Hra změn, diferencí, nenávazností a trhlin. Vidění filmového znaku Seijuna Suzukiho prostřednictvím filosofie Jacquese Derridy

• Název práce v češtině: Hra změn, diferencí, nenávazností a trhlin. Vidění filmového znaku Seijuna Suzukiho prostřednictvím filosofie Jacquese Derridy
• Název v anglickém jazyce: Play of shifts, diffractions, discontinuities and ruptures. Seijun Suzuki’s film sign seen from philosophical perspective of Jacquese Derrida.
• Klíčová slova: dekonstrukce|mediální filosofie|jacques derrida|dieter mersch|post-strukturalismus|seijun suzuki
• Klíčová slova anglicky: deconstruction|jacques derrida|dieter mersch|seijun suzuki|post-structuralism|media philosophy
• Akademický rok vypsání: 2016/2017
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra filmových studií (21-KFS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 28.08.2017
• Datum zadání: 28.08.2017
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 04.09.2017
• Datum a čas obhajoby: 04.09.2018 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 14.08.2018
• Datum proběhlé obhajoby: 04.09.2018
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M.A.

Zásady pro vypracování

Cílem práce je navržení pojetí filmového znaku coby struktury neúplné, necelistvé, neidentické se sebou samou, struktury, jež je utvářena hrou diskontinuit, zlomů, děr, prasklin, tj. struktury, jejímž definičním znakem je fenomén diference jako takové. Přestože je pádný předpoklad, že text bude dekonstrukcí celé řady kanonických filmovědných koncepcí, záměrem určitě není jejich zpochybnění. Vzhledem k tomu, že zdroje této práce vychází z rámce filosofie Jacquese Derridy, případně širšího pole francouzského post-strukturalismu, tak její aspirací je pojednaní filmového znaku právě z filosofické perspektivy. Ambicí tedy není zneplatnění ustálených filmovědných předpokladů, ale spíše nabídnutí alternativy, která koncepci stabilních „centrálních“ pojmů nahrazuje pohyblivou diseminační aktivitou.
Struktura práce bude rozdělena do třech částí.
První vytyčí metodologické pole prostřednictvím analytické četby textů francouzského filosofa Jacquese Derridy. Analyzovány budou především statě, které se zabývají neproniknutelností hranic vnitřního a vnějšího, ztrátou původu a zdroje, nemožností čisté a transparentní komunikace, fenoménem rámu coby instituce ustavující vizuální umělecké dílo, tj. úvahami, které provádí decentralizaci toho, co západní myšlení vnímá coby centrální.
Druhá část bude zaměřena na komentář některých aspektů filmového znaku psaný prizmatem výše nastíněné filosofie Jacquese Derridy. Zamýšlena není mechanická aplikace jeho tezí (ta se navíc jeví jako nedosažitelná, vzhledem k tomu, že se dané texty přímo nevztahují k filmu), ale spíše pojetí některých fenoménů filmu s odkazem na jeho myšlení a v jeho duchu. Text nebude vycházet jen ze znalostí Derridových statí, ale rovněž materiálů, jež filosof ve svých analýzách reflektuje (práce Platóna, Ferdinanda de Sausurea, Imamnuela Kanta). Komentovány budou především následující problémy: problém filmového žánru coby určité varianty magnetického pole, která do svého středu do sebe vtahuje jiné sobě vnější diskurzy; dále problémy vztahu obrazu a zvuku, těla vepsaného do filmového obrazu, autorské signatury rozptýlené napříč strukturou filmového znaku. Práce nemá ambici pojmout zmíněné problémy v jejich úplnosti, bude spíše analyzovat okamžiky jejich neúplnosti a necelistvosti. Zároveň z celého spektra témat, či problémů filmové teorie byly vybrány pouze ty, které jsou relevantní nikoliv pro filmový znak jako takový, ale spíše pro specifické filmové texty analyzované v závěrečné kapitole předkládané práce.
Třetí část pak předloží dekonstruktivní analýzu dvojice filmů Seijuna Suzukiho:Tokyo Drifter a Branded To Kill. Dané filmy byly vybrány jako exemplární příklady teoreticko-filosofické teze práce, která bude artikulovat představu filmového znaku uvedenou výše. Přestože oba filmy jsou klasickým příkladem modernistické žánrové tvorby japonské nové vlny, tak se jejich styl do značné míry silně zavazuje klasickému hollywoodskému konceptu; jedná se totiž o texty, které sami o sobě jsou určitou dekonstrukcí tematických a formálních konvencí klasických žánrových struktur filmu-noir, westernu, nebo také muzikálu. Na tomto základě pak představují prvky na pomezí mnoha diskurzů. Přestože jsou sami určitým diskurzem, tak zároveň odkazují k diskurzům jiným, sobě vnějším. Nahlíženo na ně coby na samostatné jednotky pak znamená spokojení se s jejich neúplnou strukturou; ta může dojít kompletace a celistvosti teprve v momentu sledování hry všech zapojených diskurzů. Uvedení této aktivity do chodu ovšem předpokládá nemožnost jejího konečného uzavření. Východiskem je pak sledování diseminační aktivity všech zahrnutých textů, která je alternativní k centrálnímu pojetí filmových předmětů. Dané snímky budou tedy pozorovány coby pohyblivé struktury nekonečné hry změn, diferencí, nenávazností a trhlin. Filmový znak se tak zjeví jako struktura nestálá a nekoherentní, ale zároveň struktura, která o svojí konečnou stálost a koherenci neúnavně usiluje. Moment této nikdy nedokončené snahy je pak momentem diferӓnce, stěžejního pojmu Jacquese Derridy prostupujícího celou prací.

Seznam odborné literatury

BARTHES, Roland: Image Music Text. London: HarperCollins Publishers 1993.
BARTHES, Roland: Rozkoš z textu. Praha: Triáda 2008.
BARTHES, Roland: S /Z. Praha: Garamond 2007.
BARTHES, Roland: Světlá komora: Poznámka k fotografii. Praha: Fra 2005.
BELLOUR, Raymond: Between-the-Images. Zurich: Jrp Ringier 2013.
BLOOM, Harold – DE MAN, Paul – DERRIDA, Jacques – HARTMAN, Geofrey H. – MILER, J. Hills: Deconstruction and Criticism. London – New Delphi – New York – Sidney:
Bloomsbury Publisihing 2013.
BRUNETTE, Peter – WILLS, David (eds.): Screen/Play: Derrida and Film Theory. Princeton: Princeton Univeristy Press 1989.
BRUNETTE, Peter – WILLS, David: Deconstruction and the Visual Arts: Art, Media, Architecture. Cambridge: Cambridge University Press 1994.
CULLER, Jonathan: On Deconstruction: Theory and Criticism after Structuralism. Ithaca: Cornell University Press 2007.
DERRIDA, Jacques: Dissemination. London – New Delphi – New York – Sidney:
Bloomsbury Publisihing 2013.
DERRIDA, Jacques: Gramatológia. Bratislava: Archa 1999.
DERRIDA, Jacques: Limited Inc. Evanston: Northwestern University Press 1988.
DERRIDA, Jacques: Margins of Philosphy. Chicago: The University of Chicago Press 1984.
DERRIDA, Jacques: Positions. London: Continuum 2004.
DERRIDA, Jacques: The Post Card From Socrates to Freud and Beyond. Chicago – London: The University of Chicago Press 1987.
DERRIDA, Jacques: Psyche: Inventions of The Other, Volume I. Stanford: Stanford University Press 2007.
DERRIDA, Jacques: Signéponge = Signsponge. New York: Columbia University Press 1984.
DERRIDA, Jacques: Texty k dekonstrukci: Práce z let 1967 – 1972. Bratislava: Archa 1993.
DERRIDA, Jacques: The Truth in Painting. Chicago – London: The University of Chicago Press 1987.
DERRIDA, Jacques: Writing and Difference. London: Taylor & Francis Ltd 2001.
DERRIDA, Jacques – STIEGLER, Bernard: Echographies of Television. Oxford: Polity Press 2007.
EISENTSTEIN, Sergei: Film Form: Essays in Film Theory. San Diego: Mariner Books 1969.
FOUCAULT, Michel: Archeologie vědění. Praha: Herrmann a synové 2016.
FOUCAULT, Michel: Toto nie fajfka. Bratislava: Archa 1994.
HEATH, Stephen: Questions of Cinema. Bloomington: Indiana University Press 1981.
KANT: Immanuel: Kritika soudnosti. Praha: OIKOYMENH 2015.
KITTLER, Friedrich A.: Gramophone, Film, Typewriter. Stanford: Stanford University Press 1999.
KRISTEVA, Julia: Slovo, dialog a román. Praha: SOFIS 1999.
METZ, Christian: Film Language: A Semiotics of the Cinema. Chicago: The University of Chicago Press 1991.
PLATÓN: Faidros. Praha: OIKOYMENH 2014.
PLATÓN, Filébos. Praha: OIKOYMENH, 2012.
RODOWICK, David N.: Reading the Figural, or, Philosophy After the New Meadia. Durham – London: Duke University Press 2001.
ROSEN, Philip (ed.): Narrative, Apparatues, Ideology: A Film Theory Reader. New York: Columbia University Press 1986.
STERNAGEL, Jӧrg – LEVITT, Deborah – MERSCH, Dieter (eds.): Acting and Performance in Moving Image Culture. New York: Transcript Verlag 2012.
ULMER, Gregory L.: Applied Grammatology: Post(e)-Pedagogy from Jacques Derrida to Joseph Beuys. Baltimore – London: The Johns Hopkins University Press 1985.
WATTS, Philip: Roland Barthes' Cinema. Oxford: Oxford University Press 2016.