Způsoby využití základní frekvence pro identifikaci mluvčích
Název práce v češtině: | Způsoby využití základní frekvence pro identifikaci mluvčích |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Ways of exploiting fundamental frequency for speaker identification |
Klíčová slova: | forenzní fonetika, identifikace mluvčího, základní frekvence, čeština |
Klíčová slova anglicky: | forensic phonetics, speaker identification, fundamental frequency, Czech |
Akademický rok vypsání: | 2014/2015 |
Typ práce: | diplomová práce |
Jazyk práce: | čeština |
Ústav: | Fonetický ústav (21-FU) |
Vedoucí / školitel: | doc. Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D. |
Řešitel: | skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd. |
Datum přihlášení: | 15.04.2015 |
Datum zadání: | 15.04.2015 |
Schválení administrátorem: | zatím neschvalováno |
Datum potvrzení stud. oddělením: | 15.04.2015 |
Datum a čas obhajoby: | 07.09.2015 09:45 |
Datum odevzdání elektronické podoby: | 17.08.2015 |
Datum proběhlé obhajoby: | 07.09.2015 |
Odevzdaná/finalizovaná: | odevzdaná studentem a finalizovaná |
Oponenti: | Mgr. Pavel Šturm, Ph.D. |
Zásady pro vypracování |
- prostudovat relevantní literaturu a vypracovat přehled metodologie a dosavadních nálezů v oblasti tvorby a ovládání hlasu (základní frekvence) a jejím využití ve forenzní fonetice
- zpracovat nahrávky čtené a spontánní řeči z Pražského fonetického korpusu (manuální segmentace sonorních intervalů, oprava kontury F0) - provést extrakci opravených hodnot F0, výpočet základních statistických údajů (střední hodnoty, rozptyl, distribuce hodnot) a porovnat rozlišitelnost mluvčích v jednotlivých typech materiálu - porovnat obecné i individuální tendence a vyvodit závěry |
Seznam odborné literatury |
Adami, A. G. (2007). Modelling prosodic differences for speaker recognition. Speech Communication, 49, s. 277-291.
Braun, A. (1995). Fundamental frequency – how speaker-specific is it? Studies in Forensic Phonetics, s. 9-23. Coleman, R. F. & Markham, I. W. (1991). Normal Variations in Habitual Pitch. Journal of Voice, 5, s. 173-177. Gfroerer, S. & Wagner, I. (1995). Fundamental frequency in forensic speech samples. Studies in Forensic Phonetics, s. 41-48. Hollien, H. (2002). Forensic Voice Identification. San Diego: Academic Press. Hollien, H., Hollien, P. A. & de Jong, G. (1997). Effects of three parameters on speaking fundamental frequency. Journal of the Acoustical Society of America, 102, s. 2894-2992. Hudson, T., de Jong, G., McDougall, K., Harrison, P. & Nolan, F. (2007). F0 statistics for 100 young male speakers of Standard Southern British English. Proc. Of 16th ICPhS, s. 1809-1812. Saarbrücken: ICPhS. Jessen, M. (2012). Phonetische und linguistische Prinzipien des forensischen Stimmenvergleichs. München: Lincom. Kinoshita, Y. Ishihara, S. & Rose, P. (2009). Exploring the didcriminatory potential of F0 distribution parameters in traditional forensic speaker recognition. International Journal of Speech, Language and the Law, 16, s. 91-111. Lindh, J. & Eriksson, A. (2007). Robustness of Long Time Measures of Fundamental Frequency. In: Proceedings of Interspeech 2007, s. 2025-2028. Antwerpen: ISCA. Nolan, F. (1983). Phonetic Bases of Speaker Recognition. Cambridge: CUP. Nolan, F. (2002). Intonation in speaker identification: an experiment on pitch alignment features. Forensic Linguistics, 9, s. 1-21. Nolan, F. & Grigoras, C. (2005). A case for formant analysis in forensic speaker identification. International Journal of Speech, Language and the Law, 12, s. 143-173. Rose, P. (1991). How effective are long term mean and standard deviation as normalisation parameters for tonal fundamental frequency? Speech Communication, 10, s. 229-247. Rose, P. (2002). Forensic Speaker Identification London: Taylor & Francis. Titze, I. (1994). Principles of Voice Production. Upper Saddle River: Prentice-Hall. |