Teoretickoprávní analýza laického prvku v justici

• Název práce v češtině: Teoretickoprávní analýza laického prvku v justici
• Název v anglickém jazyce: Theoretical and Legal Analysis of Lay Element in Judiciary
• Klíčová slova: justice; přísedící; porota.
• Klíčová slova anglicky: Justice; Lay Judges; Jury.
• Akademický rok vypsání: 2017/2018
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra teorie práva a právních učení (22-KTPPU)
• Vedoucí / školitel: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 21.09.2017
• Datum zadání: 21.09.2017
• Datum potvrzení stud. oddělením: 21.09.2017
• Datum a čas obhajoby: 25.05.2020 10:30
• Místo konání obhajoby: Právnická fakulta UK, nám. Curieových 7, Praha 1, m. č. 38.
• Datum odevzdání elektronické podoby: 09.10.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 25.05.2020
• Oponenti: JUDr. Martin Hapla, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Práce se zabývá laickým prvkem v justici. Hlavní důraz je kladen na institut přísedících v českém právním řádu. Cílem práce je odpovědět na otázky, zda je laický prvek v justici stále demokratizujícím elementem, dále jestli jsou v případě přísedících dostatečně naplněny ústavní předpoklady nezávislého, nestranného a zákonného soudce, zda má převážit spíše legitimita demokratická či odborná, a konečně, jestli má být laický prvek v českém soudnictví zachován.
V první kapitole je popsán historický vývoj laického prvku v justici. V moderních dobách se v Českých zemích, resp. v rakouské monarchii, objevil nejprve ve formě porotních soudů po revolučním roce 1848. Jeho fungování je ilustrováno i na dvou slavných případech, jimiž byly proces s K. H. Borovským a Leopoldem Hilsnerem. Tyto procesy na jednu stranu ukazují výhodu zapojení laiků do soudního rozhodování, kdy mohou sloužit jako korekce státní zvůle. Na druhou stranu však může docházet k chybným rozhodnutím v důsledku snadné ovlivnitelnosti veřejnosti. V období tzv. První republiky byl převzat rakouský model porotních soudů. Během nacistické okupace byl však zrušen. Po druhé světové válce došlo k zavedení institutu přísedících. Ve výkladu o době komunistického režimu je však poukazováno na to, že funkce laického prvku v justici jakožto garanta demokratičnosti soudnictví může být zneužita. Tzv. „soudci z lidu“ totiž sloužili spíše jako kontrola rozhodování soudů v zájmu vládnoucích struktur. Po sametové revoluci byli přísedící zachováni.
Následně je probírán institut přísedících v současné právní úpravě. V této části je nejprve poukazováno na některé dosti vágní předpoklady pro výkon funkce přísedícího. Dále se výklad věnuje proceduře ustanovování přísedících, jejich postavení a způsobům zániku funkce.
Další kapitola rozebírá otázku, zda je v ČR dostatečně garantována nezávislost a nestrannost přísedících. Autor dochází k závěrům, že z hlediska těchto zásad je velice problematický způsob ustanovování přísedících do jejich funkce, nevyhovující vymezení vzájemné neslučitelnosti funkcí, délka jejich funkčního období, nedostatečné hmotné zabezpečení a způsob odvolávání přísedících z funkce.
Následující část se zabývá otázkou, zda vedle práva na zákonného soudce existuje i právo na zákonného přísedícího. Na tento problém odpovídá autor kladně. Rozebírá také tezi, jestli je tato zásada v případě přísedících dostatečně naplněna. Analyzuje rovněž některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Poté odpovídá negativně. Za nedostačující označuje především způsob přiřazování přísedících k jednotlivým věcem, jenž zcela připouští libovůli.
Dále jsou předmětem zkoumání problémy jako střet demokratické a odborné legitimity či míra angažovanosti přísedících během jednání. Autor vyslovuje domněnku, že demokratická a odborná legitimita spolu nemusejí být nutně ve střetu. Východisko je v jejich vhodné syntéze.
Připojena je rovněž komparativní část. Zde je srovnáván soudní laický prvek v Rakousku a v Německu.
V závěru se autor kloní spíše ke stanovisku, že laický prvek v českém soudnictví je vhodnější zachovat. Pro potřeby tuzemského soudního řízení volí jako příhodnější stávající institut přísedících před porotními soudy. Považuje však za přiměřené ponechat je jen v trestních věcech. V řízeních civilních může dojít k jejich zrušení. Za zcela nevyhovující však autor vnímá celkovou koncepci přísedících. V prvé řadě se kloní k možnosti inspirovat se rakouskou a německou právní úpravou, kde je funkce přísedícího občanskou povinností. Tato změna by dopomohla k řešení celé řady dalších dílčích problémů. Současně navrhuje inspiraci zahraniční legislativou taktéž v otázkách rozhodování soudního senátu, aby byla minimalizována rizika nevhodného přehlasování profesionálního soudce laiky. Jelikož je však taková koncepce v současnosti politicky prakticky neprosaditelná, nevylučuje ani alternativní možnost úplného zrušení laického prvku v justici.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This work is dealing with the lay element in judiciary. The main emphasis in laid on the institute of lay judges in the Czech legal order. The main goal of the work is to answer the questions whether the lay element in judiciary is still a democratizing component, further if there are fulfilled enough the constitutional conditions of an independent, impartial and statutory judge principle in case of lay judges, whether the democratic or the expert legitimacy may prevail and at last, if the lay element should be preserved in the Czech legal order.
In the first chapter, there is described a historical development of the lay element in judiciary. In modern times, it has appeared firstly in the form of jury courts in the Czech lands, more precisely in the Austrian monarchy, after the revolutionary year 1848. Its functioning is illustrated on two famous cases, which were the process with K. H. Borovský and with Leopold Hilsner. On the one hand, these cases show the advantage of participation of lay people into judiciary, as it can serve as correction of the state’s despotism. On the other hand, there should come to wrong decisions in the consequence of an easy suggestibility of the public. At the age of the so called First Czechoslovak Republic, there was the Austrian model of jury courts adopted. However, during the Nazi occupation was it avoided. After the World War II, it has come to implementation of the institute of the lay judges. In the part about the communistic regime, there is pointed out to the fact, that the function of the lay element in judiciary as the guarantee of democracy can be also misused. The so called “judges from the people” had served more likely as a control of court’s decision-making in the interests of the governing structures. After the Velvet revolution were the lay judges preserved.
Afterwards, the institute of the lay judges is discussed in the current legislation. Firstly, in this part is pointed out to some quite vague conditions for the execution of the office of a lay judge. Further, the exposition dedicates to the procedure of the selection of lay judges, their position and ways of termination of the office.
The next chapter discusses about the question, whether there is the independence and impartiality of the lay judges guaranteed enough in the Czech Republic. The author concludes, that with respect to these principles is very problematic the way of selection of lay judges to their office, unsuitable specification of mutual incompatibility of offices, the length of their term of office, insufficient material security and the way of dismissal of the lay judges from their office.
The following part is dealing with the question, whether there exists the right on a statutory lay judge next to the right to the statutory judge. The author answers this question positively. He focuses on the thesis, if this principle is sufficiently fulfilled in case of lay judges. He analyses also some of the decisions of the Czech Supreme Court or Constitutional Court. After that, he answers negatively. As insufficient he primarily denotes the way of assignation of the lay judges to the particular cases, which absolutely admits arbitrariness.
Afterwards, the subject of research are the issues such as collision of democratic and expert legitimacy and the extent of engagement of the lay judges during the court’s hearings. The author expresses the presumption, that both democratic and expert legitimacy should not be necessarily in a conflict. The solution is in their appropriate synthesis.
A comparative part is also contained. There are judicial lay elements in Austria and in Germany compared.
In conclusion, the author tends to the statement, that it is more convenient to preserve the lay element in the Czech judiciary. For the needs of the domestic court proceedings he opts for the current institute of lay judges as better than the juries. Nevertheless, he considers as more suitable to keep them only in the criminal trials. In the civil proceedings, there should be the lay judges avoided. As absolutely unsuitable deems the author the general conception of the lay judges. Firstly, he opts for option of inspiration by the Austrian or by the German law, where the office is a civic duty. This amendment should help to the solution of the whole series of another partial issues. He proposes the inspiration by the abroad legislation also in the issues of the decision-making of the court bench in order to minimalizing the risks of inappropriate outvoting of the professional judge by the lay people. As such conception is currently practically unenforceable, he does not exclude also an alternative possibility to avoid the lay element in judiciary.