Posthumanistická umělecká praxe: Neposedné hranice planetárních subjektů

• Název práce v češtině: Posthumanistická umělecká praxe: Neposedné hranice planetárních subjektů
• Název v anglickém jazyce: Posthuman Art Praxis: Restless Boundaries of Planetary Subjects
• Klíčová slova: Posthumanismus|organologie|Člověk|antropocén|nový materialismus|film|queer|Druhý|afekt|vnějšek
• Klíčová slova anglicky: Posthumanism|organology|Man|Anthropocene|new materialism|film|queer|Other|affect|outside
• Akademický rok vypsání: 2018/2019
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra filmových studií (21-KFS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 11.09.2019
• Datum zadání: 11.09.2019
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 26.09.2019
• Datum a čas obhajoby: 08.09.2021 09:30
• Datum odevzdání elektronické podoby: 10.08.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 08.09.2021
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Lukáš Likavčan

Zásady pro vypracování

Náš vliv na planetární fungování je údajně natolik výrazný, že se v posledních dvaceti letech ve vědecké obci hovoří o přejmenování holocénu – současné geologické epochy – na Antropocén, tedy dobu Člověka. Podle filozofa Bernarda Sitelgera se ovšem „čas lidí“ neprojevuje pouze devastací přírodních ekosystémů, ale i ničením samotných lidských dovedností a způsobů předávání vědomostí. Antropocén, započatý industriální revolucí, tak podle něj vedl skrze industrializaci kultury i k narušení myšlení a chápání světa. Filozofka Rosi Braidotti navrhuje, že bychom se s příchodem nové éry proto neměli soustředit jen na všudypřítomné environmentální katastrofy, ale spíše je využít jako nástroj k přehodnocení toho, co to vůbec znamená být Člověkem. Západní subjekt totiž podle ní vznikl jako důsledek humanistické kulturní hegemonie, která jej definovala na základě logiky binárních opozic. V duchu těchto myšlenek se magisterská práce pokouší ukázat, že umění může poskytnout metody, jak re-definovat náš vztah jak k sobě samým, tak k okolnímu světu a pomoci nám v navigaci za hranice současné krize. Především za pomoci posthumanistického myšlení a jemu blízkých směrů práce ukazuje, jak specifické formální vlastnosti filmového média dokážou narušit převládající normy určující náš vztak k realitě a přinášet nové, dříve netušené nebo zapomenuté podoby uvažování.

I samotná média, která jsou základem umění nebo slouží ke komunikaci a zábavě,nejsou pouze virtuálními interfejsy, ale jsou sestavena z milionů let starých materiálů, jejichž těžba a distribuce má zásadní politické a environmentální dopady. Materialita médií tak zasahuje naši každodenní realitu a výrazně se podílí na formování „lidské“ společnosti. Magisterská práce proto po vzoru filozofky a teoretičky vědy Karen Barad tvrdí, že při umělecké produkci by měl být brán ohled i na materiální aspekty díla, jelikož tvorba je vždy určitou formou vyjednávání s ne-lidskými aparáty. Tím se problematizuje nejen instituce autorství, ale i samotná definice Člověka. Ten se totiž ukazuje spíše jako výsledek materiálních uspořádání planetární „megastruktury“ nežli jejich primární hybatel. Hlavním cílem textu je proto ukázat, že binární logika vyčleňující lidský subjekt z okolní reality může být překročena pomocí umění, které dokáže jak konfrontovat dominantní kódy, tak i svoji materiální povahou upozorňovat na „umělou“ podstatu našeho vztahování se ke světu. Umění tak přináší nové formy myšlení vycházející z průniků s materiální (a mediální) sférou a můžeme tak skrze něj snad překročit i omezené hranice myšlení Antropocénu.

Seznam odborné literatury

Hannah Arendt, The Human Condition. Chicago: University of Chicago Press 1958.
Ian Bogost, Alien Phenomenology or What It’s like to be a Thing. Minneapolis: University of Minnesota Press 2012.
Christophe Bonneuil – Jean-Baptiste Fressoz, The Shock of the Anthropocene. London: Verso 2017.
Jane Bennett, Vibrant Matter: A Political Ecology of Things. North Carolina: Duke University Press 2010.
James Brady (ed.), Elemental: An Arts and Ecology Reader. Manchester: Gaia Project Press 2016.
Rosi Braidotti, Posthuman Knowledge. Oxford: Polity Press 2019.
Rosi Braidotti, Posthuman. Oxford: Polity Press 2013.
Benjamin Bratton, The Stack: On Software and Sovereignty. Cambridge: MIT Press 2016.
Sean Cubitt, Digital Aesthetics. London: SAGE 1998.
Sean Cubitt, Finite Media: Environmental Implications of Digital Technologies. Durham: Duke University Press 2017.
Sean Cubitt – Salma Monani – Stephen Rust (eds.), Ecocinema Theory and Praxis. London: Routledge 2012.
Jonathan Crary, 24/7: Late Capitalism and the Ends of Sleeps. Londýn: Verso 2013.
Gilles Deleuze, Spinoza: Praktická filosofie. Praha: Oikoymenth 2016.
Gilles Deleuze – Félix Guattari. Anti-Oedipus: Capitalism and Schizophrenia. New York: Penguin Putnam 2009.
Gilles Deleuze – Félix Guattari. Co je filosofie?. Přeložil Miroslav Petříček jr. Praha: Oikoymenh, 2001.
Gilles Deleuze – Félix Guattari. Tisíc plošin. Praha: Herrmann a synové 2010.
T. J. Demos, Decolonizing the Nature: Contemporary Art and the Politics of Ecology. New York: Sternberg Press 2016.
Mark Fisher, Kapitalistický realismus. Proč je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Praha: Rybka Publishers 2010.
Michel Foucault, Dějiny sexuality III. - Péče o sebe. Praha: Herrmann a synové 2003.
Peter Gratton, Speculative Realism: Problems and Proscpects. New York: Bloomsbury Academic 2014.
Bernd Herzogenrath, Film as Philosophy. Minneapolis: University of Minnesota Press 2017.
Bruno Latour, Nikdy sme neboli moderní. Bratislava: Kalligram 2003.
Richard Grusin (ed.), The Nonhuman Turn. Minneapolis: University of Minnesota Press 2015.
Donna J. Haraway, Staying with the Trouble. Durham: Duke University Press 2016.
Donna J. Haraway, A Cyborg Manifesto: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století. Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity 7, 2002, s. 51–58.
Graham Harman, The Quadruple Object. Winchester: Zero Books 2011.
Chris Harman, Zombie Capitalism: Global Crisis and the Relevance of Marx. Chicago: Haymarket 2010.
Fredric Jameson, Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu. Praha: Rybka Publishers a SOK – Sdružení pro levicovou teorii 2016.
Nicholas Mirzoeff, Jak vidět svět. Praha: ArtMap 2018. Quentin Meillassoux, After Finitude: An Essay on Necessity of Contingency. New York: Continuum 2010.
Jason W. Moore, Anthropocene or Capitalocene?: Nature, History, and the Crisis of Capitalism. Oakland: PM Press 2016.
Timothy Morton, Dark Ecology: For a Logic of Future Coexistence. New York: Columbia University Press 2016.
Timothy Morton, Hyperobjects: Philosophy and Ecology After the End of the World. Minneapolis: University of Minnesota Press 2013.
Thomas Nagel, What Is It Like to Be a Bat?.The Philosophical Review 83, 1974, s. 435–450. Guinevere Narraway – Anat Pick (eds.), Screening Nature. New York: Berghahn Books 2013.
Jussi Parikka, Geology of Media. Minneapolis: University of Minnesota Press 2015.
Jussi Parikka, The Anthrobscene. Minneapolis: University of Minnesota Press 2014.
David Norman Rodowick, What Philosophy Wants from Images. Chicago: The University of Chicago Press 2017.
Steven Shaviro, Discognition. Londýn: Repeater Books 2016.
Steven SHAVIRO, No Speed Limit: Three Essays on Accelerationism. Minneapolis: University of Minnesota Press 2015.
Steven Shaviro, Post Cinematic Affect. Winchester: Zero Books 2009.
Steven Shaviro, The Universe of Things: On Speculative Realism. Minneapolis: University of Minnesota Press 2014.
Nick Srnicek – Alex Williams, Inventing the Future: Postcapitalism and a World Without Work. London: Verso 2016.
Josef Šmajs, Ohrožená kultura: Od evoluční ontologie k ekologické politice. Brno: Host 2011
Eugene Thacker, In the Dust of this Planet. Winchester: Zero Books 2011.
Tiqqun, Preliminary Materials for a Theory of the Young-Girl. Los Angeles: Semiotext(e) 2012.
McKenzie Wark, Molecular Red: Theory for the Anthropocene. London: Verso 2016.
Alfred North Whitehead, Process and Reality. New Jersey: Prentice Hall 1979.