Úvodní část se zaměří na definice pojmu refrénu (na základě sekundární literatury) a na vymezení korpusu latinských básnických textů od počátků zhruba do konce 1. stol. n. l., v nichž se fenomény tohoto druhu objevují. Hlavní část práce bude tvořit interpretace hlavních dokladů této básnické strategie s ohledem na jejich funkci v konkrétních básních, částečně na pozadí řeckých protějšků, resp. předloh, případně i ve vztahu k (předpokládané) vlastní ústní tradici. V závěru student shrne charakteristické rysy refrénu v římské rané, klasické a stříbrné poezii a srovná jeho funkce v jednotlivých lyrických žánrech a obdobích.
Seznam odborné literatury
Beyers, E. E. 1960: The refrain in the song of the fates in Catullus C. 64 (v. 323-381). Acta Classica, III. 86–88. Burris, S. P. 2004: Refrains in Ancient Greek Poetry. A Dissertation Presented to the Faculty of the Graduate School of Cornell University in Partial Fulfillment of the Requirements for the Degree of Doctor of Philosophy. Ithaca. Cairns, F. 2005: Catullus 45: Text and Interpretation. The Classical Quarterly, Vol. 55, No. 2. 534–541 . Daniels, M. L. 1973: "The Song of the Fates" in Catullus 64: Epithalamium or Dirge? The Classical Journal, Vol. 68, No. 2. 97–101. Duckworth, E. G. 1960: Mathematical Symmetry in Vergil’s Aeneid. Transactions and Proceedings of the American Philological Association, Vol. 91. 184–220. Ford, A. 2003: From letters to Literature: Reading the “Song Culture” of Classical Greece. In: Yunis, H. (ed.). Written Texts and the Rise of Literate Culture in Ancient Greece. Cambridge. 15–37 Georg, B. 1996: Catullus 61.90-6. The Classical Quarterly, New Series, Vol. 46, No. 1. 302–304. Godel, R. 1965: Catulle, poème 68. Museum Helveticum : schweizerische Zeitschrift für klassische Altertumswissenschaft = Revue suisse pour l'étude de l'antiquité classique = Rivista svizzera di filologia classica, Vol. 22. 53–65. Goud, T. 1995: Who Speaks the Final Lines? Catullus 62: Structure and Ritual. Phoenix, Vol. 49, No. 1. 23–32. Jackson Knight, W. F. 1941: Repetitive Style in Virgil. Transactions and Proceedings of the American Philological Association, Vol. 72. 212–225. Karkasis, E. 2011: Song Exchange in Roman Pastoral. Trends in Classics – Supp. Vol. 5. Berlin. Moskalew, W. 1982: Formular Language and Poetic Design in the Aeneid. Mnemosyne, Vol. Suppl 73. Toronto. O'Hara, J. J. 1989: Messapus, Cycnus, and the Alphabetical Order of Vergil's Catalogue of Italian Heroes. Phoenix, Vol. 43, No. 1. 35–38. Perkell, C. G. 1996: The “Dying Gallus” and the design of Eclogue 10. Classical Philology, Vol. 91, No. 2. 128–40. Poteat, H. McNeill. 1912: Repetition in Latin Poetry: With Special Reference to the Metrical Treatment of Repeated Works. New York. Rud, N., 1999: Architecture. Theories about Virgil’s Eclogues. In: Hardie, P. R. (ed.): Virgil. Classical Assessments of Classical Authors, Vol. 1. New York. Rutherford, I. 1995: The Nightingale’s Refrain: P. OXY. 2625 = SLG 460. Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik 107. 39–43. Schilling R. 1969: Dea Dia dans la liturgie des frères Arvales, II. In: Hommages à M. Renard. 675-679. Skutch, O. 1969: Symmetry and Sense in the Eclogues. In: Harvard Studies in Classical Philology, vol. 73. S. 153–169. Wills, J. 1996: Repetition in Latin poetry: figures of allusion. Oxford. Zimmermann, A. 1917: Ein Beitrag zur Erklärung des carmen arvale. Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der Indogermanischen Sprachen, 48. Bd., 1./2. H. 151–152.
- zadáno a potvrzeno stud. odd.