Povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb.

• Název práce v češtině: Povinné subjekty dle zákona č. 106/1999 Sb.
• Název v anglickém jazyce: Persons Subject to Duty under Act. No. 106/1999 Coll.
• Klíčová slova: povinný subjekt, informace, právo na informace
• Klíčová slova anglicky: person subject, information, right for information
• Akademický rok vypsání: 2017/2018
• Typ práce: rigorózní práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra správního práva a správní vědy (22-KSP)
• Vedoucí / školitel: JUDr. Petr Svoboda, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno a potvrzeno stud. odd.
• Datum přihlášení: 18.12.2017
• Datum zadání: 18.12.2017
• Datum potvrzení stud. oddělením: 18.12.2017
• Datum a čas obhajoby: 26.06.2020 13:30
• Místo konání obhajoby: PF UK m.106
• Datum odevzdání elektronické podoby: 09.12.2019
• Datum proběhlé obhajoby: 26.06.2020
• Oponenti: prof. JUDr. Jakub Handrlica, LL.M., Ph.D., DSc.

Předběžná náplň práce

V úvodu své práce jsem si vytyčila cíl poskytnout komplexní přehled o subjektech podléhajících informační povinnosti dle informačního zákona. V průběhu načítání podkladů jsem se seznámila s množstvím soudních rozhodnutí, legislativních dokumentů a odborné literatury, přičemž tyto poznatky jsem se pokusila aktivně začlenit a komentovat v textu své práce tak, abych co nejvěrněji vykreslila tendence v jednotlivých sporných částech této problematiky.

V první kapitole poskytuji rozbor pojmu „informace“ dle informačního zákona v porovnání s pojmem „utajená informace“ dle návrhu novely zákona č. 412/2005 Sb..

Ve druhá kapitole jsem nastínila mezinárodní kontext práva na informace, především z pohledu Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Třetí kapitola popisuje ústavněprávní vymezení práva na informace v kontextu českého právního řádu, resp. Listiny základních práv a svobod a jejího čl. 17, který tvoří základ ústavního informačního práva v České republice.

Ve čtvrté kapitole se zabývám informačním zákonem, který je prováděcím právním předpisem ústavního základu informačního práva, konkrétně je touto kapitolou poskytnut popis pravidel pro poskytování informací a podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.

Pátá kapitola obecně rozděluje povinné subjekty do čtyř skupin, přičemž obecně charakterizuje tyto skupiny podle toho, zda jde o subjekty úplné informační povinnosti či o subjekty informační povinnosti částečné. V této kapitole jsem si rovněž dovolila poskytnout příkladmý výčet právních předpisů, které ve vztahu speciality k informačním zákonu upravují poskytování informací a tedy i speciální povinné subjekty informačního práva. Taktéž jsem přiblížila vymezení povinných subjektů dle předpisů evropského práva.

Následující kapitoly přibližují jednotlivé okruhy povinných subjektů, kterými jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány, veřejné instituce a subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Jak jsem zmínila v úvodu, dle mého názoru je nejzajímavější oblastí této problematiky výklad neurčitého právního pojmu veřejné instituce, pročež se v osmé kapitole podrobně zabývám jak legislativním vývojem, tak judikatorním výkladem tohoto pojmu.

V desáté kapitole věnuji pozornost nadřízeným orgánům, přičemž ve stručnosti popisuji i novou roli Úřadu pro ochranu osobních údajů na poli poskytování informací.

V závěru mé práce rozebírám obstrukční narušování procesu poskytování informací ze strany povinných subjektů, zneužívání práva na informace ze strany žadatelů a také srovnávám obecnou součinnost správních orgánů při výkonu veřejné moci s právem na informace povinných subjektů jakožto žadatelů dle informačního zákona.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

At the beginning of my thesis I set myself a goal to provide a comprehensive overview of Persons Subject to Duty under Act. No. 106/1999. Coll. Druing the reading of materials, I became acquainted with a number of court decisions, legislative documents and professional literature. I tried to incorporate these findings in the text of my work, comment them and so as to illustrate the tendencies in the individual controversial parts of this issue.

In the firsth chapter I provide an analysis of the term „information“ according to the Act. No 106/1999 Coll. In comparison with the term „classified information“ according to the draft amendment Act. No. 412/2005 Coll.

In the second chapter I outlined the international context of the right for information, especially from the perspective of the Universal Declaration of the Human Rights, the International Covenant on Civil and political Rights, the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms.

The third chapter provides the description of the constitutional definition of the right for information in the context of the Czech law., respectively on the context of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and its article 17, which formas the basis of constitutional Right for information in the Czech legal order.

In the fourth chapter I describe Act. No. 106/1999. Coll., which is an implementing of the constitutional basis of the right for information, specifically this chapter provides a description of the rules for providing information and the conditions of the right of free access to information.

The fifth chapter divides the Persons Subject to Duty under Act. No. 106/1999. Coll into four groups, and generally characterizes these groups according to whether they are entities with full informating obligations or partial obligations. In this chapter I have also provide an exemplary list of regulations which, regulate the right for information and, consequently, special subjects of information law. I also approached the definition of obliged entities according to the rules of European law.
The following chapters describes the groups of Persons Subject to Duty under Act. No. 106/1999. Coll, which are state authorities, territorial self-governing units and their bodies, public institutions and entities to whom the law has entrusted the decision on rights, legally protected interests or obligations of natural or legal persons in the area of public administration. As I mentioned in the introduction, in my opinion the most interesting area of this issue is the interpretation of the vague legal concept of a public institution, so in the eighth chapter I deal in detail with the legislative development and the case-law interpretation of this concept.

In the tenth chapter I pay attention to the superior authorities, while briefly describing the new role of the Office for Personal Data Protection in the field of information law.

At the end of my work I analyze obstructive disruption of the process of providing information by obliged entities, abuse of the right to information by applicants and I also compare the general cooperation of administrative bodies in the exercise of public authority with the right to information of obliged entities as applicants according to information law.