliberální perspektivou.

2. Cíle a předběžná metodika
Svou prací nemíním podtrhávat či se vymezovat vůči kritickému postoji post-politického přístupu, nýbrž za pomocí této optiky identifikovat hlavní aktéry zapadající do konceptu post-politických institucí ve sféře městského plánování, a především zkoumat různé formy rezistence vůči těmto institucím. Obsahovou analýzou menšinových, konfliktních diskurzů a sekundární analýzou fluktuace veřejného mínění vůči post-politickým institucím míním zmapovat, zda a jakými způsoby tyto instituce na konfliktní diskurzy reagují a přizpůsobují se mu.
Cílem mé práce je do jisté míry ověřit aplikovatelnost post-politické teze na městské plánování v Pražském kontextu. Analýzou konfliktních diskursů míním ověřit, zda dominantní konsenzualistický přístup veřejných plánovacích institucí, manifestovaný důrazem na veřejnou participaci a dohodu mezi aktéry v území, ve skutečnosti aktivně zamlčuje a přehlíží některé projevy opodstatněného odporu vůči navrhovaným projektům. Tohoto cíle bych rád docílil rovněž prostřednictvím rozhovorů s úředníky z plánovacích institucí a představiteli občanských spolků.

3. Hypotézy a charakteristika závěrů
Předpokládám, že jako hlavní institucí městského plánování zapadající do kategorie post-politického pojetí identifikuji Institut plánování a rozvoje (IPR) a hlavní manifestace konfliktního pohledu vůči plánovacím institucím identifikuji například organizaci ARNIKA a zpravodajský server A2laram.
Výstupem mé práce bude charakteristika prvků post-politických institucí a mechanismů, jakými umírňují odpor veřejnosti vůči svým projektům. Závěrem bude rovněž typologie přístupů a diskursů konfliktně laděných aktérů a zhodnocení dosahu jejich vlivu na instituce, které zajišťují městské plánování v Praze.

Seznam odborné literatury

Allmendinger, P., & Haughton, G. (2012). Post-political spatial planning in England: a crisis of consensus? Transactions of the Institute of British Geoghraphers, 37(1), stránky 89-103.
Beaumont, J., & Nichols, W. (2008). Plural Governance, Participation and Democracy in Cities. International Journal of Urban and Regional Research, 32(1), stránky 87-94.
Giddens, A. (1998). The third way. Cambridge: Polity Press.
Harvey, D. (1985). The urbanization of capital. Baltimore MD: John Hopkins University PRess.
Mouffe, C. (2005). On the political. Londýn: Routledge.
Nair, T. (2016). Deepening Divides: Decentralized Development and the "Tyranny" of Participation. Journal of International Development, 28, stránky 1323-1336.
Ozdemir, E., & Tasan-Kok, T. (2019). Planner's role in accomodating citizen disagreement: The case of Dutch urban planning. Urban Studies, 56(4), stránky 741-759.
Rancière, J. (1995). On the shores of politics. Londýn: Verso.
Žižek, S. (2000). Holding the place. V L. E. Butler J, Contingency , hegemony , universality: contemporary dialogues on the Left (stránky 308-329). London: Verso.