Hertelův Ripa (1758-1760). Styl, ornament a struktura alegorie v augsburgských grafikách na motivy Ikonologie Cesareho Ripy

• Název práce v češtině: Hertelův Ripa (1758-1760). Styl, ornament a struktura alegorie v augsburgských grafikách na motivy Ikonologie Cesareho Ripy
• Název v anglickém jazyce: Hertel´s Ripa (1758-1760). Style, ornament and structure of allegory in Augsburg engravings on the themes of Cesare Ripa´s Iconologia
• Klíčová slova: Ikonologie|emblém|hieroglyf|rokaj|rokoko|mušle|metastyl|ornament|parergon|erdrocaille|grafika|rytina|mědiryt|Augsburg|alegorie|atribut|symbol|metafora|personifikace|troska|ruina|exemplum|podobenství|fatto|příroda
• Klíčová slova anglicky: Iconology|emblem|hieroglyph|rocaille|rococo|shell|metastyle|ornament|parergon|erdrocaille|print|engraving|copper engraving|Augsburg|allegory|attribute|symbol|metaphor|personification|ruin|example|parable|fatto|nature
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav pro dějiny umění (21-UDU)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Martin Mádl, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 11.06.2021
• Datum zadání: 11.06.2021
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 06.10.2021
• Datum a čas obhajoby: 07.09.2022 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 07.08.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 07.09.2022
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. doc. Radka Nokkala Miltová, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Diplomová práce se zabývá knihou, kterou vytvořil a publikoval Johann Georg Hertel v Augsburgu mezi lety 1758-60. Sestává z dvou set ilustrací, které navrhl a nakreslil Gottfried Eichler ml., a vyryli Jeremias Wachsmuth, Emmanuel Eichel, Christian Halbaur a Jakob Wangner. Kniha nemá krátký název. První strana, která se zachovala, obsahuje text: “Pars I. des berühmten italiänische Ritters Caesaris Ripae, allerley Künsten und Wissenschafften dienlicher Sinnbildern und Gedancken : welchen jedesmahlen eine hierzu taugliche Historia oder Gleichnis beÿgefüget”. Z ní je patrné, že Hertel navazuje na knihu Iconologia Cesareho Ripy, vydané na konci 16. století. Ve skutečnosti se ale nejedná o její nové vydání, ale Hertelovu vlastní knihu alegorií, opírající se o Ripovu knihu jen volně. Komentovaná reedice této knihy byla vydána v roce 1971; Maser v ní dodal texty z původní knihy Cesareho Ripy, které korespondují s náměty v Hertelově knize. Jedná se o výpravné alegorie lidských vlastností a jiných abstraktních pojmů, které se někdy nazývají morální emblémy. Kniha Iconologia Cesareho Ripy původně neměla ilustrace. Ještě za Ripova života však byla vydána znovu s ilustracemi, kde je většinou vždy jedna figura se svými atributy, zhmotňující textovou alegorii; tedy svého druhu personifikace. V Hertelově knize jsou ilustrace mnohovrstevnaté a především v ní není téměř žádný text (až na krátká dvojverší v němčině a latině, doprovázející každou z ilustrací). Cílem mé práce je hloubková analýza knihy a jejích vyobrazení, a to pak především jejich forem. Specifický prvek stylu rokoka, rocaille nebo katuše, v této knize nabývá nejrůznějších tvarů a poloh, a je užíván po způsobu, který je specifický pro dobovou augsburgskou produkci.
Syntetická interpretace této knihy jde ruku v ruce se zkoumáním kontextu jejího vzniku, tedy Augsburgu jako kulturního a uměleckého centra, kde byly publikovány například také kopie francouzských rytin. Dalším faktorem je, že tato elaborovaná a esteticky výrazná kniha vyšla z rukou protestantů. Ve svém uvažování hodlám vycházet z premisy, že rokoko vzniklo ve Francii a médiem tisku a jinými faktory se rozšířilo do jiných míst, kde se vyvinulo do lokálně specifických adaptací. Tato hypotéza se zakládá na metodologickém aparátu zabývající se vývojem stylu, jako je tzv. zákon přestupu Vojtěcha Birnbauma, jak jej rozvedl Růžena Vacková. Své úvahy budu stavět na tradici psaní o rokoku vycházejí z textů Hanse Sedlmayra, Hermanna Bauera, Karstena Harriese a dalších.

My master thesis concerns itself with a book, published between 1758-60 in Augsburg by Johann Georg Hertel. It consists of 200 engraved illustrations drawn by Gottfried Eichler the Younger, etched chiefly by Jeremias Wachsmuth, with some by Emmauel Eichel, Christian Halbaur and Jakob Wangner. The book doesn´t have a title. The first page contains the text: “Pars I. des berühmten italiänische Ritters Caesaris Ripae, allerley Künsten und Wissenschafften dienlicher Sinnbildern und Gedancken : welchen jedesmahlen eine hierzu taugliche Historia oder Gleichnis beÿgefüget”. It puts into evidence, that Hertel follows the book Iconologia written by Cesare Ripa by the end of the 16^th century. I will argue, that is not to be considered as its new edition, but Hertels own take on this concept of emblem book.A commented reedition of Hertels book was done by Edward A. Maser, published in 1971; Maser provided excerpts Ripas book, that in some ways correspond to Hertels and Eichlers inventions. These are spectacular allegories of human qualities and abstract ideas, which are sometimes called moral emblems. Ripas book originally didn´t have illustrations. But later during his life it was published again with illustrations, usually consisting of one figure with its atributes, incarnating the textual allegory – a personification of a sort. In Hertels book the illustrations are multi-layered and it almost omits the text; only two couplets in latin and german accompany each illustration.
The aim of my master thesis is foremostly an in-depth analysis of the book and its images, above all the analysis of their forms. The specific element of the rococo style, the rocaille or the cartouche, in this book takes on various shapes and is used in ways that are specific for the Augsburg milieu.
A valid synthetic interpretation of this book goes hand in hand with the investigation of the context of its making - Augsburg as a cultural and artistic centre, where also French prints and books were published. Another interesting point to research is that this sumptuous book was made by protestants. The rocaille, cartouche and other specifically rococo forms have known a marked shift in its semantics, from the way they emerged in France during the first half of the eighteenth century. I will draw my conclusions from the premise, that the rococo style originated in France, and through the medium of print and other factors traveled and evolved into locally specific adaptations. This hypothesis is drawn from the methodological apparatus of theories concerned with the development of style, for example the theory of transgression by Vojtěch Birnbaum, elaborated by Růžena Vacková. I will put my findings into context with the tradition of writing about the rococo style as proposed by Hans Sedlmayr, Hermann Bauer, Karsten Harries and others.

Seznam odborné literatury

Hermann Bauer, Rocaille: zur Herkunft und zum Wesen eines Ornament-Motivs, Berlin 1962
Hermann Bauer, Hans Sedlmayr, Rokoko. Struktur und Wesen einer europäischen Epoche, Köln 2000, 178 s.
Gauvin Alexander Bailey, The Spiritual Rococo: Decor and Divinity from the Salons of Paris to the Missions of Patagonia (Visual Culture in Early Modernity), Visual Culture in Early Modernity, Routledge, 2014, 454 s.
Jean-François Bédard, Cesare Ripa, Decorative games : ornament, rhetoric, and noble culture in the work of Gilles-Marie Oppenord (1672-1742), Cranbury 2011.
Richard Biegel, ed. et al., Ikonografie: témata, motivy, interpretace: kniha k poctě Jana Royta, Praha, 2016.
André Chastel, La Grottesque, 1988
Kimball Fiske, Creation of the Rococo, Philadelphia Museum of Art, 1888-1955.
Peter Fuhring, Juste-Aurèle Meissonnier : un génie du rococo 1695-1750, Turin, U. Allemandi, 1999
Ernst Hans Gombrich, Icones Symbolicae: The Visual Image in Neo-Platonic, Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, Vol. 11 (1948), London 1948, s. 163- 192
Karsten Harries, The Bavarian Rococo Church: Between Faith and Aestheticism, New Haven 1983.
Gun-Dagmar Helke, Johann Esaias Nilson (1721-1788). Augsburger Miniaturmaler, Kupferstecher, Verleger and Kunstakademierektor, Beiträge zur Kunstwissenschaftm Banda 82
Melissa Lee Hyde and Katie Scott (ed.), Rococo Echo: Art, Theory, and Historiography from Cochin to Coppola, Oxford 2014.
Tomáš Jirsa, Fyziognomie psaní. V záhybech literárního ornamentu, Praha 2012.
Lubomír Konečný, Mezi textem a obrazem.Miscellanea z historie emblematiky, Praha 2002
Maria Lanckoronska, Die Augsburger Druckgraphik des 17.Und 18. Jahrhunderts, Augusta 955-1955, Munich 1955, s. 350.
Gregor Martin Lechner, Werner Telesko, Barocke Bilder-Eythelkeit. Allegorie – Symbol – Personifikation, Katalog – Ausstellung des Graphischen Kabinetts des Stiftes Göttweig, Niederösterreich, Göttweig 1993
Martin Mádl, Vácha, Štěpán, Barokní nástěnné malby ve Zlaté Koruně., In: Martin Gaži (ed.) Klášter Zlatá Koruna. Dějiny - památky – lidé, České Budějovice, 2007 s. 266-294.
Sonia Maffei, Le fonti negate dell’Iconologia.I contributi di Vincenzo Cartari, Domenico Delfino, Giovanni Battista Rinaldi, Eustathius Macrembolites e un sorprendente apporto di Theodore de Béze, Napoli 2010.
Erna Mandowsky, Ricerche intorno all’Iconologia di Cesare Ripa, in “La Bibliofilia”, XLI, Firenze 1939.
Patrick Mauriès, Sur les papillonneries humaines, Paris : Gallimard : le Promeneur, 1996
Edward A. Maser (ed.), Cesare Ripa, Baroque and Rococo pictorial imagery. The 1758-60 Hertel Edition of Ripa's 'Iconologia' with 200 Engraved Ilustrations, Massachusetts, 1991, 200 s.
Marianne Roland Michel, Lajoüe et l’art rocaille, Arthena, 1984
Radka Nokkala Miltová, Ve společenství bohů a hrdinů: mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650-1690., Praha 2016.
Stefano Pierguidi, “Dare forma humana a l’Honore et a la Virtù”.. Giovanni Guerra (1544-1618) e la fortuna delle figure allegoriche da Mantegna all’Iconologia di Cesare Ripa, Roma, Bulzoni, 2008
Mario Praz, Mnemosyne: the parallel between literature and the visual arts, Princeton 1970.
Pavel Preiss, Ikonografický program knihovny staroměstského kláštera servitů, in: Sborník k 80. narozeninám Mirjam Bohatcové, Praha 1999, s. 281-314Penser le rococo, special issue of the Zeitschrift für Kunstgeschichte, 81, Heft 4, 2017, s. 467-473
Ami Ronnberg (ed.): The Book of Symbols. Reflecting the Archetypal Images, Kőln,
Jan Royt, Obraz a kult v Čechách: 17. a 18. století, Praha 1999.
Bernhard Rupprecht, Die bayerische Rokoko-Kirche, Kallmünz, Opf. : M. Lassleben, 1959
A. Rümann, Die illustrierten deutschen Bücher des 18.Jahrhunderts, Stuttgart 1927
Alison Saunders, The Seventeenth-century French Emblem: A Study in Diversity, Librairie Droz, 2000
Katie Scott, Mimi Hellman, Charissa Bremer-David, Taking Shape: Finding Sculpture in the Decorative Arts, Exhibition Co 2009
Allison Stedman, Rococo fiction in France, 1600-1715. Seditious frivolity, Lanham, Md. : Bucknell University Press, 2012, 227 s.
Jiří Šerých, Michael Rentz fecit. Michael Jindřich Rentz, dvorní rytec hraběte Šporka, Praha 2007, 518 s.
Zdeněk Šimeček, Jiří Trávníček, Knihy kupovati. Dějiny knižního trhu v českých zemích, Praha 2014 499 s.
Noelle Anne Valentino, Exporting Culture: A Case Study for the Reception of Rococo Furniture Outside France, A Thesissubmitted in partial satisfactionof the requirements for the degree ofMasterof Arts inArt History (advisor: Malcolm Baker), Riverside 2011
Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.
Petra Zelenková, Martin Antonín Lublinský (1636-1690) jako inventor grafických listů. Pohled do středoevropské barokní grafiky druhé poloviny 17. století, [Martin Anton Lublinský (1636–1690) as a designer of prints. Views into Central European Baroque Graphics of the latter half of the 17th century], Praha 2011.
Rococo: The Continuing Curve 1730-2008, February 15, 2008 to July 31, 2008. https://collection.cooperhewitt.org/exhibitions/35350903/