Ideály prvotní církve v průběhu dějin (do 13. století)

• Název práce v češtině: Ideály prvotní církve v průběhu dějin (do 13. století)
• Název v anglickém jazyce: Ideals of Early Church in the Course of History (until 13th Century)
• Klíčová slova: ideál prvotní církve; církevní reflexe; reformní hnutí; středověká církev
• Klíčová slova anglicky: Early Church Ideal; Church Reflection; Reform Movements; Medieval Church
• Akademický rok vypsání: 2012/2013
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Ústav světových dějin (21-USD)
• Vedoucí / školitel: doc. PhDr. ThLic. Drahomír Suchánek, Th.D., Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 29.11.2012
• Datum zadání: 29.11.2012
• Schválení administrátorem: zatím neschvalováno
• Datum potvrzení stud. oddělením: 04.03.2014
• Datum a čas obhajoby: 16.09.2021 14:00
• Datum odevzdání elektronické podoby: 30.06.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 16.09.2021
• Odevzdaná/finalizovaná: odevzdaná studentem a finalizovaná
• Oponenti: PhDr. Eva Doležalová, Ph.D.

Zásady pro vypracování

„Apostolicam enim vitam optamus vivere,“ tvrdí Augustin a ostatní křesťanští autoři s ním zpravidla souhlasí. Křesťanským ideálem je totiž následování Ježíše Krista, přičemž pozdější křesťané jeho vzorové uskutečnění připisovali zejména apoštolům, podle Nového zákona čelným představitelům prvotní církve. O napodobení prvotní církve a apoštolského vzoru proto hovoří mnišské a mendikantské řády (benediktini, františkáni, dominikáni apod.) i jejich předchůdci (eremité, cenobité). Návrat k počátkům hlásají představitelé eschatologických a apokalyptických hnutí i proto-protestantské církve (valdenští). Na apoštolský vzor se odvolává papežská gregoriánská reforma i laické či antiinstitucionální skupiny. Prakticky všechna významnější církevní hnutí se ve svém programu dovolávala návratu k apoštolské éře, všichni zbožní křesťané toužili následovat Krista, a to zpravidla „tak jako apoštolové“. Ve své disertační práci, psané na Ústavu světových dějin, se proto hodlám věnovat historickému vývoji chápání tohoto křesťanského, prvocírkevního ideálu.
Chápání obsahu jednotného křesťanského ideálu se v průběhu dějin výrazně proměňuje, přestože jeho interpretace principiálně vychází stále ze stejných základů novozákonního sdělení. Již v prvotní a rané církvi se objevuje několik konkrétněji vymezených podob tohoto ideálu, z nichž se jako nosné prosazují tři: ideál misijní, ideál pastorační (posléze kněžský) a ideál mučednický, jehož přeznačením je později ideál asketický. Po apoštolech, o nichž se svědectví Nového zákona zdá vypovídat tak, že naplnili křesťanský ideál ve všech těchto podobách, se tyto prvocírkevní ideály jako do značné míry samostatné linie chápání ideálního prožití života křesťana – jakkoli pochopitelně dochází k vzájemné interakci – vyvíjejí až do 12. či 13. století, kdy dochází k intenzivní snaze je opětovně programově sjednotit u valdenských, respektive františkánů a dominikánů.
Vzhledem k rozsahu dějin křesťanství je nutné práci přesněji vymezit časově i tematicky. Nepokouším se tedy o postihnutí každé jednotlivé formy či tendence naplnit ideál rané církve, který se v průběhu dějin křesťanské společnosti vyskytl, ale pouze o sledování hlavní linie vývoje chápání těchto ideálů. Zabývám se tudíž jen koncepty, které se buď prosadily a dočkaly značného či plošného akceptování, nebo které determinovaly další vývoj. Zároveň práci vymezuji časově dobou novozákonní (1. století) a 13. stoletím. Právě ve 13. století totiž dochází podle mého názoru k určitému završení dosavadního vývoje církevních i společenských dějin, když se zejména za pontifikátu Inocence III. úspěšně daří nastolit jednotný, takříkajíc všeobecně přijímaný řád. Zároveň se ve 13. století naposledy úspěšně daří do tohoto řádu nezapadající prvky potlačit (zejména katary pomocí křížové výpravy) či je integrovat a učinit konformními (zejména vznikající františkánský řád). Jednotný řád křesťanského univerza, o který západní církev více či méně intenzivně několik staletí usilovala, však zároveň od konce 13. století začíná vykazovat rozpory a „trhliny“, které posléze vedou k jeho rozpadu v papežském schismatu a následně reformaci (počínající konciliární teze, štěpení františkánského řádu etc.). Právě 13. století je i určitým mezníkem v pohledu na „reformu“ církve. Do této doby je užití tohoto slova vlastně anachronické, prameny je buď neobsahují, nebo výjimečně obsahují, ale nikoli ve významu nápravy církve jako celku. Církev totiž do 13. století poněkud zjednodušeně řečeno nemá dojem, že by potřebovala systémovou změnu: církevní „neřády“ jsou vlastně chápány jako problém neřádného počínání jednotlivců (jakkoli někdy početných), nikoli jako konceptuální vada v samotném pojetí církve. Tomu odpovídá i přesvědčení o průběžné věrnosti původním ideálům. Jednotlivá nová pojetí křesťanských ideálů se tak principiálně nestaví proti předchozím vývojovým stádiím, naopak se přes četné inovace chápou jako jejich věrné pokračování. Přidáme-li k již řečenému fakt, že do 13. století je možné s drobnými výjimkami (kataři) sledovat vlastně jednotnou linii vývoje chápání prvocírkevních ideálů, zatímco od konce 13. století již západní křesťanstvo jednotný koncept prvocírkevních ideálů nezastává, ale naopak se pohled na to, co je křesťanský ideál spíše čím dál více štěpí a liší, jak je patrné i například na z pohledu celých církevních dějin časově i početně tak omezeném hnutí jako je husitství, je zřejmé, že pro ucelenost práce je nutné ji ohraničit právě 13. stoletím a ponechat vývoj chápání prvocírkevních ideálů od 13. století dále, včetně konciliarismu, reformace a období konfesionalizace, stranou pro další bádání mimo rámec této disertační práce.
Primární cíl mé práce spočívá ve vysvětlení vývoje pojetí ideálu, respektive ideálů prvotní církve. K tomu je nezbytná chronologická analýza zásadních obměn chápání těchto ideálů, jejich zasazení do historických souvislostí a sledování proměňujících se důrazů, příčin proměn i stabilních prvků. Jakmile tímto způsobem probádám veškeré zásadní a široce akceptované podoby chápání prvocírkevních ideálů mezi 1. a 13. stoletím, výsledky porovnám a pokusím se odhalit příčiny podobností i odlišností ve vývoji pojetí toho kterého ideálu, stejně jako vzájemný vliv jednotlivých „odnoží“ prvocírkevního ideálu na ostatní (např. vliv asketického ideálu na ideál kněžský). Dále se budu snažit zjistit, kdy dochází k výrazným proměnám podoby ideálu, respektive zda se napříč vývojem těchto ideálů vyskytují nějaké jednotící „momenty zlomu“ a zda odpovídají např. tradiční periodizaci dějin či zda je možné vysledovat jejich podmíněnost společenským vývojem. Podoba křesťanského ideálu v určité době totiž vypovídá zpravidla více o dané době než o prvotní církvi a prvocírkevních ideálech. Odhaluje dobové ideály, postoje, motivy, přání, ale i neřády a problémy. Analýza dobového ideálu tak umožňuje sledování vývoje části mentality středověkého křesťana.
Evropským středověkým dějinám nemůžeme skutečně porozumět bez pochopení křesťanství. Západní církev je v této historické epoše determinována germánským prvkem, tradicí římské říše a odkazem a ideálem apoštolské církve. Myšlenku návratu k prvotní církvi v podobě rozvíjení prvocírkevních ideálů nalézáme v kořenech nejvýznamnějších dějů křesťanských středověkých dějin. Bez postihnutí tohoto elementu nemůžeme věrně a přesvědčivě objasnit příčiny a souvislosti událostí ve středověku. Jeho komplexní objasnění povede k lepšímu porozumění mnohých zásadních procesů a událostí této epochy. Načrtnuté bádání proto považuji za velice významné a přínosné pro medievalistický diskurs.

Seznam odborné literatury

ANGENENDT, Arnold. Geschichte der Religiösität im Mittelalter. Darmstadt: Primus Verlag, 1997.
ARTZ, Frederick Binkerd. The mind of the Middle Ages. Chicago: University of Chicago Press, 1980.
BACKUS, Irena. The Reception of the Church Fathers in the West: From the Carolingians to the Maurists. Leiden: Brill, 1996.
BERMAN, Constance H. Medieval Religion: New Approaches. New York: Routledge, 2005.
BRADLEY, James E. Miracles and Martyrdom in the Early Church : Some Theological and Ethical Implications. PNEUMA : The Journal of the Society for Pentacostal Studies 13/1 (1991), s. 65—81.
BREDERO, Adriaan H. Christendom and Christianity in the Middle Ages. Grand Rapids, Michigan: Wm. B. Eerdmans Publishing Co., 1994.
BROWN, Peter. The Body and Society : Men, Women, and Sexual Renunciation in Early Christianity. New York : Columbia University Press, 1988.
BURTON-CHRISTIE, Douglas. The Word in the Desert : Scripture and the Quest for Holiness in Early Christian Monasticism. Oxford : Oxford University Press, 1993.
CACHIA, Eugene. The Apostolic Ideal of the Early Friar Preachers. Dominican Bookshop Malta, 1956.
CAMPENHAUSEN, Hans von. Die Idee des Martyriums in der alten Kirche. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1936.
COHN, Norman. The Pursuit of the Millennium. Oxford: Oxford Uni Press, 1970.
DICKSON, Gary. Medieval Revivalism. In BORNSTEIN, Daniel E. (ed). Medieval Christianity, Minneapolis: Augsburg Fortress, 2010, s. 147-178.
DINZELBACHER, Peter. Religiösität und Mentalität des Mittelalters. Klagenfurt: Kitab, 2003.
DUNN, Marilyn. The emergence of monasticism: from the Desert Fathers to the early Middle Ages. Oxford: Blackwell Publishing, 2003.
ELM, Susanna. „Virgins of God“ : The Making of Asceticism in Late Antiquity. Oxford : Clarendon Press, 1994.
GOEZ, Werner. Kirchenreform und Investiturstreit, 910-1122. Stuttgart: W. Kohlhammer GmbH, 2008.
GRUNDMANN, Herbert. Religious movements in the Middle Ages: the historical links between heresy, the Mendicant Orders, and the women's religious movement in the tewlfth and thirteenth century, with the historical foundations of German mysticism. Notre Dame, Indiana: University of Notre Dame Press, 1996.
HARTMANN, Wilfried. Die Synoden der Karolingerzeit im Frankenreich und in Italien. Paderborn: Schöningh, 1989.
HILHORST, Anthony. Apostolic Age in the Patristic Thought. Leiden: Brill, 2004.
CHADWICK, Owen (ed.). Western Asceticism. Louisville – London: Westminster John Knox Press, 1958.
CHENU, M-D. Nature, man, and society in the twelfth century. Chicago: Chicago Uni Press, 1997.
JAKOBS, Hermann. Kirchenreform und Hochmittelalter, 1046-1215. München: Oldenbourg Verlag, 1999.
LEYSER, Henrietta. Hermits and the New Monasticism: A Study of Religious Communities in Western Europe, 1000-1150. S.l.: Macmillan Education, 1984.
MARKUS, Robert Austin. Gregory the Great and His World. Cambridge: Cambridge University Press, 1997.
MUESSIG, Carolyn. Medieval Monastic Preaching. Leiden: Brill, 1998.
SCHIEFFER, Rudolf. Papst Gregor VII.: Kirchenreform und Investiturstreit. München: C. H. Beck, 2010.
SOUTHERN, Richard William. Western society and the Church in the Middle Ages. New York: Penguin Books, 1970.
VENTURA, Václav. Spiritualita křesťanského mnišství 1 : Od prapočátků po svatého Jana Zlatoústého. Pietas Benedictina 11. Praha : Benediktinské arciopatství svatého Vojtěcha a svaté Markéty v Břevnově, 2006.