Tempo řeči v jevištní češtině ve dvou obdobích s větším časovým odstupem

• Název práce v češtině: Tempo řeči v jevištní češtině ve dvou obdobích s větším časovým odstupem
• Název v anglickém jazyce: The tempo of speech in theatrical Czech during two periods separated by several decades
• Klíčová slova: tempo řeči, mluvní tempo, artikulační tempo, řeč na jevišti, čeština, lineární smíšený model
• Klíčová slova anglicky: speech rate, speaking tempo, articulation rate, speech on the stage, Czech, linear-mixed model
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Fonetický ústav (21-FU)
• Vedoucí / školitel: prof. PhDr. Zdenka Palková, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 19.05.2014
• Datum zadání: 20.05.2014
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 28.05.2014
• Datum a čas obhajoby: 03.02.2016 09:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 13.01.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 03.02.2016
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: doc. Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D.
• Konzultanti: Ing. Tomáš Bořil, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Širším tématem, k němuž práce směřuje, je otázka, zda se tempo řeči v češtině v posledních desetiletích zrychlilo, jak se o tom zmiňují odborné i laické komentáře k různým typům mluvených projevů. Úkolem práce bude porovnat dvě inscenace dvou dramatických textů realizovaných s odstupem přibližně 30 let. Předpokládáme, že jevištní projev, který představuje imitaci mluvené řeči, by měl do určité míry odrážet stav přijatelný pro publikum své doby. Zkoumáme hypotézu, že variabilita individuálního tempa mezi postavami jedné inscenace bude menší, než variabilita tempa mezi mluvčími týchž rolí v časově vzdálených inscenacích.
Použita budou dramata Naši furianti (1971 a 2006) a Lakomec (1972 a 2004), vždy inscenace ND v Praze, které byly příznivě přijímány publikem. Analýza zahrne vzorky z řeči nejméně šesti postav každého dramatu, vybrány budou části použité v obou inscenacích v podobném znění textu (celkový rozsah materiálu z jedné inscenace nejméně 6000 slabik). V materiálu bude změřeno mluvní a artikulační tempo řeči. Při následném statistickém zpracování budou srovnávány vzájemně si odpovídající vzorky, průměry jednotlivých osob i celkové průměry v představení.

Seznam odborné literatury

Bartošek, J. (1974). Jazyk rozhlasové sportovní publicistiky. Praha: Československý rozhlas.
Campbell, N. (1999). Timing in Speech: a multi-level process (Invited chapter). In: Prosody; Theory and Experiment, Feschrift for Gosta Bruce Eds Horne et al., pp. 281-334.
Dankovičová, J. (2001). The Linguistic Basis of Articulation Rate Variation in Czech. In: H.-W. Wodarz (Ed.) Forum Phoneticum 71. Frankfurt am Main: Hector.
Francis, A. L., & Nusbaum, H. C. (1996). Paying attention to speaking rate. Proceedings: International Conference on Speech and Language Processing, vol. 3. Philadelphia.
Jacewicz, E., Fox, R. A., & Wei, L. (2010). Between‐speaker and within‐speaker variation in speech tempo of American English. The Journal of the Acoustical Society of America, 128(2), pp. 839–850.
Janíková, J. (2005). Individuální mluvní tempo v různých řečových situacích (na základě nahrávek ze seminářů). In: P. Pořízka a V. P. Polách (Eds.) Jazyky v kontaktu/Jazyky v konfliktu a evropský jazykový prostor. Sborník příspěvků ze 4. mezinárodní konference Setkání mladých lingvistů, pp. 128-135. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Koreman, J. (2006). Perceived speech rate: the effects of articulation rate and speaking style in spontaneous speech. The Journal of the Acoustical Society of America, 119(1), pp. 582-596.
Miller, J. L., Grosjean, F. & Lomanto, C. (1984). Articulation Rate and Its Variability in Spontaneous Speech: A Reanalysis and Some Implications. In: Phonetica 41, pp. 215-225.
Müllerová, O. & Nekvapil, J. (1986). Pauzy v mluveném textu. Slovo a slovesnost, ročník 47 (1986), číslo 2.
Ohno, S., Fujisaki, H., Taguchi, H. (1997). A method for analysis of the local speech rate using an inventory of reference units. In: Proceedings of EUROSPEECH ’97, vol. 1, pp. 461–464, Rhodes.
Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum.
Pfitzinger, H. (1998). Local speech rate as a combination of syllable and phone rate. Proceedings: International Conference on Speech and Language Processing, Sydney.
Quené, H. (2008). Multilevel modeling of between-speaker and within-speaker variation in spontaneous speech tempo. The Journal of the Acoustical Society of America. 123(2), pp. 1104-13.
Sedláková, J. (1989). Proměnlivost individuálního tempa řeči v mluvených projevech monologického charakteru. Diplomová práce FÚ FF UK Praha.
Tsao, Y., Weismer, G., Iqbal, K., (2006). Interspeaker variation in habitual speaking rate Additional evidence. Journal of Speech Language and Hearing Research. 49(5), pp. 1156-1164.
Veroňková, J. (2004). Dependence of individual speech rate on speech task. Phonetica Pragensia X, AUC Philologica 1, Karolinum 2004, pp. 79-95.
Veroňková, J. (2012). Tempo řeči z různých stran. In: Hajíčková, Z. & Vacula, R. (Ed.) Sborník Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka, Praha: Filip Tomáš – Akropolis, pp. 203-222.
Zima, P. (1959). K otázce klasifikace mluvního tempa. Slovo a slovesnost 20, pp. 96-117.