Posthumanistická umělecká praxe: Neposedné hranice planetárních subjektů
Název práce v češtině: | Posthumanistická umělecká praxe: Neposedné hranice planetárních subjektů |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Posthuman Art Praxis: Restless Boundaries of Planetary Subjects |
Klíčová slova: | Posthumanismus|organologie|Člověk|antropocén|nový materialismus|film|queer|Druhý|afekt|vnějšek |
Klíčová slova anglicky: | Posthumanism|organology|Man|Anthropocene|new materialism|film|queer|Other|affect|outside |
Akademický rok vypsání: | 2018/2019 |
Typ práce: | diplomová práce |
Jazyk práce: | čeština |
Ústav: | Katedra filmových studií (21-KFS) |
Vedoucí / školitel: | doc. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D. |
Řešitel: | skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd. |
Datum přihlášení: | 11.09.2019 |
Datum zadání: | 11.09.2019 |
Schválení administrátorem: | zatím neschvalováno |
Datum potvrzení stud. oddělením: | 26.09.2019 |
Datum a čas obhajoby: | 08.09.2021 09:30 |
Datum odevzdání elektronické podoby: | 10.08.2021 |
Datum proběhlé obhajoby: | 08.09.2021 |
Odevzdaná/finalizovaná: | odevzdaná studentem a finalizovaná |
Oponenti: | Lukáš Likavčan |
Zásady pro vypracování |
Náš vliv na planetární fungování je údajně natolik výrazný, že se v posledních dvaceti letech ve vědecké obci hovoří o přejmenování holocénu – současné geologické epochy – na Antropocén, tedy dobu Člověka. Podle filozofa Bernarda Sitelgera se ovšem „čas lidí“ neprojevuje pouze devastací přírodních ekosystémů, ale i ničením samotných lidských dovedností a způsobů předávání vědomostí. Antropocén, započatý industriální revolucí, tak podle něj vedl skrze industrializaci kultury i k narušení myšlení a chápání světa. Filozofka Rosi Braidotti navrhuje, že bychom se s příchodem nové éry proto neměli soustředit jen na všudypřítomné environmentální katastrofy, ale spíše je využít jako nástroj k přehodnocení toho, co to vůbec znamená být Člověkem. Západní subjekt totiž podle ní vznikl jako důsledek humanistické kulturní hegemonie, která jej definovala na základě logiky binárních opozic. V duchu těchto myšlenek se magisterská práce pokouší ukázat, že umění může poskytnout metody, jak re-definovat náš vztah jak k sobě samým, tak k okolnímu světu a pomoci nám v navigaci za hranice současné krize. Především za pomoci posthumanistického myšlení a jemu blízkých směrů práce ukazuje, jak specifické formální vlastnosti filmového média dokážou narušit převládající normy určující náš vztak k realitě a přinášet nové, dříve netušené nebo zapomenuté podoby uvažování.
I samotná média, která jsou základem umění nebo slouží ke komunikaci a zábavě,nejsou pouze virtuálními interfejsy, ale jsou sestavena z milionů let starých materiálů, jejichž těžba a distribuce má zásadní politické a environmentální dopady. Materialita médií tak zasahuje naši každodenní realitu a výrazně se podílí na formování „lidské“ společnosti. Magisterská práce proto po vzoru filozofky a teoretičky vědy Karen Barad tvrdí, že při umělecké produkci by měl být brán ohled i na materiální aspekty díla, jelikož tvorba je vždy určitou formou vyjednávání s ne-lidskými aparáty. Tím se problematizuje nejen instituce autorství, ale i samotná definice Člověka. Ten se totiž ukazuje spíše jako výsledek materiálních uspořádání planetární „megastruktury“ nežli jejich primární hybatel. Hlavním cílem textu je proto ukázat, že binární logika vyčleňující lidský subjekt z okolní reality může být překročena pomocí umění, které dokáže jak konfrontovat dominantní kódy, tak i svoji materiální povahou upozorňovat na „umělou“ podstatu našeho vztahování se ke světu. Umění tak přináší nové formy myšlení vycházející z průniků s materiální (a mediální) sférou a můžeme tak skrze něj snad překročit i omezené hranice myšlení Antropocénu. |
Seznam odborné literatury |
Hannah Arendt, The Human Condition. Chicago: University of Chicago Press 1958.
Ian Bogost, Alien Phenomenology or What It’s like to be a Thing. Minneapolis: University of Minnesota Press 2012. Christophe Bonneuil – Jean-Baptiste Fressoz, The Shock of the Anthropocene. London: Verso 2017. Jane Bennett, Vibrant Matter: A Political Ecology of Things. North Carolina: Duke University Press 2010. James Brady (ed.), Elemental: An Arts and Ecology Reader. Manchester: Gaia Project Press 2016. Rosi Braidotti, Posthuman Knowledge. Oxford: Polity Press 2019. Rosi Braidotti, Posthuman. Oxford: Polity Press 2013. Benjamin Bratton, The Stack: On Software and Sovereignty. Cambridge: MIT Press 2016. Sean Cubitt, Digital Aesthetics. London: SAGE 1998. Sean Cubitt, Finite Media: Environmental Implications of Digital Technologies. Durham: Duke University Press 2017. Sean Cubitt – Salma Monani – Stephen Rust (eds.), Ecocinema Theory and Praxis. London: Routledge 2012. Jonathan Crary, 24/7: Late Capitalism and the Ends of Sleeps. Londýn: Verso 2013. Gilles Deleuze, Spinoza: Praktická filosofie. Praha: Oikoymenth 2016. Gilles Deleuze – Félix Guattari. Anti-Oedipus: Capitalism and Schizophrenia. New York: Penguin Putnam 2009. Gilles Deleuze – Félix Guattari. Co je filosofie?. Přeložil Miroslav Petříček jr. Praha: Oikoymenh, 2001. Gilles Deleuze – Félix Guattari. Tisíc plošin. Praha: Herrmann a synové 2010. T. J. Demos, Decolonizing the Nature: Contemporary Art and the Politics of Ecology. New York: Sternberg Press 2016. Mark Fisher, Kapitalistický realismus. Proč je dnes snazší představit si konec světa než konec kapitalismu. Praha: Rybka Publishers 2010. Michel Foucault, Dějiny sexuality III. - Péče o sebe. Praha: Herrmann a synové 2003. Peter Gratton, Speculative Realism: Problems and Proscpects. New York: Bloomsbury Academic 2014. Bernd Herzogenrath, Film as Philosophy. Minneapolis: University of Minnesota Press 2017. Bruno Latour, Nikdy sme neboli moderní. Bratislava: Kalligram 2003. Richard Grusin (ed.), The Nonhuman Turn. Minneapolis: University of Minnesota Press 2015. Donna J. Haraway, Staying with the Trouble. Durham: Duke University Press 2016. Donna J. Haraway, A Cyborg Manifesto: Věda, technologie a socialistický feminismus ke konci dvacátého století. Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity 7, 2002, s. 51–58. Graham Harman, The Quadruple Object. Winchester: Zero Books 2011. Chris Harman, Zombie Capitalism: Global Crisis and the Relevance of Marx. Chicago: Haymarket 2010. Fredric Jameson, Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu. Praha: Rybka Publishers a SOK – Sdružení pro levicovou teorii 2016. Nicholas Mirzoeff, Jak vidět svět. Praha: ArtMap 2018. Quentin Meillassoux, After Finitude: An Essay on Necessity of Contingency. New York: Continuum 2010. Jason W. Moore, Anthropocene or Capitalocene?: Nature, History, and the Crisis of Capitalism. Oakland: PM Press 2016. Timothy Morton, Dark Ecology: For a Logic of Future Coexistence. New York: Columbia University Press 2016. Timothy Morton, Hyperobjects: Philosophy and Ecology After the End of the World. Minneapolis: University of Minnesota Press 2013. Thomas Nagel, What Is It Like to Be a Bat?.The Philosophical Review 83, 1974, s. 435–450. Guinevere Narraway – Anat Pick (eds.), Screening Nature. New York: Berghahn Books 2013. Jussi Parikka, Geology of Media. Minneapolis: University of Minnesota Press 2015. Jussi Parikka, The Anthrobscene. Minneapolis: University of Minnesota Press 2014. David Norman Rodowick, What Philosophy Wants from Images. Chicago: The University of Chicago Press 2017. Steven Shaviro, Discognition. Londýn: Repeater Books 2016. Steven SHAVIRO, No Speed Limit: Three Essays on Accelerationism. Minneapolis: University of Minnesota Press 2015. Steven Shaviro, Post Cinematic Affect. Winchester: Zero Books 2009. Steven Shaviro, The Universe of Things: On Speculative Realism. Minneapolis: University of Minnesota Press 2014. Nick Srnicek – Alex Williams, Inventing the Future: Postcapitalism and a World Without Work. London: Verso 2016. Josef Šmajs, Ohrožená kultura: Od evoluční ontologie k ekologické politice. Brno: Host 2011 Eugene Thacker, In the Dust of this Planet. Winchester: Zero Books 2011. Tiqqun, Preliminary Materials for a Theory of the Young-Girl. Los Angeles: Semiotext(e) 2012. McKenzie Wark, Molecular Red: Theory for the Anthropocene. London: Verso 2016. Alfred North Whitehead, Process and Reality. New Jersey: Prentice Hall 1979. |