Francois Mitterand, Jacques Chirac a vichystická minulost Francie

• Název práce v češtině: Francois Mitterand, Jacques Chirac a vichystická minulost Francie
• Název v anglickém jazyce: Francois Mitterand, Jacques Chirac and France's Vichy Past
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: bakalářská práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra politologie (23-KP)
• Vedoucí / školitel: Hana Kubátová, M.A., Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 31.05.2015
• Datum zadání: 31.05.2015

Zásady pro vypracování

Jako téma své bakalářské práce jsem si vybrala porovnání postojů dvou francouzských prezidentů, Françoise Mitterranda a Jacquese Chiraca. Konkrétně se zaměřím na období, kdy se vláda Mitterranda chýlila ke konci a na scénu se začal dostávat Chirac, tedy na konec 80. a začátek 90. let 20. století. Toto časové období jsem zvolila zejména z důvodu tehdejšího vzrůstajícího zájmu o francouzskou minulost mezi francouzskými občany. Ti se dovolávali jasného postoje francouzského prezidenta k událostem, které se udály během druhé světové války ve vichystické Francii a které byly dlouhá léta vytlačovány z francouzského historie a daly tak za vznik tzv. vichystickému syndromu.

Kontext tématu
Tématem mé bakalářské práce bude promítnutí tzv. vichystického syndromu do vlády dvou francouzských prezidentů. Konkrétně se zaměřím na období konce 80. a 90. let 20. století, kdy v čele Francouzské republiky stál nejprve François Mitterrand, kterého poté vystřídal Jacques Chirac.
François Mitterrand byl francouzským prezidentem v letech 1981-1995. Jeho minulost byla velmi spjata se samotným vichystickým režimem. Mitterrand byl klasickým příkladem tzv. vichysto-résistants, tedy člověka, který byl během války nejprve stoupence maršála Pétaina a poté se s měnícím vývojem války sblížil s hnutím odporu. V době vlády Mitterranda sílily ve francouzských veřejných kruzích a médiích hlasy po vyjádření se k francouzské minulosti, židovské otázce a s tím i k samotnému vichystickému režimu. Mitterrand dlouhou dobu nechával tyto otázky nezodpovězené a zdráhal se jakéhokoli komentáře. Veřejnosti však stačila jeho gesta, jako například každoroční kladení kytice na hrob maršála Pétaina, a jejich tlak na prezidenta sílil. Mitterrand se tedy nechal slyšet „nežádejme splacení účtů po Republice! V roce 1940 byl Francouzský stát, kterému vládl vichistický režim, nebyla to Francouzská republika.“. Více se Mitterrand k vichystické historii Francie příliš nevyjadřoval a spíše ji ignoroval. Avšak legislativa v době jeho vlády kroky činila. V reakci na vlnu antisemitských útoků na židovské hřbitovy počátkem 90. letech, byl v červenci 1990 vyhlášen Gaytssův zákon, který zakazuje popírání holocaustu.
Bezprostředně po ukončení vlády Françoise Mitterranda se do čela Francie postavil Jacques Chirac, prezident, který se jako první otevřeně postavil výzvě čelící v nevyřešené otázce francouzské identity, která sžírala francouzskou veřejnost a ta se tak nemohla dále vyvíjet. 16. června 1995 se nově zvolený francouzský prezident nechal během výročí hromadného zátahu na Vél d’Hiv slyšet „nepromlčitelný dluh Francie vůči deportovaným Židům“ a zdůraznil, že „zločinnému šílenství okupace napomáhali, a každý to ví, Francouzi a francouzský stát. Francie, země osvícenství, země lidských práv, země azylu, provedla v těch dnech něco nenapravitelného“. Byl to ohromný posun oproti jeho předchůdci. Neboť Chirac se veřejně omluvil za činy spáchané samotnými Francouzi a zejména ze ně převzal zodpovědnost a odlišil se tak od většiny svých předchůdců, kteří byli toho názoru, že vichystický režim nebyl součástí historie Francouzské republiky.
Během vlády těchto dvou prezidentů na povrch opět vypluly dva důležité soudní spory týkající se zločinů spáchaných na Židech. Tyto procesy začaly již bezprostředně po konci války, ve 40. letech, avšak v 90. letech byly znovu obnoveny, aby dosáhly spravedlivého výsledku. První ze souzených, Paul Touvier, byl od roku 1943 členem Milice a podílel se na systematickém vyvražďování židovského obyvatelstva. Rozsudek si Touvier vyslechl roku 1992, kdy byl zproštěn vinny. To však vyvolalo velkou vlnu nevole u francouzské veřejnosti, proto byl proces znovu obnoven a roku 1994 byl Paul Touvier odsouzen k doživotnímu vězení. Druhý znovuobnovený proces byl s Mauricem Paponem, generálním tajemníkem a vedoucím úřadu Služby pro židovské otázky během vichystického režimu ve Francii. Papon si po zdlouhavém soudním procesu vyslechl rozsudek roku 1998, kdy byl odsouzen k deseti letům odnětí svobody za zatýkání a internování Židů. Oba tyto rozsudky měly obrovský vliv na veřejné mínění, kdy si Francouzi uvědomili, čeho jsou jako národ schopni.

Cíle
Cílem mé práce bude srovnání postojů dvou francouzských prezidentů vzhledem k válečné minulosti této země, konkrétně pak k vichystickému režimu a hrůzám, kterých se Francouzi dopustili na tamních Židech. Budu porovnávat odmítavý postoj François Mitterranda s postojem Jacquese Chiraca, který se naopak k citlivému problému francouzské historie postavil čelem.
Hlavním výzkumným cílem mé bakalářské práce bude snaha o zjištění okolností, které vedly k tomu, že ačkoli tito dva prezidenti vládli bezprostředně po sobě, jejich postoje byly zcela odlišné.
Stěžejními otázkami pro mou práci budou následující:
- Jaký vliv měl stranický původ, minulost a tehdejší situace ve Francii na formování postojů François Mitterranda a zcela odlišně zformovaný postoj Jacquese Chiraca?
- Co vedlo k tomu, že se vichystické minulost opět dostala do středu zájmu veřejnosti?
- Jaký vliv měli na francouzské vnímaní vlastní historie rozsudky vynesené v 90. letech nad Paulem Touvierem a Mauricem Paponem režimu?

Současný stav poznání
Problematice samotného vichystického syndromu, tedy francouzského neuznání své vlastní minulosti, se ve vícero dílech zabývá zejména francouzský autor Henry Rousso, který dal taktéž za vznik tomuto pojmu. Historie Francie je popsána v díle Michella Zancariniho-Fournela La France du temps présent 1945-2005. Osobou Françoise Mitterranda, zejména pak jeho minulostí se ve svém díle Verdikt nad Vichy zabývá Michael Courtis.
Výchozí teoretický rámec
Národní vědomí a uznání vlastní minulosti je pro každý národ velmi důležité zejména z důvodu možnosti jeho dalšího vývoje. Ve Francii byly bezprostředně po konci druhé světové války nejvíce slyšet ohlasy, že vichystický režim, který v zemi byl, nebyl dílem Francouzů a není tak součástí francouzské minulosti. Poprvé to vyjádřil již zmiňovaný Henry Rousso, který ve svém díle The Vichy Syndrome: History and Memory in France 1944 použil pojem vichystický syndrom pro popis situace, kdy se stát nevyrovná se svou historií a nepřijme ji jako součást své minulosti.

Metodologie
Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila komparativní analýzu. Vzhledem k tomu, že jsem si jako hlavní objekty mé práce vybrala vládu dvou francouzských prezidentů a jejich odlišný pohled na jednu konkrétní oblast, myslím si, že komparativní analýza je zde nejvhodnějším postupem.
V úvodu své práce bych ráda krátce přestavila pojem vichystického syndromu, který je klíčový pro Francii a její minulost. Vychází z neuznání vichystického režimu během druhé světové války a vytěsnění této historické etapy z dějin Francie, což má negativní dopad na národní vědomí.
Dále během popisu obou prezidentů zvolím deskriptivní metodu, přičemž se zaměřím na jejich osobnost a minulost, neboť tyto dva prvky měly zajisté velký vliv na formování jejich názorů k francouzské minulosti. Taktéž využiji deskriptivní metody pro popis tehdejší společenské situace, která se v 80. a 90. letech 20. století začala silně orientovat na otázky z doby druhé světové války, konkrétně pak samotného vichystického režimu.
Během popisu prezidentů budu také využívat komparativní metody, kdy jejich jednotlivé významné kroky budu porovnávat s obdobnými kroky toho druhého. V případě, že se během vlády, jak Mitterranda tak Chiraca objevil nějaký shodný jev, taktéž použiji metodu komparace a to porovnání jejich postojů k danému jevu.
V další fázi mé bakalářské práce se pokusím zanalyzovat dva významné soudní spory, které ačkoli započaly již bezprostředně po konci druhé světové války, konečné rozsudky byly vyneseny až v 90. letech. Zanalyzuji důvody, které vedly k tomu, že se na jejich obnovené projednávání odehrávalo v době vlády Françoise Mitterranda či Jacquese Chiraca a jaký vliv měly jejich rozsudky na francouzské národní cítění.
Závěrem zodpovím na výše uvedené otázky a shrnu výsledky mé práce.

Zdroj dat
Ve své práci budu vycházet z odborné literatury, která již byla na toto téma sepsána, dále pak z oficiálních vyjádření francouzských prezidentů, novinových článků francouzských periodik, odborných článků napsaných na téma vichystického syndromu, francouzské minulosti a taktéž těch, které se týkají vlády obou prezidentů. Ráda bych ke své práci využila studijního pobytu v rámci programu Erasmus+, kdy budu mít možnost strávit jeden semestr na Science Politiques Toulouse. Zde bych chtěla vyslechnout názory zdejších profesorů a francouzských obyvatel na období vlády Mitterranda a Chiraca a na to, jak oni tehdy vnímali znovuotevření francouzské minulosti a odlišné postoje těchto dvou prezidentů. Přímá konfrontace s lidmi, kteří přímo zažili období 80. a let 90. let ve Francii by mi také pomohla zodpovědět na otázky, jaký vliv mělo na francouzskou společnost vynesení rozsudků z 90. let.

Seznam odborné literatury

Seznam předpokládané literatury a literatury použité pro projekt

BERSTEIN, Serge; BIANCO, Jena-Louis; MILZA, Pierre. François Mitterrand, 1981-1984, les années du changement. Librairie Académique Perrin, 2001, 973 p. ISBN - 13: 978-2262017323
BOULANGER, Gerard. Maurice Papon. Un technocrate francais dans la collaboration. SEUIL, 1998, 314 p. ISBN - 13: 978-2020135177
COURTIS, Michael. Verdikt nad Vichy. BB art, 2004, 452 p. ISBN 80-7341-183-0
DELACROIX, Christian; ZANCARINI-FOURNEL, Michell. La France du temps présent, 1945-2005. Belin, 2010, 653 p. ISBN 2701133866
ROUSSO, Henry. The Vichy Syndrome: History and Memory in France since 1944. Harvard University Press, 1994, 400 p. ISBN – 13: 978-0674935396
ROUSSO, Henry. La derniere catastrophe: L’historie, le présent, le contemporain. Gallimard, 2012, 352 p. ISBN – 13: 978-2070759729
ROUSSO, Henry. Vichy: L’événement, la mémoire, l’historie. Gallimard, 2001, 746 p. ISBN 2070417492

Předběžná náplň práce

Osnova
1. Úvod
2. Teorie
3. Metodologie
4. François Mitterrand nebude splácet účty
4. 1. Osobnost, minulost a vláda
4. 2. Postoj k Vichystické minulosti
5. Jacques Chirac a jeho omluva
5. 1. Osobnost, minulost a vláda
5. 2. Postoj k Vichystické minulosti
6. Soudní procesy a jejich vliv na francouzské národní myšlení
6. 1. Soudní proces s Paulem Touvierem a Mauricem Paponem
6. 2. Co na to veřejnost?
7. Závěr
8. Seznam literatury
9. Seznam příloh
10. Přílohy