The Iconography of Crime and Punishment in Greek and Roman Visual Arts With Special Regard to Female Transgressors

• Název práce v češtině: Ikonografie provinění a trestu v řeckém a římském výtvarném umění
• Název v anglickém jazyce: The Iconography of Crime and Punishment in Greek and Roman Visual Arts With Special Regard to Female Transgressors
• Klíčová slova: řecká mytologie|římská mytologie|ikonografie|zrada|provinění|trest|propaganda|mincovnictví|nahota
• Klíčová slova anglicky: greek mythology|roman mythology|iconography|treason|transgression|punishment|propaganda|coinage|nudity
• Akademický rok vypsání: 2011/2012
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: angličtina
• Ústav: Ústav pro klasickou archeologii (21-UKAR)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 24.01.2014
• Datum zadání: 28.01.2014
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 22.09.2017
• Datum a čas obhajoby: 17.09.2019 10:30
• Datum odevzdání elektronické podoby: 31.03.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 17.09.2019
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: prof. PhDr. Jan Bažant, CSc.

Zásady pro vypracování

Komunikace s božstvem byla v představách starověkého člověka přirozenou a nezbytnou součástí řádu světa, který jej obklopoval: bohové určují a zásadně ovlivňují běh života jednotlivce i celé obce a dle své libovůle zasahují do průběhu dění. Nejběžnějším způsobem kontaktu mezi lidským a božským světem byla od prvopočátku oběť, rituální hostiny a další náboženské obřady a slavnosti. Řecká mytologie zná však i další formu vzájemné komunikace mezi lidským a božským světem, ještě intimnější, ač z povrchního pohledu moderního člověka patrně stejně málo spirituální jako samotný akt přijímání potravy – milostné spojení mezi člověkem a božstvem. Z pohledu antického člověka se ovšem v obou případech bezpochyby jedná o akt nanejvýš posvátný a zásadní – obojí je nezbytným prostředkem zajištění lidské existence i jejího pokračování.
Na rozdíl od obvyklého ritu, kde bůh zůstává pouze pasivním objektem uctívání, jehož náklonnost je třeba si získat obětí či modlitbami, se však v tomto případě ujímá iniciativy božstvo samotné. Řecká mytologie zná celou řadu případů, kdy bohové nalézají zalíbení ve smrtelných ženách a spojují se s nimi, ať s jejich svobodným souhlasem nebo proti jejich vůli (celá řada Diových záletů, Poseidón, Apollón…). A nejedná se zdaleka jen o božstva mužská. Příklady milostného vztahu mezi bohyněmi a smrtelníky nacházíme již u Homéra a Hésioda (Démetér a Íasión, Harmonia a Kadmos, Eós a Títhónos, Eós a Kefalos, Psamathé a Aikaos, Kallirhoé a Chrysaór, Médeia a Iásón, Thetis a Péleus, Afrodíté a Anchísés, Kirké a Odysseus, Kalypsó a Odysseus, Eós a Orión, Eós a Kleitos…).
Výsledkem spojení mezi mužským božstvem a smrtelnicí bývá polobožské dítě, hérós, „nadčlověk“, obdařené mimořádnými vlastnostmi a nadané zvláštní mocí (Achilleus, Memnón), k těmto potomkům smrtelných žen a bohů obvykle vztahují svůj původ významné rody. Jaký užitek však může vzejít z tak nerovného spojení smrtelníkovi, v němž nalezlo zalíbení ženské božstvo? V tomto směru řecké báje neznají šťastný konec (Afrodíté nedokáže Anchísovi zajistit nesmrtelnost, Eós ji pro Títhóna sice vyprosí, zapomene však na dar věčné mladosti…).
Intimní vztah mezi božstvem a člověkem se ovšem objevuje i v řadě dalších starověkých kultur, aktivní role bohyně coby sexuálního predátora v řeckém prostředí je však nápadnější o to víc, uvědomíme-li si, jak na „slabší pohlaví“ pohlížela řecká společnost. Tradiční představa o pasivní a zcela vedlejší roli ženy v klasické řecké společnosti byla sice zpochybněna v již v polovině minulého století na základě ikonografických, epigrafických i literárních pramenů (náhrobní stély, parthenónský vlys, votivní reliéfy a dedikace, silné hrdinky Sofoklových a Eurípidových divadelních her i Aristofanových komedií), přesto je obraz smrtelníka unášeného bohyní poněkud překvapující, stejně tak jako i značná obliba tohoto tématu v attickém vázovém malířství. Výjevů, v nichž figuruje v roli únosce bohyně, se v něm dochovalo víc, než námětově podobných scén, kde hraje hlavní roli Zeus a jeho zálety. V několika případech se objevují v kontextu funerálním, mnohem častěji však na vázách s funkcí mnohem profánnější. (Např. LIMC v případě bohyně Eós unášející milence uvádí celkem 15 lékythů, mnohonásobně častěji se však tyto výjevy vyskytují na kratérech a dalších picích nádobách).
Jak na ně tedy nahlíželi jejich tvůrci i tehdejší diváci? Řekové zajisté připisovali bohům již od Homéra vlastnosti a slabosti velmi lidské a na jejich touhu po smrtelných ženách nahlíželi spíše jako na povrchní rozmar a pikantní milostná dobrodružství. Jednalo se tedy jen o pouhé lechtivé výjevy, které měly oživit symposion, nebo o ilustrace k řeckým bájím? Předpokládejme spíše, že jejich autoři z nich pouze čerpají inspiraci a vkládají do nich vlastní poselství, podobně jako jejich současníci Sofoklés a Eurípidés nakládají s mytologickými tématy v divadelních hrách. Moderní badatelé interpretují tyto výjevy obvykle jako varování před nástrahami ženské sexuality, ospravedlnění mužské dominance a nemožnost realizace ženské sexuální touhy v reálném světě (Stewart), nebo naopak jako připomínku neomezené božské moci a jejího vlivu na lidský život (Lefkowitz), odkaz na všemohoucnost bohů, zranitelnost a nejistotu lidské existence, případně jako eufemistické znázornění jejího konce.
Nabízí se však i další vysvětlení. Reakce maskulinní společnosti a její vztah k ženám jistě nemusí být nutně machistická, jak tvrdí některé moderní teorie. Výjevy, v nichž bohyně unáší objekt své touhy tak mohou být i vyjádřením podvědomé touhy zbavit se na okamžik břemene své aktivní role, zodpovědnost a všech negativ, která mužská dominantní role ve společnosti přináší. V jistém smyslu jde tedy skutečně o to „nechat se unést“, zažít bezstarostné spočinutí v náručí mocného božstva (snad náruči více mateřské než milenecké – smrtelníci, unášení bohyní Eós, bývají často paradoxně zobrazováni jako velmi mladí chlapci, kteří ovšem byli v klasických Athénách objektem i mužského milostného zájmu), samozřejmě jen v rámci lákavé snové představy, alternativní skutečnosti, na bázi mýtu, který nemůže být (z nejrůznějších příčin) realizován ve skutečném životě.
Základem práce je shromáždění ikonografického materiálu, který se vztahuje přímo k tématu, a jeho porovnání s literárními prameny i s dalšími mytologickými příběhy, v nichž v roli únosců vystupují božstva mužská. Při jeho interpretaci je pak nutno brát v úvahu i způsob tehdejšího náboženského uvažování i postavení žen v řecké společnosti doby klasické. Tyto aspekty budou pojednány v samostatných kapitolách.

Seznam odborné literatury

Eliade, M.: Dějiny náboženského myšlení
Jung, G. – Kerényi, K.: Věda o mytologii
Seltman, Ch.: The Status of Women in Athens, Greece and Rome 1955, vol. 2, nr. 3 s. 119-124
Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae

Sborníky:
Deacy S., Pierce, K. F. ed. Rape in Antiquity, London 1997
Dougherty, C., Kurke, L., ed. Cultural Poetics in Archaic Greece: Cult, Performance, Politics, Cambridge 1993
Kampen, N. B., ed. Sexuality in Ancient Art: Near East, Egypt, Greece and Italy, Cambridge 1996
Richlin, A. ed. Pornography and Representation in Greece and Rome, New York 1992
Tomaselli, S., Porter, R. ed. Rpae, Oxford 1986
Články:
Rhodes, P. J.: State and Religion in Athenian Inscriptions, Greece and Rome vol. 56, nr. 1, 2009, s. 1-13
Ridgway, B. S.: Ancient Greek Womenb and Art: The Material Evidence, AJA 91, 1987, s. 399-409
Fleming, A.: The Myth of the –Mother-Goddess, World Archaeology vol. 1, nr. 2, 1969
Roscoe, W.: Priests of the Goddess: Gender Transgression in Ancient Religion, History of Religions, vol. 35, no. 3, 1996, s. 195-230
Cyrino, M. S.: Shame, Danger and Desire: Aphrodite´s Power in the Fifth Homeric Hymn, Rocky Mountain Review of Language and Literatura, vol. 47, no. 4, 1993, s. 219-230
Goldberg, M. Y.: The „Eos and Kephalos“ from Caere: Its Subject and Date, AJA 91, no. 4, 1987, s. 605-614
Slatkin, L. M.: The Wrath of Thetis, Transactions of the American Philological Associacion 116, 1986, s. 1-24
Faulkner, A.: The Legacy of Aphrodite: Anchises´Offspring in the Homeric Hymn to Aphrodite, The American Journal of Philology 129, 2008, s. 1-18
Brock, R.: The Labour of Women in Classical Athens, The Classical Quarterly 44, 1994, s. 336-346
Cohn-Haft, L.: Divorce in Classical Athens, JHS 115, 1995, s. 1-14
Katz, M.: Ideology and “The Status of Women” in Ancient Greece, History and Theory 31, 1992, s. 70-97
Cohen, D.: Law, Society and Homosexuality in Classical Athens, Past and Present 117, 1987, s. 3-21
Leader, R. E.: In Death Not Divided: Gender, Family and State on Classical Athenian Grave Stelae, AJA 101, 1997, s. 683-699
Walcot, P: Greek Attitudes towards Women: The Mythological Evidence, Greece and Rome 31, 1984, s. 37-47
Sourvinou-Inwood, Ch.: A Series of Erotic Pursuits: Images and Meanings, JHS 107, 1987, s. 131-153
Topper, K.: Perseus, the Maiden Medusa and the Imagery of Abduction, Hesperia 76, 2007, s. 73-105
Lefkowitz, M.: “Predatory” Goddesses, Hesperia 71, 2002, s. 325-345
Guettel Cole, S.: Greek Sanctions against Sexual Assault, Classical Philology 79, 1984, s. 97-113
Lincoln, B.: The Rape of Persephone: A Greek Scenario of Women´s Initiation, The Harvard Theological Review 72, 1979, s. 223-235
Sourvinou-Inwood, Ch.: Persephone and Aphodite at Locri: A Model for Personality Definitions in Greek Religion, JHS 98, 1978, s. 101-121
Burkert, W.: The Orientalizing Revolution: Near Eastern Influence in the Early Archaic Age, Cambridge, 1992
Buxton, R. G. A.: Persuasion in Greek Tragedy: A Study of Peitho, Cambridge 1982
Calame, C.: The Poetics of Eros in Ancient Greece, Princeton 1999
Cohen, A.: Portrayals of Abduction in Greek Art: Rape or Metaphor, in: Kampen, N. B., Sexuality in Ancient Art: Near East, Egypt, Greece and Italy, Cambridge 1996
Dovre, K. J.: Greek Homosexuality, Cambridge 1978
Friedrich, P.: The Meaning of Aphrodite, Chicago 1978
Jenkins, I.: Is there Life after Marriage? A Study od th Abduction Motif in Vase Paintings of the Athenian Wedding Ceremony, BICS 30, s. 137-145
Kilmer, M. F.: Greek Erotica on Attic Red-Figured Vases, London 1993
Lefkowitz, M. R.: Women in Greek Myth, Baltimore 1986