Čtení a pozorování Případu pro začínajícího kata

• Název práce v češtině: Čtení a pozorování Případu pro začínajícího kata
• Název v anglickém jazyce: .: Reading and observing the Case for the New Hangman
• Klíčová slova: Případ pro začínajícího kata|Pavel Juráček|Alegorie|Modernismus|Naratologie|Genologie|Československá nová vlna
• Klíčová slova anglicky: Case for the New Hangman|Pavel Juráček|Allegory|Modernism|Narratology|Genology|Czechoslovak New Wave
• Akademický rok vypsání: 2016/2017
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra filmových studií (21-KFS)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. Kateřina Svatoňová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 19.03.2017
• Datum zadání: 19.03.2017
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 19.04.2017
• Datum a čas obhajoby: 04.09.2020 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 02.08.2020
• Datum proběhlé obhajoby: 04.09.2020
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: doc. Mgr. Libuše Heczková, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Film Případ pro začínajícího kata (Pavel Juráček, 1969) podněcuje vnímatele ke kritické interpretaci již během sledování. Mnohé jeho znaky totiž v denotativní úrovni sice stavebně fungují ve smyšleném světě, ale zároveň až didakticky vybízejí k tomu, abychom je četli v jejich konotativních významech. První otázkou, kterou se budu zabývat je, jak vůbec probíhá taková „výzva“ ke čtení, jak působí princip alegorie ve vybraném hraném filmu? Podobné „výzvy“ si také všímá Jan Kučera ve Variaci na téma z Jonathana Swifta – což je jediná rozsáhlejší studie, která byla Případu pro začínajícího kata věnována. Teoretik zkoumá film prizmatem strukturálně-dramaturgické metody, čímž odhaluje důležité narativní zlomy a některé aspekty významové struktury. Dále je ale nucen konstatovat, že dílo neodpovídá členění klasického dramatu, např. tím, že hlavní hrdina je sám sobě „protihráčem, protivníkem“. Za rozuzlení považuje moment tzv.: „anagnorize“ (okamžik, kdy postava učiní kritické prozření). Kučera však hrdinův „souboj o sebeuvědomění“ nijak zásadně nerozvíjí. Ostatní recenze nebo dílčí pasáže analýz širšího korpusu filmů, které se alespoň částečně zaobírají Případem pro začínajícího kata, jsou kratšího rozsahu. V nich je možno setkat se s obdobně naznačenými cestami interpretace. První, která se s ohledem k historickému času produkce filmu nejvíce nabízí je, chápat dílo jako aluzi na dobové totalitární politikum. Té se budu věnovat okrajově, neboť je v textech vyjádřena dostatečně. Více se zaměřím na další linii, jenž ale specificky vychází z té první. Případ pro začínajícího kata je autorským vyjádřením určitého duševního postoje. Kritici sahají po termínu: „existencialismus“ nebo přirovnávají Juráčkovo dílo k románům Kafkovým. Proč, ale dále nerozvádějí. Protože je Případ pro začínajícího kata veskrze absurdní, sáhnu k rozsáhlému eseji Alberta Camuse Mýtus o Sysifovi. Autor v něm konstituuje „filosofii absurdna“ a v závěrečných pasážích navíc zkoumá Dostojevského a Kafku. Po těchto kapitolách vykládání významů se pokusím sledovat jejich strukturaci. Nejdříve z hlediska naratologie, abych prozkoumal způsob dávkování informací o příběhu, perspektivy a zlomy a úrovně vyprávění. Film je totiž také snem či putováním hlavního hrdiny po vlastním (ne)vědomí, což dodává specifický charakter proměnlivým prostorům a stovkám postav, které filmem procházejí. Druhé analytické hledisko bude s prvním související, totiž teorie fikčních světů. Juráčkův film vytváří velmi zvláštní a detailně propracovaný svět, i přestože nebo právě proto, že se jedná o podobenství a hrdinovu fantazii. Poslední bude – v dříve publikovaných textech taktéž pouze zmíněný – psychoanalytický přístup. Film totiž poskytuje množství tradičních snových a nevědomých motivů a jestliže jsou podle Freudova Výkladu snů velmi důležité pacientovy asociace, je možné se alespoň přibližně podobně opřít o téměř tisíci stránkový deník, který po sobě autor filmu zanechal. Doposud tedy budu usilovat o systematizaci a rozvinutí naznačených způsobů čtení a analyzování mnohovrstevnatého významového konglomerátu. Film ale zprostředkovává složité sdělení neméně zajímavým způsobem, který taktéž vybízí k pozorování. Proměním pak teoretické paradigma, které bylo potud sémiotické (v různých podobách) za teorii a filosofii médií. Nejdříve se pokusím na film aplikovat negativní mediální teorii Dietera Mersche. Jeho programu však Případ pro začínajícího kata nevyhovuje, protože ačkoliv je filmem-podobenstvím a užívá modernistických postupů, stále tak činí v souladu se svým sdělením. Mediální praktiky totiž nenarušují vnímání pod jednotícím sémantickým gestem, při sledování nevytváří až takové trhliny, jaké popisuje teoretik. Pokus o Merschův „boční pohled“ nám ale pomůže upevnit povědomí o tom, jakého charakteru je zkoumaná filmově mediální realizace. Nakonec kombinací filosofického spisu Myšlení obrazem Miroslava Petříčka a studie Lorenze Engella Mediální filosofie filmu budu pozorovat specifické myšlení daného filmu. V závěrečné pasáži budou tematizovány mnohé poznatky z dřívějších zkoumání. Poté, co si definujeme, co míníme myšlením filmu a jak se mu hodláme přiblížit, tak pak zde budeme sledovat jakou otázku pokládá sám film a jak sám svými prostředky přispívá k úvahám o filmu. Budu se pokoušet během psaní reflektovat způsoby interpretování. Uvědomuji si možnou problematičnost kombinování různých metodologií, ale domnívám se, že každá zvolená je pro stěžejní aspekty filmu nejvhodnější.
Struktura práce:
I, Záměr, metoda a postup: Sdělení, znaky a médium;
II, Možnosti čtení: Mechanizmus alegorie;
III, Odbočka: Produkční historie;
IV, Čtení: Totalitární praktiky;
V, Čtení: Filosofie absurdna;
VI, Rozbor: Narativní zlomy, vypravěč Lemuell Gulliver, jeho perspektiva a průsečné postavy;
VII, Rozbor: Fikční svět alegorie jako mysl Lemuella Gullivera;
VIII, Mezi čtením, rozborem a pozorováním: Psychoanalýza;
IX, Odbočka: Očividná neuchopitelnost a proměna teoretické perspektivy;
X, Pozorování média: Praxe a teorie;
XI, Mezi čtením a pozorováním: Myšlení filmem;
XII, Mediální filosofie Případu pro začínajícího kata

Seznam odborné literatury

Monografie:
BRANIGAN, Edward: Narrative Comprehension and Film. Oxon: Routledge 1992.
BRANIGAN, Edward: Point of View in the Cinema: A Theory of Narration and Subjectivity in Classical Film. New York: Mouton Publishers 1984.
CAMUS, Albert: Mýtus o Sisyfovi. Praha: Garamond 2015.
CASSETI, Francesco: Filmové teorie 1945 – 1990. Praha: Nakladatelství AMU 2008.
CHATMAN, Seymour: Dohodnuté termíny: Rétorika narativu ve fikci a filmu. Olomouc: Univerzita Palackého 2000.
CHATMAN, Seymour: Příběh a diskurs: Narativní struktura v literatuře a filmu. Brno: Host 2008.
ČERNÝ, Václav: První a druhý sešit o existencialismu. Praha: Mladá fronta 1992.
DOLEŽEL, Lubomír: Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Československý spisovatel 1993.
DOLEŽEL, Lubomír: Heterocosmica: Ficke a možné světy. Praha: Nakladatelství Karolinum 2003.
ECO, Umberto: Meze interpretace. Praha: Nakladatelství Karolinum 2009.
FREUD, Sigmund: Výklad snů. Pelhřimov: Nová tiskárna 2005.
GAUDRAULT, André: From Plato to Lumiére: Narration and Monstration in Literature and Cinema. Toronto: University of Toronto Press 2009.
HULÍK, Štěpán: Kinematografie zapomnění: Počátky normalizace ve Filmovém studiu Barrandov(1968–1973). Praha: Nakladatelství Academia 2012.
JURÁČEK, Pavel: Deník (1959 -1974). Praha: Národní filmový archiv 2003.
KOZLOFF, Sarah: Invisible Storytellers: Voice-Over Narration in American Fiction Film. Berkley: University of California Press 1988.
KRTILOVÁ, Kateřina –SVATOŇOVÁ, Kateřina (eds.), Medienwissenschaft: Východiska a aktuální pozice německé filozofie a teorie médií. Praha: Nakladatelství Academia 2016.
MCLUHAN, Marshall: Jak rozumět médiím: Extenze člověka. Praha: Odeon 1991.
METZ, Christian: Imaginární signifikant: Psychoanalýza a film. Praha: Český filmový ústav 1991.
PETŘÍČEK, Miroslav: Myšlení obrazem: Průvodce současným filosofickým myšlením pro středně pokročilé. Praha: Herrmann & synové 2009.
PETŘÍČEK, Miroslav: Úvod do (současné) filosofie. Praha: Herrmann & synové 1997.
PŘÁDNÁ, Stanislava – ŠKAPOVÁ, Zdena – CIESLAR, Jiří: Démanty všednosti: Český a slovenský film 60. let. Kapitoly o nové vlně. Praha: Pražská scéna 2002.
Studie:
BERNARD, Jan: Obraz lesa v českém filmu 60. let. In: Filmový sborník historický 4. Praha: Národní filmový archiv 1993.
BLAŽEJOVSKÝ, Jaromír: Případ pro začínajícího kata. In: Iluminace 9, 1997, č.1.
CIESLAR, Jiří: Zkušenost s minulostí. In: Filmový sborník historický 4. Praha: Národní filmový archiv 1993.
HELMAN, Alicja: Znak. In: Kino-ikon, 1999, č. 1.
HELMAN, Alicja: Znaková funkce hudby a řeči ve filmovém sdělení. In: Iluminace 6, 1994, č. 3.
JURÁČEK, Pavel: Případ pro začínajícího kata. In: Film a doba 14, 1968, č. 5.
KUČERA, Jan: Variace na téma z Jonathana Swifta. In: Dramatické umění, 1990, č. 1.
LUKEŠ, Jan: Odpovědi bez otázek. In: Iluminace 4, 1992, č. 2.
MUKAŘOVSKÝ, Jan: K estetice filmu. In: MUKAŘOVSKÝ, Jan: Studie [I]. Brno: Host 2000.
MUKAŘOVSKÝ, Jan: Záměrnost a nezáměrnost v umění. In: MUKAŘOVSKÝ, Jan: Studie [I]. Brno: Host 2000.