Tzv. Badinterova komise a její role na mezinárodním uznání Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny

• Název práce v češtině: Tzv. Badinterova komise a její role na mezinárodním uznání Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny
• Název v anglickém jazyce: The Badinter Commission and its role in the international recognition of Slovenia, Croatia, and Bosnia and Herzegovina
• Klíčová slova: Jugoslávie, rozpad Jugoslávie, mezinárodní společenství, mezinárodní uznání, Badinterova komise, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina
• Klíčová slova anglicky: Yugoslavia, breakup of Yugoslavia, international community, international recognition, Badinter Arbitration Committee, Slovenia, Croatia, Bosnia and Herzegovina
• Akademický rok vypsání: 2020/2021
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra ruských a východoevropských studií (23-KRVS)
• Vedoucí / školitel: PhDr. Ondřej Žíla, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 20.08.2021
• Datum zadání: 20.08.2021
• Datum a čas obhajoby: 08.06.2022 08:30
• Místo konání obhajoby: Pekařská 16, JPEK106, 106, Malá učebna, 1.patro
• Datum odevzdání elektronické podoby: 01.05.2022
• Datum proběhlé obhajoby: 08.06.2022
• Oponenti: doc. Adrian Brisku, Ph.D.

Zásady pro vypracování

Cílem práce je komparace přístupu mezinárodního společenství k otázce mezinárodního uznání ex-jugoslávských republik Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Na základě analýzy kritérií tzv. Badinterovy komise a jejích ustanovení v případech Chorvatska a Bosny a Hercegoviny budou detekovány a rozebrány rozdíly v argumentaci u každé z případových studií. Předpokládanou hypotézou při tom bude, že rozdíly v obou případech odrážejí subjektivní zájmy států mezinárodního společenství v procesu mezinárodního uznávání nových států.

Seznam odborné literatury

Základní literatura (10 nejdůležitějších titulů):
CAPLAN, Richard. Europe and the recognition of new states in Yugoslavia. Cambridge: Cambridge University Press, 2005.

ČEPELKA, Čestmír, ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní právo veřejné. Praha: C.H. Beck, 2008. 840 s.

HAYDEN, Robert M. Blueprints for a House Divided: the Constitutional Logic of the Yugoslav Conflicts. Ann Arbor: The University of Michigan Press, 1999. 208 p.

International conference on the former Yugoslavia documentation on the Arbitration Commission under the UN/EC (Geneva) conference: advisory opinions nos. 11-15 of the arbitration commission. International Legal Materials 32, no. 6 (1993). pp. 1586-1598.

KLÍMA, Karel a kol. Státověda. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. 431 s.

PIRJEVEC, Jože. Jugoslávie 1918-1992: vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, 2000. 537 s.

RADELJIĆ, Branislav. Europe and the collapse of Yugoslavia: the role of non-state actors and European diplomacy. London: I.B. Tauris, 2012. 255 p.

ŠESTÁK, Miroslav et al. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s.

RAGAZZI, Maurizio. Conference on Yugoslavia Arbitration Commission: opinions on questions arising from the dissolution of Yugoslavia. International Legal Materials 31, no. 6 (1992). pp. 1488-1526.

TEJCHMAN, Miroslav. Balkán ve 20. století. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2016. 437 s.

TEJCHMAN, Miroslav, HRADEČNÝ, Pavel a ŠESTÁK, Miroslav. Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha: Historický ústav, 1996. 255 s.

WOODWARD, Susan L. Balkan tragedy: chaos and dissolution after the Cold War. Washington: Brookings Institution Press, 1995.

Předběžná náplň práce

Hospodářské problémy Jugoslávie, změna jejího geopolitického postavení v končícím bipolárním světě, a především stupňující se nacionalistické rozpory způsobily pozvolný rozpad státu. K moci se na sklonku socialistické éry prosadili představitelé, kteří akcentovali vizi vytvoření národních států z jednotlivých federálních republik. Mezinárodní společenství naopak usilovalo o zachování celistvé Jugoslávie i s ohledem na podobné procesy v Sovětském svazu. Evropské státy ustavily tzv. Badinterovu komisi, která se měla vyslovit v otázce mezinárodního uznání jednotlivých jugoslávských republik. Komise stanovila kritéria pro uznání, kterými se měly řídit diplomacie států Evropských společenství (ES). Nicméně jednostranný postup Německa ohledně uznání Slovinska a Chorvatska pak v podstatě znamenal faktický zánik Jugoslávie. Také případ uznání Bosny a Hercegoviny byl z hlediska rozhodnutí tzv. Badinterovy komise velmi specifický a také často kritizovaný. Rozhodování komise o jednotlivých případech se poměrně lišilo a od stanovených kritérií se mnohdy odklonilo.