Peircova abduktivní metoda
Název práce v češtině: | Peircova abduktivní metoda |
---|---|
Název v anglickém jazyce: | Peirce's abductive method |
Akademický rok vypsání: | 2023/2024 |
Typ práce: | bakalářská práce |
Jazyk práce: | čeština |
Ústav: | Ústav filosofie a religionistiky (21-UFAR) |
Vedoucí / školitel: | prof. PhDr. Vojtěch Kolman, Ph.D. |
Řešitel: | skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd. |
Datum přihlášení: | 19.03.2024 |
Datum zadání: | 19.03.2024 |
Schválení administrátorem: | bylo schváleno |
Datum potvrzení stud. oddělením: | 19.03.2024 |
Odevzdaná/finalizovaná: | ne |
Zásady pro vypracování |
Peircova teorie vědy je jednak založena na představě specifické „vědecké“ metody, kterou Peirce vymezuje vůči jiným tradičním metodám, jak dosahovat přesvědčení, specificky metodě autoritou, jednak na jejím upřesnění v podobně tzv. abdukce, kterou dále ilustruje na četných vědeckých objevech, mj. Keplerově objevu eliptických planetárních drah. Abdukce se v těchto objevech nevyskytuje nikdy sama, ale v rámci pro Peirce charakteristického systému triád, v němž abdukce slouží k navrhování hypotézy (dráhy jsou eliptické), dedukce k vyvozování příslušných predikcí (planeta tedy bude tam a tam) a indukce k dalšímu potvrzování této hypotézy (protože byla tam a tam, lze usoudit, že hypotéza platí). Abdukce je nicméně jediná kreativní, a takto hodná další pozornosti. Úkolem práce je abdukci především obecně popsat a zasadit do Peircova systému, v jeho idiosynkraziích, především tedy ve vztahu k jeho koncepci vědecké metody jako falibilního, sociálně moderovaného projektu, případně k jeho teorii znaku. Na pozadí toho je pak možné zhodnotit, jak lze tuto metodu chápat ve světle moderní teorie vědy, např. ve vztahu k Popperově „logice vědeckého bádání“, která se Peircovou teorií vědy (ne už tak ale jeho teorií abdukce) inspirovala. |
Seznam odborné literatury |
Fann, K. T., Peirce’s theory of abduction, Martinus Nijhoff, Hague 1970. Hanzal, T., Deduction, Abduction, and Creativity, Acta Analytica 2023. Peirce, Charles Sanders: The Collected Papers I–VI, Charles Hartshorne – Paul Weiss (eds.), Harvard University Press, Cambridge, MA 1931–1935. |