Diskriminace osob s duševním onemocněním na úřadech ČSSZ

• Název práce v češtině: Diskriminace osob s duševním onemocněním na úřadech ČSSZ
• Název v anglickém jazyce: Discrimination of people with mental illness in the offices of the CSSA
• Klíčová slova: diskriminace, stigmatizace, duševní onemocnění, sociální zabezpečení, úředníci
• Klíčová slova anglicky: Discrimination, stigmatization, mental disorders, welfare, social security, officials
• Akademický rok vypsání: 2019/2020
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra veřejné a sociální politiky (23-KVSP)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Ing. Olga Angelovská, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 23.09.2020
• Datum zadání: 23.09.2020
• Datum a čas obhajoby: 15.06.2021 09:00
• Místo konání obhajoby: Pekařská 16, JPEK209, 209, Malá učebna, 2.patro
• Datum odevzdání elektronické podoby: 04.05.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 15.06.2021
• Oponenti: Ing. Zuzana Kotherová, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Mahrová, G., Venglářová, M. et al. (2008). Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vydání, Praha: Grada
Matoušek, O., et al. (2003). Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál
Matoušek, O., et al. (2005). Sociální práce v praxi. Praha: Portál
Matoušek, O., Koláčková, J., &Kodymová, P. (2005). Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál
Miovský M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada
Novotná, V., &Schimmerlingová, V. (1992). Sociální práce, její vývoj a metodické postupy. Praha: Univerzita Karlova
Pfeiffer, J., et al. (2004). Politika péče o duševní zdraví v ČR. Cesty k její realizaci. Praha: CMHCD
Řezníček, I. (1994). Metody sociální práce. Praha: SLON
Scheid, TL. (2005) Stigma as a barrier to employment: mental disability and theAmericanswithDisabilitiesAct. Int J Law Psychiatry. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16112732
Probstová V.( 2010), Sociální práce s duševně nemocnými, s. 133-16. In: Oldřich
Tomeš, I. (1997). Vzdělávací standardy v sociální práci. Praha: Sociopress
Corrigan, P. W., Mittal, D., Reaves, C. M., Haynes, T. F., Han, X., Morris, S. &Sullivan, G. 2014. MentalHealth Stigma And PrimaryHealth Care Decisions. Psychiatry Research, 218, 1–2.
Chambers, M., Guise, V., Valimaki, M., Botelho, M. A. R., Scott, A., Staniuliene, V. &Zanotti, R. 2010. Nurses’ attitudes to mentalillness: A comparisonof a sample ofnursesfromfiveEuropeancountries. International Journal of NursingStudies, 47, 350–362.
Nordt, C., Rossler, W. &Lauber, C. 2005. Attitudesofmentalhealthprofessionalstowardpeoplewithschizophrenia and major depression. Schizophrenia Bulletin, 32, 709–714.
Wittchen H.U., et als. (2011) „TheSize and BurdenofMentalDisorders and OtherDisordersofthe Brain in Europe 2010“. EuropeanNeuropsychopharmaology 21, 655-679.

Předběžná náplň práce

Má bakalářská práce se bude zabývat stigmatizací a diskriminací osob s duševním onemocněním na půdě úřadů sociálního zabezpečení, jedná se především o chování úředníků, ale i pracovníků na vyšších pozicích. Především se budu zajímat o rozdíl mezi legislativou a zažívanou praxí a co tyto rozdíly způsobuje, v případě, že se budou vyskytovat. Problém diskriminace na poli sociálních pracovníků bych se pokusila rozebrat pomocí dvou teorií, a to je teorie rámcování a teorie liniových pracovníků. Cílem práce je odhalit případné projevy diskriminačního chování ze strany sociálních úřadů a navrhnout řešení tohoto problému (př. lepší školení pracovníků, úprava legislativy).
Každý čtvrtý člověk na světě si za svůj život projde nějakým duševním onemocněním, v České republice, stejně jako ve většině zemí světa, dochází k nárůstu výskytu duševních onemocnění. Ze studie z roku 2011 vyplývá, že v Evropské unii každý rok propukne duševní onemocnění u 38,2 % populace. [Wittchen et al. 2011] Ne všechny duševní onemocnění provází těžké příznaky, výrazně zhoršená životní situace, nutnost institucionální péče nebo pobírání invalidního důchodu.
Zdravotnická ročenka, zveřejněná Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR udává počat osob, které jsou v daném roce ambulantně léčeny s duševní poruchou. V roce 2018 se konkrétně jednalo o 650 188 lidí.
Ze Statistické ročenky důchodového pojištění zveřejněné Českou správou sociálního zabezpečení vyplývá, že za rok 2019 byly druhým nejčastějším důvodem nového přiznání invalidního důchodu duševní poruchy a poruchy chování (platí u všech stupňů). Zároveň nejvíce invalidních důchodů 3. stupně v tom samém roce pobíraly osoby s duševní poruchou nebo s poruchou chování. 1. a 2 stupeň pobíralo nejvíce lidí s nemocemi svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně, osoby s duševní poruchou nebo poruchou chování jsou na druhém místě. Celkově se jedná o cca 25 % (konkrétně 103 tisíc osob z celkových 418 tisíc) všech vyplácených invalidních důchodů, od roku 2010 toto číslo vzrostlo o 9 %.
Je potvrzeno, že duševní nemoci jsou stigmatizované a lidé, kteří nějakým duševním onemocněním trpí, se často potýkají s diskriminací v různých situacích. Otázkou je, do jaké míry ovlivňuje stigmatizace duševních onemocnění každodenní život lidí, kteří s nějakým onemocněním bojují. Vzhledem k tomu, že je tato otázka velice komplexní a zahrnuje široké spektrum aktérů, budu se v této práci zabývat projevy diskriminace ze strany aktérů (posudkový lékaři, úředníci) na úřadech správy sociálního zabezpečení a na úřadech práce. Převážně se budu věnovat oficiálním legislativním postupům a porovnávat je s postupy, se kterými se nemocní lidé setkávají.
Výzkum NUDZ a INRES z roku 2014 uvádí, že 34 % dotazovaných by nevadilo se s lidmi s duševní nemocí kamarádit, 31 % by nevadilo s nimi bydlet v sousedství, 25 % by nevadilo s nimi pracovat a 18 % by nevadilo žít s lidmi s duševní nemocí. Z výzkumu vyplývá, že poměrně hodně lidem vadí být v blízkosti lidí s duševním onemocněním. Problémem diskriminace a stigmatizace lidí s duševním onemocněním se zabývá několik státních i neziskových organizací.
Pohled veřejnosti na duševní onemocnění je především ovlivňován příspěvky v médiích, které často poskytují neúplné informace k danému problému a podněcují tím diskriminační chování všech různých pracovníků.
Role aktérů je v životě nemocných lidí důležitá hned z několika důvodů, mají vliv na jejich zdravotní i sociální situaci, což ovlivňuje i případný rozvoj nemoci a zároveň mají vliv i na názor veřejnosti. V případě použití špatného postupu, který je ovlivněný jejich subjektivním názorem, může dojít k výraznému zhoršení situace posuzované osoby.
Existuje několik výzkumů zajímajících se o míru stigmatizace duševních onemocnění mezi všeobecnými nebo jinak specializovanými lékaři a psychiatry, studenty medicíny nebo zdravotnickým personálem. Tyto výzkumy naznačují, že i v těchto oblastech k diskriminaci dochází a ta může dále vést až k neposkytnutí adekvátní léčby. [Corrigan et al., 2014; Nordt et al., 2005; Chambers et al., 2010]
Data k analýze získáme kvalitativní metodou sběru dat, a to polostrukturalizovanými rozhovory. Rozhovory se budou provádět s několika aktéry sociální politiky duševního zdraví, a to konktrétně s několika osobami, které bojují s duševním onemocněním, posudkovým lékařem a potencionálně i s pracovníkem v neziskové organizace nebo vrchní zdravotní sestrou na psychiatrii.
Vzhledem k citlivosti vybraného tématu je důležité počítat s určitými etickými riziky. Je nutné zajistit, aby nebylo z použitých informací možno zjistit totožnost dotazované osoby, v případě odhalení totožnosti by mohlo dojít v nejhorším případě k zhoršení životní situace jedince. V rozhovorech se budou nacházet citlivé informace o jedincích, dále bude rozhovor obsahovat jejich osobní názory, z tohoto důvodu budou rozhovory anonymizované a nebude odhalena žádná informace, která by vedla k odhalení jejich totožnosti. Zároveň budou všichni dotazovaní seznámeni s účelem výzkumu a ubezpečeni, že s jejich rozhovory bude zacházeno vhodným způsobem.