Je obrat k etice únikem od politiky? Ke vztahu subjektu, etiky a politiky v díle Judith Butler

• Název práce v češtině: Je obrat k etice únikem od politiky? Ke vztahu subjektu, etiky a politiky v díle Judith Butler
• Název v anglickém jazyce: Is ethical turn a flight from politics? Considering the relation of subjectivity, ethics and politics in the works of Judith Butler
• Klíčová slova: Judith Butler|subjekt|normy|jednání|tělesná zranitelnost|performativita|melancholie|truchlitelnost|násilí|etika
• Klíčová slova anglicky: Judith Butler|subject|norms|agency|corporeal vulnerability|performativity|melancholy|grievability|violence|ethics
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Tereza Matějčková, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 09.12.2020
• Datum zadání: 09.12.2020
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 05.01.2021
• Datum a čas obhajoby: 07.09.2021 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 06.08.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 07.09.2021
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: doc. Jakub Jirsa, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Cílem této práce je vyložit vztah mezi teorií subjektivace, etikou a politikou, tak jak se v díle Judith Butler jednotlivě vynořují a vzájemně podmiňují. Jakožto východisko je zvolen pojem tělesné zranitelnosti, který ve třech podobách – afektivního pouta k podmanění, vzájemné odkázanosti a sociálně organizované prekarity – odráží vývoj autorčina myšlení a umožňuje provázanost subjektu, etiky a politiky náležitě postihnout.
Na rovině konstituce subjektu je afektivní pouto k podmanění klíčem k pochopení psychické formy moci – melancholické ambivalence subjektu, jež je výrazem nepřiznané ztráty, resp. konstitutivních zavržení, které subjekt musel provést, aby vstoupil do ontologie subjektu a soustavnou reiterací norem v ní také přetrvával. Zároveň je také figurou obratu proti sobě sama, v němž se ustavuje sebe-reflexivita Já současně s internalizací regulační moci přetavené do svědomí, které se k sobě vztahuje jako k objektu v negativním vztahu hubování. Zdá se, že subjekt je podle Butler v nějakém podstatném ohledu provinilým, a sice v tom smyslu, že není suverénním pánem svého Já, že jeho Já se utváří coby zapletené do moci.
Zavržení pro subjekt konstitutivní se však jakožto přízrak ztráty uchovávají a překonání melancholie v truchlení, tj. v přiznané ztrátě, tak subjektu na jedné straně odhaluje jeho bytostnou provázanost s jinakostí, na straně druhé mu zviditelňuje svět jako kontingentně organizovaný skrze určitá vyloučení či zavržení, tedy strukturu, jež odráží jeho vlastní psyché. Jinými slovy, truchlení zjevuje, že etické otázky vyvstávají vždy již v socio-politickém rámci, pakliže je vzájemná odkázanost, sdílená ontologická podmínka lidství, takticky zneužívána skrze její nerovnoměrnou distribuci (prekarita). S druhým se setkávám nakolik je nebo není v mezích inteligibility, tj. nakolik je jeho život považován za truchlitelný a může-li se vůbec stát předmětem etického zájmu.
Vyvstává pak naléhavá otázka, jak být práv naší vzájemné odkázanosti, pokud jsou určité skupiny lidí neviditelné a pro etické reakce neslyšitelné. Čili jak v podmínkách prekarity jednat eticky. Odpovědí, kterou Butler nabízí, je nenásilí. Na jedné straně jakožto odmítnutí reprodukovat násilí, jímž jsem konstitutivně utvářen (v tom smyslu, že nezneužiji sdílenou zranitelnost tak, abych ji domněle překonal), na druhé straně jakožto forma politické katachreze, či performativní kontradikce, jíž vyloučená skupina vznáší v řeči, která je jí upírána, požadavek truchlitelného života, čímž svou prekaritu zviditelňuje a současně jí vzdoruje v úsilí posunout hranice dostupných ontologií.
Ambicí práce je hájit Butler před námitkou úniku z politiky a příklonu k sentimentálnímu humanismu založenému na lidské konečnosti a zranitelnosti. Budeme se snažit ukázat, že tělesná zranitelnost nepředstavuje alternativní esenci lidství, nýbrž je znakem bytostné neúplnosti a nestability kategorie člověka, tj. že Já je ustavičným kolísáním mezi reiterací, vyjednáváním a přeznačováním norem, a že se tedy Butler snahou o určitou univerzální etickou teorii nezpronevěřuje kritickému tónu raného díla, naopak se jí daří s univerzalitou pracovat tak, aby se vyhnula jejímu vylučovacímu charakteru.

Seznam odborné literatury

Primární:
BUTLER, J. The Psychic Life of Power, Theories in subjection, Standford University Press, Standford, California, 1997.
BUTLER, J. Undoing Gender, Routledge, New York & London, 2004.
BUTLER, J. Giving an Account of Oneself, Fordham University Press, New York, 2005.
BUTLER, J. Senses of the Subject, Fordham University Press, New York, 2005.
BUTLER, J. The Force of Nonviolence, An Ethico-Political Bind, Verso, London & New York, 2020.
Sekundární:
HONIG, B. Antigone, Interrupted, Cambridge University Press, New York, 2013.
LOIZIDOU, E. Judith Butler: Ethics, Law, Politics, Routledge-Cavendish, Abingdon, 2007.
LLOYD, M. (ed.) Butler and Ethics, Edinburgh University Press, Edinburgh, 2015.