Sociální izolace a osamělost vysokoškolských studentek v době pandemie COVID-19

• Název práce v češtině: Sociální izolace a osamělost vysokoškolských studentek v době pandemie COVID-19
• Název v anglickém jazyce: Social isolation and loneliness of female university students during the COVID-19 pandemic
• Klíčová slova: sociální izolace|osamělost|sociální vztahy|pandemie COVID-19|studenti|protektivní faktory|rizikové faktory|copingové strateige
• Klíčová slova anglicky: social isolation|loneliness|social relations|pandemic of COVID-19 disease|students|protective factors|risk factors|coping strategies
• Akademický rok vypsání: 2021/2022
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (21-KSOC)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Eva Richter, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 30.11.2021
• Datum zadání: 06.12.2021
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 09.03.2022
• Datum a čas obhajoby: 17.06.2022 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 09.05.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 17.06.2022
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: doc. PhDr. Marek Skovajsa, M.A., Ph.D.
• Konzultanti: Mgr. et Mgr. Pavla Malvotová

Zásady pro vypracování

1) Východiska: Diplomová práce bude zkoumat dopady pandemie způsobené onemocněním COVID-19 na studenty vysokých škol. Z důvodu opatření zavedených za účelem snížení šíření nákazy se silně omezoval kontakt mezi lidmi. Sociální distancování spolu s karanténou a dalšími restriktivními opatřeními způsobilo sociální izolaci lidí. Předmětem zkoumání bude vliv izolace vysokoškolských studentů na jejich pocit osamělosti. Sociální vazby pomáhají lidem se zvládáním emocí, stresu a při zvládání složitých životních situací (Rimé, 2009). Naopak osamělost a sociální izolace zvyšuje stresové zatížení, zvyšuje riziko narušení duševního zdraví a psychické pohody (Bavel et al., 2020), kardiovaskulárních nebo imunitních onemocnění (Hawkley & Cacioppo, 2010). Jedná se ale také o problematiku sociální, kterou by se měli zabývat i sociologové. Samotný význam osamělosti je sociální, stejně tak jako její léčebné prostředky a copingové strategie (sociální terapie). Prevalence se liší napříč sociálními skupinami, národnostmi, sociálními strukturami, odlišným socio-ekonomickým statusem a má vážné sociální důsledky (Yang, 2019). Vzniká z neuspokojivých sociálních vztahů (absence vztahu, ztráta, oddělení, zhoršení, konfrontace, vyloučení atd.) nebo díky sociálním událostem (migrace a přistěhovalectví, rozsáhlé sociální konflikty, války nebo hospodářské a finanční krize). Osamělost se netýká pouze jednotlivce, ale celé společnosti (Yang, 2019). Sociální izolace a osamělost jsou příbuzné pojmy, které se mohou často překrývat – izolace může vést k osamělosti a naopak (Shankar et al., 2011). Rozdíl mezi těmito pojmy je v tom, že izolace je objektivní nedostatek interakcí s ostatními (Leigh-Hunt et al., 2017), zatímco osamělost je pocit subjektivní.
Mezi rizikové sociální faktory pro osamělost v době pandemie patří – být ženou, mladým člověkem, člověkem s nižším vzděláním nebo příjmem, ekonomicky neaktivním, žijícím sám a ve městě (Bu et. al., 2020). Zároveň se už i v době před pandemií objevovaly studie, které upozorňovaly na zhoršující se trend z hlediska osamělosti mladých lidí (Hysing, Petrie, Bøe, Lønning, & Sivertsen, 2020; Diehl, Jansen, Ishchanova, & Hilger-Kolb, 2018; Luhmann & Hawkley, 2016).
Z období pandemie existuje také český výzkum zaměřený na dopad pandemie na vysokoškolské studenty v oblasti duševní pohody a dalších příbuzných témat (Klusáček et. al., 2020, 2021). V těchto výzkumech studenti v dotazníkovém šetření uváděli výrazný pocit osamělosti a více příznaků depresivity, v obou výzkumech okolo 37 %.
Diplomová práce bude vycházet ze čtyř teoretických přístupů k osamělosti (Tzouvara et al., 2015). Jedná se o přístup interakcionistický (Weiss, 1973), psychodynamický (Sullivan, 1953; Fromm-Reichmann, 1959), existenciální (Tillich, 1952; Moustakas, 1972) a kognitivní (Peplau & Perlman, 1982).
2) Cíle: Cílem diplomové práce bude prozkoumání dopadu sociální izolace na pocit osamělosti vysokoškolských studentů v době pandemie, a souvislost osamělosti se sociálními faktory (například partnerský vztah, formy komunikace s přáteli, bydlení, gender, práce, finanční situace, koníčky a zájmové skupiny). Budou zkoumány protektivní a rizikové faktory, včetně strategií zvládání. Výzkumná otázka zní jak sociální izolovanost v době pandemie ovlivnila prožívání osamělosti studentů? Tato práce bude navazovat na předchozí české výzkumy (Klusáček et. al., 2020, 2021) se záměrem poskytnout hlubší pochopení chování studentů během pandemie, včetně strategií, jak se izolaci snažili zvládnout, co jim pomáhalo a co naopak jejich stav mohlo ještě zhoršovat.
3) Metody: Výzkumná část práce bude rozdělena na dvě fáze. V první bude vytvořen krátký dotazník, který bude měřit osamělost pomocí UCLA škály (Russell, 1996). Dotazník bude doplněn o základní demografické údaje (věk, pohlaví, socio-ekonomický status, ročník studia, velikost místa bydliště) a bude distribuován mezi vysokoškoláky prostřednictvím sociálních sítí. Na základě zjištěných údajů v dotazníku budou vybráni a kontaktováni (prostřednictvím dobrovolně zvoleného kontaktu – např. emailem) studenti, kteří budou vykazovat vysokou a nízkou míru osamělosti. Následně s nimi bude proveden polostrukturovaný rozhovor. Mezi okruhy polostrukturovaného rozhovoru bude patřit - bydlení, škola, partnerské vztahy a přátelé, koníčky a zájmová sdružení, práce a brigády, volný čas, dopad a vnímání restriktivních opatření, komunikace nebo strategie zvládání. Kvantitativní část výzkumu zodpoví, zda a do jaké míry se studenti cítili osaměle, jestli je osamělost závislá na genderu, případně na socio-ekonomickém statusu. Kvalitativní část bude zkoumat problematiku do hloubky a budou porovnáni osamělí studenti s neosamělými. Kvalitativní část pomůže zodpovědět, proč se studenti cítili osaměle, jaké byly rizikové faktory (případně protektivní faktory), které vedly k osamělosti a jak se lišilo prožívání situace a copingové strategie osamělých studentů s neosamělými.
4) Hypotézy: Obecnou hypotézou je, že studenty negativně ovlivnila sociální izolace způsobená pandemií a zvýšila pocity osamělosti. Dále je přepokládáno, že protektivním činitelem proti rozvoji osamělosti byl partnerský vztah respondenta v době pandemie, bydlení s další osobou/osobami, komunikace se svými přáteli, pěstování (nových) koníčků, domácí mazlíčci nebo dobré finanční zaopatření.
H1 pro kvantitativní část: Ženy budou vykazovat statisticky signifikantně vyšší hodnoty osamělosti než muži (Bu et al., 2020).
H2 pro kvantitativní část: Studenti s nižšími finančními prostředky budou vykazovat statisticky signifikantně vyšší míru osamělosti než studenti s vyššími finančními prostředky (Bu et al., 2020).
H3 pro kvantitativní část: Studenti prvního ročníku a studenti závěrečných ročníků budou vykazovat statisticky signifikantně vyšší hodnoty osamělosti než studenti v mezi-ročnících (Hysing et al., 2020, Klusáček et. al. 2020, 2021).
H4 pro kvalitativní část: Respondenti, kteří budou vykazovat nízkou míru osamělosti dle UCLA budou v rozhovorech zmiňovat faktory a strategie, které jsou dle předchozích výzkumů a literatury považovány za protektivní (např. partnerský vztah, komunikace s přáteli, spolubydlení či bydlení u rodičů nebo s partnerem atd.).
5) Charakteristika závěrů: Závěry této práce pomůžou blíže pochopit problematiku osamělosti vysokoškolských studentů v době pandemie onemocnění COVID-19. Navážou také přímo na výzkumy provedené v první a třetí vlně pandemie a pomůžou tak lépe pochopit osamělost studentů vysokých škol v době pandemie. Osamělost má mnoho negativních důsledků na naše zdraví jak fyzické, tak psychické, stejně tak jako na sociální život a je nutné této problematice začít věnovat pozornost a případně začít provádět preventivní opatření.

Seznam odborné literatury

Bu, F., Steptoe, A., & Fancourt, D. (2020). Who is lonely in lockdown? Cross-cohort analyses of predictors of loneliness before and during the COVID-19 pandemic. Public Health, 186, 31–34.
Banerjee, D., & Rai, M. (2020). Social isolation in Covid-19: The impact of loneliness. International Journal of Social Psychiatry. 2020;66(6):525-527.
Baumeister, R. F., & Leary, M. R. (1995). The need to belong: desire for interpersonal attachments as a fundamental human motivation. Psychological bulletin, 117(3), 497.
Cacioppo, J. T., & Cacioppo, S. (2014). Social relationships and health: The toxic effects of perceived social isolation. Social and personality psychology compass, 8(2), 58–72.
Caplan, S. E. (2006). Relations among loneliness, social anxiety, and problematic Internet use. CyberPsychology & behavior, 10(2), 234-242.
Demir, Y., & Kutlu, M. (2016). The Relationship between loneliness and depression: Mediation role of Internet addiction. Educational Process: International Journal, 5(2), 97–105.
Diehl, K., Jansen, C., Ishchanova, K., & Hilger-Kolb, J. (2018). Loneliness at universities: Determinants of emotional and social loneliness among students. International Journal of Environmental Research and Public Health, 15(9), Article 1865.
Gerst-Emerson, K., & Jayawardhana, J. (2015). Loneliness as a public health issue: the impact of loneliness on health care utilization among older adults. American journal of public health, 105(5), 1013-1019.
Girgin, G. (2009). Evaluation of the factors affecting loneliness and hopelessness among university students in Turkey. Social Behavior and Personality: an international journal, 37(6), 811-817.
Hawkley, L. C., & Cacioppo, J. T. (2010). Loneliness matters: A theoretical and empirical review of consequences and mechanisms. Annals of behavioral medicine, 40(2), 218-227.
Heinrich, L. M., & Gullone, E. (2006). The clinical significance of loneliness: A literature review. Clinical psychology review, 26(6), 695-718.
Hwang, T. J., Rabheru, K., Peisah, C., Reichman, W., & Ikeda, M. (2020). Loneliness and social isolation during the COVID-19 pandemic. International psychogeriatrics, 32(10), 1217-1220.
Hysing, M., Petrie, K. J., Bøe, T., Lønning, K. J., & Sivertsen, B. (2020). Only the lonely: a study of loneliness among university students in Norway. Clinical Psychology in Europe. 2020, 2 (1), e2781.
Jetten, J., Haslam, S. A., Cruwys, T., Greenaway, K. H., Haslam, C., & Steffens, N. K. (2017). Advancing the social identity approach to health and well‐being: Progressing the social cure research agenda. European Journal of Social Psychology, 47(7), 789-802.
Labrague, L. J., De los Santos, J. A. A., & Falguera, C. (2020). Social and emotional loneliness among college students during the COVID-19 pandemic: the predictive role of coping behaviours, social support, and personal resilience.
Lamm, H., & Stephan, E. (1987). Loneliness among German university students: Some correlates. Social Behavior and Personality: an international journal, 15(2), 161-164.
Leigh-Hunt, N., Bagguley, D., Bash, K., Turner, V., Turnbull, S., Valtorta, N., et al. (2017). An overview of systematic reviews on the public health consequences of social isolation and loneliness. Public Health 152, 157–171. doi: 10.1016/j.puhe.2017.07.035
Loades, M. E., Chatburn, E., Higson-Sweeney, N., Reynolds, S., Shafran, R., Brigden, A., ... & Crawley, E. (2020). Rapid systematic review: the impact of social isolation and loneliness on the mental health of children and adolescents in the context of COVID-19. Journal of the American Academy of Child & Adolescent Psychiatry, 59(11), 1218-1239.
Luhmann, M., & Hawkley, L. C. (2016). Age differences in loneliness from late adolescence to oldest old age. Developmental psychology, 52(6), 943.
Nicpon, M. F., Huser, L., Blanks, E. H., Sollenberger, S., Befort, C., & Kurpius, S. E. R. (2006). The relationship of loneliness and social support with college freshmen's academic performance and persistence. Journal of College Student Retention: Research, Theory & Practice, 8(3), 345-358.
Pittman, M., & Reich, B. (2016). Social media and loneliness: Why an Instagram picture may be worth more than a thousand Twitter words. Computers in Human Behavior, 62, 155-167.
Rimé, B. (2009). Emotion elicits the social sharing of emotion: Theory and empirical review. Emotion review, 1(1), 60-85.
Russell, D., Cutrona, C. E., Rose, J., & Yurko, K. (1984). Social and emotional loneliness: an examination of Weiss's typology of loneliness. Journal of personality and social psychology, 46(6), 1313.
Shankar, A., McMunn, A., Demakakos, P., Hamer, M., & Steptoe, A. (2017). Social isolation and loneliness: Prospective associations with functional status in older adults. Health psychology, 36(2), 179.
Stivers, R. (2004). Shades of loneliness: Pathologies of a technological society. Rowman & Littlefield Publishers.
Thomas, L., Orme, E., & Kerrigan, F. (2020). Student loneliness: The role of social media through life transitions. Computers & Education, 146, 103754.
Van Bavel, J. J., Baicker, K., Boggio, P. S., Capraro, V., Cichocka, A., Cikara, M., ... & Willer, R. (2020). Using social and behavioural science to support COVID-19 pandemic response. Nature human behaviour, 4(5), 460-471.
Vasileiou, K., Barnett, J., Barreto, M., Vines, J., Atkinson, M., Long, K., ... & Wilson, M. (2019). Coping with loneliness at university: A qualitative interview study with students in the UK. Mental Health & Prevention, 13, 21-30.
Weiss, R. S. (1973). Loneliness: The experience of emotional and social isolation.Yang, K. (2019). Loneliness: a social problem. Routledge.
Yang, K. (2019). Loneliness: a social problem. Routledge.
Yang, K., Petersen, K. J., & Qualter, P. (2020). Undesirable social relations as risk factors for loneliness among 14-year-olds in the UK: Findings from the Millennium Cohort Study. International Journal of Behavioral Development, 0165025420965737.