Výběr vzdělávacího zařízení z pohledu rodičů dětí docházejících do lesních školek

• Název práce v češtině: Výběr vzdělávacího zařízení z pohledu rodičů dětí docházejících do lesních školek
• Název v anglickém jazyce: School choices by parents of children visiting forest kindergardens
• Klíčová slova: Předškolní vzdělávání, vzdělávací instituce, celoživotní vzdělávání, rodič jako aktér vzdělávací politiky, mateřská škola, lesní školka
• Klíčová slova anglicky: Preschool education, educational institution, lifelong learning, parent as aneducational policy actor, preschool, forest kindergarden
• Akademický rok vypsání: 2014/2015
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra veřejné a sociální politiky (23-KVSP)
• Vedoucí / školitel: Mgr. Magdalena Mouralová, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 03.02.2015
• Datum zadání: 03.02.2015
• Datum a čas obhajoby: 02.02.2016 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice
• Datum odevzdání elektronické podoby: 04.01.2016
• Datum proběhlé obhajoby: 02.02.2016
• Oponenti: Mgr. Eva Hejzlarová, Ph.D.

Seznam odborné literatury

Beníšková, T. První třídou bez pláče. Praha: Grada, 2007.

Berlinski, Galiani, Gertler No. 838: The Effect of Pre-Primary Education on Primary School Performance, 2006

Commission Recommendation 2013 for Czech Republic. Doporučení komise Evropského parlamentu Kvalita předškolního vzdělávání a péče, 2013. Dostupné z URL:http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/nd/csr2013_czech_en.pdf

Eger, L. Řízení školy při zavádění školního vzdělávacího programu. Plzeň: Fraus, 2006.

Fotr, J. Pasti rozhodovacích procesů. Moderní řízení, 2000, roč. 35, č. 11, s. 60-63.

Haefner, P. 2002: Natur- und Waldkindergärten in Deutschland - eine Alternative zum Regelkindergarten in der vorschulischen Erziehung. Fakultät für Verhaltens - und empirische Kulturwissenschaften Universität Heidelberg. (disertační práce, dostupné na http://archiv.ub.uni-heidelberg.de/volltextserver/volltexte/2003/3135/pdf/Doktorarbeit_Peter_Haefner.pdf)

Heckman, J. J. Nedatováno. The Case for Investing in Disadvantaged Young Children. Dostupné z www: http://www.heckmanequation.org/content/resource/case-investing-disadvantaged-young-children [cit. 2013-08-28]

Kropáčková, J. Budeme mít prvňáčka. Praha: Portál, 2008.

Kapuciánová, M. Lesní mateřské školy : magisterská
práce. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2010.

Krylová, V. Motivace matek k umístění dítěte do lesní mateřské školy : bakalářská práce. Brno : Masarykova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, 2012.

Labusová, E.: Venku za každého počasí, Aperio, .3, ro. 2006, Praha : Aperio -
Spolenost pro zdravé rodiovství, ISSN: 1214-7389.

Loudová, B. 2012. Předškolní výchova ve struktuře evropských vzdělávacích systémů na příkladu německy mluvících zemí. Orbis schode, roč. 6, č. 1. s. 69 – 80

Máchalová, H. Biotop lesa a jeho využití v mateřské škole : bakalářská práce. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, 2012.

MPSV. 2008. Národní koncepce podpory rodiny s dětmi. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné z www: http://dataplan.info/img_upload/7bdb1584e3b8a53d337518d988763f8d/narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf [cit. 2015-01-25]

MŠMT. 2001. Národního program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z www: http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-formuje-vladni-strategii-v-oblasti-vzdelavani-strategie-odrazi-celospolecenske-zajmy-a-dava-konkretni-podnety-k-praci-skol [cit. 2015-01-27]

MŠMT. 2005. Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky, Praha : Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Dostupné z www: http://aplikace.msmt.cz/pdf/JTDlouhodobyzamer05_appx.pdf [cit. 2015-01-15]

Nölke, M. Jak činit správná a rychlá rozhodnutí. Praha: Grada, 2003.

Pol, M. Škola v proměnách. Brno: Masarykova univerzita, 2007.

Průcha, J. Walterová, E., Mareš, J. Pedagogický slovník, 3., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Portál, 2003.

Rabušicová, M. K sociologii výchovy, vzdělání a školy. Brno: Masarykova univerzita, 1991.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Dostupné z:
<http://www.rvp.cz/sekce/58>.

Robbins, S. Rozhodni a panuj!. Praha: Management Press, 2006.

Rýdl, K. Vybíráme školu pro svoje dítě. Praha: Grada, 1993.

Schweinhart, Montie, Xiang, Barnett, Bellfield, Nores “Lifetime effects: the High/Scope Perry Preschool study through age 40 Foundation, 2015

Skořepa, M. Rozhodování jednotlivce – teorie a skutečnost: obecná část. Praha: Karolinum, 2005.

Světlík, J. Marketing školy. Zlín: EKKA, 1996.

Školský zákon č. 561/2004 [online]. Dostupné z:
<http://www.msmt.cz/dokumenty/uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb>.

UNESCO. 2012. International Standard Classification of Education – ISCED 2011. United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO Institute for Statistics. Dostupné z www: http://www.uis.unesco.org/Education/Documents/isced-2011-en.pdf [cit. 2015-01-08]

Ústav pro informace ve vzdělávání. [online]. Dostupné z:
<http://www.uiv.cz/rubrika/98>.

Vitvarová - Vránková, K: Mateská škola jinak, Respekt, 19. 10. 2008, Praha:Respekt Publishing a.s. ISSN: 0862-6545 Dostupný z http://respekt.ihned.cz/c1-36372670-
materska-skolka-jinak.

Veselý, A. 2004. Společnost vědění jako teoretický koncept. Sociologický časopis, roč. 40 : č. 4, s. 433 – 44

Vošahlíková, Tereza. Role předškolního vzdělávání ve výchově k udržitelnému rozvoji. In: kol. Člověk + příroda = udržitelnost? : Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti. Praha: Zelený kruh, 2009.

VÚP. 2006. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. vydání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický. 48 s. Dostupné z www: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVP_PV-2004.pdf [cit. 2015-01-10]

VÚP. 2009. Informace o výsledcích diskuse k eventuelnímu zavedení povinného předškolního vzdělávání. Smolíková, 21.12.2009. Výzkumný ústav pedagogický. Dostupné z www: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2010/01/Diskuse-k-povinn%C3%A9mu-VP-na-web.pdf [cit. 2015-01-15].

VÚPSV. 2006. Síť zařízení denní péče o děti předškolního věku v ČR. Kuchařová, V.; Svobodová, K. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Dostupné z www: v http://praha.vupsv.cz/fulltext/vz_225.pdf [cit. 2015-01-25]

VÚPSV. 2009. Péče o děti předškolního a raného školního věku. Kuchařová, V. a kol. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Dostupné z www: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_299.pdf [cit. 2015-01-25]

Zákon č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 422/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 198/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Předběžná náplň práce

ÚVOD:

Vzdělávání dětí v raném věku je velice důležité a dle dostupných výzkumů nejvíce ovlivňuje budoucí život jedince. Kvalita poskytnuté edukace a rozvoje dítěte v prvních rocích života se přitom nevztahuje pouze k budoucí vzdělávací dráze či následnému profesnímu uplatnění, ale souvisí s kvalitou života vůbec (Schweinhart, Montie, Xiang, Barnett, Bellfield, Nores 2005). “Položí-li se pevné základy vzdělávání v raném dětství, další učení, které pak s vysokou pravděpodobností bude pokračovat po celý život, je účinnější. Dobré základy také snižují riziko předčasného ukončení školní docházky, zvyšují vyrovnanost výsledků vzdělávání, snižují náklady, které nese společnost v souvislosti s promarněním talentů a omezují veřejné výdaje na sociální, zdravotní, a dokonce i soudní systém.“ (COM 2011 : 66).
Ve své magisterské práci bych proto ráda věnovala pozornost rozhodovacímu procesu rodičů při volbě typu vzdělávacího zařízení pro své dítě. Snahou bude identifikovat faktory/ kritéria, které ovlivnily výběr mateřské školy a následně zohlednění volby školy základní.
Zkoumanou problematikou této práce tedy je samotný přechod mezi vzdělávacími institucemi v raném věku dítěte, a to sice ze školy mateřské na školu základní, přitom pozornost věnuji kritériím volby ZŠ rodiči, kteří své dítě v předškolním věku umístily do mateřské školy s alternativním vzdělávacím programem (konkrétně tzv. lesní školky/klubu resp. lesní třídy). Konkrétně přechod dětí z lesních školek do vzdělávacích zařízení s běžným výukovým programem a jejich následná adaptace na prostředí a podmínky značně odlišné vzbuzují mnohdy skepsi. Od expertů z oboru mající zkušenosti s takovýmto přestupem mezi zařízeními ovšem zaznívá, že bezproblémový přechod a adaptace v jiných systémech je možný. Tereza Valkounová předsedkyně Asociace lesních MŠ tvrzení opodstatňuje tím, že programy se liší ovšem potřeby dětí v jednotlivých vývojových fázích také a tedy volný pohyb, objevování a přetváření okolí v ranných fázích života je v období sedmi let dítěte zpravidla překlenuto a dítě samo vyžaduje jiný způsob práce a má jiné potřeby. (Valkounová : 2014). A samotný vstup do školy je odborníky obecně spatřován jako významná změna pro všechny děti nastupující do školních lavic. „Je ale pravda, že rodiče, kteří si vybrali lesní školky, stejně pečlivě vybírají i školy. A pokud nenajdou ideální, což se může stát, tak je zakládají“ (Valkounová : 2014).
Optikou z které k problematice přistupuji je analyzovat rozhodovací proces rodičů v českém vzdělávacím systému, který od 90. let umožňuje zákonným zástupcům budoucích školáků volit typ vzdělávacího zařízení dle jejich kritérií a preferencí. Cílem práce je pak poskytnout odpověď na otázku týkající se postoje rodičů k aktivnímu občanství, kdy jsou oprávněni nejen k volbám v rámci systému, ale i k následnému přímému či nepřímému ovlivňování vzdělávacího procesu svých dětí právě skrze své postoje a chování. Záměrem je současně analyzovat míru flexibility vzdělávacích zařízení odpovídat na požadavky a preference rodičů-občanů a klientů škol. Přínos studované problematiky vidím i ve skutečnosti nabídnout politickým lídrům a tvůrcům veřejné politiky vysvětlení, čemu skutečně potenciální voliči přikládají důležitost a která témata mohou přitáhnout pozornost možných podporovatelů. Neboť nesprávné pochopení jevů ve společnosti může vést k mylným politickým interpretacím. Já bych proto ráda nabídla odpověď na fenomén početního nárustu lesních klubů a mateřských škol v ČR předložením konkrétních intencí, které tento jev způsobují.

VYMEZENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU:

Tato práce bude vycházet z ideje společnosti vědění tak, jak ji chápe a vysvětluje např. Veselý (2004), který uvádí: „Zatímco základními konstitutivními prvky moderní společnosti byl fyzický kapitál, množství lidské práce a průmysl […], v současné době jsme svědky transformace ke společnosti, ve které se klíčovým faktorem produkce stává vědění“ (2004: 434).
Pozornost své studie přitom věnuji nejprve předškolnímu, respektive preprimárnímu, vzdělávání dětí ve věku 3 až 6 let dle klasifikace UNESCO (UNESCO 2012: 25 – 29), které třídí vzdělání dle věku edukované osoby na několik stupňů. Pro účely této práce budu pracovat se stupněm ISCED 0 – který je dále dělen na dva druhy dle věku dětí:
* Vzdělávací rozvoj v raném dětství, které je určeno dětem od narození do 2 let.
* Preprimární vzdělávání, jehož cílovou skupinou jsou děti od 3 let až do doby, kdy nastupují do vzdělávání primárního (stupeň ISCED 1), které je zaměřeno na získávání základních dovedností v čtení, psaní a matematice. Konec stupně 0 se tak obvykle pohybuje kolem 6 let věku dítěte.
Jak jsem již zmínila, pozornost této práce bude zaměřena právě na vzdělávání dětí ve věku kolem šesti let, kdy zpravidla završují docházku do předškolních vzdělávacích zařízeních a připravují se na vstup do prvních tříd základních škol. Loudová Stralczynská (2012) uvádí, že vzdělávání v raném dětství obvykle nebývá ani považováno za součást vzdělávacích systémů, ovšem preprimární výchova už zpravidla ano – na základě tohoto tvrzení tak může být tato práce řazena do sektoru vzdělávací politiky. Předškolní/preprimární vzdělávání je v České republice koncipováno jako nepovinné (ač současný politický diskurz se zabývá otázkou povinné předškolní přípravy v posledním roce před samotným nástupem na základní stupeň škol).
Do roku 1990 bylo vzdělávání v České republice zcela centralizované. Mezi strategické dokumenty, které se pak od devadesátých let nejuceleněji zabývají oblastí vzdělávání patří Národní program rozvoje vzdělávání České republiky – Bílá kniha a na ni navazující Dlouhodobé záměry vzdělávání. Školský zákon (č. 561/2004 Sb.), pak představuje právní dokument který je zřejmě nejdůležitější v oblasti školství.
Předškolní vzdělávání v České republice je vymezeno školským zákonem (č. 561/2004 Sb.), který ve své druhé části (§33 až §35) předkládá cíle, mimo jiné definované jako tvorbu základních předpokladů pro pokračování ve vzdělávání a jako nástroj umožňující vyrovnávat se s nerovnostmi vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání. Zároveň předkládá podmínky jeho organizace.
V současnosti je volba předškolního zařízení na rodičích a je dobrovolná. Vzdělávání v zařízení je přednostně učeno dětem ve věku od tří do šesti let a nevzniká na něj právní nárok, v případě volných kapacit lze umístit i děti mladšího věku ovšem děti starší jsou upřednostněny. Zákonní zástupci dítěte mohou přitom podat přihlášku do více zařízení. Postup pro zápis do mateřské školy spočívá v předložení vyplněné přihlášky, evidenčního a rodného listu dítěte a dále průkazu totožnosti zákonného zástupce. Rozhodnutí o přijetí dítěte vydává ředitel zařízení a v případě přijetí dítěte jsou rodiče/zákonní zástupci dítěte povinni potvrdit svůj zájem o zápis do vybraného zařízení. V případě, že tak neučiní ve stanovené lhůtě, zařízení podstupuje vzniklé volné místo dalším žadatelům.
Zápis do prvních tříd základních škol probíhá obdobným způsobem a dle současných legislativních opatření je rodičům ukládána povinnost zapsat své dítě ke školní docházce do vybraného vzdělávacího zařízení ke dni, kdy dítě (dle platného znění Školského zákona § 36 odst. 3) dosáhne věku šesti let, pokud mu není umožněn odklad. Odklad dle § 37 školského zákona č. 561/2004 Sb. uděluje dítěti na základě písemné žádosti rodičů a doloženým doporučujícím posouzením školského poradenského zařízení, nebo odborného lékaře, ředitel základní školy. Odklad školní zralosti je však nutné doložit posudky a vyjádřením specialistů a nástup do vzdělávacího zařízení lze odložit maximálně do věku osmi let.
Naopak je umožněno nastoupit povinnou školní docházku i před dovršením šesti let dítěte avšak na písemnou žádost rodičů a s připojeným doporučením pedagogicko psychologického pracoviště. Pakliže se jedná o dobrovolný zápis nadaných dětí, které budou do konce kalendářního roku pětileté, je nutný nejen posudek pedagogicko psychologického pracoviště ale i doporučení odborného lékaře.


„Předškolní vzdělávání není povinné, ale pro budoucí vzdělávání má pobyt v zařízení zpravidla pozitivní význam. V dnešní době pak máme celou škálu možností předškolního vzdělávání pro děti. Mezi jednotlivými mateřskými školami jsou rozdíly a rodiče mají větší možnost zvolit si zařízení dle svých potřeb a požadavků“ (Krylová : 2012, 15). A ačkoli předškolní vzdělávání není povinné „...pro budoucí vzdělávání má pobyt v zařízení zpravidla pozitivní význam. V dnešní době pak máme celou škálu možností předškolního vzdělávání pro děti. Mezi jednotlivými mateřskými školami jsou rozdíly a rodiče mají větší možnost zvolit si zařízení dle svých potřeb a požadavků.“ (Bílá kniha, s.45). V ČR rodiče mohou volit jak z veřejných vzdělávacích zařízeních, tak těch soukromých. Zároveň je umožněno volit mezi různými vzdělávacími programy a přístupy, která jednotlivá zařízení nabízejí.
Aktuální výklad legislativy ovšem lesní mateřské školky nerozpoznává jako alternativní formu školy mateřské a vyvolává tak stále vášnivé diskuse mezi zainteresovanými subjekty, kterých se dotýká. Problém tkví v přijetí návrhu zákona z roku 2014, předkládaného Ministerstvem práce a sociálních věcí, kdy lesním školkám nebylo umožněno registrovat se co by školská zařízení do rejstříku škol. A ačkoli v předchozích letech byl dva roky prováděn monitoring těchto zařízení Ministerstvem školství a mládeže a tělovýchovy a výsledná evaluace hodnotila lesní školky jako zařízení plně kompatibilní splňovat vzdělávací potřeby dětí, narazilo se v oblasti hygienických požadavků stanovených Ministerstvem zdravotnictví. Touto skutečností – tedy přijetím zákona i přes jeho kritizovanou nepropracovanost (Valkounová : 2014) - byl vzdělávací systém ochuzen o alternativy předškolní výchovy neboť lesní mateřské školy respektive tedy lesní kluby mohou být provozovány jen co by „dětské skupiny“.

Samotný výběr zařízení může nejistým rodičům usnadňovat samotné místo jejich trvalého bydliště, které zajišťuje přijetí dítěte v zařízení příslušného spádového obvodu.
Dle dostupných zdrojů dat () je právě lokalita školy a její spádovost stále pro většinu rodičů rozhodující a asi 70% rodičů zapíše své dítě právě v této škole. (Provedený předvýzkum mi tato data plnně potvrdil neboť lokalita zařízení ať již předškolního či školního se jeví jako rozhodující faktor). Na problematiku spádovosti se dá tak nazírat jako na nástroj, který usnadňuje rodičům proces výběru zařízení neboť ke každé adrese existuje školské zařízení, které je povinno přednostně dítě umístit. Na straně druhé si něktěří rodiče stěžují na vznikající diskriminaci, kdy například jejich dítě nemůže být s ohledem na příslušnost k jinému spádovému obvodu upřednostněno při zápise na preferovanější škole, která může představovat atraktivnější volbu skýtající lepší renomé školy, pestřejší vzdělávací program, menší míru šikany, kvalifikovanější pedagogický sbor, širší nabídku zájmových volnočasových aktivit etc.
Samotná logika vzniku institutu „spádových obvodů“ je pak předejití infrastrukturních kolapsů či vzniku sociálně vyloučených lokalit.

České školství je poměrně specifické právě oddělením preprimárního a primárního vzdělávání, které probíhá pod různými institucemi. Naopak v porovnání zejména se západními zeměmi EU, kde je již předškolní příprava obvykle vklíněna do systému primární edukace žáků a samotný přechod z jednoho stupně vzdělávání k dalšímu je tedy zjednodušený a méně stresující jak pro dítě tak i rodiče. I proto je jistě důležité věnovat pozornost výběru školských zařízeních v ČR, které se v mnohém odlišují od zahraničních systémů a není tedy relevantní obracet se na výstupy z šetřeních, která probíhala na úrovních jiných států neboť v našich podmínkách jde o zcela zásadní rozhodnutí, které startuje budoucí vzdělávací dráhu dítěte. Dalším z důvodů proč se zaměřit na výběr škol v raném věku dětí je i skutečnost, že je poměrně dobře popsána strategie voleb při přestupu ze základních či středních škol na stupeň vyšší (), ovšem jen malá pozornost je věnována důležitosti výběru školských zařízeních v ranném věku dětí, ve věku který je klíčový v nastartování nejen úspěšného vzdělávacího procesu ale i období, které šířeji ovlivňuje život jedince ().

Pro účely této práce budu pracovat s pojmem alternativního předškolního vzdělávání – konkrétně pak tzv. Lesní školky. S ohledem na stávající výše zmíněná legislativní opatření v České republice, která neumožňují zřizovat tato zařízení určená dětem předškolního mladšího věku (ISCED 0) jako veřejné, budeme pod tímto označením rozumět soukromá předškolní zařízení, která se hlásí k vzdělávání dětí v přírodním/venkovním prostředí sledující filosofii environmentální výchovy a ekopsychologie. Přestože zatím není možné provozovat veřejné lesní MŠ, dá se do budoucna očekávat rozvoj těchto zařízení (viz současné trendy či zkušenosti ze zahraničí) některé z důvodů vedoucího k potenciálnímu rozvoji lesních mateřských škol uvádí např. Tereza Vošahlíková (2009) “Do budoucna by se mohlo jednat o způsob, jak přirozeně řešit několik současných problémů předškolní výchovy – nedostatečné kapacity mateřských škol ve velkých městech, problematický kontakt dětí s přírodou a také rostoucí zdravotní problémy dětí související zejména s životem ve znečištěném životním prostředí města”.
Vznik myšlenky lesních školek se datuje do padesátých let (Haefner 2002), kdy v Dánsku matka čtyř dětí svébytně reagovala na nedostatečnou kapacitu předškolních zařízení v dané lokalitě a děti své a později i děti ze sousedství se rozhodla přirozeně rozvíjet na denních procházkách v přírodě (Vošahlíková 2009). Tento koncept se začal následně rychle Dánskem šířit a nyní zde nalezneme mnoho státem zaštítěných lesních školek. V roce 1954 pak bylo založeno první občanské sdružení prosazující myšlenku výchovy dětí v přírodě (Haefner 2002). Odtud si pak také svou přímou zkušenost s provozem lesních školek v Dánsku přenesly a aplikovaly Kerstin Jebsen a Petra Jaeger v německém Freiburgu (Haefner 2002) a stejně tak jako v Dánsku i v Německu, kdy byla idea silně podpořena nejen ze strany poptávajících rodičů, ale i ze strany státu, který tuto formu edukace plně uznává, a tudíž i finančně podporuje. Tato zařízení tak nemusí vznikat soukromě a jsou běžně dostupná všem skupinám obyvatelstva. Zájem a popularitu dokládá i fakt, že ani ne v období prvních deseti let od představení vzdělávacího konceptu vzniklo v Německu více než tisíc těchto zařízení a jejich počet stále stoupá. Lesní školky však můžeme nalézt i ve Velké Británii, Švédsku, Švýcarsku, USA, ale i Japonsku.
Na našem území se první zmínka o lesních školkách objevila publikací abstraktu Evy Labusové „Venku za každého počasí“ a později prostřednictvím článku Karoliny Vitvarové v Respektu . Takovéto zařízení pak prvně vzniklo na Liberecku, a sice obdobně jako v Dánsku, kdy zakladatelka klubu reagovala na nemožnost umístit své děti do běžných typů školek v dané lokalitě.
Další zařízení vzniklé v Toulcově dvoře bylo dva roky (2010-2012) monitorováno ministerstvem školství, které následně ve své shrnující zprávě evalující provoz takovéhoto zařízení hodnotí de facto velmi kladně v mnohých oblastech (všímá si nižší nemocnosti dětí, velmi dobrého rozvoje hrubé motoriky či nízkých provozních nákladů zařízení) mezi zásadní úskalí bránící finálnímu rozpoznání těchto zařízení jako plně kompetentních státem podporovaných školských zařízeních bylo identifikováno obtížné zvládnutí hygienických norem.
Kvalita předškolních zařízení je přitom klíčová. Odhlédneme-li od aspektů jako jsou hygienické normy jde zejména o úroveň, kvalitu a povahu poskytovaných vzdělávacích služeb, aby bylo dítě efektivně rozvíjeno neboť jak například dokládá studie Evropského parlamentu Kvalita předškolního vzdělávání a péče (2013) „Kvalita života dětí před zahájením povinné školní docházky má podstatný vliv na to, jakými typy žáků budou. Kvalita vzdělávání v členských státech EU je zásadní pro rozvoj hospodářské konkurenceschopnosti EU a školy pracují s dětmi, které do nich přicházejí. Evropská komise také považuje předškolní vzdělávání a péči za nezbytný základ úspěšného celoživotního učení, sociální integrace, osobního rozvoje a budoucí zaměstnatelnosti “
Je proto jistě vhodné věnovat právě výběru té „správné“ školky/školy pro své dítě co největší pozornost.
Evropská komise například publikovala studii Kvalitní systém předškolního vzdělávání a péče: nejlepší start do života pro všechny naše děti (COM 2011 : 66), kdy uvádí „Budoucnost Evropy závisí na inteligentním, udržitelném a inklusivním růstu, jehož lze dosáhnout především zlepšením kvality a účinnosti vzdělávacích systémů v celé Evropě.“

Rodič/ zákonný zástupce dítěte bude v rámci této práce nazírán optikou jakožto veřejně politický aktér, mající nejen svá práva a povinnosti vyplývající z opatrovnictví dítěte, ale má i možnost spoluutvářet a měnit vzdělávací politiku.
Současná legislativní ustanovení opravňují rodiče svobodně volit typ i lokaci vzdělávacího zařízení, dle jejich osobních preferencí, filosofického smýšlení, postojů a hodnot. Pro rodiče bez zvláštních preferencí či rodičů nejistých jakým způsobem a kam své dítě zapsat je garantováno místo v tzv. spádových obvodech a to zejména v rámci primárního stupně vzdělávání (základní školy) neboť na místo v předškolním zařízení nevzniká právní nárok, takové vzdělávání je legislativně opatřené stále jen jako doporučené a dobrovolné. Místa mateřských škol však přednostně obsazují právě děti starší, chystající se k zápisu do povinné školní docházky. „Právo na předškolní vzdělávání mají pouze děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. V případě, že je nelze z kapacitních důvodů přijmout, má obec, ve které má dítě místo trvalého pobytu, povinnost zajistit mu místo v jiné mateřské škole.“ (MŠMT 2015). Výběrovým kritériem ředitelů je pak nejen trvalé bydliště dětí (které tedy adresně náleží ke konkrétnímu vzdělávacímu zařízení a jsou tak upřednostněni před žadateli jiných obvodů), ale i datum jejich narození, samotné podmínky zápisu a faktory, ke kterým se přihlíží jsou stanoveny ředitelem zažízení např. přihlížení ke skutečnosti, že v konkrétním zařízení je již zapsán sourozenec. „Bez úplaty je poskytováno vzdělávání dětí v mateřských školám zřizovaných státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, které navštěvují poslední ročník mateřské školy (tj. dětem, které v daném školním roce dovrší věku šesti let nebo jim byl udělen odklad školní docházky) po dobu nejvýše 12 měsíců. U dětí s uděleným odkladem je nutné sledovat, zda se již vzdělávaly a po dobu kolika měsíců.“ (MŠMT 2015).

CÍLE:

• Dle jakých klíčových kritérií vybírají rodiče dětí z alternativních školek ZŠ?
• Vytváří rodiče dětí z LMŠ strategie usnadňující přestup dětí na ZŠ?
• Pozorují pedagogové rozdíly v adaptaci dětí z LMŠ při přestupu ZŠ oproti dětem přicházejícím z veřejných MŠ?

VÝZKUMNÉ OTÁZKY:

•Pozorují pedagogové prvních tříd jisté rozdíly mezi dětmi z odlišných typů zařízení předškolní výchovy? V jejich schopnostech, dovednostech, zralosti a sociálních kompetencích?
•Jak se děti přicházející z alternativních školek adaptují v klasickém školním systému?
•Obávají se rodiče přechodu z alternativní mateřské školy na základní školu se standardním vzdělávacím programem?
•Připravují se nějakým způsobem na přechod z mateřské školy na základní školu a případně jaké strategie usnadňující dítěti nástup do jiného typu zařízení volí?
•Existují mezi rodiči dětí navštěvující MŠ s alternativními vzdělávacími programy obavy z nástupu dítěte do první třídy a jeho většího stresového zatížení z důvodu odlišnosti vzdělávacích programů a přístupů jednotlivých zařízení?
•Shledávají pedagogové prvních tříd jistá úskalí a obtížnosti přechodu na ZŠ dětí z alternativních školek oproti dětem absolvujících předškolní přípravu v běžných MŠ?
•Jaké jsou z pohledu rodičů nejdůležitější faktory ovlivňující výběr ZŠ?
•Kterých informačních zdrojů/kanálů rodiče využívaly při rozhodování do kterého zařízení své dítě zapíší?
•Jak se liší hodnotové preference rodičů při výběru školy mateřské a základní?
•Jsou kritéria volby a nároky na školu stejná při volbě MŠ i ZŠ?
•Jak se zařadili děti přicházející do první třídy z alternativní školky do kolektivu dětí, kteří se mnohdy již znaly ze spádové MŠ?
•Jaké důvody vedly rodiče k výběru alternativní MŠ?



PŘEDPOKLÁDANÁ STRUKTURA PRÁCE:

1. Úvod
2. Teoretická východiska
3. Metody
4. Deskriptivní část
5. Analýza
6. Závěry


METODIKA:

Pracovat budu jak s primárními, tak sekundárními daty. Výzkumné šetření provedu kvalitativní metodologií. Zvoleným metodickým rámcem je tzv. „výzkumná“ analýza aktéra (Veselý, Nekola : 2007), která nám umožní lépe pochopit a vysvětlit chování a jednání aktérů-rodičů volících pro své děti alternativní formy edukace. Aktéry (ang. Stakeholders, Actors), na které se v rozmezí této práce zaměřím a které budu dále podrobovat zkoumání, budou tedy rodiče dětí navštěvující lesní kluby či rodiče, kteří z těchto alternativních zařízení již své děti umístily do prvních tříd základních škol. Výběr respondentů bude proveden účelově na základě oslovení náhodně vybraných lesních školek s žádostí o spolupráci v navazování kontaktů s rodiči, za účelem získání jejich souhlasu s účastí v šetření pro potřeby mé diplomové práce. V rámci sběru dat využiji metody řízených polostrukturovaných rozhovorů vedených s rodiči, pedagogy lesních tříd I pedagogy žáků prvních tříd ZŠ. Pořízené rozhovory budou nahrávány, přepisovány, kódovány, analyzovány a interpretovány.

V rámci předvýzkumu jsem po dobu půl roku pravidelně (zpravdila dvakrát týdně) docházela do dvou lesních mateřských škol na stáž a pracovala co by průvodce . Jedním zařízením byla Lesní mateřská škola Lesníček v Toulcově Dvoře, která je vůbec zakladatelem lesních klubů. Od roku 2003 se zde uskutečňovaly předpřípravné fáze samotného založení lesní školky a byly zde zváni zahraniční učitelé se zkušenostmi z provozu LMŠ ale i zástupci státní správy. Po dobu dvou let zde také probíhalo testování provozu pod dohledem Magistrátu hlavního města Praha, kdy výsledná evaluace celého systému byla velice pozitivní ovšem z hygienických důvodů nebyl zařízení umožněn zápis do rejstříku mateřských škol, který by opravňoval k financování státem. Zároveň tak LMŠ nefigurují v síti předškolních zařízeních spádových obvodů jednotlivých správních jednotek. Do dnes jsou tedy lesní kluby provozovány bez veřejných dotací a spadají tak k alternativnějším variantám vzdělávání dětí. Dalšími navštěvovanými zařízeními byly lesní klub Stromeček v Měšicích a lesní klub Jelínek v Kunštátě. Poznání terénu z více úhlů pohledu, v různých lokalitách a v odlišných zařízeních a pozorování problematiky v praxi mi umožnilo lépe konstruovat výzkumné otázky a využít nástrojů sběru dat takovým způsobem, aby získaná data byla více validní. Jako další přínos mého pravidelného působení v jednotlivých zařízeních vidím postupné bližší navázání kontaktu s rodiči, kteří se následně při nahrávání rozhovorů cítily méně nejistě či obezřetně a byly ochotni hovořit otevřeně a bez zábran.
V rámci sběru dat, kdy byly oslovováni rodiče dětí z LMŠ (se zkušeností s volbou základní školy i rodiče, které finální výběr teprve čekal)a pedagogové/ průvodci LMŠ, byly osloveni I tři zákonní zástupci, kteří dítě nezapsaly do LMŠ ale MŠ veřejné. Tito respondenti v mém výzkumném vzorku představovaly tzv. “bílé vrány” () a účelem jejich zařazení do výzkumu bylo ujištění, že studovaná problematika výběru základních škol z pohledu rodičů dětí navštěvujícíh LMŠ se liší resp. je specifická. Předpoklad o odlišných hodnotových preferencích v rámci výběru škol potvrzují I výroky expertů v oblasti vzdělávání. “Je (...) pravda, že rodiče dětí, kteří si vybrali lesní školky, stejně pečlivě vybírají I školy. A pokud nenajdou ideální, což se může stát, tak je zakládají. Takže v Česku vznikají komunitní školy nebo skupinky doma vzdělávajících rodičů.” (Valkounová : 2014, 8) “rodiče (…) rozhodně více přemýšlejí o výběru – jsou I mnohem ochotnější aktivně přispět k tomu, aby vznikaly nové možnosti, pokud v jejich dosahu není z čeho vybírat.” (Hrázská : 2014, 13).

Kromě samotného nahrávání rozhovorů, byly rodičům dětí navštěvujících lesní kluby distribuovány I dotazníky. Důvodem, bylo obtížné nalezení vhodného termínu k rozhovoru a zároveň přáním rodičů se na výzkumu podílet. V rámci této skutečnosti tak byl sestrojen dotazník s otevřenými otázkami, který obsahem pokrýval samotný scénář rozhovoru.

Existuje řada výzkumů a akademických textů pojednávajících o problematice výběru školy (...), avšak většina prací přichází od anglo-amerických autorů a studovaná problematika je zpravidla zaměřena na rodiče obecně a neodlišuje se, jaký typ předškolního vzdělávacího zařízení navštěvovalo dítě v ranném věku. Vzniká zde tedy mezera ve zjištěních, které by nám poskytly odpovědi na otázky týkající se souvislostí mezi výběrem předškolního zařízení a později školou zajišťující primární vzdělání žáků. Odpověď na otázku, zda a jak samotný výběr již zcela prvního vzdělávacího zařízení, kde je dítě zapsáno v raném věku, predominuje strategie volby další školy, bych ráda nabídla ve své práci. Pozornost přitom věnuji konkrétně rodičům dětí, které navštěvují či navštěvovaly lesní kluby. Cílem výzkumu je pak saturování otázek týkajících se preferencí těchto rodičů při výběru vzdělávacích zařízeních pro své potomky. Důvodem k užší specifikaci rodičů, kteří vybírají základní školu dítěti navštěvující alternativní formu vzdělávání je i vysvětlení jevu, který v České republice zaznamenáváme v posledních letech a sice nárůstu počtu vzdělávacích zařízení nabízejících alternativní vzdělávací program. „Alternativní školy přibývají každým rokem. V tuto chvíli zažívají největší boom Montessori školy a tzv. Sdružené školy, což jsou skupiny dětí zapsaných v domácím vzdělávání, které se učí společně, často na principech svobodné školy, lesních školek, unschoolingu nebo intuitivní pedagogiky. Leckdy jde o iniciativy, které by do budoucna zřídily nestátní školu, a formu společného vzdělávání domácích školáků volí, protože je legislativně dostupnější. Počet alternativních škol se zřejmě v tuto chvíli blíží 150, skupiny domácích školáků přibývají po desítkách ročně.“ (Hrázská : 2014, 13) Důležitost nabídnout vysvětlení veřejné politice proč a jak rodiče jakožto vlivní političtí aktéři volí typ vzdělávání svým dětem, za které zodpovídají uvádí i Levin (2000) ve svém rozsáhlém výzkumu, který monitoroval volby rodičů v kontextu kanadského vzdělávacího systému. Skupinu rodičů, kteří volí alternativní formy vzdělávání pro své děti, vidí jako specifické zákazníky vzdělávací politiky s atypickými charakteristikami i výzkum zaměřený na volbu škol, který publikoval Economic Journal (Burges, Greaves, Vigholes, Willson : 2015).

Z dostupné literatury vysvětlující proces volby se nejčastěji setkáváme s teorií racionální volby (koncept vyvinut Gary S. Beckerem), která předpokládá uvědomělé chování jedince na základě více či méně kompletních informací avšak vždy za účelem maximalizace vlastního užitku spolu s co nejnižšími alokovanými náklady.
Teorie preferencí (Gary S Becker, Kevin M. Murphy) navazující a vycházející z konceptuálního rámce racionální volby, pak nabízí vysvětlení chování racionálního jedince dle jasně strukturovaných homogenních a konzistentních preferencí, kterým je jednání jedinců podřízeno a dle kterých se orientují v rozhodovacích procesech.

Odpověď na otázku, proč se zabývat studiem rodičovských voleb a preferencí přináší např. Optika teorie „school managementu“, kdy jsou školy chápány jako zařízení, flexibilně reagující na potřeby klientů, které se snaží přilákat k využívání právě svých služeb. Tomuto výkladu by odpovídalo i současné nastavení financování škol v České republice, kdy jednotlivá školská zařízení čerpají státní dotaze na provoz v souvislosti s počty zapsaných žáků/studentů. Tedy čím více klientů konkrétního zařízení tím větší objem státem přidělených finančních prostředků. A ačkoli nemůžeme tvrdit, že školy se chovají především zištně nemůžeme ani ignorovat tuto skutečnost, kdy orientace na rodiče, kteří mohou potenciálně své dítě zapsat do konkrétního zařízení má vliv na podobu nabídky škol. Levin (2000) uvádí, že školy jsou stimulovány k větší odpovědnosti za odpovídání na potřeby a hodnoty rodičů. Nástrojem k uspokojení takovýchto potřeb a hodnot je poskytování takových vzdělávacích programů, které uspokojí preference rodičů.
Rabušicová (2003) ve své práci rozlišuje tři možné pohledy na roli rodičů ve vztahu k vzdělávacímu systému....rodiče jako zákazníky, rodiče jako partnery a rodiče jako občany. Vliv rodiny ve vzdělávacích procesech autorky Rabušicová, Emmerová (Ibid.) deklamují již v úvodu své práce, kdy „dle Sahy (1997) to dokládá obrovské množství výzkumných studií, konceptů i teorií, které se zaměřují na dominanci rodiny vc vztahu ke školním vstupům, procesům a výstupům (výsledkům) a věnují se takovým otázkám, jako je socioekonomický status (kulturní kapitál, sociální kapitál) rodiny v souvislosti se vzdělávacími výsledky dětí, pronikání rodinných hodnot a rodinné kultury do školní kultury (a vice versa), vztahy školy a rodiny apod.“ (2003 : 141). Úhel pohledu autorek nabízí vysvětlení proč se s rodiči zachází (a zacházet by se mělo) stále s větším důrazem jako s partnery dialogu podílejících se na vzdělávacím procesu a s jako významným aktéry tvorby veřejné politiky, kterou spoluutváří a mohou ovlivňovat její podoby. Samotná funkce školy je pestrá a ovlivňuje širší aspekty života nejen jednotlivce ale jak bylo uvedeno výše, souvisí s rozvojem společnosti v širších souvislostech. Rabušicová ve své dřívější práci (1991) identifikuje následující funkce školy: socializaci, předávání kultury, vliv na společenské změny, inovace a vzdělávání budoucích generací a jejich přípravy pro život v dospělosti.
Publikace určené rodičům budoucích prvňáčků uvádí mezi kritéria volby základní školy : vzdálenost školy od místa bydliště, vhodné dopravní spojení při dojíždění, strava ve školní jídelně, provoz školní družiny, prostory a vybavení školy, nabídka zájmových kroužků, vybavenost školy, modernost prostředí, výuka cizích jazyků. Kvalita školního vzdělávacího programu (Kropáčková : 2008). Obdobné faktory ovlivňující volbu školy zmiňuje Benišková (2007) : vzdálenost školy od bydliště, přítomnost již známých dětí a kamarádů, druh školy, pověst školy, vybavení školy, složení a kvalita učitelského sboru, nabídka zájmových kroužků, způsob hodnocení dětí, práce s mimořádně nadanými dětmi, práce s handicapovanými dětmi či práce s dětmi se specifickými poruchami učení.

Dostupné zdroje dat, publikované články i výstupy z mého šetření potvrzují zejména skutečnost, že rodiče, kteří zapsaly své děti do lesní MŠ, nyní pečlivěji volí školu základní. Ovšem samotné důvody a faktory, které ovlivnily prvotní volbu typu předškolního zařízení se liší. Asi nejfrekventovaněji zmiňovaný faktor je víra rodičů v důležitost a hlubší smysl venkovního prostředí při výchově dítěte. Opodstatnění tohoto přesvědčení je vnímání doby jako vytrhnutí společnosti z přirozeného rytmu života viz např. „ Jestli něco dnešním dětem nechybí, je to pohodlí, komfort a znalost moderních technologií. To čeho se jim naopak nedostává, tedy samostatnosti, empatie, zručnosti, spontánnosti a pobytu v přírodě, jim nabízí lesní školky.“ (Háková : 2014 : 15) Jiným argumentem k zápisu dítěte do lesní MŠ je nemožnost zápisu dítěte do jiné běžné MŠ, ať již z omezených kapacit takového zařízení nebo lokální nedostupnosti. Lesní kluby pak často vznikají iniciativou aktivních rodičů, kteří školky zakládají jako odpověď na skutečnost na potřebu umístit dítě do kolektivu. „Jako špatný vtip pak působí (…) záměr zákona (přijetí zákona o dětské skupině - pozn. Autora) – měl pomoci rodičům, kteří mají z různých důvodů problém s umístěním dětí do běžných mateřských škol. (…) poslanci hází klacky pod nohy všem, kteří se rozhodli nespoléhat se na stát, který již několik let není schopen zajistit adekvátní předškolní péči, a spolehli se na vlastní síly.“ (Kovalčík : 2014, 17) „Školu jsem založila coby maminka (…) vždy se vracím k tomu, co já sama chci pro svoje děti. Chci především, aby učení mého dítěte probíhalo přirozeně na základě jeho vnitřní motivace. (…) Chci, aby se mnou škola bavila, naslouchala mi a řešila moje připomínky. Jinými slovy, aby mne považovala za partnera.“ (Vlčková : 2014, 6) „ K nám chodí rodiče, kteří hodně přemýšlejí o tom, co chtějí pro své děti, a chtějí, a chtějí aby se jejich děti vzdělávaly jinak, než v klasickém frontálním systému. Chtějí, aby děti měly školu rády, aby se učily přirozeně, tedy na základě vlastní motivace. Dělají si ambice, že z jejich dětí vyrostou lidé, kteří budou vědět, co chtějí, budou mít nápady, budou ke světu přistupovat odpovědně a inovativně. Často jsou to rodiče, kteří ve svém dětství ve škole utrpěli zranění a chtějí své děti před podobnou zkušeností uchránit.“ (Vlčková : 2014, 7) Potřebu rodičů mluvit do vzdělávání svých dětí zmiňují i Lenka Mončeková a Magdaléna Málková, které i uspořádaly akci nazvanou „Škola jako společný projekt“, která se uskutečnila v srpnu v roce 2014 v ZŠ Vratislavova v Praze pod záštitou Člověka v tísni a společnosti EDUin, provozující značku Rodiče vítáni (Lánská: 2014, 14) Vlčková (2014) potvrzuje potřebu rodičů zasahovat do života školy slovy : „Jde jim o to nejlepší pro jejich děti, takže přirozeně, že i chtějí (zasahovat do vzdělávání dětí – pozn. Autora).“ (2014, 7) Proces výběru školy byl velmi výstižně popsán Petrou Hubačovou v článku Pohledem rodiče: Vybíráme školu a jdeme k zápisu. Kdy autorka blíže vykresluje model chování rodičů, kteří nad zápisem dítěte do první třídy přemýšlí více – resp. Alespoň se zajímají o možné alternativy k zápisu do školy spádové. „O tom, jako školu vybrat jsem se radila se svými přáteli. Pomocí facebooku jsem se zeptala i svých známých, jakou školu by doporučili v blízké dojezdové vzdálenosti. Z jejich rad jsem si vytvořila seznam, kterému jsem se pak blíže věnovala. Procházela jsem webové stránky a programy jednotlivých škol. Má kritéria nebyla myslím nijak náročná : bezproblémový dojezd MHD či automobilem, filosofie školy, výuka jazyků výhodou nikoliv podmínkou a samozřejmě důležitým kritériem mělo být to, jak se ve škole budu cítit já a jak na její prostředí bude reagovat můj syn. Z původního seznamu zůstalo pět škol, kam jsme se šli podívat. Přiznávám, neřešila jsem spádovost, protože jsem si v tu chvíli neuvědomila jak silné je to kritérium ze strany základní školy.“ (2014, 9)

Předběžná náplň práce v anglickém jazyce

In my work I would like to focus on parents of children who are visiting forest kindergarden and I would like to offer an answer how those parent choose a schools for their kids. If those parents have a special needs, values and beliefs and demonstrate different way of lifestyle in comparison with parents of children attending schools with common curriculum. I would like to answer not just a question what those parents seek and desire from preprimary education of their kids but I would love as well know how they later choose a primary schools and if they feel some fear from the transitions of their children between two different educational concepts and programs and if parents strategically rather somehow prepare their children on this transition. The goal of this work is then offer an insight into phenomenon of growth of forest kindergardens and offer an understanding why it happens so. Is it just a need of parents to placed "somewhere" their children or is it because of special values of parents and their specific needs from education?