Způsoby využití základní frekvence pro identifikaci mluvčích

• Název práce v češtině: Způsoby využití základní frekvence pro identifikaci mluvčích
• Název v anglickém jazyce: Ways of exploiting fundamental frequency for speaker identification
• Klíčová slova: forenzní fonetika, identifikace mluvčího, základní frekvence, čeština
• Klíčová slova anglicky: forensic phonetics, speaker identification, fundamental frequency, Czech
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Fonetický ústav (21-FU)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 15.04.2015
• Datum zadání: 15.04.2015
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 15.04.2015
• Datum a čas obhajoby: 07.09.2015 09:45
• Datum odevzdání elektronické podoby: 17.08.2015
• Datum proběhlé obhajoby: 07.09.2015
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: Mgr. Pavel Šturm, Ph.D.

Zásady pro vypracování

- prostudovat relevantní literaturu a vypracovat přehled metodologie a dosavadních nálezů v oblasti tvorby a ovládání hlasu (základní frekvence) a jejím využití ve forenzní fonetice
- zpracovat nahrávky čtené a spontánní řeči z Pražského fonetického korpusu (manuální segmentace sonorních intervalů, oprava kontury F0)
- provést extrakci opravených hodnot F0, výpočet základních statistických údajů (střední hodnoty, rozptyl, distribuce hodnot) a porovnat rozlišitelnost mluvčích v jednotlivých typech materiálu
- porovnat obecné i individuální tendence a vyvodit závěry

Seznam odborné literatury

Adami, A. G. (2007). Modelling prosodic differences for speaker recognition. Speech Communication, 49, s. 277-291.
Braun, A. (1995). Fundamental frequency – how speaker-specific is it? Studies in Forensic Phonetics, s. 9-23.
Coleman, R. F. & Markham, I. W. (1991). Normal Variations in Habitual Pitch. Journal of Voice, 5, s. 173-177.
Gfroerer, S. & Wagner, I. (1995). Fundamental frequency in forensic speech samples. Studies in Forensic Phonetics, s. 41-48.
Hollien, H. (2002). Forensic Voice Identification. San Diego: Academic Press.
Hollien, H., Hollien, P. A. & de Jong, G. (1997). Effects of three parameters on speaking fundamental frequency. Journal of the Acoustical Society of America, 102, s. 2894-2992.
Hudson, T., de Jong, G., McDougall, K., Harrison, P. & Nolan, F. (2007). F0 statistics for 100 young male speakers of Standard Southern British English. Proc. Of 16^th ICPhS, s. 1809-1812. Saarbrücken: ICPhS.
Jessen, M. (2012). Phonetische und linguistische Prinzipien des forensischen Stimmenvergleichs. München: Lincom.
Kinoshita, Y. Ishihara, S. & Rose, P. (2009). Exploring the didcriminatory potential of F0 distribution parameters in traditional forensic speaker recognition. International Journal of Speech, Language and the Law, 16, s. 91-111.
Lindh, J. & Eriksson, A. (2007). Robustness of Long Time Measures of Fundamental Frequency. In: Proceedings of Interspeech 2007, s. 2025-2028. Antwerpen: ISCA.
Nolan, F. (1983). Phonetic Bases of Speaker Recognition. Cambridge: CUP.
Nolan, F. (2002). Intonation in speaker identification: an experiment on pitch alignment features. Forensic Linguistics, 9, s. 1-21.
Nolan, F. & Grigoras, C. (2005). A case for formant analysis in forensic speaker identification. International Journal of Speech, Language and the Law, 12, s. 143-173.
Rose, P. (1991). How effective are long term mean and standard deviation as normalisation parameters for tonal fundamental frequency? Speech Communication, 10, s. 229-247.
Rose, P. (2002). Forensic Speaker Identification London: Taylor & Francis.
Titze, I. (1994). Principles of Voice Production. Upper Saddle River: Prentice-Hall.