Delikvence mládeže a vrstevnické skupiny

• Název práce v češtině: Delikvence mládeže a vrstevnické skupiny
• Název v anglickém jazyce: Juvenile delinquency and peer groups
• Klíčová slova: delikvence mládeže|vrstevnické skupiny|teorie sociálního učení
• Klíčová slova anglicky: juvenile delinquency|peer groups|social learning theory
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (21-KSOC)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Zuzana Podaná, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 21.11.2020
• Datum zadání: 23.11.2020
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 09.12.2020
• Datum a čas obhajoby: 21.06.2021 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 01.05.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 21.06.2021
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. Viktorie Paloušová

Zásady pro vypracování

1. Východiska:
Problematikou delikvence mládeže se mnozí zabývají hlavně proto, že právě u této věkové skupiny je možná prevence delikventního chování, zároveň zde stále existuje možnost nápravy nežádoucího chování a úspěšná reintegrace jedince do společnosti. V této bakalářské práci se budu zabývat jedním z klíčových faktorů v souvislosti s delikvencí mládeže, kterou představují vrstevnické skupiny, jelikož právě ony hrají důležitou roli při dospívání jedinců, kdy se formuje jejich vlastní identita. Cílem práce bude tedy zjistit, jak silný je vztah mezi vrstevnickými skupinami a delikvencí mládeže.
Východiskem pro moji práci jsou teorie delikvence, které se zaměřují na delikvenci mládeže a zdůrazňují zejména roli malých sociálních skupin, jelikož v nich dochází k přejímání a učení se různým hodnotám, normám a vzorcům chování. Takový pohled na etiologii delikventního chování nabízí teorie sociálního učení, jejímž významným představitelem je E. Sutherland (teorie diferenciální asociace). Na Sutherlanda částečně navazují i Sykes a Matza, kteří přichází s tzv. technikami neutralizace, což jsou jakési formy racionalizace „legitimity“ delikventního chování. Dalším významným pokračovatelem je i R. Akers, který více přiblížil mechanismy, skrze které se jedinci delikventnímu chování učí v interakci s druhými. Vycházet budu také z teorií, které zdůrazňují roli kriminální příležitosti. Konkrétně se jedná např. o přístup Osgooda a kol., kteří považují čas trávený s vrstevníky při nestrukturovaných aktivitách a bez dohledu za živnou půdu pro delikventní chování mládeže.
V oblasti delikvence mládeže existují také teorie, které se spíše přiklání k názoru, že jedinec je delikventní již před kontaktem s vrstevníky, nikoliv v důsledku tohoto členství (např. Gottfredson a Hirschi – Obecná teorie kriminality – nízká sebekontrola) a svoji kritiku teorie sociálního učení staví právě na tomto názoru. Nicméně tato kritika není v rozporu s principy teorie sociálního učení, jelikož skupina i tak může chování jedince ovlivňovat a rozvíjet jeho delikventní kariéru (ať už byla započata před členstvím či nikoliv) např. skrze racionalizaci, imitaci, učení se a upevňování nežádoucích vzorců chování odměňováním delikventního jednání.
2. Cíle:
Hlavním cílem práce je zjistit, jak silný vztah se nachází mezi vrstevnickými skupinami a delikvencí mládeže, zdali čas trávený s vrstevníky představuje určité riziko v souvislosti s delikvencí mládeže. V práci tedy přiblížím roli vrstevnických skupin v této oblasti a pokusím se zjistit, zdali čas trávený s vrstevníky snižuje či zvyšuje pravděpodobnost, že se jedinec dopustí delikventního chování.
3. Metodika:
Ve své práci budu testovat hypotézy, které plynou z daných teorií delikvence, a to pomocí sekundární analýzy dat z národního výzkumu ISRD-3, kterou budu provádět pomocí programu SPSS. Nejprve se podívám, zdali jedinci, kteří tráví svůj volný čas s vrstevníky, mají větší tendenci k delikventnímu chování než ti, kteří svůj čas tráví např. s rodinou. Dále se zaměřím také na tzv. techniky neutralizace a zkusím zjistit, zdali jedinci, kteří považují nelegální aktivity za zcela normální a přijatelné, se jich budou také více dopouštět. Následně otestuji některé prvky mechanismu, které zmiňuje Akers (např. zdali uznání či obdiv ilegální činnosti vrstevníky zvyšuje pravděpodobnost delikventního chování jedince). Nakonec se podívám na souvislost mezi nestrukturovanými aktivitami bez dozoru, ke kterým v rámci vrstevnických skupin dochází (toulání se, parky, veřejná prostranství,..), a delikvencí mládeže.
4. Hypotézy:
H1: Jedinci, kteří tráví svůj volný čas s vrstevníky, mají větší tendenci k delikventnímu jednání.
H2: Delikventní jednání party vrstevníků zvyšuje pravděpodobnost individuální delikvence.
H3: Racionalizace a neutralizace ilegální činnosti ve vrstevnické partě zvyšuje pravděpodobnost delikventního chování této party.
H3: Uznání a obdiv nelegální činnosti vrstevníky zvyšuje pravděpodobnost delikvence jedince.
H4: Trávení volného času ve vrstevnických skupinách na veřejných místech, jako jsou parky, ulice nebo obchodní centra, zvyšuje pravděpodobnost delikventního jednání skupiny + zvyšuje pravděpodobnost, že jedinec bude delikventní.
5. Charakteristika závěrů:
Na základě mých analýz jsem schopná zjistit, jaký je vztah mezi jednotlivými proměnnými, jak moc spolu souvisí a zdali trávení času s vrstevníky představuje riziko v oblasti delikvence mládeže (např. jak silný je vztah mezi časem tráveným s vrstevníky a individuální delikvencí / zdali jedinci, kteří tráví svůj volný čas s kamarády, se častěji dopouštějí záškoláctví /dělají ve svém volném čase ilegální věci / pijí alkohol nebo berou drogy..). Nicméně nedokážu posoudit kauzalitu v této oblasti - zdali se jedinec stává delikventním v důsledku členství v delikventní partě vrstevníků, nebo zda předem narušený jedinec delikventní skupiny vrstevníků vyhledává.

Seznam odborné literatury

Akers, R. L., Krohn, M. D., Lanza-Kaduce, L., & Radosevich, M. (1979). Social Learning and Deviant Behavior: A Specific Test of a General Theory. American Sociological Review, 44(4), 636–655.https://doi.org/10.2307/2094592
Brauer, J. R., & De Coster, S. (2015). Social Relationships and Delinquency: Revisiting Parent and Peer Influence during Adolescence. Youth & Society, 47(3), 374–394.
Burgess, R. L., & Akers, R. L. (1966). A Differential Association-Reinforcement Theory of Criminal Behavior. Social Problems, 14(2), 128–147.https://doi.org/10.2307/798612
Cohen, L. E., & Felson, M. (1979). Social Change and Crime Rate Trends: A Routine Activity Approach. American Sociological Review, 44(4), 588–608.https://doi.org/10.2307/2094589
Dana L. Haynie. (2002). Friendship Networks and Delinquency: The Relative Nature of Peer Delinquency. Journal of Quantitative Criminology, 18(2), 99.
Firstová, J. (2014). Kriminalita mládeže v sociálních souvislostech. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk.
Gřivna, T., Scheinost, M., Zoubková, I., Drápal, J., Bohuslav, L., Hořák, J., et al. (2019). Kriminologie (5., aktualizované vydání). Praha: Wolters Kluwer.
Haynie, D., & Osgood, D. (2005). Reconsidering Peers and Delinquency: How do Peers Matter? Social Forces, 84(2), 1109-1130.
Hoeben, E. M., Meldrum, R. C., Walker, D., & Young, J. T. N. (2016). The role of peer delinquency and unstructured socializing in explaining delinquency and substance use: A state-of-the-art review. Journal of Criminal Justice, 47, 108–122.https://doi.org/10.1016/j.jcrimjus.2016.08.001
Hoeben, E. M., & Weerman, F. M. (2016). Why Is Involvement in Unstructured Socializing Related to Adolescent Delinquency?*. Criminology, 54(2), 242–281.https://doi.org/10.1111/1745-9125.12105
Holt, T. (2009). Social Learning Theory. Oxford University Press.
Krulichová, E., Podaná, Z., & Buriánek, J. (2015). Delikvence mládeže: trendy a souvislosti. V Praze: Stanislav Juhaňák - Triton.
Martínek, Z. (2015). Agresivita a kriminalita školní mládeže (2., aktualizované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing.
Munková, G. (2001). Sociální deviace: (přehled sociologických teorií). Praha: Karolinum.
Oldřich, M., & Matoušková, A. (2011). Mládež a delikvence : Možné příčiny, struktura, programy prevence kriminality mládeže (Vol. Aktualizované vydání). Praha: Portál.
Osgood, D. W., Wilson, J. K., O’Malley, P. M., Bachman, J. G., & Johnston, L. D. (1996). Routine Activities and Individual Deviant Behavior. American Sociological Review, 61(4), 635–655.https://doi.org/10.2307/2096397
Richard A. Cloward, & L.E. Ohlin. (1998). Delinquency and Opportunity : A Study of Delinquent Gangs. Routledge.
Sutherland, E. H., Cressey, D. R., & Luckenbill, D. F. (1992). Principles of Criminology. AltaMira Press.
Svensson, R., & Oberwittler, D. (2010). It’s not the time they spend, it’s what they do: The interaction between delinquent friends and unstructured routine activity on delinquency. Journal of Criminal Justice, 38(5), 1006–1014.https://doi.org/10.1016/j.jcrimjus.2010.07.002
Sykes, G. M., & Matza, D. (1957). Techniques of Neutralization: A Theory of Delinquency. American Sociological Review, 22(6), 664–670.https://doi.org/10.2307/2089195
Warr, M. (1993). Parents, Peers, and Delinquency. Social Forces, 72(1), 247-264.https://doi.org/10.2307/2580168
Wilcox, P., & Cullen, F. T. (2010). Encyclopedia of Criminological Theory. SAGE Publications, Inc.