Veřejný prostor - místo, kde žijeme?

• Název práce v češtině: Veřejný prostor - místo, kde žijeme?
• Název v anglickém jazyce: Public space - the place, where we live?
• Klíčová slova: veřejný prostor, participace, venkov, případová studie
• Klíčová slova anglicky: public space, participation, countryside, case study
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 15.06.2015
• Datum zadání: 15.06.2015
• Datum a čas obhajoby: 20.06.2016 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 11.05.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 20.06.2016
• Oponenti: Mgr. Karel Čada, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Ačkoli již řadu let patří k etablovaným oborům na mnoha evropských univerzitách (Siostrzonek, 2009), animace kultury je v českém prostředí pojmem stále poměrně neznámým, značně nejasným a v některých ohledech i marginalizovaným, a lze bez nadsázky říci, že s jeho existencí je v České republice seznámen jen velmi úzký okruh lidí.
Pokud bychom se snažili najít jednotnou definici, která by pojem animace vymezovala, neuspěli bychom. Již při zběžné rešerši prací a textů, které se animací kultury zabývají, jsme konfrontováni s nejasným a často značně roztříštěným definováním pojmu, které osciluje mezi pedagogikou volného času a profesí turistických bavičů, popř. se již určitěji vymezuje v souvislosti s pastorační činností, galerijní animací či animací kulturního dědictví. Situace je o to komplikovanější, pokud se zaměříme pouze na česky psanou literaturu, jež by cílila pouze na pojímání konceptu animace kultury v českém prostředí. Úplně pak chybí práce, která by se animací kultury zabývala nikoli z pohledu dramatiků a tvůrců umění či z pohledu managementu kultury a umění, ale z pohledu sociologické perspektivy jako na techniku, prostřednictvím níž lze vytvářet či obnovovat vazby lidí mezi sebou či na konkrétní místo, popř. jako na prostředek, který aspiruje na řešení konfliktů či neporozumění mezi příslušníky různých národnostních, etnických, náboženských či sociálních okruhů.
Vnímám proto jako potřebné pokusit se v rámci své diplomové práce postihnout téma animace kultury a veřejného života v České republice, zaměřit se na zmapování genealogického vývoje tohoto pojmu, jeho utváření do současné podoby a na specifika, kterých ve zdejším prostředí tento termín nabyl. Pokusím se popsat, jaké pole působnosti animace zabírá a kdo všechno se na animačních programech podílí. Snahou tak bude popsat síť aktérů, kteří animaci uskutečňují v prostoru naší republiky s ohledem na historický i současný stav vývoje. Zároveň bych ráda animaci zkoumala také jako proces, během něhož může (či nemusí) docházet k předpokládané změně v rámci společenství lidí. Cílem tak bude zjistit, co se s lidmi během animačních programů děje a kde se objevují klíčové momenty, které lze považovat za animační, tedy takové, které mají potenciál komunitu a život v ní změnit.
Hlubší motivací k výběru tématu je snaha podnítit diskuzi nad otázkami o současném trendu společnosti odklánět se od individualistických tendencí a izolovanosti k tendencím společně sdíleného, komunitního způsobu života a bezprostředním zážitkům z interakce s ostatními. Co to o současné společnosti vypovídá, jaké jsou motivace lidí k tomu uskutečňovat akce, které nabývají komunitních tendencí a podněcují život v nich? Proč jsou pojmy jako veřejný prostor či komunitní plánování tak „trendy“? Jsme na trajektorii kruhu opět na cestě k návratu k pospolitosti, sounáležitosti a bezprostřednosti?

PŘEDPOKLÁDANÉ METODY ZPRACOVÁNÍ
1. Genealogické pojednání - Informace a data týkající se vymezení (vývoje) pojmu animace budu čerpat z dostupné literatury, odborných textů, webových stránek organizací či sdružení, která se animací zabývají.
2. Animace kultury a veřejného života v ČR - Primárním zdrojem dat v případě vývoje pojmu v českém prostředí, zaznamenání jeho specifik a charakteristik a v neposlední řadě i současného stavu animace kultury v ČR by měly být polostrukturované rozhovory s odborníky a experty, kteří se danou problematikou zabývají. Formu polostrukturovaných rozhovorů volím z toho důvodu, že umožňují následnou komparaci získaných informací, zároveň poskytují dostatečný prostor pro získání informací, o kterých bych se prostřednictvím standardizovaného rozhovoru neměla možnost dozvědět.
První respondenty budu kontaktovat na základě předchozích referencí, předpokládám a doufám, že efektem sněhové koule se pak dostanu i k dalším osobám, které se v dané oblasti pohybují. To by mi mělo umožnit získat heterogenní a dostatečně široký záběr pohledu na animaci kultury a veřejného života ve zdejším prostředí.
Vzhledem k tomu, že mým záměrem je popsat síť aktérů, kteří se v daném tematickém poli pohybují, předpokládanou teorií, o níž se budu v tomto případě opírat, je actor-network theory Bruno Latoura.
3. Animace jako proces změny - Ráda bych se v průběhu r. 2015 zúčastnila několika animačních programů, které se budou realizovat v určité lokalitě s určitou komunitou lidí. Bude se jednat o etnografickou studii, při níž využiji standardní metody kvalitativního výzkumu, nezúčastněné pozorování a nestandardizované neformální rozhovory jak s organizátory, tak s účastníky, místními obyvateli. K záznamu terénních poznámek budu využívat písemné poznámky i diktafon, ráda bych také vytvořila – pokud to skupina dovolí – fotografickou dokumentaci akcí, setkání, zajímavých momentů. Výběr konkrétních projektů bude nepravděpodobnostní a záměrný. V terénu budu vystupovat jako zúčastněný pozorovatel se svou reálnou identitou.

PŘEDBĚŽNÝ SEZNAM ODBORNÉ LITERATURY
Autor motor animator: diskuse - úvahy - rozhovory - impulsy : příspěvek k diskusi o animaci kultury, managementu kultury, managementu umění v českém i evropském kontextu. (2008). (Ed. Tereza Durdilová, Michala Pohořelá, Olga Škochová Bláhová). Praha: Richelieu - spolek posluchačů, absolventů a přátel DAMU.

Dixon, J. (1995). Community Stories and Indicators for Evaluating Community Development. Community Development Journal, vol. 30(issue 4), pp. 327-336.

Dudová, A., Kaplánek, M., Macků, R. (2011). Mnohotvárný fenomén animace: pokus o rozdělení animace na základě východisek a cílové zaměření jednotlivých typů animace.
Pedagogická orientace, roč. 21, č. 3, s. 284–304

Freire, P. (1972). Pedagogy of the oppressed. Harmondsworth: Penguin

Godlewski, G., Kurz, I., Mencwel, A., Wójtowski, M. (2002). Culture animation: looking back and forward. Warszawa: Instytut Kultury Polskiej, Uniwersytet Warszawski.

Ghosh Abu, Y., Stöckelová, T. (2013). Etnografie: improvizace v teorii a terénní praxi. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).

Chauhan, V. (2009). Creating Spaces: community development approaches to building stronger communities. London: Community Development Foundation. Dostupné online: http://cdf.org.uk/wp-content/uploads/2012/06/creating_spaces.pdf

Christens, B., Lin, C. (2014). Influences of Community and Organizational Participation, Social Support, and Sense of Community on Psychological Empowerment: Income as Moderator. Family and Consumer Sciences Research Journal, vol. 42(3),211-223.

Kaplánek, M. (2009). Animace v sociální práci a pedagogice. In J. Činčera, M. Kaplánek, & J. Sýkora (Eds.), Tři cesty k pedagogice volného času. Brno: Tribun EU.

Kurz, I. (2008). TERAZ! Animacja kultury: Culture Animation NOW!. Stowarzyszenie Katedra Kultury.

Landry, L., Greene, L., Matarasso, F., Bianchini, F. (1996). The Art of Regeneration: Urban renewal through cultural activity. Stroud: Comedia.

Mutzel, S. (2009). Networks as Culturally Constituted Processes: A Comparison of Relational Sociology and Actor-network Theory. Current Sociology, vol. 57(issue 6), pp. 871-887.

Newbrough, J. R. (1973). Community psychology: A new holism. American Journal of Community Psychology, 1(3), 201–211.

Siostrzonek, J. (2009). Animace kultury (polské inspirace). Opava: Slezská univerzita v Opavě.

Thorpe, A., Anders, W., Rowley, K. (2014). The community network: an Aboriginal community football club bringing people together. Australian Journal of Primary Health; 2014, Vol. 20 (4), 356