Přenos generalizované důvěry

• Název práce v češtině: Přenos generalizované důvěry
• Název v anglickém jazyce: Transmition of generalized trust
• Klíčová slova: Generalizovaná důvěra|sociální kapitál|mezigenerační přenos
• Klíčová slova anglicky: Generalized trust|social capital|intergenerational transmission
• Akademický rok vypsání: 2016/2017
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (21-KSOC)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Dana Hamplová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 20.04.2017
• Datum zadání: 14.05.2017
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 26.05.2017
• Datum a čas obhajoby: 18.06.2018 09:30
• Datum odevzdání elektronické podoby: 16.05.2018
• Datum proběhlé obhajoby: 18.06.2018
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: PhDr. Markéta Sedláčková, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Generalizovaná důvěra je víra v to, že se většině lidí dá důvěřovat. Při vysvětlení toho, jak se tato mezilidská důvěra získává, existují dva odlišné přístupy – podle první skupiny autorů je jejím zdrojem raná socializace v rodině, podle druhé se zakládá na zkušenostech získaných v průběhu života (Uslaner, 2008; Dienesen, 2013; Voicu, 2014). Podle teorie hovořící o mezigeneračním přenosu je důvěra kulturní prvek, jež zůstává v průběhu času stabilní (jak u jedince, tak na národní úrovni) a jehož zdroj se datuje hluboko do minulosti (Uslaner, 2008; Dienesen, 2013). Druhá teorie, „zkušenostní“, přichází s pojetím generalizované důvěry jako něčeho odvozeného od konkrétních zážitků s konkrétními lidmi a jako něco, co se v průběhu života u člověka mění (Bauer, 2015). Především specifické zkušenosti, jako je například viktimizace, mají mít trvalé důsledky na míru důvěry určitého jedince (Bauer, 2015).
Uvedeme si tři články, jež zkoumaly mezigenerační přenos generalizované důvěry. Guiso, Sapienza a Zingales (2007) na základě German Socio-Economic Panel našli souvislost mezi mírou mezilidské důvěry u dětí a jejich rodičů. K dispozici k těmto účelům měli třípoložkovou škálu (lidem se dá věřit, nyní se nedá věřit nikomu, je potřeba být opatrný při jednání s lidmi), odpovědní pole bylo čtyřbodové. Panel se omezuje na odpovědi osob starších 17 let, tj. jedná se pouze o dospělé děti. Korelace byla pozitivní, děti vyjadřovaly nižší důvěru než jejich rodiče, matky podle výsledků měly větší vliv na postoj svých dětí. Podle autorů rodiče své děti socializují v nižší mezilidské důvěře, než jakou mají oni sami.
Dohmen et al (2012) též použili German Socio-Economic Panel, kromě přenosu mezi rodiči a dětmi zkoumali též vliv prostředí (regionu, ve kterém rodina žije) a výběrového párování (jestli partneři mají stejnou míru mezilidské důvěry v okamžiku sňatku, nebo mezi nimi proběhne „sladění postojů“ v průběhu manželství). Všechny tři efekty se potvrdily, v případě socializace se opět ukázala významnější role matek.
Nishikawa a Stolle (2012) sebrali svá vlastní data, ptali se žáků vybraných základních škol v Kanadě a ve Spojených státech a jejich rodičů. Jednalo se o děti 12-13 let. Použili škálu důvěry s jemnými nuancemi – například jestli se dá věřit sousedům, cizincům, cizím lidem, všem atd. Obecně se dá říci, že důvěra byla zkorelovaná (dítě-rodič), ovšem děti měly vždy nižší důvěru než rodiče, u generalizované důvěry („důvěřujete všem“) do té míry, že korelace byla nesignifikantní. Dle našeho názoru to zapříčinila samotná škála – její rozpětí bylo od položek hodných velké důvěry (policie, sousedi) po méně důvěryhodné položky (cizí lidé, všichni), děti převzaly tuto logiku a odpovídaly pod vlivem desirability bias. Autoři si odlišnou generalizovanou důvěru dětí a rodičů vysvětlují tím, že rodiče pod vlivem bulvárního zpravodajství (prezentující svět jako nebezpečné místo) děti socializují v nižší důvěře, než byli socializováni oni.
Často je mezigenerační přenos zkoumán pomocí porovnávání generalizované důvěry přistěhovalců a majority. Idea je taková, že pokud přistěhovalci mají zřejmě odlišnou míru důvěry od příslušníků majority, svědčí to o tom, že si ji přinesli ze své země původu, případně v této míře důvěry socializovali své děti (v případě zkoumání druhé generace migrantů), pokud mají přistěhovalci stejnou míru důvěry jako většinové obyvatelstvo, jedná se o důkaz „zkušenostní teorie“, že na základě zkušeností s lidmi v nové destinaci změnili svoji původní míru důvěry (typicky nízkou důvěru), kterou si s sebou nesli ze své vlasti. Tyto výzkumy zřejmě nepočítají s tím, že by migrovaly osoby, které mají vyšší míru důvěry, než je v jejich zemi původu běžné. Přehled článků na toto téma sestavili Dienesen a Sønderskov (2016).
Nesmíme zapomenout na články, jež se zabývají možností genetického přenosu generalizované důvěry. Příkladem takového výzkumu provedeného na vzorku monozygotických a dyzygotických dvojčat může být Sturgis et al (2010). Jak namítá Dohmen et al (2012), skutečnost, že většinou se prokáže větší vliv matky na míru důvěry dítěte, nasvědčuje spíše větší roli socializace než genetiky.

Cíl práce
Cílem práce je empiricky dokázat přenos generalizované důvěry mezi rodiči a dětmi v Českém panelovém šetření domácností. Výzkumná otázka zní: Jaký vliv mají rodiče na generalizovanou důvěru svých dětí?

Metodika
V datech Českého panelového šetření domácností se nachází třípoložková škála generalizované důvěry (s možností až 33 bodové stupnice při vytvoření složeného indikátoru), údaje též od malých dětí (10 - 14 let) a několik desítek případů třígeneračních rodin. Můžeme testovat různé typy rodin, máme k dispozici celou paletu kontrolních proměnných. Předběžná analýza ukázala možnost naměření mezigeneračního přenosu důvěry.

Hypotézy
Předběžnou hypotézou je, že dochází k přenosu generalizované důvěry mezi rodiči a dětmi. Děti budou mít nižší důvěru než rodiče.

Charakteristika závěrů
Z hlediska dalšího použití výsledku práce se jedná o základní výzkum. Zdůvodnění a dokázání přenosu generalizované důvěry v rámci rodiny může přispět do diskuse o zdrojích tohoto postoje, důležité součásti sociálního kapitálu.

Seznam odborné literatury

Bauer, P. C. (2015). Negative experiences and trust: A causal analysis of the effects of victimization on generalized trust. European sociological review, 31(4), 397-417.
Dinesen, P. T. (2013). Where you come from or where you live? Examining the cultural and institutional explanation of generalized trust using migration as a natural experiment. European sociological review, 29(1), 114-128.
Dinesen, P. T., & Sønderskov, K. M. (2016). Cultural persistence or experiential adaptation? A review of research examining the roots of social trust based on immigrants. In Oxford Handbook on Social and Political Trust. Oxford University Press.
Dohmen, T., Falk, A., Huffman, D., & Sunde, U. (2012). The intergenerational transmission of risk and trust attitudes. The Review of Economic Studies, 79(2), 645-677.
Guiso, L., Sapienza, P., & Zingales, L. (2008). Alfred marshall lecture social capital as good culture. Journal of the European Economic Association, 6(2‐3), 295-320.
Nishikawa, L., & Stolle, D. (2012). Do not trust strangers: How parents shape the generalized trust of their children. Trust: Comparative perspectives. Leiden, Netherlands: Brill. eBook ISBN, 773753799.
Sturgis, P., Read, S., Hatemi, P. K., Zhu, G., Trull, T., Wright, M. J., & Martin, N. G. (2010). A genetic basis for social trust?. Political Behavior, 32(2), 205-230.
Uslaner, E. M. (2008). Where you stand depends upon where your grandparents sat the inheritability of generalized trust. Public opinion quarterly, 72(4), 725-740.
Voicu, B. (2014). Socialization and Institutionalization Effects on Immigrants’ Social Trust. Studia Politica. Romanian Political Science Review, (2), 201-220.