Retribuční soudnictví ve filmovém oboru po druhé světové válce

• Název práce v češtině: Retribuční soudnictví ve filmovém oboru po druhé světové válce
• Název v anglickém jazyce: Retribution judicature in film industry after the Second World War
• Klíčová slova: retribuce|film|kinematografie|třetí republika|velký dekret|malý dekret|lidový soud|trestní nalézací komise
• Klíčová slova anglicky: retribution|film|cinematography|third republic|Great Retribution Decree|Small Retribution Decree|Extraordinary People’s Court|Penalty Finding Commission
• Akademický rok vypsání: 2015/2016
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra filmových studií (21-KFS)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Ivan Klimeš
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 20.06.2016
• Datum zadání: 20.06.2016
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 28.06.2016
• Datum a čas obhajoby: 08.09.2021 09:30
• Datum odevzdání elektronické podoby: 18.08.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 08.09.2021
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. MgA. Tereza Czesany Dvořáková, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Po druhé světové válce se všechny evropské země, které byly v německém područí, snažily vyrovnat s lidmi, kteří kolaborovali s nacistickým režimem. 19. června 1945 byl vydán dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, tzv. velký retribuční dekret. Tresty se v případě prokázání viny pohybovaly od několika let odnětí svobody až po tresty smrti, které byly vykonávány do dvou hodin po odsouzení, a obviněný neměl možnost odvolání. Věznice byly v té době přeplněny lidmi, zajištěnými v chaotických poválečných dnech, často na základě nepodložených obvinění, jež měla často původ v osobních sporech. Mnozí pro lehčí přečiny nedosáhli až k mimořádnému lidovému soudu, propouštění domnělých kolaborantů však ve zjitřené době vzbuzovalo negativní reakce. Dne 27. října 1945 tedy vstoupil v platnost dekret prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti, tzv. malý retribuční dekret. Oproti velkému retribučnímu dekretu, který se připravoval dlouho dopředu, a jeho první verze vyšla už v únoru 1945, vznikl malý retribuční dekret narychlo a poskytoval jen vágní popis prohřešků proti národní cti. Tato provinění také nebyla posuzována soudy, ale trestními nalézacími komisemi, zřizovanými místními národními výbory. Komisi měl vždy tvořit alespoň jeden člen s právním vzděláním, v menších městech tomu tak ale mnohdy nebylo a o vině tak rozhodovali lidé bez jakýchkoliv znalostí práva. Obviněný navíc nemohl mít svého právního zástupce ani předvolávat svědky na svou obhajobu. Na rozdíl od mimořádných lidových soudů se však mohl odvolat a případně nalézt dovolání u Nejvyššího správního soudu. V případě provinění proti národní cti podle malého dekretu bylo výsledkem buď odnětí svobody na dobu do 1 roku, pokuta do výše 1 000 000 korun nebo veřejné pokárání, případně kombinace těchto trestů. Oba dekrety byly časově omezené, aby se věc co nejrychleji vyřešila a nedocházelo ke zbytečným průtahům. Nicméně pro obrovský nápor případů byly lhůty prodlužovány a komise byly definitivně rozpuštěny až 4. května 1947. Přestože s postupem času klesala i vůle po přísných trestech a většina případů byla zastavena, utrpělo retribucí obrovské množství lidí. I ti, kteří nakonec odsouzeni nebyli, byli postiženi průtahy ve vyšetřování a rozhodování komisí. Během celého procesu až do vyřčení rozsudku neměli nárok na osvědčení o národní spolehlivosti, kvůli čemuž byli prakticky vyřazeni z veřejného života, nemohli působit na veřejných postech a být zaměstnáni v pro stát klíčových odvětvích – mnozí tedy přišli o kariéru a bylo pro ně těžké hledat zdroj obživy odpovídající jejich původnímu zaměstnání.
Retribuci se nevyhnul ani filmový obor, společností velmi sledovaný. Skrze zvýšený zájem a nátlak veřejnosti byly často pro filmové pracovníky požadovány přísnější tresty. Známé jsou především případy filmových hvězd Vlasty Buriana, Adiny Mandlové či Lídy Baarové, které jsou dodnes propírány v neustále vznikajících monografiích, jež se soustředí především na senzaci a často zkreslují historická fakta. Diplomová práce nemá za cíl se pouze vymezit proti těmto interpretacím (ostatně práce rehabilitující např. Čeňka Šlégla nebo Vlastu Buriana již existují), ale zmapovat očistný proces tuzemské kinematografie v celé jeho šíři, zahrnující řízení podle malého i velkého retribučního dekretu napříč všemi filmovými profesemi a zasadit jej i do dobového kulturního a politického kontextu. V rámci české kinematografie i české historie jde o téma diskutované, ale stále ještě plně neprobádané.
V diplomové práci budu navazovat na svou bakalářskou práci, ve které se zabývám disciplinární radou Svazu českých filmových pracovníků. Disciplinární rada působila od května 1945 do začátku roku 1946 a prováděla očistu kinematografie na úrovni profesních organizací, řídících se dle pokynů pro očistu ve veřejných úřadech a podnicích vydaných Ústřední radou odborů. Touto komisí prošlo zhruba 270 filmových pracovníků od uvaděček kin po ředitele filmových podniků, kteří byli buď omilostněni, nebo vyloučeni z filmového oboru. Navazující revisní komise pak určila trvání rozsudku na dobu určitou, či doživotí. Všechny spisy disciplinární komise byly postoupeny Zemské úřadovně státní bezpečnosti, která rozhodla o zavedení řízení podle dekretu č. 138/1945 Sb. Výzkum provedený v rámci bakalářské práce pro mne tedy bude základem pro další pátrání po dokumentech retribučního řízení.

Seznam odborné literatury

Bednařík, Petr: Arizace české kinematografie. Praha: Nakladatelství Karolinum 2003.
Beneš, Zdeněk: Rozumět dějinám. Vývoj česko-německých vztahů na našem území v letech
1848–1948. Praha: Gallery 2002.
Borák, Mečislav: Spravedlnost podle dekretu: retribuční soudnictví v ČSR a Mimořádný
lidový soud v Ostravě (1945-1948). Ostrava: Tilia 1998.
Cesar, Jaroslav – Snítil, Zdeněk: Československá revoluce 1944–1948. Praha: Svoboda 1979.
Český hraný film II. 1930 – 1945. Praha: Národní filmový archiv 1998.
Český hraný film III. 1945 – 1960. Praha: Národní filmový archiv 2001.
Dobeš, Jan: Retribuční dekrety – právní norma nebo bojový prostředek?. In: Sborník
k 70. narozeninám doc. PhDr. Jaroslava Kašpara, CSc. Praha: Karolinum 1999.
Farník, Jaromír – Radek Žitný: Čeněk Šlégl. Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy. Čechtice: BVD 2009.
Frommer, Benjamin: Národní očista: retribuce v poválečném Československu. Praha:
Academia 2010.
Havel, Václav Maria: Mé vzpomínky. Praha: Lidové noviny 1993.
Havelka, Jiří: Kdo byl kdo v československém filmu před r. 1945. Praha: ČFÚ 1979.
Jech, Karel – Karel Kaplan: Dekrety prezidenta republiky 1940-1945: dokumenty. Brno: Doplněk 2002.
Just, Vladimír: Věc: Vlasta Burian. Rehabilitace Krále komiků. Praha: Rozmluvy 1991.
Kaplan, Karel: Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum 2004.
Kaplan, Karel: Pravda o Československu 1945–1948. Praha: Panorama 1990.
Kašpar, Lukáš: Český hraný film a filmaři za protektorátu. Praha: Libri 2007.
Krejča ml., Otomar: Případ Binovec. Iluminace 8, 1996, č. 4, s. 107-138.
Kuklík, Jan a kol.: Vývoj československého práva 1945-1989. Praha: Linde 2009.
Lukeš, Jan (ed.): Černobílý snář Elmara Klose. Praha: NFA 2011.
Mandlová, Adina: Dneska už se tomu směju. Praha: ČSFÚ 1990.
Pejčoch, Ivo – Tomek, Prokop a kol.: Od svobody k nesvobodě 1945-1956. Praha: Ministerstvo obrany České republiky 2011.
Szczepanik, Petr: Úvod. Nová filmová historie, kulturní dějiny a archeologie médií. In: Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie. Praha: Herrmann & synové 2004, s. 9-41.
Wanatowiczová, Krystyna: Miloš Havel. Praha: Knihovna Václava Havla, o.p.s. 2013.
Žitný, Radek: Herci a herečky před soudem. Praha: Petrklíč 2014.
Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč: Jak zlomit vaz (nejen) králi komiků. Praha: BVD
2010.