Historická poetika tvorby Jima McBridea v kontextu filmových deníků

• Název práce v češtině: Historická poetika tvorby Jima McBridea v kontextu filmových deníků
• Název v anglickém jazyce: Historical poetics of Jim McBride’s work in the context of diary film
• Klíčová slova: film|underground|poetologie|Jim McBride
• Klíčová slova anglicky: film|underground|poetics of cinema|Jim McBride
• Akademický rok vypsání: 2017/2018
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra filmových studií (21-KFS)
• Vedoucí / školitel: PhDr. David Čeněk
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 16.06.2018
• Datum zadání: 16.06.2018
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 19.06.2018
• Datum a čas obhajoby: 23.06.2021 10:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 10.05.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 23.06.2021
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: doc. Mgr. Lucie Česálková, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Téma
Ve své diplomové práci se plánuji věnovat tvorbě amerického filmového režiséra Jima McBridea vymezené lety 1967 až 1971. McBride v tomto období natočil snímky David Holzman’s Diary (1967), My Girlfriend’s Wedding (1969), Pictures From Life’s Other Side (1971) a Glen and Randa (1971). Práci bych koncipoval kolem prvních tří jmenovaných filmů, neboť se domnívám, že tvoří celistvý soubor, jenž se distinktivním způsobem vztahuje k formě tzv. filmovému deníku.
Ve zmíněných třech filmech lze pozitivně identifikovat konvence filmového deníku na úrovni vyprávění i stylu, které v 60. letech vzešly z amatérského, domácího a osobního filmu. Vyznačují se fragmentární narací, přísnou subjektivitou pohledu, který je identifikován jako filmařův, reflektivním procesem adresování samotnému autorovi, přítomností voice-overu, dialektickým vztahem mezi zvukem a obrazem, soustředěním se na „nepřerušovanou současnost“[1]nebo rozvolněnou pohyblivostí a responzivitou kamery[2]. Pojetí filmaře jako osoby tvořící za jistých okolností, omezení a podmínek a s možností jistých voleb umožňuje prozkoumat podoby filmového deníku v období před rokem 1971 a studovat, do jaké míry McBride tvořil pod jejich vlivem. Předběžnou hypotézou je, že režisér svou tvorbou vědomě vstoupil do dialogu s filmovými deníky. David Holzman’s Diary je fikční narativ předstírající filmový deník, My Girlfriend’s Wedding je částí fikční biografie a částí filmový deník a Pictures From Life’s Other Side je „ryzí“ filmový deník ovlivněn mimo jiné estetikou snímku Jonase Mekase Diaries, Notes and Sketches (1969).
Ústřední otázky práce lze shrnout následovně: Jak filmařské tradice stvořily normalizované možnosti a jak s nimi režisér pracoval? Jaké kompoziční principy charakterizují McBrideovy filmy? Přestože je pro trojici filmů společná forma filmového deníku, proč napříč čtyřletého období dostává rozeznatelně jinou podobu? Proč jisté principy ve formě norem vznikly a měnily se? Dodatečně se můžeme ptát, proč nejsou McBrideovy filmy obvykle řazeny k filmovým deníkům?
Domnívám se, že nejlepší vysvětlení k otázkám, které si pokládám, nabízí úhel pohledu a nástroje historické poetiky filmu. Historickou poetiku filmu je těžké definovat stručně, v zásadě se ale zabývá otázkou: Jaké jsou principy, podle kterých jsou filmy v různých historických obdobích vytvářeny? Historická poetika se snaží najít přiměřené a přijatelné srovnávací kategorie pro příslušné umělecké dílo. Zahrnuje spojení racionálního a empirického šetření. Historická poetika obsahuje dějinný výzkum a kombinaci induktivních a deduktivních úvah, které se snaží odpovědět na různé otázky spjaté s estetickými objekty. Cílem je dát za vznik znalostem, faktickým i konceptuálním, o filmu jako umělecké formě. Historická poetika filmu může odhalit změny i kontinuitu mezi normami rekonstrukcí jejich dějinného kontextu. Tvůrci poté pracují v umožněných mezích volby a kontroly.[3]
K filmům mám v úmyslu přistupovat primárně jako k estetickým objektům a důsledkům konstrukčních procesů. Prací bych si přál vyjevit rafinovanost jejich stylistických a narativních systémů. Jsem názoru, že důkladné šetření těchto systémů poukáže na uměleckou bohatost a komplexnost. McBrideův styl může být definován při analýze vnitřních motivací, funkcí a účinků.
Nestačí jen nastínit možné kulturní, průmyslové a technologické vlivy na trojici děl. Filmový styl vytváří systematický kontext, který jisté okolní elementy pohlcuje, prostředky ale mají rozmanité funkce a vlivy by se měly hledat v hlubších souvislostech. Historický výzkum bude nejspíše zahrnovat například tvorbu Jonase Mekase, Stana Brakhage, Andrewa Norena, Warrena Sonberta, Marie Menken, Carolee Schneemann a Petera B. Huttona.[4]

Současný stav bádání
Střídmý počet akademických bádání a literatury k filmovému deníku většinou není založen na důkladné analýze konkrétních děl. Převažuje metoda dosazování filmů do rámce sémantických polí vycházejících z teoretických koncepcí. Na filmový deník se prozatím nepohlíželo z úhlu analytické a historické filmové poetiky. Snímky McBridea mezi filmové deníky v textech nejsou řazeny.
P. Adams Sitney se v třetí edici své knihy Visionary Cinema: The American Avant-Garde, 1943–2000 zabývá historickou morfologií poválečného amerického avantgardního filmu. Ve filmovém deníku odhaluje mimo jiné tradici romantických básníků a poezie každodennosti, ale McBrideovy snímky nezmiňuje.[5] Allegories of Cinema Davida E. Jamese se zabývá alternativní americkou kinematografií jako společenskou alegorií. Každý mód filmové produkce podle něj historicky vychází ze společenských procesů, které ho obklopují. Undergroundový film vidí jako mutaci a změny kódů z dominantní kapitalistické kinematografie. Filmovému deníku se věnuje skrze prominentní díla Jonase Mekase.[6] McBrideovo David Holzman’s Diary zmiňuje v jiné kapitole jako příklad filmu explicitně tematizujícího problémy osobního natáčení ve své době.[7] Nejrozsáhleji se filmovému deníku věnuje doktorandská práce Ming-Yu Leeho Diary Film in America and in Taiwan: Narrative, Temporality, and Changing Technology. Skládá se ze tří částí: a) historiografie filmového deníku, b) průzkumu geografické a přechodné povahy filmového deníku mezi USA a Tchaj-wanem a c) osobních zkušeností autora práce – režiséra – filmového deníkáře. Filmový deník představuje jako žánr vzniklý ze specifických kulturních podmínek. Velkou snahu věnuje ustanovení společných znaků tohoto žánru. Vypomáhá si teoretickými poznatky o literárních denících nebo esejemi Jonase Mekase. Součástí těchto znaků je i tzv. vsunutá struktura („parenthetical structure“)[8] audiovizuální stránky filmových deníků související s jejich unikátní časovostí, který je podstatou diskontinuální a repetitivní. V druhé kapitole Lee analyzuje jednotlivá díla například Hollise Framptona, Jonase Mekase nebo Stana Brakhage a na základě teorií André Bazina, André Gaudreaulta, Jacquese Derridy či Gillese Deleuze ukazuje jejich formální specifičnosti.[9] Snímky McBridea Lee ve své práci nezmiňuje.
Tvorba McBridea je zmiňována v kontextu dobového směřování amerického dokumentárního filmu v několika publikacích. David Holzman’s Diary je autory vnímán jako snímek satirizující direct cinema, tedy především díla Roberta Drewa, Richarda Leacocka a D. A. Pennebakera. Jak do tohoto vzorce (ne)zapadají My Girlfriend’s Wedding a Pictures From Life’s Other Side, není řečeno. Prominentnost direct cinema v době vzniku McBrideova prvního uvedeného filmu shrnuje Alexander Horwath v kapitole publikace The Last Great American Picture Show - New Hollywood Cinema in the 1970s.[10] Vztah tohoto snímku a filmových deníků Mekase či Norena načrtává Jim Lane v knize The Autobiographical Documentary in America. Díla této formy označuje za „deníkové zápisky“, ale k Sitneyho taxonomii neodkazuje. Jádrem kapitoly věnované David Holzman’s Diary není, za jakých podmínek film vznikl, ale jak měl tematicky vliv na jiné filmové autobiografie, např. Eda Pincuse.[11] Scott McDonald poté na stránkách American Ethnographic Film and Personal Documentary: The Cambridge Turn označuje David Holzman’s Diary za předzvěst osobních dokumentů další dekády.[12]

Přínos diplomové práce
Z nejširšího hlediska by práce měla poskytnout nový pohled na filmařské praktiky amerických nezávislých tvůrců soustředěných na východním pobřeží. Díla autorů pracujících na hraně amatérského a profesionálního či osobního a veřejného, zatím nebyla zkoumána z hlediska historické filmové poetiky. Přestože centrální otázky zůstávají stejné, vratké prostředí alternativní „hrubé, nedokonalé, krví zbarvené kinematografie“[13]předurčuje, že se práce bude ubíhat jinými směry, než kdyby se zkoumal studiový film. Tato kinematografie bude mnohem méně normativní a přizpůsobivá, přesto existence filmařských spolků a distribučních okruhů, nutnost užívat dostupnou technologii a častá vzájemná známost mezi režiséry značí, že nějaké principy ve formě norem nalezneme. Patrné je to ostatně již při pohledu na McBrideovo dílo a ostatní filmové deníky. Účinnost historické filmové poetiky tím bude otestována jinými způsoby než při poetologickém studiu japonského filmu Davida Bordwella[14]nebo tvorby Wong Kar-Waie Garryho Bettinsona[15]. Cílem práce není odpovědět na otázku, co je obecně platnou podstatou filmového deníku. Lze se však ptát, jakých postupů užívali v jistém období tvůrci označováni za filmové deníkáře, souhrn těchto poznatků však nebude vždy konstituovat filmový deník.



[1]SITNEY, P. Adams: The Avant-Garde Film: A Reader of Theory and Criticism. New York: Anthology Film Archives 1978, s. 248.
[2]Tuto responzivitu kamery lze najít např. ve filmových denících Jonase Mekase, v nichž neustále hledá nejlepší pozici ke svým objektům zájmu a užívá techniku tzv. single-framingu.
[3]BORDWELL, David: Poetics of Cinema. New York: Routledge 2008.
[4]Mekas, Hutton, Noren a Sonbert jsou označováni za filmové deníkáře, Brakhage, Scheemann a Menken ale spíše tvořili domácí nebo osobní filmy.
[5]SITNEY, P. Adams: Visionary Cinema: The American Avant-Garde, 1943–2000 (3rd Edition). Londýn: Oxford University Press 2002.
[6]JAMES, David E.: Allegories of Cinema: American Film in the Sixties. New Jersey: Princeton University Press 1989, s. 100–119.
[7]JAMES, David E.: Allegories of Cinema: American Film in the Sixties. New Jersey: Princeton University Press 1989, s. 286–289.
[8]LEE, Ming Yu: Diary Film in America and in Taiwan: Narrative, Temporality, and Changing Technology. 2015, s. 126–143.
[9]Tamtéž, s. 49–100.
[10]HORWATH, Alexander: A Walking Contradiction (Partly Truth and Partly Fiction). In: ELSAESSER, Thomas; HORWATH, Alexander; KING, Noel (eds.): The Last Great American Picture Show - New Hollywood Cinema in the 1970s. Amsterdam: Amsterdam University Press 2004, s. 83–90.
[11]LANE, JIM: The Autobiographical Documentary in America. Madison: University of Wisconsin Press 2002, s. 33–47.
[12]MACDONALD, Scott: American Ethnographic Film and Personal Documentary: The Cambridge Turn. Oakland: University of California Press 2013, s. 128–138.
[13]MEKAS, Jonas: The First Statement of the New American Cinema Group. 1962. Dostupné na WWW: < The First Statement of the New American Cinema Group>.
[14]BORDWELL, David: Poetics of Cinema. New York: Routledge 2008, s. 337–374.
[15]BETTINSON, Gary: The Sencuous Cinema of Wong Kar-wai: Film Poetics and the Aesthetic of Disturbance. Hong Kong: Hong Kong University Press 2015.

Seznam odborné literatury

Orientační literatura
BATTCOCK, Gregory (ed.): The New American Cinema. New York: E. P. Dutton & Co. 1967.
BORDWELL, David: Narration in the Fiction Film. Madison: The University of Wisconsin Press 1985.
BORDWELL, David: Poetics of Cinema. New York: Routledge 2008.
CORRIGAN, Timothy: The Essay Film: From Montaigne, After Marker. Londýn: Oxford University Press 2011.
ELSAESSER, Thomas; HORWATH, Alexander; KING, Noel (eds.): The Last Great American Picture Show - New Hollywood Cinema in the 1970s. Amsterdam: Amsterdam University Press 2004.
GAUTHIER, Guy: Dokumentární film, jiná kinematografie. Praha: AMU&Jihlava 2004.
JAMES, David E.: Allegories of Cinema: American Film in the Sixties. New Jersey: Princeton University Press 1989.
JAMES, David E., Hyman, Adam (eds.): Alternative Projections: Experimental Film in Los Angeles, 1945–1980. Bloomington: Indiana University Press 2015.
LANE, JIM: The Autobiographical Documentary in America. Madison: University of Wisconsin Press 2002.
LEE, Ming Yu: Diary Film in America and in Taiwan: Narrative, Temporality, and Changing Technology. 2015.
MACDONALD, Scott: A Critical Cinema 4: Interview with Independent Filmmakers. Oakland: University of California Press 2005.
MACDONALD, Scott: American Ethnographic Film and Personal Documentary: The Cambridge Turn. Oakland: University of California Press 2013.
SITNEY, P. Adams: Visionary Cinema: The American Avant-Garde, 1943–2000 (3rd Edition). Londýn: Oxford University Press 2002.
SMULEWICZ-ZUCKER, Gregory (ed.): Movie Journal: The Rise of the New American Cinema, 1959–1971 (2nd Edition). New York: Columbia University Press 2016.
SALT, Barry: Film Style and Technology: History and Analysis. London: Starword 2009.
TYLER, Parker: Underground Film: A Critical History. New York: Da Capo Press 1995.
Film as Film: Formal Experiment in Film 1910–1975. The Arts Concil of Great Britain 1979.
TZIOUMAKIS, YANNIS: American Independent Cinema: An Introduction. Edinburgh: Edinburgh University Press 2006.