Právní úprava provozování zoologických a botanických zahrad
Název práce v češtině: | Právní úprava provozování zoologických a botanických zahrad |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Legal regulation of the operation of zoological and botanical gardens |
Klíčová slova: | zoologická zahrada, botanická zahrada, právní úprava provozu |
Klíčová slova anglicky: | zoological gardens, botanical gardens, a legislative framework |
Akademický rok vypsání: | 2019/2020 |
Typ práce: | diplomová práce |
Jazyk práce: | čeština |
Ústav: | Katedra práva životního prostředí (22-KPZP) |
Vedoucí / školitel: | prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. |
Řešitel: | skrytý - zadáno vedoucím/školitelem |
Datum přihlášení: | 11.11.2019 |
Datum zadání: | 19.11.2019 |
Datum a čas obhajoby: | 31.01.2023 12:00 |
Místo konání obhajoby: | Právnická fakulta UK, nám. Curieových 7, Praha 1, 338, 338 |
Datum odevzdání elektronické podoby: | 14.12.2022 |
Datum proběhlé obhajoby: | 31.01.2023 |
Oponenti: | JUDr. Stanislav Derlich, Ph.D. |
Předběžná náplň práce |
Tato diplomová práce se zabývá současným stavem právní úpravy provozování
zoologických a botanických zahrad. Vzhledem k neustále aktuálnější potřebě zachování biologické rozmanitosti přírodního prostředí vystupuje čím dál víc do popředí role zoologických a botanických zahrad. Tomu odpovídající úroveň právní úpravy by měla provozovatelům těchto zařízení za dodržení všech zákonných podmínek umožnit co nejefektivnější přispění k druhové ochraně ohrožených rostlin a živočichů. Zoologické a botanické zahrady se významně zapojují do druhové ochrany ex-situ, tj. mimo přirozená stanoviště druhů, zejména chovem ohrožených živočišných druhů v co nejpřirozenějším umělém prostředí či pěstováním ohrožených rostlinných druhů za účelem ochrany genofondu, a druhové ochraně in-situ, tj. přímo v místě přirozeného výskytu, a to prostřednictvím navracení odchovaných a vypěstovaných ohrožených jedinců zpět do přírody. První část práce poskytuje základní historický, společenský a ochranářský kontext existence zoologických a botanických zahrad, a zároveň uvádí nejvýznamnější organizace a sdružení, které svou činností a vzájemnou spoluprací různou měrou přispívají k plnění cílů směřujících k ochraně přírodního prostředí. V druhé části práce je mimo přehledu relevantních mezinárodních a unijních právních předpisů stěžejní rozbor zákona č. 162/2003 Sb., o zoologických zahradách a dalších s provozem zoologických zahrad úzce souvisejících vnitrostátních předpisů, která slouží jako základ pro navazující srovnání s právními řády Německa, Velké Británie a Slovenské republiky, a především pro úvahová pojednání k zodpovězení otázky, zda úroveň české právní úpravy provozu zoologických zahrad dosahuje dostatečné úrovně. Právní úprava zoologických zahrad, konkrétně zákon o zoologických zahradách a nařízení vlády o poskytování dotací provozovatelům zoologických zahrad, vykazuje nedostatky v několika oblastech. Nejzávažnější z nich je zákonná výjimka umožňující zařízením chovajícím menší počet druhů, než je potřebných k naplnění zákonné definice zoologické zahrady, existovat mimo kontrolní činnost ministerstva životního prostředí a komise pro zoologické zahrady. Tato zařízení v ostatních ohledech definiční zoologické zahrady napodobují, ale zároveň nemusí dodržovat povinnosti pro provoz stanovené zákonem o zoologických zahradách, zejména povinnost zajistit chovaným živočichům podmínky směřující k co nejpřirozenějšímu, druhově specifickému chování. Tím konkurují licencovaným zoologickým zahradám z hlediska vzdělávacího a ochranářského. Dalšími v práci vytýkanými nedostatky je pak neefektivní systém státních dotací, 137 zejména pak v průběhu pandemie koronaviru, a nedostatečně vymezená úprava minimálních podmínek provozu v otázkách druhově specifických požadavků chovaných zvířat, standardů vzdělávání veřejnosti a požadavků zoologické zahrady účastnit se vědeckých a ochranářských projektů. Třetí část práce provádí rozbor obecných mezinárodních, unijních a vnitrostátních předpisů souvisejících s aspekty provozu botanických zahrad, který vyúsťuje v pojednání o nedostatečném stavu regulace botanických zahrad v českém právním řádu. Důvodem je absence vlastní zákonné úpravy, ať už v podobě zvláštního zákona o botanických zahradách srovnatelného se zákonem o zoologických zahradách, nebo zmínky botanických zahrad v zákoně ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny obdobně tak, jak je tomu např. v právním řádu Slovenské republiky. Tento problém by vyřešil už několik let existující návrh zákona o botanických zahradách, jehož přijetí se s během času jeví nezbytým, a to především z potřeby vyrovnat právní a ekonomické postavení zoologických a botanických zahrad tak, aby se botanické zahrady pod oporou zákonné úpravy, a s tím související státní podpory, mohly efektivněji zapojit do druhové ochrany a ochrany genofondu. |
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce |
This thesis details the current state of the legal regulation of the operation of zoological
and botanical gardens. Given the ever more pressing need to preserve the biodiversity of the natural environment, the role of zoological and botanical gardens is increasingly coming to the fore. The appropriate level of regulation should enable the operators of these facilities to make the most effective contribution to the conservation of endangered flora and fauna, subject to compliance with all legal conditions. Zoological and botanical gardens are significantly involved in ex-situ species conservation, i.e. outside the natural habitats of species, in particular by breeding endangered species in the most natural environment possible or by cultivating endangered plant species in order to protect the gene pool, and in-situ species conservation, i.e. directly in their natural habitat, by returning bred and reared endangered individuals back to the wild. The first part of the thesis provides the basic historical, social and conservation context of the existence of zoological and botanical gardens, and also introduces the most important organisations and associations that contribute in various ways to the achievement of the goals of conservation through their activities and mutual cooperation. In the second part of the thesis, apart from the overview of relevant international and EU legislation, the analysis of Act No. 162/2003 Coll. on zoological gardens and other closely related national regulations on zoo operation is crucial, which then serves as a basis for further comparisons with the legal systems of Germany, Great Britain and the Slovak Republic, and above all for reflective discussions to answer the question of whether the level of Czech legislation on zoo operation is sufficient. The legislation on zoos, specifically the czech Act on zoological gardens and its government regulation on the provision of subsidies to zoo operators, is deficient in several areas. The most serious of these is the legal exemption that allows facilities keeping fewer species than are needed to fulfil the legal definition of a zoo to exist outside the control activities of the Ministry of the Environment and the Zoo Commission. These facilities mimic the definition of a zoo in other respects, but at the same time they do not have to comply with the obligations for operation laid down in the Act on zoological gardens, in particular the obligation to provide the animals kept with conditions aimed at the most natural, species-specific behaviour. They thus compete with legally licensed zoos in terms of education and conservation. Other shortcomings cited in the thesis are the ineffective system of state subsidies, especially during the coronavirus pandemic, and the lack of defined minimum conditions of operation in terms of species-specific requirements of the 139 animals kept, standards of public education and the requirements of zoos to participate in scientific and conservation projects. The third part of the thesis analyses the general international, EU and national regulations related to aspects of botanical garden operation, which results in a discussion of the insufficient state of botanical garden regulation in the Czech legal system. The reason for this is the absence of legal regulation specifically concerning botanical gardens, either in the form of a special Act on botanical gardens comparable to the Act on zoological gardens or the mention of botanical gardens in the Act No. 114/1992 Coll., on nature and landscape protection, similar to the Slovak legal system. This problem would be solved by a draft Act on botanical gardens, which has been in existence for several years and whose adoption seems necessary over time, especially because of the need to balance the legal and economic status of zoological and botanical gardens so that botanical gardens, under the support of legal regulation and related state support, can participate more effectively in species conservation and protection of the gene pool. |