Transnacionální identita vídeňských Čechů

• Název práce v češtině: Transnacionální identita vídeňských Čechů
• Název v anglickém jazyce: Transnational Identity of Viennese Czechs
• Klíčová slova: identita, transnacionalismus, migrace, vídeňští Češi
• Klíčová slova anglicky: identity, transnationalism, migration, Viennese Czechs
• Akademický rok vypsání: 2013/2014
• Typ práce: diplomová práce
• Jazyk práce: čeština
• Ústav: Katedra sociologie (23-KS)
• Vedoucí / školitel: doc. Mgr. Martin Hájek, Ph.D.
• Řešitel: skrytý - zadáno vedoucím/školitelem
• Datum přihlášení: 13.06.2014
• Datum zadání: 13.06.2014
• Datum a čas obhajoby: 22.06.2015 00:00
• Místo konání obhajoby: Jinonice, U Kříže 8, Praha 5
• Datum odevzdání elektronické podoby: 15.05.2015
• Datum proběhlé obhajoby: 22.06.2015
• Oponenti: Mgr. Barbora Spalová, Ph.D.

Předběžná náplň práce

1. Námět práce, formulace a vstupní pojednání o problému

Formulace problému a cíl projektu
Transnacionalismus je v poslední době jedním z hojně zmiňovaných pojmů. Jde o teorii hluboce propojenou s jinými tématy, například globalizací. Jak se ale tento koncept projevuje v každodenním životě lidí?
Existují studie transnacionálních komunit, toku kapitálu, obchodu, občanství, korporací, mezivládní spolupráce, nevládních organizací, politik, služeb, sociálních hnutí, sociálních sítí, rodin, miračních okruhů, identit, veřejných prostor a kultur. Takto bychom mohli pokračovat dál. Je zřejmé, že každý z těchto fenoménů je více či méně odlišný a tím pádem bude vyžadovat odlišný způsob teoretizace a výzkumu.
Ve své diplomové práci bych se chtěla zaměřit na transnacionalismus ve vztahu k identitě a tento vztah pojmout z fenomenologické perspektivy. Soustředím se na kadžodenní život lidí a na to, kdy a v jakých situacích se transnacionální identita promítá do určitých situací a jak je vytvářena v interakci s dalšími lidmi.
Ve svém výzkumu se zaměřím na českou komunitu ve Vídni. Bude mě zajímat, zda a jak se vytváří identita, která není čistě nacionální, která je transnacionální. Jak si Češi (resp. emigranti z území, které v současnosti územím České republiky, či jejich potomci; občané i neobčané ČR či Rakouska) žijící ve Vídni vytvářejí identitu (např. tím, že se hlásí k českým kořenům) a zda ji lze označit za transnacionální. Práce bude zaměřená i na to, jak se tyto identity projevují v každodenním životě- jak je lidé žijí, jak „dělají“, že jsou Rakušané, jak „dělají“, že jsou Češi, a v jakých situacích k tomu dochází. Při takovémto zkoumání každodenní situovanosti identity budu klást důraz na každodenní interakce.
Proč zrovna Vídeň? Pozůstatkem doby Rakouska Uherska a výsledkem migrace z Československa ve 20. století je fakt, že krajanská komunita Čechů má ve Vídni velmi dlouhou tradici. V průběhu času došlo k řadě změn, měnily se důvody odchodu do, někdo šel „za lepším“, tedy emigroval z ekonomických důvodů, jiný odešel ze země z politických důvodů, přičemž tyto motivace k odchodu z rodné remě, resp. k příchodu do Rakouska, mohly mít velký vliv na to, jaký postoj vůči té které zemi a jejím obyvatelům migrant zaujal. Po revoluci nastaly další změny v migračních tocích mezi těmito dvěma zeměni. Jde tedy o ideální místo, kde je možné překonat jakési bezčasí jednoho okamžiku, ve výzkumu se zaměřit na více generací migrantů různého věku a pokusit se tak postihnout delší časové období a prozkoumat dynamiku identit českých emigrantů.

Teoretické přístupy a předchozí výzkumy

Co se týče teoretického zázemí výzkumu, budu se snažit čerpat zejména z prací týkajících se migrací na území Evropy, domnívám se totiž, že díky specifickým zvláštnostem tohoto regionu není vhodné srovnávat zdejší migraci s migrací v rámci jiných kontinentů.

V rámci fenomenologického přístupu se v tomto výzkumu zaměřím na to, jak Češi ve Vídni konstruují své identity, tedy ne to, jaké mají. Při takovém konstruování dochází k fenomenologické redukci. [Heritage 1984] Podle fenomenologů je objekt poznáván skrze komplex nevědomých a automatických operací vzhledem k předchozím zkušenostem. Místo zájmu o obsah či význam předmětů ve světě přesouvají pozornost ke způsobu jejich danosti, ze zájmu o to, co je svět, se posunuli k zájmu o to, jak se svět jeví jeho obyvatelům. Schütz se zabýval tím, jak jsou objekty jednotlivých univerz konsitutovány a komunikovány. Za výchozí bod poznání pak považoval tzv. Lebenswelt (svet každodenních událostí a institucí), jenž je re/konsituován členy společnosti, aniž by si to uvědomovali). Proto se ve svém výzkumu zaměřím na každodennost. Zvláštní důraz kladli fenomenologové na jazyk, neboť podle nich jde o médium, základ typizace světa, pokladnici předpřipravených typů a charakteristik. [Heritage 1984] Při pozorování mě tedy bude mimo jiné zajímat, v jakých situacích používají jaký jazyk, vliv nových komunikačních technologií apod..
Fenomenologický přístup se projeví i v metodologii výzkumu- zejména co se týče tematicky orientovaných biografických interview [Hájek, Havlík, Nekvapil 2014], neboť formy relevance zahrnuté v tomto typu rozhovoru jsou vysvětlovány pomocí teorie relevance, jak ji představil Alfred Schütz.

Teorie trasnacionalizmu se vyvíjely poměrně dlouho, pro tuto práci jsou však relevantní spíše ty z nich, které se objevily od 90. let 20. století. K jejich rozvoji došlo v souvislosti s kritikou bipolárního modelu migrace. Transnacionalismus lze definovat jako „sociální proces, ve kterém migranti operují v sociálních polích, které překračují geografické, politické a kulturní hranice“. [Glick Schiller, Basch, Blanc-Szanton 1995] Portes a Vertovec popisují transnacionalismus jako situaci, kdy si migranti žijící v zahraničí vytvoří transnacionální identity tak, že strukturálně udržují vazby ke své zemi původu v ekonomickém, politickém a sociokulturním smyslu. [Portes 2001; Vertovec 2004] „Transnacionál“ je pak osoba, která se rovnoměrně zapojuje do dvou různých národních komunit. [Bradatan, Melton, Popan 2010]

V knize Transnacionální migrace: proměny identit, hranic a vědění o nich Csaba Szaló [2007] představuje jednotlivé teorie trasnacionální migrace a zabývá se možností smysluplného překladu mezi nimi. Zmiňuje zde nejdůležitější tematické okruhy, které se vážou k problematice transnacionalizmu. Jde o definice a genealogie transnacionalizmu a soudobé teorie transnacionalizmu a jejich kritiky. Autorka v knize analyzuje transnacionální identitu, alternativní kartografii postmoderního sociálního prostoru, transnacionální sociální pole, problematizaci vztahu k domovu, existenci a fungování diaspor, kritiku metodologického nacionalizmu a problematiku pohraničí jako liminálního prostoru. V této práci jsou odkazy na nejzásadnější práce, které se tématu transnacionalismu věnují, proto při výkladu tohoto pojmu využiji zejména tuto knihu, respektive autory a výzkumníky, o kterých Szaló hovoří.

Jak jsem již uvedla výše, transnacionalismus není jen jeden. Pro situaci vídeňských Čechů je relevantní zejména rozlišování politického a sociokulturního transnacionalismu, i když existuje řada dalších dělení. Politický transnacionalismus ovlivňuje identifikaci s komunitami v obou zemích a projevuje se např. opozicí k režimu v zemi původu, zapojením do odborů v zemi, kde se usadili, aktivismem směřujícím k ovlivnění politik vůči zemi původu apod.. [Guarnizo, Portes and Haller 2003] Smysl pro národní sounáležitost může být v těchto případech ovlivňován politickými stranami zemí původu, které si uvědomují důležitost udržení vazeb s diasporami v zahraničí. [Adamson 2008]
Oproti tomu sociokulturní transnacionalismus se točí mnohem více kolem rodiny. Projevuje se udržováním sociálních vazeb s příbuznými či známými v zemi původu. [Levitt, Glick Schiller 2004] Jde zde o situaci, kdy se lidé přeshraničně sociálně vztahují k jiným, u kterých cítí, že patří do stejné sociokulturní skupiny, i když žijí v kompletně jiných sociokulturních podmínkách. Gabriel [2000] proto uvádí, že je nutné v rámci sociokulturního transnacionalismu analyticky rozlišit i kulturní a sociální identifikaci. Sociální transnacionalismus sestává z praktik, které se soustředí na sociální vazby, zatímco kulturní transnacionalismus zahrnuje praktiky se symbolickým významem, které tyto vazby přesahují. V rámci analýzy se tedy pokusím tyto různé transnacionalismy a s nimi související dimenze identity rozlišit, předpokládám, že všechny budou zasahovat do každodennosti aktérů.

Vymezením transnacionalismu ve vztahu k nacionalismu a transnacionalismu ve vzrahu k diaspoře a asimilaci se zabývají Bratadan, Melton a Popan. Odkazují přitom na další autory, kteří se těmto tématům věnovali. Zajímavým poznatkem je, že pokud se jedná o diasporu, její příslušníci se nezapojují do života hostitelské země do takové míry, jako je tomu v případě transnacionalismu. Uvádí i další charakteristiky, na základě kterých lze tyto dvě skupiny odlišit. [Bradatan, Melton, Popan 2010]


Sociální identita je vytvářena a udržována skrze sociální interakce s lidmi patřícími ke stejné sociální jednotce. Důležitá je přitom role jazyka- jen ti, kteří mají dobrou znalost dvou či více jazyků, kultur a společností o sobě budou moci říct, že dosáhli transnacionální identity. K rozvoji transnacionálních identit také významně přispěly nové způsoby telekomunikace. [Bradatan, Melton, Popan 2010]

Transnacionální identita znamená současnou identifikaci se dvěma odlišnými národními skupinami. Tyto dvě národní identity se nemusí vylučovat, mohou se doplňovat. S tím souvisí definice identity jako fluidní a nikoli rigidní. [Bauman 2004] Globalizace a nové technologie komunikace a transportu mají za následek, že všichni zažíváme fragmentované identifikace. Fluktuující národnostní identita závisí na kontextu a vztazích s dalšími sociálními aktéry. Odlišné kontexty vyžadují odlišně způsoby chování a jednání a osoba, která zná obě sady pravidel, se bude cítit dobře a fungovat v rozličných situacích. Národnost jedince nemusí být vždy patrná- spíše se vynoří v jednotlivých interakčních situacích, v každodenním životě se vyskytuje diskontinuitně. Být transnacionálem je pak smysluplné, protože jedinec může zažívat dvě různé národnosntní identity v různém interakčním nastavení, jeho identita tak fluktuuje mezi dvěma polohami, self se pohybuje na kontinuu transnacionality. [Bradatan, Melton, Popan 2010] Koncept fluidní identity provažuji za velmi zásadní pro tento výzkum.
V dalším textu autoři řeší i problematiku tzv. being true to self, autenticity, a vysvětlují, proč je možné, že může být fluidní identita migrantů vnímána jako neproblematická. [Howard, 2000] Bradatan zmiňují i situace, kdy může fluidní identita jedince ohrožovat či kdy je současná přítomnost obou identit problematická.
S tím souvisí otázka, zda jsou národní identity jsou nutným stupněm k dosažení té transnacionální atd.. V diplomové práci budu věnovat jednu kapitolu kritické analýze tohoto konceptu a jeho vnímané ne/problematičnosti ze strany migrantů.

Transnacionální identita, resp. její výskyt závisí nejen na skupině, hostitelské zemi a historickém období, ale také na kombinaci těchto faktorů. [Bradatan, Melton, Popan 2010] Očekávám, že vzhledem k tradici migrace z Československa do Vídně se mi podaří zachytit různé kombinace těchto faktorů a podaří se mi specifikovat, jaký vliv měly na ne/rozvinutí transnacionální identity těch kterých migrantů v tom kterém období. Zohledním přitom i důvody emigrace. Jak se totiž ukázalo, odmítnutí země původu v souvislosti s např. tamějším politickým zřízením může vést migranty k vědomému odmítnucí transnacionalismu a ke snaze o asimilaci. [Bradatan, Melton, Popan 2010]

Další otázkou je, zda není transnacionalismus fenomén týkající se pouze první generace migrantů. Bradatan a další a argumentují, že u druhé generace, tedy dětí původních migrantů se transnacionalismus vyskytuje jen zřídka. Vysvětlují to tím, že studie [Cuba & Hummon, 1993] ukazují, že lidé mají tendentci založit svou národní identitu na tom, že jsou „doma“ na určitém místě (definici domova se věnoval i Alfred Schütz v díle Navrátilec [Schütz 1945] ). Druhá generace migrantů se cítí doma v hostitelské zemi, a proto pro ni bude obtížnější se identifikovat s komunitou jejich rodičů.

Zajímavým podkladem pro vytvoření hypotézy je i otázka, zda je dosažený či existující transnacionalismus trvalým stavem, či zda se může identita v rámci života jednoho člověka posunout k asimilaci. Asimilace a transnacionalismus bývají často popisovány jako odlišné výsledky migrace (vedle nich ještě diaspora). Některé studie ale ukazují, že tyto dva pojmy jsou spíše komplementární- migranti totiž často mívají transnacionální profil bezprostředně poté, co opustí zemi (tím, že zůstávají v kontaktu se zemí původu), ale v průběhu života se stávají více asimilovanými. [Bradatan, Melton, Popan 2010]

Dalším zajímavým poznatkem vyplývajícím z některých výzkumů je, že transnacionalismus je někdy používán jako strategie skupiny, která se jeho prostřednictvím snaží buď zdůraznit svou vlastní jedinečnost, či se vyhnout vnímání skupiny jako podřadné či marginalizované. Cílem je snaha vyhnout se stigmatizaci. Ve studii portugalských imigrantů v Nizozemí [Ellemers, Spears, Doosje 2002] se zjistilo, že Portugalci měli pocit, že jejich status jako skupiny je vyšší, pokud si nárokovali transnacionální profil (komunita s vazbami jak na Portugalsko, tak na Nizozemí), než když se definovali jako menšina v Nizozemí. Autoři výzkumu hovoří o tom, že příslušník stigmatizované skupiny s tímto stavem může bojovat dvěma způsoby- tím, že se od skupiny distancuje, anebo tím, že se pokusí změnit její status například tak, že zdůrazní její vazby k domovské zemi. Vzhledem k tomu, že v určitých historických obdobích nebyli Češi ve Vídni a v Rakousku obecně vnímáni příliš pozitivně, tato situace by se mohla týkat i jich.

Výzkum Kary Sommerville [2008] sice probíhal v kontextu Kanady, nicméně zmiňuje v něm problematiku transnacionalismu jako fenoménu týkajícího se první generace migrantů a také téma dvojí loajality migrantů. Tento výzkum však zmiňuji hlavně z toho důvodu, že v něm autorka popisuje, jak jsou transnacionální identity vyjadřovány pomocí emocí, jak se projevují v oblékání atd.. To využiji zejména při zúčastněném pozorování a jeho analýze.

Ondřej Haváč [2012] se ve své diplomové práci zabýval národní identitou a integračním procesem v naraci českých uprchlíků po roce 1968 ve Vídni. Plně si uvědomuji omezení tohoto typu zdroje, nicméně využiji ho pro získání bližších informací o komunitě vídeňských Čechů a o způsobu, jak se k nim nejlépe dostat. Z přiložených kompletních přepsaných rozhovorů budu čerpat inspiraci při bližší formulaci hypotéz. Jeho závěry také naznačují, že řada jeho informátorů se cítila být Čechy i Rakušany zároveň a přítomnost obou těchto identit vnímá jako nekonfliktní stav.

Formulace výzkumného problému a předběžný nástin hypotéz

Obecně jsem výzkumný problém formulovala výše. Více či méně jsem nastínila i některé základní hypotézy, jejichž platnost chci v rámci svého výzkumu prověřit. Zde je uvedu už jen stručně.
•Migranti, kteří přišli do Vidně z České republiky či Československa tvoří transnacionální komunitu a nikoli diasporu.
•Bez znalosti obou jazyků nedojde k rozvoji transnacionální identity.
•U této skupiny budou převažovat určité formy transnacionalismu (politický, sociální kulturní) nad jinými.
•V každodenním životě transnacionálů ve Vídni se projevuje fluidní identita, tedy česká či rakouská v závislosti s kontextu.
•Fluidní identita je vnímaná jako neproblematická. Jednou z příčin je hodnotová blízkost obou zemí.
•Důvody emigrace mají vliv na existenci transnacionalismu.
•U druhé generace migrantů se bude transnacionální identita vyskytovat jen zřídka.
•Někteří migranti přešli v průběhu svého života od transnacionalismu k asimilaci.
•Negativní postoje rakouské majority vůči Čechům vedly k rozvoji transnacionalismu Čechů ve Vídni.

Předpokládám, že po nastudování další literatury dodám další hypotézy, popřípadě ty zde uvedené upřesním. V diplomové práci definuji a upřesním význam všech pojmů, které se v hypotézách vyskytují.

2. Předpokládané metody zpracování a předběžná struktura práce

Metody

Sběr dat
V zájmu dosáhnutí co nejvyšší validity dat a hloubkových zjištění jsem se rozhodla ustoupit od kvantitativních metod a použít kvalitativní metody, které se budou místy prolínat i s etnografií. Ke sběru dat využiji dvě metody. Tou první budou tematicky orientovaná biografická interview [Hájek, Havlík, Nekvapil 2014], předpokládám jejich provedení s cca. 20 informátory. Tento způsob provedení interview je vhodný zejména vzhledem k plánovanému fenomenologickému pojetí tématu. Jeho předností je zaměření se na určité téma a také citlivost vůči perspektivě informátora. Rozhovor obsahuje jak konverzační, tak narativní komponenty a zároveň jsou v tomto typu interview zdůrazňovány tři druhy relevance- specifická tématická, biografická a relevance pro identitu. [Hájek, Havlík, Nekvapil 2014]

Při výběru a oslovení informátorů neočekávám větší komplikace. Na některé z akcí pro krajany (seznam spolků a kulturních událostí lze dohledat např. na těchto internetových stránkách: Češi a Slováci ve Vídni [online; 2014]) oslovím některé z návštěvníků a pokusím se s nimi domluvit na rozhovoru. Hovořím i německy, což se bude hodit zejména v případech, kdy už bude pro informátory obtížné hovořit s někým česky. Budu se snažit získat co nejpestřejší vzorek lidí- ať už půjde o rozmanitost věkovou ( např. pamětníci, druhá generace, studenti... ), z hledisky doby a důvodů, kvůli kterým Česko opustili (hlavní rozdíl předpokládám u před- a po revolučních migrantů), i co se týče jejich zapojení do krajanského veřejného života (pokusím se oslovit jak řadové účastníky akcí, tak některého z organizátorů a funkcionářů). Pokud to bude možné, pokusím se od někoho z přítomných získat kontakt i na někoho, kdo se takových setkání záměrně neúčastní. Díky různým podmínkám při provádění rozhovorů a díky různorodosti zvolených informátorů by data měla tvořit pestrou směs, která mi umožní uchopit zvolenou problematiku z různých úhlů pohledu. Rozhovory nahraji na diktafon a následně přepíšu. Tyto přepisy budu poté analyzovat, a to buď v programu Atlas.ti či v textovém editoru Microsoft Word za pomocí komentářů.
Druhou zvolenou metodou je zúčastněné pozorování, které mám v plánu provést na několika krajanských setkáních, popř. jiných podobných událostech. Budu si všímat například toho, jakým jazykem se na setkání mluví a co by to mohlo znamenat, oblečení a řady dalších věcí. Poznámky z pozorování si zapíšu hned po příchodu z takové události a následně je budu analyzovat.

Analýza dat
Získaná data budu analyzovat vzhledem k výše uvedeným teoretickým přístupům, hypotézám a představeným typologiím. Předpokládám, že po důkladnějším prostudování tématu je ještě zpřesním, popřípadě rozšířím o další. Očekávám, že některé teorie reviduji, např. konkrétnější specifikací podmínek jejich platnosti ve vztahu k vídeňským Čechům. Některé hypotézy se potvrdí, jiné nikoli, v obou případech se pokusím najít nejen možné příčiny tohoto výsledku uváděné v literatuře, ale i další aspekty, které by mohly hrát roli a které vyplynou z analýzy přepisů a mých poznámek.

Předběžná struktura práce

Úvod
Teoretická část- kontextualizace problému do současné odborné produkce
• Teoretické přístupy, vymezení pojmů
• Předchozí výzkumy
• Specifikace zkoumané skupiny a prostředí, historie migrace do Vídně
• Přesahy mimo prostor akademie
Výzkumná část
• Metody
• Analýza dat a zjištění
Závěr

3. Orientační seznam literatury

Adamson, F. (2008). Constructing the Diaspora: Diaspora Identity Politics and Transnational Social Movements. Paper prepared for presentation at the 49th Annual Meeting of the International Studies Association. San Francisco, March 26-29.
Baslerová, H (ed.) Vídeňští Češi 1945 - 2005. K dějinám národnostní menšiny. Wien - Praha 2006.
Bauböck, Rainer a Thomas Faist. Diaspora and transnationalism: concepts, theories and methods. Amsterdam: Amsterdam University Press, 2010, 352 s. ISBN 978-90-8964-238-7.
Bauman, Z. (2004). Identity: Conversations with Benedetto Vecchi. Polity Press
Boccagni, P. Rethinking transnational studies: Transnational ties and the transnationalism of everyday life. European Journal of Social Theory. 2012-01-27, vol. 15, issue 1, s. 117-132. DOI: 10.1177/1368431011423600. Dostupné z: http://est.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1368431011423600
Bradatan, Cristina, Rachel Melton a Adrian Popan. Transnationality as a fluid social identity. Social Identities. 2010, roč. 16 (2): 169-178. Dostupné z: https://www.academia.edu/230389/Transnationality_as_a_fluid_social_identity
Brettel, C. B., Hollifield, J.F. (eds.) 2000. Migration Theory. Talking Across Disciplines. New York – London: Routledge.
Brouček, S., Grulich, T., 2009b. Krajané a Česká republika: Hledání možností k nové otevřené spolupráci. Praha: Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., ve spolupráci se Senátem PČR. ISBN 978-80-87112-23-6.
Brouček, S., Grulich, T.(eds.). 2014. Nová emigrace z České republiky po roce 1989 a návratová politika: (náhled na problematiku v kontextu vývoje světových migrací: vznik moderních diaspor a transnacionálních společností). Vyd. 1. Editor Stanislav Brouček, Tomáš Grulich. Praha: Etnologický ústav AV ČR ve spolupráci se Senátem PČR a Mezinárodní organizací pro migraci, 237 s. ISBN 978-80-87112-76-2.
Bryceson, D. F., and U. Vuorela. 2002. "Transnational Families in the Twenty-First Century," in The Transnational Family. New European Frontiers and Global Networks. Edited by D. Bryceson and U. Vuorela, pp. 3 - 30. Oxford: Berg.
Cuba, L., Hummon, D.1993. “A place to call home: Identification with dwelling, community and region”, Sociological Quarterly, 34(1):111-131
Češi a Slováci ve Vídni [online]. 2014 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://viden.mimo-domov.cz/wiki/Cesi_Slovaci_ve_Vidni
De Ruiter, Ties. Identity: Save Haven, or something to experiment with?. In: The Dutch Association of Psychologists [online]. 2014 [cit. 2014-06-09]. Dostupné z: http://www.psynip.nl/essay-conferentie-identiteit-ties-de-ruijter.pdf
Ellemeres, Naomi, Russel Spears, Bertjan Doosje. 2002. “Self and Social Identity”, Annual Review of Psychology, 53:161-86
Gabriel, Y. (2000). Storytelling in Organizations. Facts, Fictions, and Fantasies. Oxford University Press.
Glick Schiller, Basch, Blanc-Szanton (1995), „From Immigrant to Transmigrant: Theorizing Transnational Migration“, Anthropological Quarterly, Vol. 68, No. 1, s. 48-63.
Guarnizo L., A. Portes and W. Haller (2003). Assimilation and Transnationalism: Determinants of Transnational Political Action among Contemporary Migrants. The American Journal of Sociology, 108(6): 1211-1248.
Hannerz, U. 1998. "Transnational Research," in Handbook of Methods in Cultural Anthropology. Edited by H. R. Bernard, pp. 235 - 256. Walnut Creek: Altamira Press.
Hamar E., Szaló C. (2007). „Osm migrujících žen a jejich transnacionální sdílený svět“.Sociologický časopis/Czech Sociological Review. Vol. 43, no. 1, s. 69 – 88.
Haváč, Ondřej. Vídeňští Češi po 40 letech: Národní identita a integrační proces v naraci českých uprchlíků po roce 1968} [online]. 2012 [cit. 2014-06-08]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Markel. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/180640/ff_m_b1/>.
Hájek, Martin, Martin Havlík, Jiří Nekvapil. 2014. „Problém relevance v tematicky orientovaném biografickém interview: případ orálněhistorických životopisných rozhovorů.“ Sociologický časopis / Czech Sociological Review 50 (1): 29-56,http://dx.doi.org/10.13060/00380288.2014.50.1.32
Heritage, John. Garfinkel and ethnomethodology. Reprint (1984). Cambridge: Polity, 2005, viii, 336 s., 3. kapitola, ISBN 0-7456-0061-1.
Howard, Judith. 2000. “Social Psychology of Identities”, Annual Review of Sociology, 26: 367-93
Klvaňová, Radka. Nejasné loajality: způsoby přináležitosti a nepatření migrantů v transnacionálních sociálních polích. Sociální studia. 61200991-111, s. 91-111.
Leontiyeva, Y. - Vojtková, M. Metodologická východiska výzkumu mezinárodní migrace: kvalita v. kvantita? In: Haišman, T. Přínos a potenciál vědeckého výzkumu v oblasti migrace. Ministerstvo vnitra ČR: Praha 2010.
Levitt, P. and N. Glick Schiller (2004). Conceptualizing Simultaneity: A Transnational Social Field Perspective on Society. International Migration Review, 38(3): 1002-1039
Mayerová, V. Integrační procesy na příkladě etnických menšin ve Vídni. in.: Český lid, roč. 88, č.2 Etnologický ústav AV ČR: 2001. Str. 123 - 164.
Mayerová, V. Češi ve Vídni. Situace po roce 1945. in.: Brouček, S.(ed.) Češi v cizině 9. Etnologický ústav AV ČR: 1996. str. 114 - 121.
Portes, A. (2001). Introduction: The Debates and Significance of Immigrant Transnationalism. Global Networks, 1(3): 181-193.
Roudometof, V. (2005): Trasnationalism, Cosmopolitanism and Globalization. Current Sociology 53(1), s. 113 – 35.
Schütz, A., 1944. “The Stranger: An Essay in Social Psychology”. American Journal of Sociology 49: 499–507.
Schütz, A., 1945. “The Homecomer”. American Journal of Sociology 50: 369–376.
Somerville, Kara. Transnational Belonging among Second Generation Youth: Identity in a Globalized World. Journal of Social Sciences Special Volume No. 10 [online]. 2008, roč. 2008, 23-33 [cit. 2014-06-08]. Dostupné z: http://www.krepublishers.com/06-Special%20Volume-Journal/JSS-00-Special%20Volumes/JSS-SV-10-Youth-Migration-Web/JSS-SV-10-03-023-08-Somerville-K/JSS-SV-10-03-023-08-Somerville-K-Tt.pdf?origin=publication_detail
Szaló, C. 2006. Domov a jiná místa/ne-místa formování kulturních identit. Sociální studia:145-160.
Szaló, Csaba. Transnacionální migrace: proměny identit, hranic a vědění o nich. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2007, 175 s. ISBN 978-80-7325-136-9. Urbanek, M. Tschechische Flucht - und Arbeitsmigranten in Österreich. Wien 2009.
Valešová, V. Die Wiener Tschechen einst und jezt. Scriptorium: Praha 2004.
Vertovec, S. (1999). Conceiving and researching transnationalism. Ethnic and Racial Studies Vol. 22, Iss. 2
Vertovec, S. (2001). Transnationalism and Identity. Journal of Ethnic and Migration Studies, 27(4): 573-582
Vertovec, S. (2004). Migrant Transnationalism and Modes of Transformation. International Migration Review, 38(3): 970-1001.
Vertovec, Steven. Transnationalism. Abingdon: Routledge, 2009, x, 205 s. ISBN 0-415-43299-5.
Wessendorf, Susanne. Second-generation transnationalism and roots migration: cross-border lives. Farnham: Ashgate, 2013, xii, 174 s. ISBN 978-1-4094-4015-4.