Sionismus a jidiš v Mandátní Palestině mezi lety 1920–1929: jazyk jako ideový nástroj židovského nacionalismu

• Název práce v češtině: Sionismus a jidiš v Mandátní Palestině mezi lety 1920–1929: jazyk jako ideový nástroj židovského nacionalismu
• Název v anglickém jazyce: Zionism and Yiddish in Mandatory Palestine between 1920–1929: language as the ideological tool of Jewish nationalism
• Klíčová slova: Sionismus|jidiš|Palestina
• Klíčová slova anglicky: Zionism|Yiddish|Palestine
• Akademický rok vypsání: 2018/2019
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra Blízkého východu (21-KBV)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Mgr. Jan Zouplna, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 19.03.2019
• Datum zadání: 19.03.2019
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 21.03.2019
• Datum a čas obhajoby: 07.02.2023 13:30
• Datum odevzdání elektronické podoby: 22.12.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 07.02.2023
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. Denisa Glacová

Zásady pro vypracování

Cílem práce bude zkoumat, jakým způsobem sionisté tématizovali jazyk jidiš, jak jej využívali pro uskutečňování svých zájmů v Mandátní Palestině a jaké bylo místo jazyka jidiš v rámci židovského nacionalismu. V sionistickém diskurzu se setkáváme v kontextu jidiš s klasickými stereotypními pojmy jako “žargon, jazyk exilu, ženská němčina či znesvěcení svatého jazyka”. Volba hebrejštiny jakožto jazyka nového Žida a zároveň jazyka budoucího židovského státu byla do jisté míry pragmatickým rozhodnutím, ale zároveň i vyjádřením politického postoje. V daném období můžeme mluvit jen o několika tisících mluvčí hebrejštiny, je však nutné podotknout, že hebrejština povětšinou nebyla mateřským jazykem těchto mluvčích, jejich rozhodnutí používat hebrejštinu bylo politicky motivované. Naproti tomu jazykem jidiš mluvilo přibližně pět milionů Židů. Jidiš prodělalo v 19. století jazykovou emancipaci a v rámci nacionalistických hnutí v druhé polovině 19. století a na začátku 20. století si vydobylo pozici “národního jazyka” východoevropských Židů. Diasporní židovský nacionalismus, jehož jedním z cílů bylo zajistit pro Židy plná politická práva v již existujících státních útvarech, představoval reálnou hrozbu pro uskutečnění sionistických plánů v Mandátní Palestině. Sionistická reprezentace tedy využívala všemožných prostředků (tisk, vzdělávací instituce, jazykové kontroly), aby jidiš v nově vznikajícím jišuvu potlačila.
V práci bude představen příklad jazykové a ideologické represe ze strany sionistů ohledně plánovaného založení Katedry jidiš na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě v roce 1927. Archivní materiály z Centrálního archivu Hebrejské univerzity ukazují, že debata ohledně založení Katedry jidiš byla vedena spíše na politické než na akademické rovině. Zdá se, že samotné otevření této katedry by představovalo kontroverzi a popření nově vznikající identity židovského jišuvu. Analýza archivních pramenů bude doplněna reflexí dobového tisku, který celý případ „Založení Katedry jidiš na Hebrejské univerzitě“ sledoval. Zejména se ve své práci zaměřím na sionistické deníky Davar (zal. 1925), ha-Arec (zal. 1918) a budu je srovnávat s jidišistickým tiskem varšavské provenience.
Časově je práce vymezena lety 1920 až 1929, tedy rokem založení Mandátní Palestiny, až po občanské nepokoje mezi palestinskými Araby a Židy v roce 1929.

Seznam odborné literatury

Prameny:
Katedra le-jidiš, The Central Archive, The Hebrew University of Jerusalem, 1927–1929.

Literatura:
Berkowitz, Michael. Western Jewry and the Zionist Project, 1914-1933. Cambridge: Cambridge University Press, 2003.
Brenner, Naomi. Lingering Bilingualism: Modern Hebrew and Yiddish Literatures in Contact. Syracuse: Syracuse University Press, 2016.
Brunotte, Ulrike and Mohn, Jürgen (ed.) Internal outsiders, imagined Orientals? Anti-Semitism, colonialism and modern constructions of Jewish identity. Würzburg: Ergon, 2017.
Fogel, Jehoshua. Czernowitz at 100: The First Yiddish Language Conference in Historical Perspective. Plymouth: Lexington Books, 2010.
Ginsburg, Shai P. Rhetoric and Nation: The Formation of Hebrew National Culture, 1880-1990. Syracuse: Syracuse University Press, 2014.
Goldsmith, Emanuel S. Modern Yiddish Culture: The Story of the Yiddish Language Movement. New York: Shapolsky Publishers, 1987.
Halpern, Ben and Reinharz, Yehuda. Zionism and the Creation of a New Society. New Haven: Brandeis University Press, 2000.
Halperin, Liora R. Babel in Zion: Jews, nationalism, and language diversity in Palestine, 1920-1948. New Haven: Yale University Press, 2015.
Haršav, Benjamin. ha-Tarbut ha-aḥeret: jidiš we-ha-śiaḥ ha-jehudi. Jeruzalém: Karmel, 2006.
Haršav, Benjamin. Lašon bijmej ha-mahapecha: ha-mahapecha ha-jehudit we-tḥijat ha-lašon ha-ʽivrit. Jeruzalém: Karmel, 2008.
Mer, Benny. Smoče: Biografia šel reḥov jehudi be-warša. Jeruzalém: The Hebrew University Magnes Press, 2018.
Pilowsky, Arye Leyb. Tsvishn yo un neyn: yidish un yidish literatur in erets jisroel, 1907–1948. Tel Aviv: Natonal Yiddish Book Center, 1987.
Smith, Anthony D. Nationalism – Theory, Ideology, History. Oxford: Oxford University Press, 2010.