Veverkovití představují početnou, široce rozšířenou a ekologicky rozmanitou čeleď hlodavců. Tato čeleď zahrnuje několik desítek druhů, které jsou globálně zařazeny mezi ohrožené druhy. Veverkovití hlodavci jsou často chováni v zoologických zahradách, přičemž důvodem k chovu některých druhů je spíše než jejich ohroženost jejich obliba u návštěvníků. Chov několika druhů je však spjat s komplexnějšími ochranářskými projekty a jednou z důležitých rolí zoologických zahrad v takových projektech je odchov jedinců, kteří mohou být vypouštěni do volné přírody. Vypouštění odchovaných jedinců do volné přírody je obecně vnímáno pozitivně, nicméně bez potřebných znalostí a vhodného přístupu či metodiky může končit neúspěšně. Cílem této bakalářské práce je shrnout, které druhy veverkovitých hlodavců jsou ve světových zoologických zahradách nejčastěji chovány, pro které druhy existují repatriační programy a jaké dosavadní poznatky a zkušenosti tyto programy přinesly. Přehledné shrnutí těchto poznatků a zkušeností by do budoucna mohlo pomoci při plánování nově vznikajících ochranářských projektů, případně vylepšení stávajících metodik a opatření.
