Jak se senioři vyrovnávají se samotou: komparativní studie copingových strategií

• Název práce v češtině: Jak se senioři vyrovnávají se samotou: komparativní studie copingových strategií
• Název v anglickém jazyce: How elderly people cope with loneliness: comparative study of coping strategies
• Klíčová slova: senior, samota, emocionální samota, sociální samota, coping, copingové strategie, komparativní studie
• Klíčová slova anglicky: senior, elderly, loneliness, emotional loneliness, social loneliness, coping, coping strategies, comparative study
• Akademický rok vypsání: 2019/2020
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Jakub Grygar, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 19.09.2020
• Datum zadání: 19.09.2020
• Datum a čas obhajoby: 20.09.2021 12:45
• Místo konání obhajoby: Pekařská 16, JPEK211, 211, Malá učebna, 2.patro
• Datum odevzdání elektronické podoby: 27.07.2021
• Datum proběhlé obhajoby: 20.09.2021
• Oponenti: PhDr. Mgr. Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Orientační seznam literatury

1. BANDARI R., SHAHBOULAGHI F., KHANKEH H., EBADI A. and MONTAZERI, A. (2020). Concept analysis of loneliness in older adults: A hybrid model. Geriatrics & Gerontology, Research Square. Avaiable from: https://www.researchsquare.com/article/rs-26446/v1
2. BEKHET A. a ZAUSZNIEWSKI, J. (2008). Loneliness: A Concept Analysis. Nursing Forum, Vol. 43, No. 4.
3. DOMÈNECH-ABELLA J., LARA E. a RUBIO-VALERA, M. et al. (2017). Loneliness and depression in the elderly: the role of social network. Soc Psychiatry Psychiatr Epidemiol (2017) 52: 381.
4. DYKSTRA P. (2009). Older adult loneliness: myths and realities. Eur J Ageing (2009) 6:91-100.
5. GIERVELD J., TILBURG T a DYKSTRA, P. (2006). Loneliness and Social Isolation. In: D. Perlman and A. Vangelisti (Eds)., The Cambridge handbook of personal relationships (pp.485-500). Cambridge, UK: Cambridge University Press.
6. GIERVELD J. (1998). A review of loneliness: concept and definitions, determinants and consequences. Reviews in Clinical Gerontology, 1998 8; 73-80.
7. GOLDEN J., CONROY R., BRUCE I., DENIHAN A., GREENE E., KIRBY M. a LAWLOR, B. (2009). Loneliness, social support networks, mood and wellbeing in community-dwelling elderly. International Journal of Geriatric Psychiatry, 24: 694-700.
8. GRIFFIN S., WILLIAMS A., RAVYTS S., MLADEN S. and RYBARCZYK B. (2020). Loneliness and sleep: A systematic review and meta-analysis. Health Psychology Open January-June 2020: 1–11.
9. HOGDSON S., WATTS I., FRASER S., RODERICK P. and DAMBHA-MILLER, H. (2020). Loneliness, social isolation, cardiovascular disease and mortality: a synthesis of the literature and conceptual framework. Journal of the Royal Society of Medicine; 2020, Vol. 113(5) 185–192.
10. HOLT-LUNSTAD J. and SMITH, T. (2015). Loneliness and Social Isolation as Risk Factors for Mortality: A Meta-Analytic Review. Perspectives on Psychological Science.
11. HUANG L., DU W., LIU Y., GUO L., ZHANG J., QIN M. and LIU, K. (2019). Loneliness, Stress, and Depressive Symptoms Among the Chinese Rural Empty Nest Elderly: A Moderated Mediation Analysis. A Moderated Mediation Analysis, Issues in Mental Health Nursing, 40:1, 73-78.
12. HWANG J., WANG L., SIEVER J., MEDICO T. and JONES, C. (2019). Loneliness and social isolation among older adults in a community exercise program: a qualitative study. Aging & Mental Health, 23:6, 736-742.
13. JONES W., HOBBS S. a HOCKENBURY, D. (1982). In: Journal od Personality and Social Psychology.
14. KILLEEN C. (1998). Loneliness: an epidemic in modern society. Journal of Advanced Nursing, 1998, 28(4), 762-770.
15. LI H. and XIA, N. (2020). The role of oxidative stress in cardiovascular disease caused by social isolation and loneliness. Redox Biology, https://doi.org/10.1016/j.redox.2020.101585.
16. LUANAIGH C. and LAWLOR, B. (2008). Loneliness and the health of older people. Int J Geriatr Psychiatry 2008; 23: 1213–1221.
17. MIHALOPOULOS C., KHANH-DAO LE L., CHATTERTON M., BUCHOLC J., HOLT-LUNSTAD J., LIM M. and ENGEL, L. (2019). The economic costs of loneliness: a review of cost‑of‑illness and economic evaluation studies. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology.
18. NEWALL N. and MENEC, V. (2019). Loneliness and social isolation of older adults: Why it is important to examine these social aspects together. Journal of Social and Personal Relationships 2019, Vol. 36(3) 925–939.
19. NIEDZWIEDZ L., RICHARDSON E.A., TUNSTALL H., SHORTT N. K., MITCHELL R. J. and PEARCE, J. R. (2016). The relationship between wealth and loneliness among older people across Europe: Is social participation protective? Preventive Medicine, 91, pp. 24-31.
20. PAREDES A., LEE E., CHIK L., GUPTA S., PALMER B., PALINKAS L., KIM H. & JESTE, D. (2020). Qualitative study of loneliness in a senior housing community: the importance of wisdom and other coping strategies. Aging & Mental Health.
21. PEPLAU L. a PERLMAN, L. (1998). Loneliness. Encyclopedia of Mental Health
22. PEPLAU L. a PERLMAN, L. (1979). Blueprint for a Social Psychological Theory of Loneliness. In M. Cook and G. Wilson (Eds), Love and attraction. Oxford, England: Pergamon, 1979, 99-108.
23. RUSSELL D., PEPLAU L. a FERGUSON, M. (1978). Developing a Measure of Loneliness. Journal of Personality Assessment, 42.3.
24. RUSSELL D. (1984). Sound and emotional loneliness: An examination of Weiss’s typology of loneliness. Journal of Personality and Social Psychology.
25. RUSSELL D. (1982). The Measurement of Loneliness. In: Loneliness: A sourcebook of current theory, research, and therapy (pp.81-104).
26. SMITH K. and VICTOR, C. (2019). Typologies of loneliness, living alone and social isolation, and their associations with physical and mental health. Ageing & Society 39, 2019, 1709-1730.
27. SUN Y. (2010). Correlation between loneliness and social relationship among empty nest elderly in Anhui rural area, China. Aging and Mental Health, Vol. 14, No. 1, January 2010, 108–112.
28. TOMAKA J., THOMPSON S. and PALACIOS, R. (2006). The Relation of Social Isolation, Loneliness, and Social Support to Disease Outcomes Among the Elderly. JOURNAL OF AGING AND HEALTH, Vol. 18 No. 3, June 2006 359-384.
29. YAN Z., SU X. and WU, J. (2019). The Satisfaction Level of the Needs of the Rural Elderly Affects Their Life Satisfaction: the Mediating Effect of Loneliness. 9th International Conference on Education and Social Science (ICESS 2019).

Předběžná náplň práce

Cílem diplomové práce je prostřednictvím etnografické studie a polostrukturovaných rozhovorů zodpovědět výzkumnou otázku: Zda, za jakých okolností, příčin a s jakými důsledky se čeští senioři vyrovnávají se samotou.

Pojem samota je velmi široký a v každém může evokovat odlišné představy. Pro některé znamená samota fyzickou osamělost, tedy bydlení sám, absence partnera, přátel nebo příbuzných. Pro jiné může samota znamenat pocit interní osamělosti i přesto, že kolem sebe má své blízké. Dle dat Britského národního statistického úřadu téměř milion Britů uvedlo, že se často nebo vždy cítí osamělí a 3,6 milionu lidí starších 65 let označilo televizi jako hlavní zdroj své společnosti [Hodgson et.al., 2020:185].

Koncept samoty je v dosavadních výzkumech hojně probádán především v oblasti sociální psychologie, sociologie a antropologie. Konkrétně v případě seniorů se existující výzkumy zaměřují na jejich samotu z hlediska ekonomického, například nerovnostmi vyplývajícími ze socioekonomického statusu [Niedzwiedz et.al., 2016:4]. Nejčastěji se však zabývají především vlivem samoty seniorů na jejich zdraví, ať již psychického v podobě depresí [Domènech-Abella et.a., 2017; Li-jie Huang et.al., 2019] nebo fyzického formou různých onemocnění. Samota může být spojená se zvýšeným rizikem úmrtí ve stejné míře jako rizikové faktory kouření, absence fyzického pohybu nebo znečištěné ovzduší [Holt-Lundstad et.al., 2015:227;], zejména pak ve spojitosti s depresemi [Luanaigh, Lawlor, 2008:1218]. Má také vliv na vznik kardiovaskulárních onemocnění [Li, Xia, 2020], spánek [Griffin et.al., 2020], či vyšší krevní tlak a stres [Tomaka, Thompson, Palacios, 2006: 362].

Definice samoty se různí na základě odlišných teoretických přístupů, dle Peplau a Perlmana [1998:573] však většina předpokládá, že osamělost vyplývá ze sociálních nedostatků, je subjektivním jevem, který není synonymem sociální izolace a je averzivní. Při studiu samoty je tedy nutné ji konceptuálně oddělit od sociální izolace, protože ne všichni ti, kteří jsou od společnosti izolovaní, musí nutně prožívat osamělost, stejně tak jako lidé s mnoha kontakty a mezilidskými vztahy se mohou přesto cítit osamělí. Autoři Gierveld, Tilnurg a Dykstra [2006:486] doplňují, že ústředním bodem obou definic je, že osamělost je subjektivní a negativní zkušeností a výsledkem kognitivního hodnocení shody mezi kvantitou a kvalitou existujících vztahů a standardů mezilidských vztahů. Dle Peplau a Perlmana [1979:101] lze samotu definovat jako sociální nedostatek, kdy osamělost člověka existuje tehdy, pokud jeho síť sociálních vztahů je menší či méně uspokojivá, než jakou by si přál. Takový přístup je označován jako model kognitivní nesrovnalosti osamělosti [Peplau, Perlman 1998:571]. Dle Dana Russella a spol. [1984:1313] existující výzkumy tyto charakteristiky potvrzují, tedy že osamělost je odlišná od sociální izolace a odráží subjektivní vnímání jednotlivce nedostatků v jeho síti sociálních vztahů. Gierveld [1998:75] charakterizuje možné příčiny vzniku samoty do sedmi základních bodů: stáří, pohlaví, problémy v partnerském životě, zdraví, urbánní situovanost, problémy v rodinném životě a sociokulturní normy a hodnoty. Dodává, že roli hrají také sociální dovednosti jedinců, například přílišná stydlivost, nízká sebeúcta či strach z odmítnutí.

Teoreticky se bude diplomová práce opírat především o typologii samoty Roberta Weisse a jeho dva koncepty sociální a emocionální samoty. Tyto dva koncepty mohou existovat zároveň či nezávisle na sobě. Zatímco emocionální samota vyplývá z nedostatku blízkého a důvěrného vztahu k jiné osobě, například v případě ovdovělých či rozvedených jedinců, sociální samota vyplývá z nedostatku sítě sociálních vztahů, v nichž je člověk součástí skupiny přátel, kteří sdílejí společné zájmy a činnosti, například po změně prostředí, jako je nové zaměstnání [Russell et.al., 1984: 1314]. Základem Weissovy typologie osamělosti je jeho přesvědčení, že různé typy vztahů splňují různé mezilidské potřeby nebo nabízejí různá „sociální opatření“, kterých identifikoval šest. Za nejstěžejnější považoval sociální vazbu a sociální integraci. První z nich zahrnuje vztahy, ve kterých osoba získává pocit bezpečí a jistoty, sociální integrace poskytovanou síť vztahů, v nichž jednotlivci sdílejí zájmy a obavy. Když tedy dojde ke ztrátě konkrétního vztahu, interpersonální deficit, který osoba zažila, závisí na sociálních podmínkách, které tento vztah poskytl [Russell: 1984:1314].

Paredes et.al. (2019) na základě americké kvalitativní studie se seniory ve věku od 67 do 92 let došli k závěru, že i ve strukturovaných komunitních prostředích se značnými příležitostmi k socializaci, jako je domov pro seniory, zažívá mnoho starších dospělých silné a zoufalé pocity osamělosti. Několik respondentů však uvedlo, že se nikdy necítí osaměle, zatímco jiní se cítili osaměle v určitých časových obdobích, často spojených se ztrátami.

Mnohé studie zaměřující se na samotu seniorů pracují s daty získanými využitím kvantitativní metodologie, jiné pomocí kvalitativní, avšak pouze na základě rozhovorů. Kvalitativní přístup tohoto výzkumu formou etnografické studie přinese hloubkovou sondu do života českých seniorů, jehož cílem je sběr mnohem komplexnějších dat, který prostřednictvím pouhých dotazníků či rozhovorů není zcela možný, nabízí tedy vhodné doplnění již existujících výzkumů. Získáním dat z prostředí domovů pro seniory a seniorů, kteří žijí sami, navíc poskytuje prostor pro komparaci, která má potencionál objevit zajímavé souvislosti či odlišnosti ve zjištěních. Cílem práce je rozšířit povědomí české společnosti o problematice samoty seniorů, která bude pravděpodobně s rostoucím stárnutím populace a nižší natalitou do budoucna stále palčivější [Tomaka, Thompson, Palacios, 2006: 360; Niedzwiedz et.al., 2016], a zaslouží si tak prostor na poli současných akademických diskuzí.


Předpokládané metody zpracování

Klíčovou metodou výzkumu bude etnografická studie prováděná ve dvou odlišných prostředích. Prvním z nich bude domov pro seniory, druhým domovy jednotlivých seniorů, kteří žijí sami. Formou dlouhodobých a pravidelných návštěv tato metoda umožní získat rozsáhlé informace o životě seniorů v jejich přirozeném prostředí, jejich chování, zvycích, přáních a názorech. Následně bude provedena komparace zjištění, přičemž jejím cílem je odpovědět na otázky, zda a do jaké míry se samota u seniorů odlišuje v rámci těchto dvou vybraných prostředích. Etnografii v závěru výzkumu doplní polostrukturované rozhovory se seniory. Rozhovory budou plnit funkci reflexe přechozího etnografického bádání, případně jako prostředek ke zjištění nových skutečností, které během etnografie nebyly plně odhaleny.


Etické souvislosti zvažovaného projektu

V rámci etnografické studie je stěžejní především vstup do terénu. V případě mého výzkumu bude klíčové počáteční oslovení neziskové organizace, která bude figurovat jako zprostředkovatel kontaktu se seniory a seniorů samotných. Důraz bude kladen na jasné vytyčení rolí výzkumníka a seniorů jakožto předmětů zkoumání tak, aby zároveň byl dodržen etický kodex výzkumu, byly splněny stanovené požadavky výzkumu a nalezení odpovědí na výzkumné otázky. Během etnografické studie i následných rozhovorů bude dodržena anonymita respondentů. Před jejich uskutečněním budou respondenti informování o cíli výzkumu, rovněž budou požádáni o souhlas s nahráváním rozhovoru, případně vedení deníků v průběhu etnografické studie. Případný nesouhlas s jakýmkoliv prvkem výzkumu ze strany seniorů bude plně respektován a v takovém případě nebude do analýzy zahrnut.