Post-Political Dimensions of Urban Planning in Prague
Název práce v češtině: | Post-politické dimenze městského plánování v Praze |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Post-Political Dimensions of Urban Planning in Prague |
Klíčová slova: | městské plánování|post-politické|Praha |
Klíčová slova anglicky: | urban planning|post-political|Prague |
Akademický rok vypsání: | 2021/2022 |
Typ práce: | bakalářská práce |
Jazyk práce: | angličtina |
Ústav: | Katedra sociologie (21-KSOC) |
Vedoucí / školitel: | Mgr. Jan Sládek, Ph.D. |
Řešitel: | skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd. |
Datum přihlášení: | 30.11.2021 |
Datum zadání: | 06.12.2021 |
Schválení administrátorem: | zatím neschvalováno |
Datum potvrzení stud. oddělením: | 11.05.2023 |
Datum a čas obhajoby: | 13.06.2023 09:00 |
Datum odevzdání elektronické podoby: | 31.05.2023 |
Datum proběhlé obhajoby: | 13.06.2023 |
Odevzdaná/finalizovaná: | odevzdaná studentem a finalizovaná |
Oponenti: | doc. PhDr. Lukáš Linek, Ph.D. |
Zásady pro vypracování |
Téma: Post-politické dimenze městského plánování v Praze
Název: Institucionalizace post-politických přístupů v městském plánování v Praze a projevy vymezení vůči nim ve veřejném diskurzu Název anglicky:The Institutionalization of Post-Political Approaches Within City Planning in Prague and Related Manifestations of Discontent in the Public Discourse Jazyk: angličtina Tematické okruhy: politická sociologie; participační městské plánování 1. Východiska Práce vychází z filosofické a sociálně-geografické kritické analýzy vzestupu post-politických přístupů ve veřejné správě po pádu železné opony. Autoři Jacques Rancière (1995), Chantal Mouffe (2005) a Slavoj Žižek (2000) pojímají politično jakožto bytostně konfliktualistický souboj nesmiřitelných zájmů a kritizují vzrůst konsenzualistických přístupů ve veřejné správě. Apel na konsensus, zastávaný především sociology reflektivní modernity, konkrétně Anthonym Giddensem (1998) a Ulrichem Beckem, dle post-politické teorie zachovává stávající rozložení moci ve společnosti pod rouškou inkluzivity, participace a udržitelnosti. Dominance konsenzualistických přístupů skrze politiku „Nové levice“ dle nich aktivně vytěsňuje dimenzi konfliktu z rozhodování o veřejných statcích, a tím přispívá k marginalizaci menšinových pohledů, bytostně nesouměřitelných s převládající neoliberální perspektivou. 2. Cíle a předběžná metodika Svou prací nemíním podtrhávat či se vymezovat vůči kritickému postoji post-politického přístupu, nýbrž za pomocí této optiky identifikovat hlavní aktéry zapadající do konceptu post-politických institucí ve sféře městského plánování, a především zkoumat různé formy rezistence vůči těmto institucím. Obsahovou analýzou menšinových, konfliktních diskurzů a sekundární analýzou fluktuace veřejného mínění vůči post-politickým institucím míním zmapovat, zda a jakými způsoby tyto instituce na konfliktní diskurzy reagují a přizpůsobují se mu. Cílem mé práce je do jisté míry ověřit aplikovatelnost post-politické teze na městské plánování v Pražském kontextu. Analýzou konfliktních diskursů míním ověřit, zda dominantní konsenzualistický přístup veřejných plánovacích institucí, manifestovaný důrazem na veřejnou participaci a dohodu mezi aktéry v území, ve skutečnosti aktivně zamlčuje a přehlíží některé projevy opodstatněného odporu vůči navrhovaným projektům. Tohoto cíle bych rád docílil rovněž prostřednictvím rozhovorů s úředníky z plánovacích institucí a představiteli občanských spolků. 3. Hypotézy a charakteristika závěrů Předpokládám, že jako hlavní institucí městského plánování zapadající do kategorie post-politického pojetí identifikuji Institut plánování a rozvoje (IPR) a hlavní manifestace konfliktního pohledu vůči plánovacím institucím identifikuji například organizaci ARNIKA a zpravodajský server A2laram. Výstupem mé práce bude charakteristika prvků post-politických institucí a mechanismů, jakými umírňují odpor veřejnosti vůči svým projektům. Závěrem bude rovněž typologie přístupů a diskursů konfliktně laděných aktérů a zhodnocení dosahu jejich vlivu na instituce, které zajišťují městské plánování v Praze. |
Seznam odborné literatury |
Allmendinger, P., & Haughton, G. (2012). Post-political spatial planning in England: a crisis of consensus? Transactions of the Institute of British Geoghraphers, 37(1), stránky 89-103.
Beaumont, J., & Nichols, W. (2008). Plural Governance, Participation and Democracy in Cities. International Journal of Urban and Regional Research, 32(1), stránky 87-94. Giddens, A. (1998). The third way. Cambridge: Polity Press. Harvey, D. (1985). The urbanization of capital. Baltimore MD: John Hopkins University PRess. Mouffe, C. (2005). On the political. Londýn: Routledge. Nair, T. (2016). Deepening Divides: Decentralized Development and the "Tyranny" of Participation. Journal of International Development, 28, stránky 1323-1336. Ozdemir, E., & Tasan-Kok, T. (2019). Planner's role in accomodating citizen disagreement: The case of Dutch urban planning. Urban Studies, 56(4), stránky 741-759. Rancière, J. (1995). On the shores of politics. Londýn: Verso. Žižek, S. (2000). Holding the place. V L. E. Butler J, Contingency , hegemony , universality: contemporary dialogues on the Left (stránky 308-329). London: Verso. |