Tato práce pojednává o institutu zajišťovacích příkazů, jak jsou definovány v zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád. Práce má za cíl analyzovat, jak byly zajišťovací příkazy používány Finanční správou a následně posuzovány Nejvyšším správním soudem. V první části práce jsou zajišťovací příkazy rozebrány teoreticky, tedy jejich funkce, způsob a podmínky použití i jejich ukončení. Také je v této části upozornění na statistiku vydaných zabezpečovacích příkazů. Podkladem pro tuto část práce jsou především komentáře Daňového Řádu od Baxy a Kaniové a Lichnovského, dále nová publikace na téma zajišťovacích příkazů od Vladimíra Balcara a články odborníků na toto téma z řad daňových poradců, Tomáše Hajduška a Jana Rambouska. Druhá část práce obsahuje rozbor pěti judikátů, které společně prokazují, že zajišťovací příkazy nejsou ani negativní, ani pozitivní, pouze záleží na jejich využití správcem daně. Pro ilustraci situace byly vybrány judikáty, které jak ruší, tak i potvrzují zajišťovací příkazy za posledních několik let. Jedná se konkrétně o následující rozsudky: Ve věci společnosti Českomoravská olejářská komanditní společnost (4 Afs 22/2015-104), který definoval, jak je třeba vyvažovat předpoklady pro vydání zajišťovacích příkazů. Dále je popsán rozsudek ve věci společnosti KM PLUS spol. s r.o. (52 Af 67/2016-264), který ukazuje případ, kdy byly naopak zajišťovací příkazy použity oprávněně a v souladu se zákonem, aby se zabránilo vyvedení majetku ze společnosti a zajistil se budoucí výběr daně. Třetím rozsudkem představeným v této práci je další přelomový rozsudek ve věci Petr Š. (2 Afs 239/2015-66), kde Nejvyšší správní soud definoval tzv. subsidiaritu zajišťovacích příkazů, která přikazuje správci daně nejprve použít jiný způsob úhrady daně, pokud je možnost, že daňový subjekt daň uhradí, byť za delší časový úsek. Dalším rozsudek ve věci společnosti LEDOPA GROUP s.r.o. (2 Afs 250/2015-53), kde byly zajišťovací příkazy Nejvyšším správním soudem potvrzeny jako správné a správně odůvodněné pro daný případ. Posledním případem jsou dva rozsudky týkající se zajišťovacích příkazů na dvě různé daně vůči stejnému subjektu HERO Computers s.r.o. (5 Afs 254/2108-49 a 4 Afs 250/2015-65). Tyto rozsudky byly vybrány, protože byly rozhodnuty teprve v roce 2019, přičemž zajišťovací příkazy byly vydány v roce 2017, tedy až po výše zmíněných rozsudcích, které pomohly definovat vydávání zajišťovacích příkazů.
Předběžná náplň práce v anglickém jazyce
This work explains the institute of securing order, as defined in Act n. 280/2009, Coll., tax code. The aim of this thesis is to analyze how the securing orders were used by the Financial government and consequently judged by the Supreme Administrative Court of the Czech Republic. The first part of the work in concerned with the theory of securing orders, meaning their function, the way they are used and conditions for use as well as their termination. In this part, there are also the statistics of their use issued by the Financial government. This part of the work is based on commentaries of the Tax Code by Baxa and Kaniová, and Lichnovský, also a new publication by Vladimír Balcar and articles by experts on this topic from the ranks of tax advisors, Tomáš Hajdušek and Jan Rambousek. The second part of the work contains a description of five court decisions that prove that the institute is neither negative nor positive by itself, but it depends on its use by the Financial government. As an illustration, I chose cases that either confirm or reverse the securing orders. Specifically, in the second part I describe the following cases: the case of Českomoravská olejářská komanditní společnost (4 Afs 22/2015-104) which defined the need to balance the conditions for issuing the securing order. Then the case of KM PLUS spol. s r.o. (52 Af 67/2016-264) is described which shows a justified use of securing orders according to law, to prevent the loss of property from the company and to ensure the future collection of the tax. Third described case is another important ruling about Petr Š. (2 Afs 239/2015-66), where the Supreme Administrative Court defined the so called subsidiarity of the securing orders, which orders the tax administrator to first use other ways of payment of the tax, if there is a possibility that the tax subject will pay the tax, even if over a longer period of time. Then there is a description of the case of LEDOPA GROUP s.r.o. (2 Afs 250/2015-53), where the Supreme Administrative Court confirmed the securing orders as correct and correctly justified. The last case are two rulings concerning securing orders for two taxes against one tax subject, HERO Computers s.r.o. (5 Afs 254/2108-49 a 4 Afs 250/2015-65) which were chosen because the cases were decided only in 2019, which the securing orders were issued in 2017, meaning after the previously mentioned rulings which helped define the use of securing orders.
