Perspektivy sociologie umění: převládající diskurz a možná východiska

• Název práce v češtině: Perspektivy sociologie umění: převládající diskurz a možná východiska
• Název v anglickém jazyce: Sociology of art and its perspectives: prevailing discourse and possible recourses
• Klíčová slova: sociologie umění|umělecká hodnota|estetický prožitek|determinismus|marxistická estetická teorie
• Klíčová slova anglicky: sociology of art|artistic value|aesthetic experience|determinism|Marxist aesthetic theory
• Akademický rok vypsání: 2019/2020
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (21-KSOC)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Jakub Mlynář, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 29.11.2019
• Datum zadání: 30.11.2019
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 11.02.2020
• Datum a čas obhajoby: 18.06.2020 10:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 18.05.2020
• Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2020
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. Miroslav Paulíček, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Diplomová práce bude vycházet především z kontextu sociologie každodennosti (Schutz). Fenomenologický způsob uvažování totiž poskytuje dobrou výchozí pozici pro prostor interakce mezi strukturami díla a jeho recipientem („přijemcem“), a zároveň také umožňuje diferenciaci mezi uměleckou hodnotou a estetickou a s tím související estetickou distancí (Zuska).
Cílem práce je na základě rešerše literatury a podložených argumentů dokázat, že percepcí estetického prožitku (připustíme-li jeho existenci) je smysluplné se v sociologii zabývat. Na příkladu analýzy „prožitkových struktur“ bude snaha obhájit nejen relevanci vybraného předmětu zkoumání, nýbrž bude také akcentována snaha ukázat, jakých hermeneutických omylů se sociologie na poli umění dopouštěla (či dopouští) a jaká možná východiska z tohoto bludného kruhu vedou. Zároveň je tím také otevřen prostor pro případnou percepci krásy jako společensky utvářené kategorie emergentní povahy, jež by mohla posloužit k aplikaci či demonstraci předchozích závěrů.
Jedná se o teoretickou práci, která bude založena na systematické rešerši literatury v oblasti sociologie umění, fenomenologické sociologie a estetiky (relevantně k předmětu zkoumání). Práce tedy chce aspirovat na multioborový přesah, který by měl být základem veškeré současné vědy.
Předběžným dílčím cílem práce bude ověřit předpoklad existující vazby mezi estetickým prožitkem a vzorcem chování. Relevance předmětu zkoumání je postavena na klasické dichotomii: svoboda vs. determinace. V rozmýšleném kontextu definovaná svoboda umožňuje (v soudobém prostředí, které je výslednicí determinační povahy každé doby, protože jí předchází minulost) možnost podívat se na konkrétní dílo (jež se konstituuje a manifestuje v prožitku) jinak. Úvaha této svobody pak vede k otázce tvorby, kdy se sociologie snaží (re)konstruovat pointu tvorby na základě předpokladů (zpravidla marxistických). Marxistická terminologie zkresluje podstatu skutečnosti s cílem legitimizovat marxistické pojetí společnosti a světa v umění, protože umění je silným a efektivním nástrojem, jež velmi usnadňuje advokační tendence, které jsou v marxismu akcentovány. (Proč by sociologie například měla přijmout ekonomický pohled na umění?)
Předpokládané závěry souvisí s popisem konstituce estetického prožitku a jeho místa v sociologickém zkoumání a také navržení nového způsobu uchopení umělce a jeho díla (které je realizováno oním „příjemcem“). Sociologové by neměli chtít usilovat o násilné začlenění tvořivého jednání umělce do svých pravidelností či zákonitostí, které uplatňují například v otázkách stratifikace, nýbrž by jim (v případě pochopení představeného rámce) slušelo spíše označení „archeologové umění“ po vzoru Foucaultovy archeologie vědění.

Seznam odborné literatury

ADORNO, W. (1997). Estetická teorie. Panglos, Praha.
BENJAMIN W. (1979). Dílo a jeho zdroj. Odeon, Praha.
ECO, U. (2015). Dějiny krásy. Praha: Argo.
KANT, I. (1975). Kritika soudnosti. Praha.
KRZYS A. S. (2006). Beyond the ‘Code' : New Aesthetic Methodologies for the Sociology of the Arts. Sociologie de l'Art, opus 9 & 10(2), 69-86. doi:10.3917/soart.009.0069.
MUKAŘOVSKÝ, Jan (1971). Studie z estetiky. Odeon, Praha.
MUKAŘOVSKÝ, Jan (1971). Cestemi poetiky a estetiky. Československý spisovatel.
ORTEGA Y GASSET, J. (1994). Eseje o umení, Archa, Bratislava.
ROZBOŘIL, B. (2006). Současná sociologie umění [online]. Dostupné z: .
SCHUTZ, A. (2013). „Každodenná a vedecká interpretácia ľudského konania.“ Pp. 280–332 in D. Alieva, M. Tížik (eds.): Príspevok Alfreda Schütza k sociologickej teórii. Praha / Bratislava: SLON / SAV.
SVOBODOVÁ, M. (2008). Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault. Politika a estetika.
WELSCH, W. (1992). Estetika za estetikou. Filozofia, č.5, pp. 317-336
ZAHRÁDKA, P. (2015). The Heteronomy of Aesthetic Value. Filozofia 70, 2015, No. 2, pp. 130-144.
ZÁTKA. A, V. (1995). Kantova teorie estetiky. Filosofia - nakladatelství filosofického ústavu AV ČR,
ZUSKA, V. (1997). Estetika na křižovatce humanitních disciplín. Praha: Karolinum.
ZUSKA, V. (2002). Mimesis – fikce – distance. Triton, Praha.
ZUSKA, V. (2001). Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Triton, Praha.
ZUSKA, V. (1994). Čas v možných světech obrazu : Příspěvek k ontologii výtvarného uměleckého díla a procesu jeho recepce. Praha: Univerzita Karlova.
ZUSKA, V. (2010). Funkce Rozumu v estetickém prožitku. Teorie Vědy / Theory of Science 32 (2):227-234.