Sociologická analýza diskurzivních reprezentací štěstí

• Název práce v češtině: Sociologická analýza diskurzivních reprezentací štěstí
• Název v anglickém jazyce: Sociological analysis of discursive representations of happiness
• Klíčová slova: štěstí, subjektivní pocit životní spokojenosti, reprezentace štěstí
• Klíčová slova anglicky: hapiness research, subjective well-being (SWB), representations of happiness
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Martin Hájek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 04.06.2015
• Datum zadání: 04.06.2015
• Datum a čas obhajoby: 20.06.2016 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 16.05.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 20.06.2016
• Oponenti: PhDr. Mgr. Jan Balon, Ph.D.

Předběžná náplň práce

Teoretické vymezení práce v programu happiness research

Výzkum věnující se oblasti fenoménu štěstí není v sociologii oproti ostatním společenskovědním disciplínám příliš rozšířený. R. Veenhoven (2008) toto vysvětluje působením řady faktorů a tvrdí, že ve vysvětlení sociálního chování (které zjednodušeně chápe jako hlavní cíl disciplíny) je fenomén životní spokojenosti v nejlepším případě pouhou proměnou (Veenhoven, 2008: 1).

Historický vznik programu vizualizuje graf výskytu klíčových slov (happiness, good life, subjective well-being) v databázi knih nástroje Google Ngram. Z něho je patrný vznik zájmu o studium fenoménu štěstí zhruba v 70. letech dvacátého století.

Společenskovědní výzkum často pracuje s fenoménem štěstí v rámci výzkumu tzv. subjective well-being, což je zastřešující pojem pro široký interdisciplinární výzkumný program. Subjective well-being (často zkracováno SWB) je souhrnným označením pro kognitivní a afektivní evaluaci života jedince a událostí, které jej provázejí (Diener, 2006; Deiner et al., 2005 in Savahl et al., 2014: 3). Metaanalýza studií zaměřených na výzkum SWB identifikovala sedm základních faktorů, jež konstituují životní spokojenost (ekonomické a materiální možnosti, zdraví, bezpečí, produktivní činnost, místo v komunitě, intimita, emocionální uspokojení) (Cummins, 1996 in Savahl et al., 2014:3).

Na agregované úrovni pak existují ekonomické (autoři B. Frey, A. Stutzer, R. Di Tella, R. MacCulloch aj.), sociologické a další přístupy, které kvantitativně analyzují data často národních omnibusů a dalších širokých dotazníkových šetření. Zde bývá sledováno jakým způsobem spolu souvisejí makrostrukturální proměnné a zda lze fenomén životní spokojenosti vynést na objektivní škále, která by umožnila komparace, například tak bývá diskutována vzájemná souvislost makroekonomických ukazatelů (HDP, HDP per capita, tempo růstu, míra nezaměstnanosti v mezinárodních komparacích a výše příjmu, míra nezaměstnanosti v národních studiích). Tyto pokusy o kvantifikaci životní spokojenosti na objektivní škále narážejí na své limity. Častými závěry jsou nízké koeficienty korelace (Frey et Stutzer, 2002), diskuse o nedostatečnosti dostupných dat (Frey et Stutzer; 2002) a pozorování, kde selhávají teoretické hypotézy typu, že bohatší jedinci vykazují vyšší míru štěstí, bohatší země jsou komparativně šťastnější než země chudší atp. (Frey et Stutzer, 2002; Martin, 2007).

Další kategorie výzkumů se zabývá kulturními komparacemi hledají odpovědi v odlišnosti kulturních rysů jednotlivých zemí, identifikují shodné a odlišné kulturní hodnoty, obsahy ideálních představ štěstí a analyzují jejich vliv na vykazované štěstí. Tento typ studií často dochází k zajímavým srovnáním, čímž se potvrzuje validita makrosociologického přístupu ke studiu fenoménu štěstí - jedna studie například srovnává kolektivisticky a individualisticky založené kultury, kde vznikají polarity mezi důrazy na duchovní růst, kultivace ducha a mysli oproti akcentu na hédonické uspokojení, autonomii (Lu et Gilmour, 2004). Kvantitativní přístupy ukazují, že objektivní charakteristiky (kulturní hodnoty působící v období socializace, sociodemografický profil - příjem, status atd.) mají určitý vliv, ale vždy vysvětlují jen částečné a dle některých autorů (např. Stuzter et Frey, 2002; Martin, 2007; Lu et Gilmour, 2004; Valdmanis, 2014) relativně nízké procento celkové variability. V reakci na vzniklou neurčitost situace a závěrů makrostrukturálních přístupů se objevují časté aplikace konceptů referenční skupiny a Stoufferovy relativní deprivace, které předpokládají, že konkrétní jedinec se nesrovnává s objektivním standardem štěstí, ale svou situaci hodnotí ve vztahu k určité relevantní referenční skupině, s níž se identifikuje.

Tyto výsledky podporují oprávněnost aplikace kvalitativních metod. Pohledem sociálního konstruktivismu lze tvrdit, že fenomén štěstí a představy či významy, které se s ním pojí jsou mentálními konstrukty (Berger et Luckman, 1966 in Veenhoven, 2008). Výsledné hodnocení životní spokojenosti je chápáno jako rozdíl sociálně konstruovaného ideálního obrazu štěstí a reality žité každodennosti (Veenhoven, 2008: 2). Tento rozměr definice životní spokojenosti R. Veenhoven (2008: 4) označuje jako kognitivní, nicméně zároveň upozorňuje na afektivní dimenzi, která je bližší pohledu psychologie. Prismatem afektivní dimenze je subjektivní hodnocení štěstí dáno poměrem pozitivního negativního afektu (Diener et Suh et Oishi, 1997), což znamená, že je nutné zahrnout i řadu psychologických procesů. V rámci diplomové práce bych pracoval především s kognitivní dimenzí a pohledem sociálního konstruktivismu.

V kontextu provedené rešerše je patrné, že spektrum faktorů, jež určují pocit životní spokojenosti je velmi široké a zároveň překračuje hranice jednotlivých společenskovědních disciplín. Zároveň se ukázaly limity kvantitativních přístupů, které ale jistě mají své opodstatnění například v identifikaci či testování řady faktorů, s nimiž lze pracovat - sociodemografické charakteristiky, kulturní hodnoty, ekonomické faktory, sociální nerovnosti, kvalita institucí a možnosti participace, úroveň demokracie, podoba občanské společnosti a nespočet dalších aspektů, které zavádějí makrostrukturální přístupy).
Vzhledem k mechanismu konstrukce ideální představy šťastného života lze předpokládat, že zdrojem přejímaných představ musejí být sociálně reprodukované reprezentace štěstí. Právě analýzou těchto reprezentací by měla diplomová práce programu happiness research přispět.

Literatura příliš nehovoří přímo o diskursivních reprezentacích štěstí per se. Program happiness research studuje zejména otázky, jakým způsobem je štěstí vyhodnocováno a jak do tohoto procesu vstupují vnější sociální, ekonomické či kulturní podmínky. Nicméně lze nalézt prameny, které se vyjadřují ke konkrétním oblastem diskursivních reprezentací štěstí (např. (Galati et al, 2006), (Abela, 2006) v oblasti reklamy, (Garcia, Sikstrom, 2013) v oblasti masových médií).

Určitou paralelu lze nalézt v oblasti psychologického výzkumu, jež se věnuje vlivu tzv. lay theories of happiness (laické teorie štěstí) (viz např. (Furnham et Cheng, 2000), (Bojanowska et Zalewska, 2015) aj.) a jejich vlivu na pocit životní spokojenosti, přičemž terminologií sociologie se jedná o narativy nejrůznějších populárních představ o štěstí a stejným způsobem bych s tímto typem podkladů pracoval v diplomové práci.

Cíl diplomové práce

Diplomová práce si klade za cíl prozkoumat, jací aktéři reprezentují štěstí a co je obsahem těchto reprezentací, přičemž geograficky bude vztažena k prostředí ČR.

Předpokládaný postup zpracování

V návaznosti na výzkumnou otázku bude zkoumáno, jaké subjekty jsou zdroji reprezentací štěstí v dnešní ČR. V řešení tohoto problému bude práce postupovat v následujících krocích: (1) konceptuální analýza, (2) analýza veřejného diskursu a (3) institucionální analýza.

V rámci (1) konceptuální analýzy bude provedeno teoretické zakotvení práce v širší kategorii sociálněvědního výzkumu a zároveň bude představen metodologický aparát sloužící k řešení výzkumné otázky, přičemž předpokládaný směrem, k němuž se práce bude hlásit je již diskutovaný interdisciplinární výzkumný program happiness research. Dále bude provedeno sémantické vymezení pojmů a sjednocení terminologie pro účely práce, jelikož díky interdisciplinární povaze výzkumu štěstí se lze setkat s celou řadou konceptů, jež jsou dílčími pojmy zastřešovány, přičemž řada z těchto pojmů mají zároveň silné konotace dané jejich běžným významem (například pojem štěstí lze chápat jako jednorázovou pozitivní náhodu, nebo představu ideálního dobrého života). Hlavním cílem kroku je konceptualizovat základní proměnné a dílčí vztahy mezi nimi, což prakticky znamená vymezit, co je rozuměno reprezentací štěstí, jak je chápán vztah reprezentace a aktéra v konstrukci aktérovy představy štěstí. V oblasti konceptu reprezentace bude postupováno od počátků užívání pojmů v sociologii v díle E. Durkheima (Pickering, 2000) přes další teorie reprezentací jako například sociální reprezentace S. Moscovice (Jovchelovitch, 2007). Štěstí je chápáno jako představa ideálního šťastného života - referenční stav, vůči němuž je v kognitivní evaluaci života jedincem porovnáván aktuální stav.

Na teoretické úrovni lze považovat za reprezentaci štěstí sémantický systém, který definuje významy štěstí ve smyslu spokojeného, šťastného života a vyskytuje se kdekoliv se určití aktéři vyjadřují ke štěstí (např.
Analýza veřejného diskursu (2) slouží k mapování toho, jaké subjekty (osoby, instituce) štěstí reprezentují a co je obsahem těchto reprezentací. Zde bude nutné navrhnout takový postup, který povede k systematickému a úplnému popisu různých reprezentací štěstí. Tento moment je však v řadě bodů problematický. Například bude nutné odlišit primární a sekundární reprezentace štěstí, jelikož lze předpokládat určité prolínání a vzájemnou dynamiku, proto bude snaha definovat koncept reprezentace štěstí tak, aby jednotlivé reprezentace byli vnitřně homogenní a vnějšně heterogenní. Dalším problematickým bodem je skutečnost, že fenomén štěstí je reprezentovaný nejrůznějším způsobem (vizuální, audiovizuální, textuální, verbální a jiné formy) a komunikovaný širokým spektrem komunikačních kanálů. Některé reprezentace štěstí zase mohou být ve veřejném diskursu potlačeny. Z těchto důvodů předpokládám volbu kombinace různých metodologických nástrojů v oblasti analýzy textu, diskursu a narativu. Zajištění úplné identifikace reprezentací štěstí bude zaručeno kombinací praktického přístupu analýzy veřejného diskursu a teoretického přístupu jejich identifikace metaanalýzou akademických zdrojů.

V práci předpokládám vazbu mezi reprezentacemi štěstí, veřejným diskursem a distribucí moci ve společnosti, přičemž určité reprezentace štěstí budou konstruovány instrumentálně na základě podobných mechanismů, které Bourdieu pozoroval u konstrukce názoru veřejnosti (Bourdieu, 1979).

Jakmile bude zmapována podoba současných reprezentací štěstí ve společnosti, práce pokročí k institucionální analýze (3), která by měla podat definitivní obraz institucionální dynamiky reprezentací štěstí a jednoznačně definovat primární zdroje reprezentací štěstí na úrovni aktérů.

Pracovní hypotézy

Lze předpokládat, že z velké části budou hypotézy rozšířeny. Z dosavadních poznatků, jimiž v současné době disponuji, lze vyvodit následující pracovní hypotézy:

- V oblasti konstrukce představy štěstí aktérem (šťastného života) působí sociálně reprodukované reprezentace štěstí.
- Reprezentace štěstí působí zejména v kognitivní dimenzi vyhodnocení životní spokojenosti.
- Reprezentace štěstí ve společnosti jsou vytvářeny a reprodukovány sociálně, přičemž lze identifikovat jejich původ v podobě konkrétních institucionálních aktérů.
- Reprezentace štěstí mohou být užívány instrumentálně, aby ze strany jejich tvůrců bylo dosaženo konkrétních cílů; prostřednictvím popisu obsahu a dynamiky reprezentací štěstí tedy lze lépe pochopit širší sociální jevy jako distribuci moci ve a další (Bourdieu, 1979).

Předpokládaná struktura práce

Výsledná podoba práce se bude zcela určitě lišit od této pracovní struktury v závislosti na budoucím postupu, nicméně uvedené body jsou fundamentální pro analýzu problému a jako takové budou každopádně v určité podobě v práci reflektovány.

- Úvod
- Teoretické vymezení tématu v rámci programu happiness research
- Cíle práce
- Konceptuální analýza problematiky
- Analýza veřejného diskursu ve vztahu k fenoménu štěstí
- Institucionální analýza zdrojů reprezentací štěstí
- Využití a význam výsledků práce
- Závěr

 
Seznam dosavadně využité literatury

Abela, A. 2006. Marketing and Consumerism: A Response to O´Shaughnessy and O´Shaughnessy. European Journal of Marketing. Vol. 40.

Bojanowska, A., Zalewska, A. 2015. Lay Understanding of Happiness and the Experience of Well-Being: Are Some Conceptions of Happiness More Beneficial than Others? Journal of Happiness Studies. DOI 10.1007/s10902-015-9620-1.

Bourdieu, P. (1979) Public Opinion Does Not Exist, in A. Mattelart and S. Siegelaub (eds.) in Communication and Class Struggle. New York: International General.

Diener, E., Suh, E., Oishi, S. 1997. Recent findings on subjective well-being. Indian Journal of Clinical Psychology, 24, 25-41.

Frey, S. Bruno a Alois, Stutzer. 2002. What Can Economists Learn from Happiness Research. Journal of Economic Literature. 2002, Vol. 40.

Furnham, A., Cheng, H. 2000. Lay Theories of Happiness. Journal of Happiness Studies 1: 227–246.

Garcia D.. Sikstrom S. 2013. A Collevtive Theory of Happiness: WOrds Related to the Word "Happiness" in Swedish Online Newspaers. Cyberpsychology, Behavior, and Social Networking. Vol. 16. Number 6. DOI: 10.1089/cyber.2013.0535.

Jovchelovitch, S. (2007). Knowledge in Context: Represenattions, Community and Culture. New York: Routledge. ISBN 13: 978-0415-28734-0

Lu et Gilmour. 2004. Culture and Conceptions of Happines: Individual oriented and Social Oriented SWB. Journal of Happiness Studies 5: 269–291.

Martin, M. 2007. Paradoxes of Happiness. Journal of Happiness Studies (2008) 9:171–184. DOI 10.1007/s10902-007-9056-3.

Pickering, W. S. F. (editor) (2000). Durkheim and Representations. New York: Routledge. ISBN (Print Edition) 0-415-19090-8.

Savahl, S. et al. 2014. Discourses on Well-Being. Journal of Child Indicators Research. Springler netherlands. DOI 10.1007/s12187-014-9272-4.

Valdmanis, R. 2014. Factors Affecting Well-Being at the State Level in the United States. Journal Happiness Studies. DOI 10.1007/s10902-014-9545-0.

Veenhoven. 2008. Sociological Theories of Subjective Well-Being. Michael Eid & Randy Larsen (Eds). The Science of Subjective Well-being: A tribute to Ed Diener. Guilford Publications: New York. ISBN 978-1-59385-581-9. pp. 44-61.

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

This master thesis contributes to the happiness research program that studies happiness, subjective well-being, evaluation of life satisfaction and related phenomena. The aim of the thesis is to identify crucial representations of happiness that enter as factors in the construction of image of ideal life which is the referential point in the cognitive dimension of life satisfaction evaluation. Structurally the thesis consists of following steps: conceptual analysis of the studied phenomena, analysis of public discourse, and institutional analysis. The ultimate goal is to identify what actors represent happiness, what is the content of these representations, and how are the crucial actors representing happiness institutionally organized.