Reprezentační systémy v biosemiotice

• Název práce v češtině: Reprezentační systémy v biosemiotice
• Název v anglickém jazyce: Representational systems in biosemiotics
• Klíčová slova: reprezentace, biosemiotika, semioza, Driesch, Uexküll
• Klíčová slova anglicky: representation, biosemiotics, semiosis, Driesch, Uexküll
• Akademický rok vypsání: 2015/2016
• Typ práce: disertační práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra filosofie a dějin přírodních věd (31-107)
• Vedoucí / školitel: doc. RNDr. Anton Markoš, CSc.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 13.10.2015
• Datum zadání: 13.10.2015

Předběžná náplň práce

Pokusy provést srovnávací rešerši společných bodů již existujících biosémiotických modelů (např. Lotmanův Modeling System, Modeling Systems Theory Sebeoka a Danesiho, modely Counterworlds a Innerworlds – resp. Endosémióza a exosémióza Thure Uexkülla, Modeling Information Systems Andersona, atd) narážejí na poněkud nejednotnou rozbahněnou terminologii. Spíše než styčné body u nich lze najít společnou krokovou logiku ve snaze autorů vytvářet biosémiotické modely, které by byly široce aplikovatelné na všech biologických úrovních. Nejmenším společným jmenovatelem výše zmíněných modelů, je implikace něčeho, co lze pracovně nazvat jako „reprezentační systém“, resp. „reprezentační systémy“ (Uhlíř a Stella (2013) – dosud nepublikováno).
Podle biosémiotiky organismy nejenom sémioticky čtou konstelace nehomogenních materiálů, ale i s nimi sémioticky manipulují (např. Hoffmeyer 2008). Principem autonomní aktivity organismu (která je podle mnohých autorů právě tím, co dělá život životem – Sebeok 1988, 1994, 1996,2001; Hoffmeyer 1996, 1997, Emmeche 1998, Kull 1999) je podle biosémiotiky relační vztah, kdy pro organismus něco (nějaká materiální konstelace) vystoupí jako něco jiného (jako nějaká jiná materiální konstelace) – vztah kdy něco značí něco jiného – tedy vztah reprezentace a znaku. Reprezentace znamená vystoupení něčeho jako něčeho, kdežto znak již zahrnuje epistemologický ohled vystoupení – jedná se o spojení již vystoupivších prvků, z nichž jeden odkazuje na druhý. Reprezentační systém zakládá sémiotickou podstatu organismu, z čehož teprve vychází kapacita organismů zacházet se znaky. Biosémiotické modely často začínají až od „druhého“ kroku (tedy od znaku) a pouze implikují to, že něco je před znakem a významem (ale po sensoriu) – implikují reprezentaci. Jestliže použijeme pro biosémiotiku dosti zavádějící mechanisticistní metaforu - pokud je v biosémiotice buňka popisována a modelována jako sémiotický stroj (nebo spíše počítač), potřebuje k tomu, aby jako sémiotický stroj fungovala nějaký „reprezentační engine“.
Biosémiotika navrhla poměrně přesvědčivé řešení problému vztahu znaku a hmoty pro organismus (Pattee 1969, 1997, 2001, Hoffmeyer 2000), ovšem druhému, souvisejícímu problému – tedy jak přemostit vnitřek organismu a vnější svět se nevěnuje dostatečná pozornost (Pattee 2001). Domnívám se, že je tento deficit možné napravit rozvinutím, v biosémiotice neprávem opomíjeného, konceptu Peircova representamen. Sofistikované rozvinutí Peircova representamen do podoby tzv. „reprezentačního systému (systémů)“, který tvoří jakýsi most mezi aktivním vnitřním interpretantem (sensu Peirce) a pasivním vnějším objektem (sensu Peirce). Právě reprezentační systém umožňuje organismům vytvářet reprezentace toho vně (ale i uvnitř jich samých) a s reprezentacemi zacházet jako se znaky (ve smyslu jaký vytyčila biosémiotika). Reprezentace (nementální) ovšem nikdy není pasivní zrcadlo vnější reality, „zmapované“ věci jsou reprezentovány na médium, jehož charakteristiky přebírají. Z tohoto důvodu je nutné hovořit o „reprezentačním systému“.
Myšlenka reprezentačních systémů, jakožto principu jakým se struktury biologického života na všech úrovních vztahují k vnějšku i vnitřku je implicitně přítomna i u daleko starších prací, které předcházejí vzniku biosémiotiky jako takové. V embryonální formě je tato myšlenka přítomna už u Driesche (zejm. 1908 a 1909) a Uexkülla (1934).
Reprezentační systém je v biosémiotických modelech pouze implicitně předpokládán, ačkoliv tvoří prerekvizitu ke kapacitě organismů pro sémiotickou aktivitu. Úkolem této práce bude explicitně vyjádřit to, co je implicitně přítomné u celé řady biosémiotických modelů. Inspirací k přesnějšímu vyjádření bude implicitní přítomnost konceptu "reprezentačních systémů" v embryonální formě u starších, pre-biosémiotických textů.