NMR v pevné fázi je dynamicky se rozvíjející obor, zejména díky možnostem pro určování struktury nerozpustných biologických molekul (membránové proteiny, fibrily atp., sloučeniny, které nelze vykrystalizovat). Pro takové účely je třeba měřit vícerozměrná spektra, které dávají informaci o korelacích mezi určitými atomovými jádry v molekule (jádra spojena chem. vazbou, jádra blízko sebe v prostoru,...) K tomu se využívá přenosu polarizace (či chcete-li informace) mezi jádry vyvolaný určitou sekvencí radiofrekvenčních (rf) pulsů. Potíž v pevné fázi je ta, že interakce zprostředkovávající tento přenos závisí na orentaci a v práškovém vzorku se tím snižuje účinnost. Důležité informace lze získat rovněž při analýze anorganických materiálů, které představují mimořádnou výzvu pro spinového inženýra. Teorie optimálních procesů se zabývá nalezením nejlepších vnějších podmínek pro dosažení ideálního výsledku určitého děje. V řeči NMR tedy hledáme takový způsob rf ozařování, který zajistí maximální přenos polarizace. V navrhované práci půjde o velice podobný problém, a sice nalézt pulzní sekvence, které zaručí, že daný spinový systém se bude vyvíjet podle předem zvoleného Hamiltoniánu, či spinový systém přejde do předem určeného stavu. Tato problematika se bude řešit numerickými simulacemi na virtuálním NMR spektrometru, získané výsledky se pak ověří experimentem.
