Proměna stolování a hodnot muslimských přistěhovalců v České republice

• Název práce v češtině: Proměna stolování a hodnot muslimských přistěhovalců v České republice
• Název v anglickém jazyce: Changing the Dining and Values of Muslim Immigrants in the Czech Republic
• Klíčová slova: migraceꓼ stolováníꓼ muslimovéꓼ tradiceꓼ identita
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 14.09.2021
• Datum zadání: 14.09.2021

Seznam odborné literatury

Bourdieu, P. (2011). The forms of capital (1986). Cultural theory: An anthology, 1, 81-93.

Durkheim, E. (1895). Pravidla sociologické metody. Co je společenský jev? Vysoká škola politická ÚV KSČ, 35-46.

Douglas, M. (2014). Čistota a nebezpečí: analýza konceptu znečištění a tabu. Malvern.

Fischler, C. (1988). Food, self and identity. Social science information, 27(2), 275-292.

Fox, R. (2003). Food and eating: an anthropological perspective. Social Issues Research Centre, 2003, 1-21

Garine, I. D. (1979). Culture et nutrition. Communications, 31(1), 70-92.

Holden, L. (2001). Taboos: Structure and rebellion. Institute for Cultural Research.

Holtzman, J. D. (2006). Food and memory. Annu. Rev. Anthropol., 35, 361-378.

Messer, E. (1984). Anthropological perspectives on diet. Annual review of anthropology, 13(1), 205-249.

Vallianatos, H., & Raine, K. (2008). Consuming food and constructing identities among Arabic and South Asian immigrant women. Food, Culture & Society, 11(3), 355-373.

de Lesdain, S. B. (2002). Alimentation et migration, une définition spatiale.

Předběžná náplň práce

Ve své bakalářské práci se chci věnovat tématu stolování a migrace. Má práce by se měla především zaměřit na to, jak migrace ovlivňuje a proměňuje jedincův pohled na stolování a stravování, a jaký dopad má tato skutečnost na jedincův hodnotový systém.
Toto téma jsem se rozhodla ilustrovat na příkladu muslimských přistěhovalců v České republice, neboť je mezi „muslimským“ a „českým“ pohledem na stravování velký rozdíl (ať už se jedná o konzumaci vepřového či alkoholu), a zároveň není muslimská komunita v Česku tak zastoupená jako například ta ve Francii či v Německu.
Svoji práci chci založit na skutečnosti, že stolování a stravování jako takové slouží ve společnosti jako prostředek k utváření sociální koheze, odráží místní normy, obyčeje a je součástí místní tradice. V každé společnosti a kultuře existuje určitá představa o tom, co jíst, co nejíst, jak jíst, čím jíst apod. Stolování je tedy tím, co Durkheim nazval společenský jev (nebo také sociální fakt), což znamená, že je na nás vyvíjen určitý vnější nátlak, který udržuje kontinuitu těchto norem a tradic (Durkheim, 1985). Samotná migrace, tedy vymanění z místní kultury, tento společenský nátlak místní společností do jisté míry oslabuje a posiluje naopak jedincovu individualitu a autonomii. Jedinec si totiž v novém prostředí musí najít alternativní řešení stravování, využít například odlišný styl nakupování potravin, a rovněž ztrácí oporu v podobě tradičních postupů.
Je třeba zmínit, že se původní stravovací návyky se však zcela neopouští, neboť v kontextu migrace slouží jako prostředek k udržení kontaktu s domovskou zemí, a tudíž s vlastní etnickou, popř. také náboženskou, identitou (Vallianatos&Raine, 2008). Zároveň jsou v jedinci již zakořeněny praktiky, které Bourdieu nazývá kulturním kapitálem. Tento kulturní kapitál je souborem určitých představ, praktik, a v tomto případě, náboženských a etnických předpokladů o stolování, o tom, co jíst a nejíst, podle kterého jedinec řídí svá rozhodnutí (Bourdieu, 2011). I po migraci je tedy stolování a stravování stále do určité míry řízeno vlastní etnickou a náboženskou tradicí.
Z této skutečnosti vyplývá, že v tomto kontextu tedy převládá jistý rozpor mezi tradicí a migrací, a proto mě zajímá, do jaké míry a proč si muslimští přistěhovalci v Česku své původní stravovací návyky udržují, a naopak které prvky „českého“ způsobu stravování a stolování přijali a co to vypovídá o jejich vztahu k hostující zemi? Mojí výzkumnou otázkou by tedy mělo být: Jak se pod vlivem migrace, proměňují hodnoty vyjadřované muslimy v Česku prostřednictvím stolování?

Téma stravování a migrace, konkrétně problematika vlivu migrace na stravování muslimských přistěhovalců zpracovaly mnohé studie v zemích západní Evropy (Bonne, Vermeir, & Verbeke, 2008ꓼ Étien & Tibère, 2013ꓼ Brown, 2016), skandinávských zemí (Terragni et al., 2014) a na území Severní Ameriky (Vallianatos & Raine, 2008), tedy v zemích s obecně většími muslimskými komunitami. Tyto studie ukázaly, že stravování je pro muslimské přistěhovalce důležitým prostředkem ke spojení s vlastní etnickou a náboženskou identitou, a tudíž tvoří takové symbolické pouto s domovskou zemí a vlastní kulturou. Omezený přístup k tradičním potravinám a ingrediencím pak proto u muslimských přistěhovalců způsobuje pocit izolace a značné odloučení. Zároveň také mají, kvůli odlišným stravovacím návykům, dojem, že nemohou úplně „zapadnout“ do prostředí své hostující země. K tomuto pocitu izolace a vyloučení se také často váže nedůvěra v potraviny označené jako halal a celkový pocit dezorientace v tom, co jíst, kde shánět potraviny apod.
Konkrétní výzkum (Étien & Tibère, 2013), zkoumající stravování marockých přistěhovalců ve Francii, ukázal, že po migraci tato skupina přistěhovalců prochází třemi odlišnými fázemi, které jsou charakterizovány specifickým vnímáním tradičního stravování. První fáze je spojována s již zmíněným pocitem dezorientace v novém prostředí a s částečným opuštěním původních stravovacích návyků, tudíž je vázána s částečnou ztrátou etnické a náboženské identity. S druhou pak přichází určité přijetí způsobů stravování hostující země, přistěhovalci se „přeučují“ a tradičním jídlům bývají vyhrazovány speciální dny, přijímají tedy určitý ceremoniální charakter. V poslední třetí fázi se vytváří jistá harmonie mezi tradičními a novými stravovacími návyky, a rovněž příprava etnických jídel slouží jako vyjádření vlastní identity a manifestace sebe.
Jakákoliv studie či výzkum na podobné téma v českém prostředí zatím chybí, do jisté míry se mu věnovaly práce zkoumající integraci muslimů v České republice (Ostřanský, B. 2010), (Topinka, 2007), (Heřmanová & Faryadová, 2012), ale pouze okrajově. A právě z toho důvodu bych se této tématice v českém kontextu chtěla věnovat ve své bakalářské práci.

Danou problematikou je zajímavé a důležité se zbývat z několika důvodu. Prvním důvodem, proč je podstatné se této tématice věnovat, je rozšíření vědeckých prací zabývajících se muslimskou komunitou v Česku, neboť „procesy odehrávající se v muslimské komunitě v České republice doposud nepoutají pozornost sociálních vědců tak, jak je tomu v zemích západní Evropy. Příčinou jsou malé zkušenosti s výzkumem v prostředí muslimské komunity, její relativně krátká doba existence a také nízká ochota badatelů i muslimů se na takovémto výzkumu podílet“ (Topinka, 2007, 2).
Podle mého názoru je také zajímavé ukázat, že stravování je, stejně jako jazyk, důležitým prvkem při tvorbě identity, a zároveň jednou z hlavních entit, které migrace ovlivňuje a často přistěhovalcům v každodenním životě způsobuje potíže. Podle mě s komplikacemi spojenými s migrací bývá většinou spojována jazyková bariéra, nedostatek financí či případně odlišná barva kůže. Samotné stravování ovšem v rámci migrace hraje velmi důležitou roli, neboť je jednou z prvních věcí, se kterou se v rámci nové kultury setkáme, a která může taktéž znesnadňovat akulturaci do nového prostředí.
Cílem mé práce by také mělo být utváření určitého objektivního obrazu o životě muslimské komunity v ČR (ať už pouze v rovině stravování). Muslimská komunita (z mnoha důvodů) není v České republice tolik „vidět“ a „slyšet,“ a muslimové, především muslimští přistěhovalci, jsou velmi často (obzvláště v některých českých mediích) spojováni s řadou stereotypů, předsudků a islám se stává i předmětem nenávisti. Chci proto aspoň minimálně přispět k tomu, aby objektivní obraz vytvořený v rámci akademické práce převládal nad těmito stereotypy a falešnými představami o muslimech v Česku, často předkládané v některých mediích či v rámci diskurzu české politické strany SPD.


Protože se téma mé bakalářské práce snaží o zachycení subjektivního pohledu a zkušenosti, samotný výzkum budu provádět kvalitativní metodou. Během výzkumu bych chtěla pracovat s muslimskými respondenty, konkrétně s těmi, kteří imigrovali do České republiky ze zemí, kde je Islám většinovým náboženstvím, a kteří žijí v Česku již delší dobu (minimálně 1 rok). V ideálním případě by se měl můj vzorek skládat z 10 až 15 muslimů, nejlépe různých národností (Turecko, Maroko, Albánie apod.) a věkových kategorií (vysokoškolští studenti, přistěhovalci s rodinami, ...). Zároveň by bylo vhodné, aby se výzkumu zúčastnil vyvážený počet mužských a ženských respondentů. Vzhledem ke specifičnosti vzorku a obtížnějšímu dosažení bych chtěla respondenty oslovit buď pomocí tzv. „snowball samplingu,“ tedy získáváním kontaktů na respondenty okolím, nebo nejprve pomocí účelového výběru, který bych pak doplnila o „snowball sampling.“ V případě druhé možnosti výběru se pokusím nejprve kontaktovat muslimská centra, multikulturní centra, zahraniční oddělení univerzit apod., a poté případně rozšířit vzorek o vhodné respondenty již zmíněnou metodou „snowball sampling.“

Jak jsem již zmínila, při výzkumu se chci soustředit na osobní zkušenosti a vnímání respondentů, a tudíž nejlepší metodou k samotnému vytváření dat by měly být hloubkové polostrukturované rozhovory. Ty bych při výzkumu nahrávala a následné analyzovala metodou kódovaní, což by mi umožnilo vytvářet kategorie a koncepty a hledat především podobností mezi zkušenostmi a vnímáním respondentů.

Co se terénu týče, jak již bylo řečeno, muslimská komunita v České republice je jedna z těch hůře dosažitelných, a proto bude vhodné výzkum provádět ve velkých českých městech. Konkrétně jsem se rozhodla pro Prahu a Olomouc. Prahu jsem vybrala z toho důvodu, že se zde nacházejí hlavní muslimské centrum, Praha má také vlastní mešitu a nacházejí se zde i obchody s halal potravinami. Naopak v Olomouci, v porovnání s Prahou, nemá muslimská komunita takové zastoupení. Muslimové zde mají k dispozici pouze modlitebnu, nikoliv mešitu, a jediné místo, kdy lze sehnat halal maso jsou prodejny kebabu. Olomouc taktéž volím z toho důvodu, že je mým rodným městem, znám zde mnoho lidí, a proto bude pro mě jednodušší najít potřebné respondenty.



Etické souvislosti zvažovaného projektu
Je realizace projektu spojena s etickými riziky? Pokud ano, jak na ně budete v projektu reagovat. Jak bude zajištěna ochrana osobních údajů účastníků výzkumu?


Protože se jako nevěřící budu ve své práci zabývat muslimy, tedy jedinci, jejichž přemýšlení a představy se mohou výrazně lišit od toho mého, jedním z možných etických rizik může být můj předpojatý přístup. Během výzkumu tedy budu muset dávat pozor a postupovat tak, abych k respondentům a k samotnému tématu přistupovala citlivě, objektivně a nepromítala do práce své vlastní názory, vnímání či hodnocení.
Dalším rizikem může být také nedostatečná informovanost respondentů o účelu výzkumu a jeho průběhu. Z toho důvodu se zaměřím, abych nevynechala potřebné kroky jako obeznámení respondentů s účelem mé práce a o následných postupech, tedy že dojde ke změně jmen respondentů, nahraný rozhovor poslouží pouze k doslovnému přepsání a následné analýze. V rámci tohoto postupu je třeba od respondenta získat informovaný souhlas.

Co se týče ochrany soukromí účastníků, jelikož se má metoda vytváření dat bude opírat o hloubkové rozhovory, ochrana soukromí účastníků bude souviset, jak jsem již zmínila, se změnou jmen respondentů, s anonymním zpracováním a publikací dat. Ovšem jednou z informací, která podle mě bude pro výzkum relevantní je národnost respondentů. Z toho důvodu bude nutné se s respondenty domluvit, zda tento údaj mohu do výzkumu zahrnout, anebo zda si přejí zůstat v naprosté anonymitě.