Srovnání přístupů k teorii institucionalizace stranického systému: případ východní Evropy

• Název práce v češtině: Srovnání přístupů k teorii institucionalizace stranického systému: případ východní Evropy
• Název v anglickém jazyce: Comparison of approaches to party system institutionalization theories: the case of eastern Europe
• Klíčová slova: institucionalizace, stranický systém, východní Evropa
• Klíčová slova anglicky: institutionalization, party system, eastern Europe
• Akademický rok vypsání: 2019/2020
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Jakub Stauber, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 19.06.2020
• Datum zadání: 19.06.2020

Seznam odborné literatury

CASAL BÉRTOA, Fernando a Peter MAIR. Party System Institutionalisation Across Time in Post-communist Europe. KEMAN, Hans a Ferdinand MÜLLER-ROMMEL. Party Government in the New Europe. London: Routledge, 2012, s. 105-112. ISBN 978-0-415-61774-1.

CASAL BÉRTOA, Fernando, Kevin DEEGAN-KRAUSE a Tim HAUGHTON. The volatility of volatility: Measuring change in party vote shares. Electoral Studies [online]. 2017, 50(1), 142-156 [cit. 2020-05-05]. DOI: 10.1016/j.electstud.2017.09.007. ISSN 02613794. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0261379417301087

CASAL BÉRTOA, Fernando. The Three Waves of Party System Institutionalisation Studies: A Multi- or Uni-Dimensional Concept? Political Studies Review [online]. 2018, 16(1), 60-72 [cit. 2020-05-05]. DOI: 10.1177/1478929916677136. ISSN 1478-9299. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1478929916677136

Constituency-Level Elections Archive [online]. Michigan, USA: Regents of the University of Michigan, 2012 [cit. 2020-06-01]. Dostupné z: http://www.electiondataarchive.org/index.html

Chapel Hill Expert Survey [online]. [cit. 2020-06-01]. Dostupné z: https://www.chesdata.eu/

MAINWARING, Scott a Timothy SCULLY. Building Democratic Institutions: Party Systems in Latin America. Standord: Stanford University Press, 1995. ISBN 978-0804723053.

MELESHEVICH, Andrey A. Party Systems in Post-Soviet Countries: A Comparative Study of Political Institutionalization in the Baltic States, Russia, and Ukraine. New York: PALGRAVE MACMILLAN, 2007. ISBN 978–1–4039–7449–5.

Parliaments and governments database [online]. Holger Döring and Philip Manow, 2005 [cit. 2020-06-01]. Dostupné z: http://www.parlgov.org/
The Economist Intelligence Unit [online]. The Economist Group [cit. 2020-06-01]. Dostupné z: http://www.eiu.com/

Předběžná náplň práce

Zdůvodnění výběru tématu:
Když na počátku 90. let padla železná opona a státy východní Evropy přešly k demokracii, očekávalo se, že se zde demokracie uchytí a bude vzkvétat jako v západní Evropě. I když mnoho států opravdu k demokracii došlo, stále nejsou na úrovni západní Evropy. Stranické systémy jsou zde často nestabilní a nepředvídatelné, v některých státech, například v Maďarsku, se objevují autoritářské tendence. To je známkou nízké institucionalizace místních stranických systémů.
Institucionalizace stranických systémů je neustále se vyvíjející oblast komparativní politologie. Právě institucionalizace stranického systému dokáže ukázat, jak se vyvíjejí nově demokratizované demokracie, ale i vývoj v již zavedených demokraciích západní Evropy. Neustále probíhají debaty nad tím, jak přesně měřit institucionalizaci stranických systémů a které ukazatele jsou skutečně potřebné a které ne. Toto vedlo ke vzniku mnoha přístupů k této problematice, které přikládají různým ukazatelům různou váhu a tím mění výsledky. Institucionalizace je také často vysvětlována za použití pouze Pedersenova indexu volatility, což ovšem v některých případech velice zkresluje výsledky.
Institucionalizace je pojem původně ze sociologie, který do politologie přivedl poprvé v 60. letech Samuel Huntington. Je to proces, kterým organizace a procesy získávají hodnotu a stabilitu. Ukazateli jsou adaptabilita, složitost, autonomie a soudržnost. (Casal Bértoa, 2018) V 90. letech přišli Mainwaring & Scully s vlastní teorií a definicí. Institucionalizace podle nich je proces, kterým se praxe či organizace stává zavedenou a široce známou a univerzálně přijímanou. Ukazateli institucionalizace stranického systému jsou podle autorů stabilita ve stranické soutěži, stabilní ukotvení ve společnosti, legitimnost stran a voleb a stranická organizace. Stabilita ve stranické soutěži je měřena Pedersenovým indexem volatility. Ukotvení ve společnosti autoři zjišťují na základě podobnosti výsledků parlamentních a prezidentských voleb, tedy zda voliči volí kandidáty stejné strany, dále provázaností stran na odbory a jiné organizace a také stářím stran. Legitimnost je měřena mírou akceptování toho, že volby jsou jedinou cestou k zisku mandátu. Stranická organizace zkoumá stabilitu politických stran, loajalitu jejich členů a disciplinovanost při hlasování. (Mainwaring, 1995)
V roce 2007 vyšla zatím nejucelenější studie tohoto konceptu od Andrije Melesheviche, který při zkoumání institucionalizace stranických systému v pěti post-sovětských republikám přišel se dvěma dimenzemi: autonomie a stabilita. Autonomie je měřena celkem třemi indikátory. První ukazatel zjišťuje, zda zvolení poslanci mají předešlé zkušenosti, nebo zda jsou nováčci. Druhý ukazatel zkoumá podobu vlád a zda složení kabinetů odpovídá výsledkům voleb. Posledním ukazatelem autonomie je identifikace se stranou napříč státem, tedy zda strana reprezentuje celý stát, nebo jen určitý region/skupinu obyvatel. Stabilita je měřena dvěma ukazateli. První vypočítává celkový podíl hlasů ve volbách pro strany, které se účastnily i předchozích voleb. Druhým ukazatelem je Pedersenův index volatility. (Meleshevich, 2007)
Peter Mair, později v roce 2012 i s Casalem Bértoa, přišel s tím, aby se institucionalizace stranického systému měřila pohledem na uzavřenost stranických interakcí v době formování vlády. Vytváří tak nové indikátory, které měří míru stability a předvídatelnost vládní alternace, formule a přístupu. Prvním z nich je frekvence změny, která měří, jak často jsou strany ve vládě nahrazovány jinými. Dalším ukazatelem je alternace ve vládě. Tento ukazatel zkoumá podobu po sobě jdoucích vlád, zdali se skládají ze zcela nových stran, nebo jen ze stran původních. Třetím ukazatelem je inovativnost vládních alternativ, čímž se zkoumá podoba vládních koaličních alternativ, tedy zda některé alternativy obsahují spojení pokaždé stejných stran nebo ne. Posledním ukazatelem je přístup do vlády, tedy jestli existují v systému strany, kterým je vstup do vlády z nějakých důvodů dlouhodobě odepřen. (Casal Bértoa, 2012)

Předpokládaný cíl:
Cílem práce je srovnat tři přístupy k teorii institucionalizace stranických systémů na příkladu 11 východoevropských zemí (Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko) v období mezi lety 1990-2015. Přihlíženo bude především na rozdílné výstupy jednotlivých přístupů k teorii. Použité přístupy budou od autorů Mainwaring & Scully, Meleshevich a Bértoa & Mair. Srovnání bude hledat odpověď na dvě výzkumné otázky: 1. Jsou jednotlivé indikátory vhodné pro měření institucionalizace stranického systému? 2. Jak dobře dokážou indikátory změřit institucionalizaci stranického systému?



Metodologie práce:
Jedná se o komparativní studii srovnávající tři přístupy k teorii institucionalizace stranického systému (Bértoa & Mair, Meleshevich, Mainwaring & Scully). Srovnání bude probíhat na příkladu 11 východoevropských zemí v letech 1990 až 2015. Tyto státu budou vybrány podle průměru míry indexu demokracie od EIU v roce mezi lety 2006 a 2019, a to s minimální hodnotou 6,5 (flawed democracy). Zdroji dat pro indikátory míry institucionalizace budou volební výsledky jednotlivých zemí získané hlavně z portálu Parlgov.org a CLEA, podoba a změny vzniklých vlád za využití dat ze serveru Whogoverns.eu a existující výzkumy míry institucionalizace stranického systému jednotlivých zemí. Nejprve bude představena krátká historie institucionalizace stranického systému. Následně budou představeny jednotlivé státy. Poté budou aplikovány jednotlivé přístupy k teorii institucionalizace na tyto státy. V poslední části budou srovnány výsledky jednotlivých přístupů a vysvětleny případné rozdíly. Hlavní pozornost v této části bude věnována tomu, zda indikátory jednotlivých přístupů opravdu měří institucionalizaci stranického systému, a pokud ano, jak velkou vypovídací hodnotu o institucionalizaci mají. Jednotlivé přístupy budou v závěru na základě této analýzy srovnány.

Předpokládaná struktura práce:

Úvod – vymezení tématu, současný stav poznání
1. Teorie institucionalizace
a. Představení teorií
b. Operacionalizace
2. Metodologie
a. Státy a jejich výběr
b. Data
3. Aplikace teorie
a. Jednotlivé ukazatele
4. Srovnání přístupů
a. Silné/slabé stránky
Závěr – shrnutí